Zrzavá mamina 2

O několik let později.

Sídlištěm se proháněl vítr. Foukat začalo zničehonic a časté poryvy cloumaly se vším, na co fukejř natrefil. Cestou k domovu se sunul nahrbený Matěj a tiše do vousů sakroval na psí počasí. Nedaleko před ním bojovala s větrem maminka se dvěma dětmi. Kráčela mírně předkloněná a rukou vedla za řídítka dětské kolo. Její zadek ve vypasovaných riflích se při každém kroku lákavě zhoupnul a pohled na něj Matějovi hned zlepšil náladu. Volnou rukou žena střídavě postrkovala pošťuchující se ratolesti.
Najednou se dívka ohnala rukou a shodila klučinovi kšiltovku. Kluk se pro ni sehnul, ale vítr se jí okamžitě zmocnil a radostně si s ní pohrával. Klučina začal vřískat a bulet. Nataženou ručkou bezmocně ukazoval za poletující čepicí. Zoufalá maminka nevěděla, jestli zpohlavkovat dcerku, utišit synka nebo praštit s kolem a vrhnout se za kšiltovkou. Shodou náhod si to smýkaná čepice zamířila směrem k Matějovi. Reflexivní švihem levačky, léta trénovaným pohybem z hokejových tréninků, se mu povedlo lapit kšilt mezi prsty.
„Pfff, pak že jsem starej,“ odfrknul si Matěj v duchu. „Ještě to tam i po tolika letech pořád je,“ zaradoval se. Pomalu došel k rodince a předal úlovek klukovi. Ten na něho obdivně zíral s vykulenýma očima.
„Tý brďo, jak jsi to udělal?“ vypálila drze na Matěje holčina.
„No Lily!“ okřikla jí matka. „Neumíš se chovat?“
„Ááá, jak jste to teda udělal, pane?“ opravila se otráveně.
Matěj kleknul na jedno koleno a z očí do očí malé rebelce s vážnou tváří odpověděl: „To bylo totiž kouzlo.“
„Jako Harry Potter? Vy jste kouzelník?“ ožil klučina. Zíral na Matěje s otevřenou pusou a otíral si uslzené oči drobnou pěstičkou. Ve druhé křečovitě svíral vrácenou kšiltovku.
„No, tak trošku, ale o dost starší,“ pousmál se Matěj a postavil zpátky na nohy.
„Děkujeme vám za záchranu čepky. A vy dva koukejte poděkovat taky,“ vzpamatovala se mamka, zatím stále shrbená držící řídítka kola. „Doma si to ještě vyříkáme,“ zpražila pohledem Lily.
„Děkujeme,“ vypadlo takřka společně z dětí a teprve teď si Matěj uvědomil, že to jsou dvojčata, asi tak pětiletá.
„Není zač. Dneska je ale počasí spíš na pouštění draka, než na projíždění na kole,“ pronesl Matěj k sympatické zrzavé mamině. Ta si při jeho zvídavém pohledu nervózně zasunula rozfoukané vlasy za ucho, ale zlomyslný vítr je tam stejně dlouho nenechal. Než stihla něco říct, promluvily znovu děti.
„Tý brďo, vy máte draka? Živýho?“ vypadlo z kluka dychtivě.
„My draka nemáme, brácha jenom vobčas pouští prdy,“ přidala věcně Lily. Matka jen zalapala nevěřícně po dechu.
„To kolo je stejně rozbitý, nejde na něm jezdit,“ doplnil smutně prcek.
„Ne, živého draka nemám,“ zklamal ho Matěj. „Ale umím vyrobit papíráka. To snad umí i váš táta a kolo nejspíš taky zvládne opravit.“
„Když mi taťku nemáme. Nespravil byste nám ho vy?“ vyzvala ho malá drzounka.
„Lily!“ nadechla se konečně mamka.
„A toho draka byste nám udělal?“ zažadonil její bráška.
„Edo! Omlouvám se, pane. Jsou dneska jako z divokých vajec,“ zaskočená máma nevěděla, kterého z potomků umravňovat dřív. Opřela kolo o zeď a narovnala se. Prohnula se, aby ulevila unaveným zádům a zároveň tak neúmyslně Matějovi předvedla svojí postavu čerstvé čtyřicátnice.
„Prosííím,“ škemral Eda a poskakoval přitom jako gumídek.
Matěj znovu pokleknul k prckům a zamyšleně si prsty pročesával bradku. Zírali na něho a ani nedutali. Po chviličce, jako kdyby tam byli jen on a oni dva jim řekl: „Což o to, já bych ho vyrobil, ale to by s tím musela souhlasit vaše mamka.“
„Mamíí, mamíí! Řekni, že chceš draka. Mamíí!“ poskakovaly obě ratolesti před matkou. V rozpacích zalétla pohledem ke klečícímu Matějovi. Ten se pousmál a lehce přikývnul hlavou.
Zjistili, že Michaela s dětmi bydlí ve stejném vchodu, jen o patro výše než Matěj. Dočasně se musela nastěhovat do bytu ke své matce, protože přišla o práci a nebyla schopná platit nájem v původním domě. Sehnat práci se jí nedařilo, protože sotva vyšlo najevo, že má dvě malé děti, ztráceli zaměstnavatelé zájem.
Ačkoliv byla Michaela zpočátku skeptická, tak výroba draka a následné pouštění proběhlo úspěšně. Samozřejmě jí bylo jasné, že je Matěj nevytáhl ven, jen aby si splnil sen o pouštění draka. Nebyla včerejší a o poslední ždibec naivity jí připravilo pár let života svobodné matky. Zájem Matěje jí potěšil, ale rozhodně se nehodlala bezhlavě vrhnout do nějakého divokého úletu. Starosti o děti jí spolehlivě bránily vznášet se v oblacích. Přesto se několikrát přistihla, že Matěje zaujatě studuje. Prohlížela si jeho sympatickou tvář s hranatou bradou a krátkými vousy, ale také svalnaté paže nebo docela často i jeho zadek vyrýsovaný v úzkých šortkách.
Děti však na Matějovi visely pohledem a hltaly vše, co jim vykládal. Hned na začátku je naučil ťuknout si sevřenými pěstmi o sebe vždy, když se jim něco podařilo. Dokonce si večer bez odmlouvání uklidily, což byla Matějova podmínka pro další společné schůzky.
Hned při prvním setkání se mu zrzavá mamina zalíbila. Přitažlivá, správně tvarovaná postava na patřičných místech a k tomu hezký úsměv, pokud se mu jí povedlo rozesmát, mu zvedaly tep při každém setkání. Zpočátku byla dost upjatá a odměřená, ale dobře odhadnul, že cestička k její přízni se otevře, jen pokud bude respektovat, že děti jsou u ní na prvním místě. Ti dva malí zrzaví rošťáci byli naprosto okouzlující. Vzhledem k tomu, že vlastní děti mít nemohl, byl z nich nadšený a s potěšením se věnoval vymýšlení dalších aktivit.
Po několika společně strávených dnech počáteční chlad a ostražitost Michaely zmizely i díky tomu, že jí Matěj šikovně zapojoval do svých plánů. Postupně to mezi nimi začínalo stále více jiskřit. Zprvu strnulé hovory se přeměnily v uvolněné povídání a občas i nevinné špičkování. Vše neodvratně směrovalo k něčemu bližšímu, jen se zatím ani jeden nedokázal odhodlat překročit tu tenkou hranici.

Větrné dny vystřídalo krásné babí léto, jako dělané pro elegantní šaty bez rukávů, ve kterých se chtěla Michaela náležitě blýsknout. Hřálo jí u srdce, jak jí Matěj po očku pozoruje a může na ní oči nechat. Vyrazili kousek za sídliště, kde se nacházelo pozapomenuté neudržované dětské hřiště. Oplocení palisádou vysokých kůlů sice vypadalo hezky na efekt, ale zároveň v průběhu času mnohokrát poskytlo clonu pro vandalské nájezdy omladiny.
„Hele mami, koukni, co jsem našel,“ hulákal Eda a mával plátěným pytlíkem. Spolu se sestrou se hrnuli k jedné z méně polámaných laviček, kde seděli Matěj s Michaelou.
„Kdes to sebral?“ zpražila ho hned máma tvrdým pohledem.
„Tam,“ mávnul rukou neurčitě někam za sebe k hustému křoví.
„Tak nám ukaž, copak je to uvnitř,“ předešel Matěj dalšímu peskování.
„Kuličky,“ pochlubil se nadšený Eda.
„Paráda! Tak to bysme si mohli zahrát, co vy na to?“ oblétl Matěj všechny pohledem.
„A co?“ nechápala Lily.
„Kuličky, vy to neznáte? Ani mamka?“ divil se Matěj a vysypal z pytlíku několik hliněnek do dlaně.
„Mami? Umíš si hrát s kuličkama?“ vyzvídal Eda.
„Co? Já?“ vyhrkla trošku nesoustředěná Michaela. „Jasně, že si umím hrát s kuli…,“ zarazil jí poťouchlý Matějův smích.
„Mohl bych vidět, jak si hraješ kuličkama?“ kuckal smíchy Matěj.
„Jó! Ukaž nám to,“ pokřikovali nadšeně obě děti.
Michaela byla celá rudá, protože jí samozřejmě na rozdíl od dětí docházelo, do čeho se napletla a na jakou smeč Matějovi nahrála.
„Já se postarám mamince o důlek,“ mrknul Matěj šibalsky po Michaele: „a ona nám to pak ukáže.“
„Hlavně se dobře postarej o pytlík, aby nedošel k úhoně,“ vrátila mu smeč a v nestřeženém okamžiku na něho dokonce rozpustile vyplázla jazyk.
Společně vyhloubili důlek a krátce vysvětlili dětem princip hry. Všichni čtyři se střídali v cvrnkání a náramně se bavili. Dospělí povzbuzovali děti a na oplátku se jim děti pošklebovaly, když jejich záměrně nepřesné pokusy míjely cíl.
Nevinný nález ovšem naplno odšpuntoval žhavé flirtování dospělých. Něžné dotyky rukou, smyslné pohledy a slovní špičkování létaly od jednoho k druhému. Michaela sedíc na bobku se právě chystala cvrnknout poslední kuličku do důlku. Děti poskakovaly po jejím boku a nadšeně fandily, zatímco Matěj ležel na zemi u důlku naproti Michaele a napovídal, kudy nejlépe poslat kuličku.
Michaela zkontrolovala pohledem okolí a doposud cudně sevřená stehna lehce rozevřela od sebe. Pod vyhrnutou látkou letních šatů zasvítily světlé kalhotky a ležící Matěj málem přestal dýchat. Jejich pohledy se střetly a Michaela ještě více rozevřela kolena, co jí to napnutá látka šatů dovolila.
„Pomocníku, jak to vypadá s mým důlkem?“ obrátila se na Matěje a rukou si svůdně pročísla zrzavé vlasy.
„Asi by to chtělo ještě kousek natočit,“ povzdychnul si ležící pomocník.
„Takhle?“ mírně se posunula Michaela na patách a ještě o pár centimetrů si vyhrnula šaty po stehnech.
„Nádhera, to je přesně ono. To je na přímý zásah jako dělaný, úúúhhh,“ zachraptěl Matěj a ztěžka polknul při pohledu na kalhotky vypasované přes pysky kundičky. Látka tím připomínala oblé tvary kapoty Volkswagenu brouka.
„Jóóó! Góóól!“ radovaly se nadšené děti, jako kdyby vyhrály ony, když poslední kulička skončila mezi ostatními v důlku.
„Končíme, je čas jít domů,“ utnula Michaela oslavy.
„Néé! Ještě néé,“ protestovaly děti.
„Dost, posbírejte kuličky a ty se tu přestaň povalovat, jako kdybys viděl svatej obrázek?“ poškádlila Matěje.
„Viděl jsem něco o moc lepšího, ale nemůžu vstát, protože mě chytila křeč.“
„Křeč? Z toho válení?“
„Z ležení ne, ale z koukání. Do třetí nohy.“
„Do jaký třetí nohy?“ zbystřila zvědavá Lily.
„To se tak jenom říká,“ odbyla jí Michaela a loupla zlým pohledem po šklebícím se Matějovi.
„A co je to křeč?“ připojil se Eda k vyzvídání.
„To je když tě bolí noha a nemůžeš chodit. Já si tu chvilku sednu a odpočinu. Potom teda půjdeme,“ rozhodl Matěj a přikrčený, aby skryl vyboulené šortky, se usadil na lavičce.
„Dobrá, tak si ještě chvíli hrajte, než to Matěje přejde,“ souhlasila Michaela a přisedla si k němu.
Matěj jí objal a přejel po boku vzhůru. Drze vsunul ruku ze strany do šatů otvorem okolo Michaeliny ruky.
„Co blbneš?“ sykla tiše, ale neucukla.
„Strašně tě chci,“ zamumlal jí do vlasů a prsty se dobýval do košíčku podprsenky.
„Já tebe taky, ale jsou tu děcka.“
„Něco vymyslíme,“ nedal se Matěj odradit.
Konečně se prsty dostal až k vláčné bradavce. Stisknul jí mezi ukazovák a prostředník a lehce za ní zatahal. Michaele uniklo tiché vzdychnutí. Pokračoval v mnutí tuhnoucího špuntíku a snažil se vymyslet cokoliv, aby jim získal pár okamžiků pro sebe. Stále masíroval horké ňadro dlaní a rozhlížel se po okolí. Ve chvíli, kdy se ozvalo další smyslné zakňourání, konečně dostal nápad. Ač se mu nechtělo, naposledy zatahal za bradavku a ukončil dráždivé objetí.
„Edo, Lily, vidíte tamten strom?“ ukázal jim ke kaštanu na druhém konci palouku. Počkal, až děti přikývly a potom pokračoval: „Tak když pod ním v trávě nasbíráte kaštany, tak z nich zítra vyrobíme zvířátka a figurky.“
„Jóóó! A kolik máme nasbírat?“
„Čím víc nasbíráte, tím víc jich uděláme,“ získával Matěj čas.
„Zatím sbírejte, až bude čas, tak vás zavolám,“ přidala se Michaela, vytáhla z kabelky složenou sítěnku a hodila jí dětem.
„Hmm, a co bude teď?“ sledovala pokřikující děti, jak uhání, k asi třicet metrů vzdálenému kaštanu.
„Vyhrň si šaty,“ požádal jí Matěj.
„Tady? Zbláznil ses?“ lekla se a stydlivě přitiskla šaty k nohám.
„Neboj, jen se nadzvedni … a teď si pomalu sedej,“ komandoval jí.
Když si sedala, tak přidržel zadní část šatů, přizvednul je a spustil přes lavičku. Dosedla holou kůží na drsné dřevo sedadla a nespokojeně se zavrtěla.
„Moc se nevrť, nebo si zadřeš třísku,“ varoval jí.
„No paráda, čím dál tím lepší,“ utrousila ironicky.
Nyní, když byly šaty volné, zasunul Matěj ruku pod ně. Otřel se prsty o zadek a nebýt toho, že před několika minutami viděl bělostné kalhotky na vlastní oči, mohl by si myslet, že je Michaela naostro. Teprve, když zajel do rýhy mezi půlkami, narazil na slabou tkaničku tang. Vydal se po ní vzhůru a potom kolem boku až na břicho. Šaty se jen nepatrně zavlnily a nadzvedly, jinak nic nenasvědčovalo tomu, že se zde děje něco nepatřičného.
Strnule sedící Michaela skoro nedýchala očekáváním. Matěj vsunul prsty mezi sevřená stehna a ona mu ochotně uvolnila přístup jejich rozevřením. Pohladil kundičku přes látku kalhotek, ale hned se vrátil zpět a nedočkavě zajel pod ně. Špičky prstů proklouzly skrze chloupky na podbřišku a konečně se dotkly oholených pysků. Opatrně zatlačil a vmáčkl prsty do škvíry mezi nimi. Horká kůže se mu třela o prsty a on vnikl ukazováčkem do jeskyňky. Ucítil vlhkost a natlačil se ještě hlouběji. Vyklouznul ven a rozetřel šťávu mezi závojíčky. Teď už prsty krásně klouzaly a jemně dráždily nadrženou kundičku.
„Ahhh, to je fajn,“ zasténala vzrušeně zrzka. Sice stále nervózně těkala pohledem okolo sebe, ale už se skoro úplně uvolnila. „Pokračuj, prosím.“
Přesně podle jejího přání hravé Matějovi prsty laskaly natékající pysky. Občas se otřely o tuhý klitoris, což vždy vyvolalo tlumené vzdychnutí. Času nebylo nazbyt, a proto Matěj přidal na tempu. Neustále střídal klouzání po kundičce shora dolů s brnkáním přes poštěváček do stran. Nezapomínal ani na hladový otvor, který hluboce zkoumal dvěma prsty. Zrzka přerývavě dýchala a rukama drtila dřevo lavičky, až jí námahou bělely klouby prstů.
„Jo … jo … ješ-tě … jooo … víc, víc … jooo … uuuhhh,“ cedila sténání přes sevřené rty s hlavou opřenou o Matějovo rameno.
Vlna několika rychle proběhnuvších orgasmů se stala minulostí. Michaela otevřela oči a prvním pohledem zkontrolovala děti, plnící tašku kaštany. Slastně se protáhla, naklonila k Matějovi a vtiskla mu vášnivou pusu.
„Uhh, to bylo krásný,“ zavrněla zastřeným hlasem. „Ta tvoje křeč ale moc nepolevila,“ pousmála se s pohledem upřeným na Matějovi vyboulené kraťasy.
„No, myslím, že je to o dost horší, než to bylo,“ souhlasil a vytáhl ruku zpod šatů. Prsty měl obalené lesklým mazlavým povlakem milostné šťávy. Fascinovaně si je prohlížel jako omámený.
„Moc času už asi nemáme,“ konstatovala Michaela při pohledu na stále bachratější tašku a děti pobíhající pod stromem.
„Tuším, že ho ani moc nepotřebuju. Jsem fakt na krajíčku.“ Michaela přitiskla ruku na nadité šortky a sevřela tvrdý úd, jenže Matěj jí ruku odtrhnul. „Jen to ne, ježišmarjá! Měl bych toho plný trencle. Jak bych asi šel domů s mokrým koláčem?“
„Tak co teda? To ho tady chceš vytasit? Co když nás děti uvidí?“ znejistěla.
„Myslel jsem na to, zatímco sis užívala. Prostě si sednu obráceně, čelem k těm kůlům.“
Vstal, rychle se usadil s nohama prostrčenýma pod opěradlem lavičky a vylovil tvrdý ocas ven. Navedl Michaele ruku. Štíhlé prsty zkoumavě přejely po celé délce údu a naslepo prohmátly šourek s varlaty. Zrzka s rukou za zády mnula koule a očima obhlížela prostor před sebou. Úplně zatím ignorovala ohon, přesto Matěj funěl vzrušením. Nehty něžně škrábala citlivou kůži a bříšky jí pro změnu mazlivě lechtala.
„Ty to fakt s kuličkama umíš,“ zahekal spokojený Matěj a vylovil z kapsy mobil.
Během vteřiny už nahrával její mistrnou práci. Z otvůrku žaludu se řinuly kapky touhy a stékaly po trčícím kolíku. Konečně ho Michaela obemkla prsty a přetáhla předkožku přes fialovou hlavu. Začala pumpovat rukou nahoru a dolů.
„Aaahhh … ooohhh … uuž … budu,“ chraptěl Matěj a stále vše natáčel. Tlak v koulích byl už k nevydržení. Zatnul slabiny a s obrovským pocitem rozkoše vystřelil první salvu mrdky. „Kurváááá!“ zanadával a přitom pálil další žhavé výstřely.
„Co je?“ polekala se Michaela a přestala hýbat rukou.
„Nic! Hoň! Prosím,“ škubal pánví a pumpoval poslední zbytky horkých spermií.
„Tak co se děje?“ byla zvědavá zrzka. Cítila bohatou záplavu semene na prstech i povadající ocas mezi nimi.
„Pocákal sem si mobila a kraťasy taky něco schytaly.“
Zrzka se hlasitě rozchechtala, ale najednou vyhrkla: „Honem, děti se už vrací.“ Čistou rukou zalovila v kabelce a vytáhla papírové kapesníčky. „Tumáš, dej se taky do pořádku.“
Oba se horečně otírali a Michaela sledovala, jak Eda s Lily společnými silami vlečou narvanou tašku po trávě. Naštěstí každou chvíli zastavovali a vraceli se zpátky pro vypadlé kaštánky.

Zatímco na procházku šli ve vší počestnosti každý sám, tak domů se vraceli Matěj s Michaelou zavěšeni do sebe. Malé sběrače přesvědčili, že část kaštanů musí nechat zvířátkům a tak je Lily s Edou postupně roznášeli pod stromy podél cesty.
„Jak je to vlastně s jejich otcem?“ odvážil se Matěj zeptat na to, co mu stále vrtalo hlavou.
„Nijak,“ ucedila ledově Michaela. Na chvíli Matěj zalitoval, že nejspíš ztratil čerstvě získanou důvěru, ale zrzka se pomalu rozpovídala. „Prostě jsem byla naivní jako nějaká vyjukaná osmnáctka. Myslela jsem si, že mě miluje, ale šeredně jsem si naletěla.“
„Bil tě?“
„Ne, to ne. Jen mě vyhodil z práce, vymazal ze svého života, vyhrožoval mi.“
„Vyhrožoval? Už s tím přestal? Mohl bych mu ….“
„Už je to pryč. Osud mu to vrátil i s úroky a já mám dvě skvělé děti. Navíc je mi teď fajn s tebou. Jen škoda, že jsme se nepotkali dřív,“ natáhla se na špičkách pro další z četných polibků.
„Máma má ráda Matěje,“hulákal Eda a Lily se k němu s chutí přidala. Opět si poklepli pěstičkami, jako při každé povedené lumpárně.
„Ticho, vy dva! V přírodě se neřve jak na lesy,“ okřikla je matka celá červená rozpaky.
„Co se s ním stalo?“ vrátil se Matěj k přerušenému hovoru.
„Zabil se v autě. Pár měsíců potom, co mě odkopnul, blbnul hlavu mladý holce. Prej mu při tý bouračce ukousla ptáka, kurevníkovi,“ ulevila si tiše, aby náhodou děti nic nezaslechly. „Šla jsem tenkrát zrovna na kontrolu a už si mě nechali v porodnici.“
„Počkej … to bylo ten den …,“ dával si Matěj dohromady dávné vzpomínky. „My dva už jsme se ale přece potkali!“
„Vážně? Vůbec si tě odnikud nedokážu vybavit,“ zavrtěla hlavou a zasunula neposedné vlasy za ucho.
„No jasně! My šli s Blažkou z poradny, povídal jsem si tam s tím saniťákem, co přivezl takovou kudrnatou bloncku. Vykládal mi o tom, co prej měla v puse.“
„Takže je to fakt pravda? To s tím ….“
„Jo, je. Já jsem ti tenkrát přeci přidržel dveře u vchodu a …,“
„… a dostal jsi držkovou od zlé královny,“ doplnila ho se smíchem zrzka, když jí naskočila matná vzpomínka.
„Přesně tak. Seřvala mě tak, že by si pes ode mě kůrku nevzal.

„Tak jsme skoro doma, chtěl bych tě ještě dnes vidět,“ nadhodil Matěj toužebně.
„Jak vidět?“ dělala nechápavou zrzka a opět svůdně zastrčila neposedný pramen vlasů za ucho.
„Celou.“
„Jenom vidět, jo?“ dobírala si ho.
„Ježiš, netrap mě, já bych …, až bych brečel. Neříkej, že ti to takhle stačilo?“ tlumil hlas před bystrými dětskými radary.
„Stačilo i nestačilo. Jenže musím obstarat děti a večer je uspat.“
„Budu trpět jako pes před řeznictvím, ale vydržím čekat,“ nasadil Matěj zkormoucený výraz.
„Nic neslibuju. Už vidím ten matčin pohled, až jí poprosím, aby uložila prcky. Už jsem ti říkala, že je to bývalá učitelka?“
„Ajta krajta, nechť nás mocní bohové ochraňují,“ naznačil s přehnaně vážným obličejem obavy, ale neodpustil si důvěrné hlazení po zadku.
„Stejně to musí tušit, protože Lily s Edou nemluví o ničem jiném, než co s tebou pokaždé vyvádí za skopičiny.“
„No tak vidíš, vlastně je všechno v pohodě,“ ukončil mudrování Matěj políbením.
Těsné objetí a nenechavé vzrušující dotyky ve správnou chvíli Michaele připomenuly, co prožila na lavičce a pokud doposud nebyla rozhodnutá podstoupit rozhovor s matkou, tak nyní se to definitivně změnilo.