Hrátky: .Thor.

.... přátelé nevím jak vy, ale Abatyše Januar29 mne postavila do nelehkého úkolu, ale od jisté doby jsem se zařekl, že už nic nevzdám, maximálně odložím, ale nikdy nevzdám. Tak se výzvy stali mou drogou, v kterých si libuje má ješitnost po splnění.
Raději bych asi dobýval K2 bez kyslíku nebo přešel CDT s minimálním časem na spánek, ale toto?
No dost stěžování a s vervou do toho, sakra......

Přenáším se ve vzpomínkách do mládí a probírám se řadou dívek a žen, co jsem měl možnost intimně poznat....
Psal se rok 1997, právě jsem složil vojenskou přísahu republice a těšil se na první opušťák, koule nalité k prasknutí a vidina, jak si užiji s mojí holkou.
Pánové to znají, čistá uniforma, vyleštěné kanady, pochod v útvaru, tvářit se důstojně ať na fotografiích pořízené rodinnými příslušníky vypadáme jako muži, a ne chlapci co před pár týdny se utrhli od máminy sukně.
Následně ukázat naše ubytovací prostory a pyšnit se před mamkami, jak nás naučili si uklidit skřínku s oblečením.
Mám úsměv na tváři, když si na ten den vzpomenu. Bezstarostná doba a životní milník, kdy se teprve otvírá cesta naší budoucnosti.
Byla už tma, když jsme dojeli domů z Vysočiny. Cestou se moje holka pořád na mě lepila, do ucha šeptala nemravná slova a jak se těší na toho mého bojovníka v zelených trenkách s lampasem. Osahávala moje tělo, zjišťovala, že to tělo, co znala už není tak robustní, jaké bylo, než jsem odjel. Pod náporem drilu a fyzické zátěže jsem rázem ztratil dvanáct kilo a svalová hmota nabývala.
No jak by ne, když vzpomenu na první den. Omlouvám se, že odbočím.
Byl Leden, pořádný mráz, co dnes mi chybí. V pět hodin budíček, ústrojová kázeň tepláky a zimní doplňky, což byla šála a rukavice. Nástup před rotou a běžíme. Dvě kola kolem kasáren, což bylo dohromady cirka tři kilometry. Do dnes cítím lepení nosních dírek mrazem, zpocené dlaně, jak přimrzají k zemi při nekonečných klicích.
Po rozcvičce snídaně a rozchod do zaměstnání, které se skládalo z pořadového cvičení, seznámení a obsluha spojovací techniky a v neposlední řadě seznámení se svou osobní zbraní, která se stala na dobu vojenské služby jedinou milenkou. Která spala se mnou ve spacáku na cvičení. Jak ta byla ledová. Pomáhal jsem jí se svléknou při rozborce, pořádně vyčistit jako když se s ní mazlíš a zas složit.
To jsem miloval.
Pak byl oběd, ten den meruňkové knedlíky s tvarohem, nafutroval jsem se k prasknutí. A to byla chyba. Po obědě fyzická příprava, běh na jedenáct kilometrů. Každý si asi dokážete představit co následovalo. Ano, správně, oběd se poroučel zase ven...
To bych řekl, že je vzpomínka, která se mi na vždy nesmazatelně zapsala do paměti, ale nelituji. Byla to doba v které jsem se našel.
Ale dosti, všichni netrpělivě čekáte, co se tedy dělo doma...
Takže dojeli jsme domu. Zapomněl jsem zmínit, že má holka v té době žila s mými rodiči.
Ptáte se proč?
Není to důležité.
Má prvotní cesta vedla do mého pokoje ze sebe shodit uniformu, pečlivě složit, jak mne drilovali, a hlavně se zbavit těch protivných trenek, co se jejich šev nepříjemně zařezával do mužských citlivých míst. (vlastně od té doby už jsem používal své civilní prádlo)
Následovala sprcha a pohodlné domácí oblečení.
Při oblékání si prohlížím svůj pokoj, knihy v polici, plakáty na zdi a polici, kde byla má sbírka doutníků, nenesli žádnou známku usazeného prachu, těšilo mne, že se má holka stará o pořádek.
Až mne náhle zarazily dva doutníky ve skleněném pouzdře. Sklo bylo obaleno zvláštní vrstvou čehosi.
Vezmu je do ruky.
“Co to sakra...”
Přičichnu.
To aroma mi rázem připomnělo, odkud vítr fouká.
V bojovníkovi začalo cukat a hlásit se o práva po dlouhém půstu.
“No počkej”
Vracel jsem se do kruhu rodiny s menší erekcí notně maskovanou a mohl zodpovědět otázky mého nového života v armádě.
Při tom má přítelkyně laškovně pokoušela různými intrikami můj půst do doby, než život v domě se pomalu uchyloval ke spánku.
Přítelkyně se odporoučela do sprchy a upozornila mne s plamínky v očích, že čeká na mne v posteli.
Mezi tím s mámou proběhli nějaké soukromé hovory o budoucnosti a současné situaci doma, ale byl jsem mladý a slepý. No nic. Ještě jsem nepohrdnul svým soukromím venku před domem a dal si poslední cigaretku.
V oknech mého pokoje poblikávalo světlo televize a přes okna byly slyšet mírné zvuky vzdychajících ženských hlasů.
Má fantazie zas jela na plné obrátky, bojovník se stavěl na zteč, přes ledový vzduch proudící do nohavice kraťasů.
Hasím nedopalek v popelníku, provedu ústní hygienu a šinu si to za tou mojí nadrženou mrškou, pro vysvětlení, co to dělá s mou sbírkou.
Otvírám dveře pokoje.
Nalevo v televizi borec vyplňuje klín drobné blondýnky. Ona hlasitě vzdychá, zatíná drápky do jeho ramen....
Ale já slyším hekání dvou žen a má televize v té době neměla moderní vymoženosti prostorového zvuku.
Pohledem mířím na přítelkyni s nádechem otázky....
Padla mi brada.
Pták vystřelil do pozoru až málem rozerval kraťasy.
Přítelkyně uprostřed spojených postelí zcela nahá, pod zády smotanou deku ať mám co nejlepší výhled.
Nohy široce rozevřené, v análu zasunutý jeden z doutníků ve skleněném pouzdře obalený šťávou její studánky. Mezi prsty drtí jednu ze svých drobných bradavek a kundičku si obdělává skleněnou lahví od minerálky. Hrdlo pomalu vytahuje a prudce zaráží. Břicho jí poskakuje s rychlými nádechy a výdechy.
Otevře oči, chvíli mne provokativním pohledem pozoruje. Užívá si můj překvapený výraz ve tváři a výraznou bouli v rozkroku, než zadýchaně poví.
“Na co čekáš? To všechno jsem připravila pro tebe”
Svršky jsem ze sebe serval a hrnul se nadržený za ní do postele.
Lahev okamžitě šla stranou.
Žádné předehry, mazlení nic takového, můj cíl a úkol byl jasný.
Šukat jako králík.
Ano.
Nemělo to dlouhého trvání, zvláště po takové době.
Ale výstřik.
Ten byl mohutný, snad nekonečný.
Semeno zasáhlo její břicho, prsa, obličej, vlasy i na polštář něco padlo.
Byla to dlouhá noc, než jsme usnuli. Druhý den jsme ještě strávili delší dobu v posteli, než byl čas na návrat zpět k útvaru, ale naprosto s prázdnými koulemi....

PS:
Doufám tedy, že se bude líbit a že úkol byl splněn.
Teď mne omluvte, přítel Ještěd volá, abych pokořil další vrchol nebo dva....