Malá pohádka - 1. díl

V kavárně na rohu, tam kde mají ty skvělé větrníky, sedávala čas od času žena, říkejme ji Helyos. Popíjela svou odpolední kávu a nenápadně pozorovala příchozí. Jednoho dne se objevil muž středního věku, objednal si espresso a usedl ke stolku naproti. Z tašky vytáhl notebook a začal na něm něco psát.
Helyos se na něho upřeně zadívala a v duchu si říkala: „Hmm, vysoký.... hezké rty... oči se schovávají za perfektně sedícími brýlemi...“

Muž byl tak zabraný do práce, že její pohled dlouho nevnímal. Helyos ale věděla, jak upoutat pozornost. Zavadila o kabelku, kterou měla položenou na stole. Kabelka spadla, celý obsah se vysypal na zem. To muže donutilo podívat se k protějšímu stolku. Byl galantní, takže se zvedl a začal pomáhat se sbíráním věcí, které se rozkutálely po celé kavárně. Bylo mu při tom trochu trapně, protože obsah dámských kabelek je, pravda, příběh sám o sobě.

„Ještě tu rtěnku u vaší židle,“ poprosila Helyos a zvedla hlavu, aby mu poděkovala. „Jsem tak nešikovná. Děkuji vám za pomoc. Nechcete si přisednout?“

Muž bezmyšlenkovitě přisedl. Byl najednou celý bledý. Nespouštěl z Helyos oči. Točila se mu hlava.

"Rádo se stalo. Rád jsem vám pomohl," koktal.

„Jsem Helyos, těší mě. A vy?“

"Jsem inže... eeee ... jsem Tomáš. Vy … vy … máte oči jako okna do jiných světů."

Helyos se usmála a v hlavě jí znělo: „Je můj! Už ho nepustím!“

Tomáš se náhle sesune ze židle a ztratí vědomí. Přiběhne číšník. Společně s Helyos se snaží Tomáše vzkřísit. Posadí ho zpět na židli a dají mu sklenku vody.

Tomáš sedí na židli v kavárně ... Počkat to přece není kavárna. Kde se to ocitl? Sedí na židli v místnosti, kde přes závěsy jenom trochu probleskuje slunce. Cítí se najednou úplně skvěle, úzkost je ta tam. Rozhlíží se okolo, ale je v místnosti zcela sám. Kde to je?

V tom se otevřou dveře. Vchází Helyos. V kavárně viděl jenom její oči. Až teď má možnost si ji prohlédnout. Vidí nádhernou ženu. Je vyzývavě oblečená v černé krajkové košilce a upírá na něho oči. Tomáš se do nich zadívá a znovu se ho zmocňuje nepoznaný pocit. Směs strachu, očekávání, touhy a chtíče. Je vzrušený, sedí na židli jako spoutaný. Helyos mu vykládá příběh. Smutný životní příběh, který ho dojímá. Tak rád by ji obejmul a schoval ji k sobě, ale netroufá si. Poslouchá. Váhá. Je nejistý. Touha však z něho setřese všechnu nejistotu.

Vztáhne ruku, jemně ji pohladí po tváři. "Zastav mě, když udělám něco špatně," zašeptá.
Hladí ji po tváři, utírá ji slzy, které se vyvalily z těch krásných očí. Neví, co má říct.
„Nepřestávej,“ prosí Helyos Tomáše a vrátí jeho ruku na svoji mokrou tvář.

Hladí ji po vlasech, po tváři, po krku. Helyos zavírá své zelené oči a touží po tom, aby se jí dotýkal věčně. Tomáš cítí, jak jeho dosavadní život odplouvá někam nenávratně pryč. Ztrácí se všechny vzpomínky. Najednou nemá žádnou minulost. Najednou je jenom teď a tady. Hladí Helyos. Prsty přejíždí po jejich rtech. Chce ji políbit. Vnímá, že Helyos opětuje jeho dotyky. Jemně a opatrně ji líbá. Dlouho nebyla Helyos takhle rozechvělá a plná touhy. Cítí jeho horké ruce a rty, které se dotýkají jejího těla. Kéž tohle nikdy neskončí.

Tomáš ji pokládá na postel. Ale už to vlastně není Tomáš. Zbaven minulosti není ničím. Jen vášnivým mužem, který se chce milovat s tou ženou s krásnýma očima. Vášeň je oba pohltí. Vzájemně se svlékají a milují se. A znovu a znovu. Do úplného vyčerpání. Pak oba leží. Muž spí. Helyos se usmívá. Dívá se na spícího Tomáše, přemýšlí. Hlídá jeho spánek, i když se ho chce znovu a znovu dotýkat. Znovu zažívat tu vášeň.

Tomáš se probudí až na druhý den v poledne. Neví, kde je, nepamatuje si nic. Jenom ty oči, ve kterých se utopil. A ty se na něho i teď dívají. Tomáš se zase propadá. Je plný chtíče. Přistoupí k Helyos, obejme ji, tře se o její tělo svým ztopořeným penisem.

Něco se ale změnilo. Helyos Tomáše odstrkuje a probodává ho zlým pohledem. Ty krásné zelené oči jsou náhle úplně jiné. Zlé a neúprosné. Tomáš vůbec nic nechápe. Nedochází mu, že Helyos není obyčejná žena, ale čarodějka, která svýma očima dosáhne vše, co si zamane. Čarodějka, která vládne neomezenou mocí.

Tomáše ochromí bezmoc a strach. Z očí té krásné ženy srší blesky, jak v nějakém komiksu. Poslední, co slyší, je zlověstné: „Abrakadabra!“

Nebohý Tomáš je zaklet do podoby vibrátoru. Helyos ho lhostejně hodí do nočního stolku.

(Pokračování příště, milé děti.)

S laskavým svolením a vydatným přispěním milé @Helyos