Svázaná

26.03.2022 · 2.025 Aufrufe Frambuesa

Náš pokoj. Tajné hnízdo lásky. Tady jsme se už párkrát milovali. Koukám na věrně známou postel pro dva. Srdce mi buší vzrušením. Vím, co přijde. Těším se. Přistupuje ke mně. Líbá mě a pevně tiskne k sobě. Hraje si s mými rty. Jazykem mi objíždí zuby. Stále mě líbá, dlouze, hluboce, vášnivě. Nepřestává. Jako by nechtěl přestat nikdy. Dívá se mi do očí a začíná mě svlékat.

Cítím jeho vůni. Jeho krásnou jedinečnou vůni. Jsem si naprosto jistá, že ho podle vůně poznám i poslepu. Jak nasakuji jeho tělesný parfém, roztáhnou se mi zorničky a pomalu se propadám do touhy. Vášeň je to jediné, co vnímám. On, já a touha. Ovládá mě to. Nic jiného neexistuje.

Bere do ruky hedvábný šátek, aby mi zavázal oči. Poručí mi: „Lehni si a nezvedej se.“ Pak mi zašeptá do ucha: „Věř mi, neublížím ti.“ Kývu na souhlas. Hluboce se nadechnu a vydechnu. Vzrušení narůstá. Ležím nahá na posteli a čekám. Bere moji levou ruku a omotává ji provazem. Přes zavázané oči nic nevidím. Jen cítím. Cítím dotyky, slyším jeho kroky. Můžu jen odhadovat, co bude dál. A tak čekám. Směřuje přes hrudník a ňadra k pravé ruce. Cítím provaz volně ložený přes prsa. Bere ho do ruky, omotává mi ho kolem zápěstí a trochu utahuje. Kontroluje utažení, aby nezabránil průtoku krve. Potom pokračuje k pravé noze, obmotává mi kotník, stejně tak sváže i levou nohu. Skončí, tam kde, začal, u levé ruky.

Nic nevidím. Jen cítím. Ležím svázaná v pentagramu. Jsem mu úplně odevzdaná a čekám. Jsem jenom jeho. Nikoho jiného. Nepatřím dokonce ani sama sobě. Jsem svázaná. Moje ruce a nohy se mohou hýbat jen pár centimetrů. Není úniku. Kdyby mě tu takhle nechal, nikdo mě nenajde. Ale já vím, že tohle nikdy neudělá.

Švihne mě provazem přes prsa. Zvedá se mi hrudník, vzrušením se prohýbám do luku, tvrdnou mi bradavky. Švihne mě přes bradavky. Ptá se, jestli to nebolí. Vzrušením nemůžu mluvit. Jen pokroutím hlavou a dávám najevo, že mě nic nebolí. Hladí mě, mazlí, mačká, plácne přes prsa. Každý dotyk je se zahalenýma očima intenzivnější. Vzrušení zvyšuje moment překvapení, kdy nevím, kde se mě dotkne a s jakou intenzitou. Nevím, co udělá. Nevím, jaký bude další krok. Nevím. Jen ležím, čekám a důvěřuju.

Polévá mě vínem, lije mi víno na prsa a na břicho, aby ho ze mě mohl vypít. Slyším, jak nalévá další sklenici, kterou právě postavil na noční stolek. Cítím, že se nade mnou naklání. Přikládá své rty na mé a napájí mě z jeho úst červeným vínem. A já tiše přijímám. Přijímám to, co mi dává. Přijímám víno jako krev, která právě začala kolovat v mých žilách.

Laská celé mé tělo. Jeho ruce a provazy jsou všude. Dělá si, co chce. Protože může. A já mu věřím. Věřím mu natolik, že si se mnou může hrát jako s hadrovou panenkou. Pro tento okamžik jsem jen jeho. Zajíždí mi prsy dovnitř. Nejdříve pomalu. Jsem vzrušená. Jsem tolik vzrušená. Vzdychám a sténám. Každý dotyk vnímám intenzivněji. Tlačí prsty nahoru a zrychluje. Celá se klepu. Víc a víc. Každý centimetr mého těla se třese.

Hrudník se mi napíná. Mé tělo se chce zvednout, kroutí se do oblouku, a zase klesá dolů. Svírám jeho prsty v kontrakcích. Třesou se mi ruce i nohy. On zrychluje. Hlasitě sténám a vzdychám. Opakovaně svírám jeho prsty. Zrychluje se mi dech. Orgasmus přichází jako tajfun. Silný, hluboký, intenzivní, nutí mě křičet. Křičím tak dlouho, a tak nahlas, že mě bolí hlasivky… Je po všem. Jsem v rauši, létám. Moje tělo je lehké. Mám pocit, že levituju. Mám pocit, že se mi oddělila duše od těla. Směju se a pláču zároveň.

Je po všem… Je po všem? Možná přijde další kolo. Moje potěšení je jeho potěšení.

Ähnliche Geschichten