Autobusové šmírování

Už se mně zase vtírají všemožné erotické fantazie. Často přemýšlím o tom, jak jedu " kloubovým " autobusem.......Je parné léto, okýnka jsou všude otevřená a autobusem profukuje jemný, teplý vánek provoněný létem.
Nesedím, stojím u tyče a nechávám skotačivý větřík proudit kolem své tváře a vlasů, s kterými si tento vzdušný čaroděj pohrává. Střih trička, které mám na sobě, odhaluje moje záda. Lehce zavázaná šňůrka za krkem dává volnost nejen tomu tričku, ale i mému tělu. Skrze volný prostor mezi tělem a tričkem se dostává ten lehounký vánek až na moji kůži úplně všude a protože nemám podprsenku, cítím jeho rozverné dovádění na svých bradavkách, které na tričku krásně kopírují svůj tvar. Moje sukýnka, kterou jsem si do parného léta oblékla, je hodně krátká a její volánky se ve víru tančícího vzduchu jemně
vlní. Někdy, v tom jejím vlnobití, jsou spolu s vánkem spojenci a tu a tam odkrývají nahotu, která v těch mihotavých okamžicích dává nahlédnout až do míst, kde se dlouhé štíhlé nohy mění ve svůdné Y. Ještě snad nikdo netuší, že nic z té ženské krásy není schováno v kalhotkách. A já, unášena krásným pocitem proudícího vzduchu, si přestávám všímat okolí...

Další zastávka a přesun lidí, kteří nastupují a vystupují, mě probudí z kratičkého vánkového snění a já si všímám rozvázané tkaničky na mých teniskách.
Ještě rychle využívám toho momentu, kdy autobus stojí, abych si ji mohla
úhledně zavázat na mašličku. V hlubokém předklonu však nechtěně nabízím pohled pro oči toho, kdo sedí za mnou. Nyní to není vír proudícího vzduchu, ale vír myšlenek a dění, které odstartují to, čemu nešlo odolat...

Autobus se pomalu rozjíždí a já opět stojím s nohama mírně rozkročenýma a pevně
se držím tyče obouma rukama. Dívám se z okna na ubíhající krajinu, která se v třpytivém jasu slunce tetelí jeho všudypřítomným žárem. Ponořena do svých myšlenek se oddávám dalšímu snění, které náhle přerušil dotek jemný jako motýlí
křídla, který jsem ucítila na kůži pod sukýnkou. Omámena svou fantazií
nerozeznávám realitu od svého snu. " Ten lechtivý větřík to krásně umí
", pomyslím si a čekám s napětím na další letmé větrné doteky...

Snad proto, že jsem nic nenamítala, snad proto, že se lem sukýnky tak krásně
nadzvedával a snad pro krásu toho okamžiku, který tak nečekaně nastal, jsem ucítila další dotek. Byl mnohem silnější a pozvolna se měnil v pravidelný pohyb, kterým něčí ruka hladila střídavě moje stehna. Zápasila jsem s myšlenkou, zda - li se mám ohlédnout, zmařit něco, co se běžně nedělá a odejít pryč. Vzrušení, které
nastalo, však bylo silnější a já jsem chtěla násobit svou fantazii skutečností,
která nabízela prožít něco vyjímečného. Byla jsem zvědavá a lačná touhou pokračovat. Proto jsem své nohy více rozkročila a ruce, které svíraly tyč, jsem dala vysoko nad hlavu, abych se mohla prohnout v zádech. V této poloze bylo vše mnohem přístupnější a svůdnější a pro oba spiklence žádoucí. Cítila jsem vlhko,
které se rozlévalo a prsty, které se lehce dotkly výšin, se krásně brouzdaly touto mystickou lagunou. Tato hra, kdy prsty krouží toužebně kolem vlhké
jeskyňky trvala delší čas a nádherně zvyšovala touhu a napětí. Už jsem velmi chtěla cítit zasunutí prstu do své mušličky a každým okamžikem mě tento pocit zaplavoval ještě větším vzrušením. Konečně ! Cítím, jak mně prst zajíždí nahoru a dolů. Ano, tak je to správně. Velmi lehce a velmi pomalu. Když prst vyjede ven, chvíli čeká, jako by váhal, zda má ještě pokračovat, ale už ho cítím zase hluboko v sobě. To je ono. Takto je to krásné. Užívám si a zároveň plná napětí
očekávám, co bude dál. Zasouvání prstu se zrychlilo a střídavě mění tempo.
Lehce krouží kolem komůrky, několikrát pomalu se zasune a potom se pustí do rychlé jízdy. Cítím rozkoš a svoje pocity si užívám. Jazykem si navlhčím rty a lížu palec u své ruky. Slastně přivírám oči, když najednou cítím, jak mně něčí
ruce zajíždí pod tričko.Vlhké prsty jemně třou moje bradavky a na svých hýždích cítím teplo něčí kůže a tlak nenasytného stopořného penisu. Dávám si jednu nohu na sedačku a předkláním se, abych tak umožnila průnik toho očekávaného tvrdého krasavce. Zajíždí do mě pomalu, ale s hlubokým dorazem, kdy si můžu vychutnat jeho sílu. Po chvíli se jeho tempo zrychlí a pravidelné pohyby ho dovedou na konec jízdy...

Také autobus dojel na konečnou a ostatní cestující už dávno vystoupili. Jen
řidič mohl ve zpětném zrcátku šmírovat vzrušující touhu dvou lidí, kteří se bez zábran nechali unést žárem letního dne.

Děkuji rozverný větříku...