Malá pohádka - 2. díl

Tomáš je zakletý do vibrátoru.
Jaké je tajemství čarodějčina nočního stolku?
Pláčou čarodějky?
A vibrátor?
Podaří se Tomášovi zlomit kletbu?

Helyos sedí sama ve studené ložnici, oči upřené na noční stolek.
„Byl tak úžasný,“ pomyslí si.

Ale zlo, které má v sobě, jí nedovolí Tomáše vrátit zpět. Vším, co je v šuplíku, pohrdá.

Dlouhé týdny ležel Tomáš ve tmě. Když se trochu rozkoukal, zjistil, že není sám. Noční stolek byl plný vibrátorů různých velikostí. Poslouchal jejich příběhy. Vlastně to žádné příběhy nebyly. Nikdo z nich si nepamatoval, jak se sem dostal a proč tady je. Všichni tu jsou už dlouho a nikdy se odtud nikdo nedostal. Ani na chvilku. Na Tomáše padl smutek. Je tady navždy ztracen.

Uběhlo několik měsíců. Jednoho dne se stalo něco, co nikdo z nedobrovolných obyvatel nočního stolku ještě nezažil. Šuplík se otevřel a Helyos si bez jakéhokoliv váhání vybrala Tomáše. Vyndala ho u ven a zase šuplík zavřela.

Položila Tomáše na noční stolek a přemýšlela: „Co se to děje? Proč jsem ho vlastně vytáhla? Vždyť je to docela obyčejný vibrátor. Věc. K čemu? “

Ale srdce a vnitřní hlas šeptají čarodějce něco jiného. Tomáš čeká. Vlastně nemůže ani nic jiného dělat. Nejasně cítí, že to je šance, jak se odtud dostat. Možná, i jak osvobodit ostatní zakleté muže. Ví, že nesmí zklamat. Je nervózní. Podesáté kontroluje, jestli nemá vybité baterky. Neví, co se bude dít. Trochu se bojí.

Čarodějka bere do ruky zápalky a zapaluje malou svíčku ve tvaru srdíčka. Její krásné oči zaplaví slzy. Uchopí Tomáše a nelítostně ho hodí zpátky do šuplíku. Uléhá na studené lože a pláče do polštáře. Pláče a vzpomíná. Dnes je to přesně pět let, co odešel ten, kterého milovala. Už nikdy nechce cítit žádnou lásku v srdci. Každý, kdo se jí pokusí ublížit láskou a chtíčem, za to zaplatí.

Tomáš tvrdě dopadl zpátky. Ostatní se na něho sesypali a začali se vyptávat, ale Tomáš je nevnímal. Neposlouchal je, protože najednou uslyšel Helyos znovu vykládat svůj příběh. Promlouval k němu její vnitřní hlas. A najednou si uvědomil, že ho ten příběh zná. Ano, bylo to toho dne, kdy se s Helyos seznámil. Jenže on byl tenkrát hluchý. Omámen chtíčem, myslel jenom na to, jak s ní bude souložit. A ona se přitom snažila tolik mu toho říct.

„Ach, všechno jsem pokazil,“ pomyslel si Tomáš. „Jak jsem jen mohl být, tak necitlivý.“

Rozplakal se, cítil hlubokou vinu.

Vibrátor obvykle nepláče. Pláč způsobil, že se rozvibroval. Koneckonců nic jiného vibrátor neumí. A protože plakal usedavě, vibroval na nejvyšší výkon. Noční stolek začal celý otřásat.
Helyos byla zmatená. „Co se to děje?“

Zrovna byla na odchodu do blízké kavárny, kde chtěla ulovit další oběť, další přírůstek do šuplíku. Pomalu přistoupila k nočnímu stolku a otevřela ho. Tomáš využil situace a jeho kontrolka začala střídavě blikat. Helyos ho uchopila do ruky.

V tu chvíli čarodějkou prostoupila velká dávka energie. Veškeré energie, kterou byl Tomáš ještě schopen ze sebe vydat.

Posadila se na postel. Její srdce začalo tlouct rychleji. I dech se zrychloval.

Tomáš moc nevěděl, co se to děje. Cítil pevný stisk ruky. Cítil, jak se jeho špička dotýká ženského těla na různých místech. Bylo to jako na kolotoči. Nebo spíš na houpačce. Pak se zabořil do měkké, vlhké a voňavé tmy.

Vibrátor obvykle nic necítí. Ale Tomáš přece nebyl obyčejný vibrátor. Řekl si, že do toho dá všechno. Rozvibroval se z plných sil. Z hloubky slyšel vzdychání Helyos. Čím hlasitěji vzdychala, tím více a více vibroval. A pak už to nebylo vzdychání. Byl to řev. Helyos se otřásala orgasmem.

Tomáš se vzepjal k výkonu, na který nebyl sestrojen. Když Helyos vytáhla Tomáše na denní světlo, bylo po něm. Vzteky ho odhodila do kouta. Jejím tělem ještě dozníval úžasný orgasmus. Ležela na posteli a oddychovala. Pak pomalu vstala. Očima pátrala po místnosti a hledala ten zvláštní vibrátor který, jako by měl v sobě život.

Našla ho v rohu místnosti u dveří. Byl na několik částí. Posbírala ho a položila na postel.

„Co jsem to udělala, toto už nikdy nikdo neopraví.“ Marně se ho snažila poskládat a oživit. Zakletý Tomáš byl definitivně ztracen.


(Pokračování příště, milé děti.)

S laskavým svolením a vydatným přispěním milé @Helyos