Vadilo by mi kdyby se milovala s jiným?

Někdy se mi hlavou honí opravdu zvláštní myšlenky. Tuhle jsem například přemýšlel o tom, zda by mi vadilo kdyby má žena projevila zájem pomilovat se i s jiným mužem než se mnou. Snažil jsem si tu situaci představit. Jak jsem doma, je večer, už se chystáme zhasnout a jít a spát a v ten okamžik mi Sandra poví „Richarde, víš, já bych se někdy docela ráda pomilovala i s někým jiným než s Tebou. Ne že by se mi to s Tebou nelíbilo, ale ráda bych zkusila a zažila ještě něco jiného.“ Co bych asi tak dělal? Jak bych na to reagoval, ptal jsem se sám sebe. Zuřil bych? Nebo bych snad pro její přání našel pochopení?
Pokoušel jsem se vcítit do té situace a vyprovokovat u sebe pocit muže, jehož žena má touhu oddat se ještě někomu jinému. Přemýšlel jsem o tom dlouho. A čím déle jsem o tom přemýšlel, tím více jsem byl překvapený, že nalézám případ, kdy by mi takové její přání nemuselo být proti srsti. Ze zjištění, že bych za určitých podmínek nic nenamítal, nebo snad dokonce mohl projevit i nadšení, jsem byl opravdu velmi překvapený. Tak překvapený, že mi to nakonec nedalo a své ženě se jednou večer svěřil o čem posledních pár dní přemýšlím a k jakým nečekaným závěrům jsem dospěl.
Sandra byla šokována. O něčem takovém – jak mi pověděla – nikdy nepřemýšlela. Když mi to říkala připadala mi, že je z mých myšlenek a z toho, že bych si dovedl představit jak se miluje s jiným mužem než se mnou, dost rozladěná. V jejím hlase byl rozpoznatelný uražený, až vyčítavý tón. Říkala, že ji překvapuje, že přemýšlím o takových věcech a že by jí zajímalo co mě vede k takovým úvahám. Dle všeho si to asi vyložila tak, jako kdybych ji hodlal nabídnout, nebo ji už snad dokonce nabídl, nějakému svému kamarádovi a teď se snažil nenápadným způsobem zjistit, zda by s něčím takovým souhlasila. Bylo mi jasné, že budu muset věci uvést na pravou míru a vše jí pořádně vysvětlit.
Popravdě řečeno otázku, proč jsem vůbec o něčem takovém začal přemýšlet, jsem si kladl také. Mám snad obavy, že by mi Sandra byla nevěrná a já se tak připravoval na to, až to jednou odhalím? - Hmm.. Ne. Nepodezírám ji. Takže důvod bude asi jiný. - Nebo že bych už o náš společný sex neměl zájem a chtěl jí tím naznačit, že by si pro ten účel mohla najít milence? Hm... To také ne. Sandra je velmi pohledná a přitažlivá žena. Miloval bych se sní nejraději pořád. Takže tohle také nebude ten důvod.
Jak jsem neustále převaloval v hlavě otázku proč vlastně přemýšlím o tom, zda by mi vadilo či nevadilo, kdyby se Sandra chtěla oddat i jinému muži než mě, docházel jsem k závěru, že důvodem takové otázky bude patrně to, že bych jí chtěl dopřát něco neobvykle, intenzivního. Tak intenzivního a silného, co by jí jeden muž sotva dokázal dopřát. Ano. To bude ten pravý důvod. Dělá mi totiž neskutečnou radost vidět ji ponořenou ve svém vzrušení. Vím co má ráda, kde a jak se jí dotýkat a líbat. Představa, že všechny tyto věci by mohla cítit naráz, současně, by mohlo být pro ni (a tím i pro mě) fantastickým a dosud nepoznaným zážitkem. Takže to opravdu není o tom jak si patrně má žena mylně myslela, že bych ji chtěl jen tak někomu nabídnout na sex, a ukájet se tím, jak ji osahává a souloží někdo jiný. To vážně ne. Chtěl bych jí jen dopřát porci mimořádného vzrušení. A jak jsem onou úvahou zjistil, tak i za cenu asistence jiného muže ačkoliv bych se o ní jinak dělit nechtěl. Nicméně však jen v případě pokud by proti tomu nic nenamítala a souhlasila s tím. Za takových okolností bych neměl problém kdyby mou ženu pomiloval ještě jiný muž než já.
Nějak takhle jsem to Sandře vysvětlil. Chvíli se ještě durdila, ale pak se na mě přestala zlobit. Pochopila mě. Byl to skvělý pocit. Viděl jsem na ní, že mi rozumí jak to myslím. Že bych ji nikomu jen tak nedal. Ale kdyby cítila, že by ráda něco takového intenzivního chtěla zažít doopravdy, že bych měl pro to pochopení a byl ochotný jí v tom podpořit.
Vědomí, že bych jí byl ochotný dopřát i někoho jiného než sám sebe – byť za určitých podmínek – a neměl z toho pak špatný pocit a výčitky, bylo velmi příjemné. A myslím, že i má žena pochopila, že víc než o její tělo mi jde o její nitro, o to, zda se cítí dobře a uspokojeně. Že ji mám prostě rád.

Bylo už zhasnuto, leželi jsme v posteli vedle sebe, když Sandra náhle promluvila. „Víš Richarde, ještě jsem o tom cos mi před chvílí povídal přemýšlela a zkusila si představit s námi ještě někoho jiného. Myslím, že bych z Tvé přítomnosti u toho, jak se mě dotýká někdo jiný a tak, byla dost nervózní a nemohla se uvolnit. A to i přesto, že by Ti to nevadilo. Myslím, že bych se nedokázala zbavit takového blbého pocitu, že jsem vzrušená díky někomu jinému a Ty to vidíš. Asi by mi v tu chvíli bylo příjemnější, kdybys u toho raději nebyl.“ „Hmm…“ Odpověděl jsem překvapeně a trochu zklamaně. Ale chápal jsem ji. Z jejích slov bylo zřejmé, že by měla obavy z toho, že kdybych ji viděl třeba vzrušenější než bývá se mnou, mohl bych začít žárlit a její jinak hezký prožitek by mohl poskvrnit náš vztah. „Rozumím Ti Sandro, odpověděl jsem. Když to říkáš takhle…“ odmlčel jsem se. „Ale nevím jestli bych Tě nechal milovat se s někým jiným samotnou. Připadal bych se tak nějak odstrčeně, nepotřebně. I kdybych věděl, že se tím nic mezi námi nemění. Jak lidsky, tak v posteli. Takhle by se mi to asi nelíbilo. Připadalo by mi nefér, že Ty si užíváš a já nic. - Leda bys mi také nebránila v možnosti pomilovat se s jinou ženou a bez Tebe. Neříkám, že bych hned utíkal za nějakou jinou, ale vědomí, že kdybych chtěl a měl příležitost, že by to pro Tebe také nebyl problém, by mi úplně stačilo k tomu, abych měl pocit že to fér je.“ odpověděl jsem. Chvíli bylo ticho.
„A co takhle výměna? - To by myslím bylo fér. Mě by se totiž také nelíbilo kdybys byl s jinou ženou sám.“ řekla Sandra po chvíli. „Hm… takhle by to asi bylo fér“ souhlasil jsem. „Oba bychom na tom byli stejně a vzhledem k tomu, že by vlastně šlo o výměnu, tedy pár, nehrozilo by, že bys mi s tím druhým utekla.“ zasmál jsem se. „To nevíš. Kdyby byl šikovnej a bohatej…“ odcekla. „No jasně, ale ta jeho by si ho před Tebou určitě pohlídala.“ odpověděl jsem a pohladil Sandru po vlasech. „A Ty bys do něčeho takového šla?“ zeptal jsem se, položil jí ruku na ňadro a palcem si začal hrát s bradavkou. „A Ty?“ oplatila mi otázku, aby se vyhnula odpovědi. „Já? - Zamyslel jsem se a přestal ji hladit po prsou. - Já vlastně nevím. Ta myšlenka výměny mi přijde docela zajímavá, cítím v ní něco tajemného. Něco co bourá zažité stereotypy o partnerství muže a ženy, ale kdybys mi teď řekla: „Tak jo Richarde, mohli bychom to zkusit.“ tak to opravdu nevím jak bych k tomu přistoupil. Ta myšlenka ve mně vyvolává zvědavost, představuji si různé obrazy jak by taková výměna mohla probíhat. - Baví mě vlastně o tom přemýšlet, představovat si to, povídat si o tom s Tebou a s napětím poslouchat co na to odpovíš. Ale pokud bys mi vážně řekla „Tak to jo, zkusme to“, asi bys mě tím zaskočila. - Nemám žádný plán, nebo představu, jak by se něco takového dalo doopravdy uskutečnit. - Jak najít vhodný pár. - Mezi našimi přáteli? V mém okolí mě nikdo nenapadá. - Takže nějaká nová známost? - Hm..., vážně nevím.“ V ložnici nastalo ticho. Oba jsme mlčeli. Přemýšleli jsme. „Možná,“ prolomil jsem ticho „možná mě v tuhle chvíli víc baví o tom fantazírovat, povídat si s Tebou o tom a zjišťovat k takovým věcem Tvůj postoj. V těch myšlenkách se věci odehrávají tak, jak si je vysním. V realitě by to však mohlo být jinak. Věci by se klidně mohly ubírat jiným směrem, než který by se nám líbil, ale také by se vše mohlo odehrávat nad naše očekávání a představy a my z toho nakonec mohli být nadmíru spokojení. V realitě na rozdíl od snění jsou možné obě možnosti. Jak ale zajistit, aby se i v té realitě vše ubíralo tím správným směrem?“ Tohle byla těžká otázka, na kterou jsem nenašel odpověď dodnes. Jak by se taková výměna dala provést, aby i v realitě byla taková jako v naší fantazii... Docela by mě zajímala zkušenost někoho, kdo už něco takového zažil. Zda to bylo o náhodě, nebo o cílené snaze atd. Podělí se tu někdo o svou zkušenost?