Neznámá - první malá výhra

Domluva zněla jasne - žádné mluvení, jen se potkáme, střetneme se pohledy, pomalu se odebereme na nedaleký hotel a zajdeme tak daleko, jak nám to bude příjemné. Oba můžeme kdykoliv říct “stop” a dal se nejede. Rozejdeme se svými směry a tím naše známost konci. Pokud vsak nezazni “stop”, můžeme se vidět i podruhé. Třeba už i s nějakou lehkou konverzaci. Ale nepredbihejme.

Byl takový lehce teplý, příjemný jarní večer a už se pomalu stmivalo.
Blížil jsem se na místo setkání a cítil jsem lehké simrani na žaludku. Kromě par fotek, které možná ani nemusely být prave a smysleneho jména jsem o ni vlastně nic nevěděl… Nějakým způsobem jsem vsak cítil jistotu, ze pravidla hry budou dodrženy.
Čím více se blížilo místo a čas setkání, tím více jsem cítil simrani a začal jsem také pociťovat vzrušení. Vzrušení z neznáma, z toho, ze budu muset opravdu vnímat jinými smysly a to ve me začalo vytvářet příjemnou tenzi. Potřeboval jsem vsak také zachovat chladnou hlavu a mysl lovce. Zkratka opojny elixír :)
Bylo 8 min po domluvenem čase a opojny elixír ztrácel na sile… v tom vidím, jak si me ONA měří pohledem. Na měření z me strany není moc čas. Naše pohledy se střetnou a stojím tam uhranuty tema tmavýma očima. Jsou jasne a hluboké, az jsem se na malou chvíli ztratil. Vítr si prohrává s jejimi havrannimi vlasy, sympaticky obličej, avšak výraz jejich rudých rtu je nedostupný. Naše pohledy jsou zamknuty do sebe a čas jakoby se zpomalil, jak se k ni přicházím.

Nic neříká! - První malá výhra! Začala tonout v modré hlubine mých oči. Odtud už je těžké se dostat.

Chytám ji za ruku a vydáváme se spolu vstříc našemu prvnímu dobrodružství…


chcete pokračování?