Můj semenáček

Nejme žádní pisálci ani neřešíme slova jako je nahocení.Pro někoho je nahocení sprosté slovo,pro někoho slovo uchyláků-pánů ale my tomuto slůvku rozumíme po svém.Prostě rádi nahotíme v přírodě,v lese o samotě.Nejraději máme houbaření a to takové,že muže přiváži ke stromu v lese a trošičku ho rozdráždím.Nechám ho ve stopořeném stavu u stromu a já (žena ) dál hledám houby.Po chvilce se vrátím,jeho penis pohoním,podráždím.Měním neustále rychlost i sílu a intenzitu .Nesmí zatím ale stříknout.Prostě ho tak nějak mučím.Pomasíruji žaluda,uzdičku a ani šourka nevynechám.Lehce pohnětám varlátka a občas trošičku i zmáčknu.Ráda lehce kousnu i do jeho bradavek.Potom jdu zase hledat ty naše houby a to se pořád opakuje.Hledám,podráždím,hledám,podráždím..........Když už ale slyším jeho nadržené sténání z dálky a vidím,že mu začala ze žaluda vytékat kapička lásky a on už prosí v lehké křeči o vysvobození od utrap naplněného šourku semenem a pocitu,jak říká ( mne už snad asi praskne ),musím vše tedy dokončit.Začnu pomaličku honit a přidávám na intenzitě dokud nepříjde ten pro něho i mne slastný pocit výstřiku semene do všech stran.Těch několik málo vteřin je opravdu intenzivní prožitek ale jako celek ,to vše stojí za to. Tak takto to nějak máme celé léto a to nás opravdu naplnuje.A samozřejmé je ,že si i role vyměníme.