Zánik Rychlých šípů?

Pro všechny druhostraníky nastal konečně den, kdy mělo vyjít tak dlouho očekávané nové číslo TamTamu. Jenže Mirek, který byl vždy úhlavním tvůrcem myšlenek toho časopisu pro všechny chlapce a děvčata z Druhé strany, kteří prahli, stejně jako všichni členové klubu Rychlých šípu, po záhadách a nejrůznějších dobrodružstvích, se dnes jistě do klubovny nedostane včas. Vše zavinila nevinná žádost Jindřišky Majerové, která chodila s Mirkem do stejné třídy, aby jí pomohl s těžkým nákupem pro její nemocnou babičku. Mirkova zásada, jít vždy všem příkladem a to za všech okolností, jej přivedla obtěžkána těžkými nákupními taškami až na druhý konec Druhé strany. Nešťastná Mirkova představa, že poběží-li celou cestu zpět, stihne snad schůzku s ostatními členy včas nebo přijde-li snad o něco později, bude jeho malé zpoždění lehko omluvitelné tak ušlechtilým skutkem, který ještě mohou navíc využíti do nového čísla. Jeho sportovní postava a pověstná vytrvalost slibovala dobré šance na rychlé zvládnutí této středně dlouhé tratě. Nakonec jej ale právě tyto vlastnosti předurčili k docela jiným úspěchům, než o kterých jste milí čtenáři zvyklý z těchto knih o našich hrdinech z klubu Rychlých šípů čísti.

Mirek vynesl objemný nákup až do čtvrtého patra. Při tom již se viděl, jak v příštích okamžicích bere schody dolů po dvou možná i po třech, i když bylo schodiště stroze osvětleno. Ale správný hoch nezná překážek, pokud jde o čest klubu. A včasné vydání TamTamu bylo vždy hlavní cností Rychlých šípů. Pak ale spatřil na konci dlouhé tmavé chodby Jindřišku. Stála u otevřených dveří a vyzívala Mirka, aby odnesl nákup do kuchyně. Babička je hluchá Mirku, pomůžeš mi prosím vyndat a uložit nákup. Nic se v tu chvíli v Mirkovi nepralo více. A právě tohle dělá z obyčejných hochů teprve ty správné chlapce. Nebylo-li by vnitřního boje a pochybnostech o správnosti zásad. Neměl by žádný dobrý skutek či vykonaný hrdinský čin valné ceny.

Mirek si stoupnul na dřevěnou židli, která by jistě již snesla nový nátěr, a ukládal koupené potraviny do polic. Právě chtěl Jindřišce nabídnout, že sem s hochy z klubu Rychlých šípů zajdou a provedou potřebný nátěr starého nábytku, aby mohl sloužiti dále svému účelu a pomoci tak staré paní, jenže v tom okamžení ztuhl po celém těle. Na žádných běžeckých závodech, na žádném místě při nebezpečných, ano nebezpečných, výpravách do Stínadel nezažil takové vzrušení a pocit, který jím teď neúprosně prostupoval celým tělem. Jindřiška vstrčila zespodu svou jemnou a chladnou ruku do Mirkových krátkých šortek. Hlavně neupustit cenné potraviny. Blesklo Mirkovi hlavou. Jak se pevně Mirek chytil volnou rukou okraje skříně, tak se stejnou intenzitou a silou uchopila Jindřiška také Mirkův úd. Mirek se krátce zahleděl do jejích modrých očí, najednou mnohem krásnějších a všeříkajících, než které jej žádaly o pomoc s nákupem. Až teď si Mirek uvědomil, že Jindřiška je krásná dívka, její dlouhé blonďaté vlasy jej často vyrušovaly z pozornosti v hodině počtů. Vždy přisuzoval zhoršený prospěch své nedbalosti a lenosti, která tíží čistý štít každého dospívajícího chlapce.

Stále cítil vztyčenou pevnou Jindřišky ruku. Nemohlo jít o omyl? Ne, jako správný horský vůdce vybral jsi pro výstup s potravinami tři pevné body a nebylo v žádném případě nutné jej jakkoli zezdola jistit. Ani žádné zlomyslnosti ze strany děvčete to nemohl přisoudit, neb byla Jindřiška vždy vzornou spolužačkou a také jako on šla vždy svým vrstevníkům příkladem. Pilné a pečlivé zpracování všech zadaných úkolů ji dělalo ozdobou nejenom třídy ale také celé školy. Její čestné jednání na posledních sportovních hrách, kdy sama upozornila na vlastní přešlap při skoku dalekém, nemohli nijak vysvětlit toto zjevně podivné jednání. Mirek byl vždy přímý a upřímný, jak ve svých myšlenkách, tak především ve svých činech. Jindřiško, mohla bys mě prosím pustit, ať nedojdou potraviny k nějaké úhoně, byla by to také škoda finanční. Mohla bych tě pustit, ale ráda bych, abych ti pak zase něco já mohla ukázat tobě. Mirek mírně kývl hlavou. Jindřišky stisk povolil.

Až teď si Mirek uvědomil, že jeho tváře, a nejenom tváře, jsou červené a zalité krví. Opatrně sestoupil ze židle před Jindřišku. Ta uchopila opět pevně, tentokrát jeho ruku, a vložila si jí pod již vyhrnutou sukni. Mirek ucítil intenzivní teplo jejího klína. Jindřiška druhou rukou zavřela dveře do obývacího pokoje, kde právě babička i kocour usnuli v pohodlném křesle. Než si Mirek uvědomil, že jeho prsty jsou již hluboko v něčem těsním a vlhkém, dívka jej něžně políbila na ústa. Zavřel oči. Zatočila se mu hlava. Pevně Jindřišku objal a přitiskl si ji na svou dospívající hruď.

Ta tam jsou myšlenky na TamTam, na kamarády, na Stínadla, na Bratrstvo kočičí pracky, na školní povinnosti. Na nic jiného teď nemyslel, než na Jindřišku a její kouzelnou tvář, její pevná ňadra, sladké jemně sténající rty a oči, ve který právě pohasíná dospívající dívka a rodí se nádherná mladá žena. I z Mirka se za několik okamžiků, několik dlouhých a slastných okamžiků, stane z hocha mladý muž.

Mirek i Jindřiška se již oblékají. Mirek nebere schody po dvou natož po třech. Nemá sílu na běh. Ruku v ruce doprovodí pomalým krokem Jindřišku až domů. Na rozloučenou ji dlouze políbí. Pak se teprve vydá do klubovny. Již cestou se nemůže zbaviti myšlenky na okamžik, kdy zítra ve škole Jindřišku spatří. Najde-li odvahu vysvětlit třídnímu učiteli, proč chce změnit místo ve třídě, aby mohl usednout v lavici vedle Jindřišky. Je-li učitel čestný muž jako on, jistě to pochopí a jeho upřímnost bude odměněna. To už ale došel až ke klubovně Rychlých šípů, tohoto slavného klubu, který se dokázal přenést přes všechny překážky ba i vnitřní sváry. Dnešním večerem začíná nová kapitola dějin tohoto klubu. Ale o té se již nebude psát. Nebudou návodem pro tisíce dalších chlapců a děvčat, jak příkladně překonávat těžkosti dospívání. Bude to další velké dobrodružství, za kterým ani nebude potřeba jíti daleko.