Liliana 2/2 (Horor)

Rychlá sexuální akce odehrávají se nad našimi hlavami, brzy utichne a po chvilce sejde po schodech Liliana dolů.
„Prosím mohla bych se osprchovat?“ Ptá se polohlasně dívka, která mezi dveřmi stojí pouze ve spodním prádle a rukama se zakrývá své nejcudnější místa.
„Jistě.... koupelna je tady hned v právo.“ Mávnu rukou správným směrem a odvracím zrak abych viděl co nejméně.
Liliana poděkuje a odejde.
Zuzka se nezmohla ani na slovo. S otevřenými ústy vrtí hlavou.
„Co to mělo jako být?“ Vypadne z ní po chvilce údivu.
„Za chvilku se nás přijde nahá zeptat kde máme ručníky.“ Pronese rozhořčeně.
„No... když jsem jim říkal aby se tu chovali jako doma, netušil jsem, že to vezmou tak doslovně.“ Dodám a sám jsem z podivného chování Liliany překvapen.

Z chodby slyším zvuk tekoucí vodu. Liliana se sprchuje a Marek stále nevyšel z svého pokoje. Rozhodneme se využít té chvíle kdy je Marek sám a oba za ním potichu vyjdeme po schodech.
Opatrně zaťukám na dveře. „Marku?“ Volám syna slabým hlasem. Nic žádná odpověď.
Tak tedy zaťukám silněji. „Marku?“
„Zkus kliku.“ Radí mi Zuzka.
„Ne...to se nedělá. Co když bude nahej.“ Namítám. Zuzka ale vezme opatrně za kliku a potichu pootevře dveře. V pokoji se svítí, Marek leží na posteli a tvrdě spí. Slyšíme jak pomalu vydechuje a dlouze nasává vzduch nosem.
„Chudák. Ta holka ho totálně vyřídila.“ Pronese lítostivě Zuzana.
„Hmm. Chudák.“ Přikývnu souhlasně ale v duchu mu závidím.
Potichu zavřeme dveře a sejdeme po schodech zpět dolů. Během chvilky sprcha utichne a po pár minutách Liliana koupelnu opustí a vyjde zpět na horu po schodech.

Zaslechnu kapání vody. Dívka zřejmě nedotáhla kohoutek a tak se vydám vodu utáhnout. Když rozsvítím a vstoupím do koupelny. Krom kapající sprchy si všimnu, že tu Liliana nechala na pračce své spodní prádlo. Červená krajková podprsenka, červené kalhotky a taky podivný přívěšek. Nevím co mě to napadlo... ale měl jsem neodolatelnou tuhou přičichnout si k jejímu prádlu. Opatrně nahlédnu ven z koupelny abych se ujistil, že jsem sám. Poté uchopím její kalhotky a přiložím si je k nosu.

Vůně kterou nasávám nosem je něco tak úžasného. Nikdy jsem nic takového necítil. Popsal bych to slovy - Vzrušující ženskost. Zatočí se mi hlava a v trenkách mi okamžitě tvrdne penis. Plní se krví tak, div nepraskne.
Mám pocit jako bych si šňupl silného afrodisiaka.
„Co jsi zač?“ Vypustím z úst zmateně, opět si přiložím její kalhotky na obličej a zhluboka nasaji tu vůni z ráje. Mám pocit jako by mi nosem prošla ryzí ženskost a vzrušení. Na mých kalhotkách se rýsuje obří boule a mé koule potřebují uvolnit tlak.

„Co tam děláš?“ Zní šepot z chodby. Lekl jsem se, mírně zpanikařil rychle jsem zahodil kalhotky s podprsenkou a do sprchy a zatáhl závěs.
Zuzana zvědavě nakoukne do koupelny.
„Nechala tu přívěšek.“ Vyslovím udýchaně.
„No a?“
„Podívej. Viděla jsi už něco takového?“ Vyslovím a podám mé ženě do rukou zlatý řetízek jehož oka jsou silnější než je zvykem a na jeho spodní části se houpe kulaté stříbrné pouzdro. Na jeho přední vyleštěné straně je něco jako otvor na palec. Zuzana ho přiloží a stiskne. Ozve se lupnutí a pouzdro se otevře. Uvnitř je pěticípá hvězda pentagramu v kruhu. Celý symbol vypadá, jako by byl vyroben z lesklého červeného skla, uvnitř kterého se při pohybu přelévá jakási tekutina.
„Bože... náš syn chodí se satanistkou.“ Vysloví vyděšeně Zuzana a rychle přívěsek zaklapne.
„Prosím tě... nestresuj se. Dnešní mládež má ráda tyhle symboly. Připadají si jako drsňáci... spousta holek si tohle koupí někde na pouti.“ Uklidňuji mou ženu.

Přívěšek položím zpět na pračku a chci opustit koupelnu v tom uctím jak mi Zuzka tlačí dlaň do rozkroku.
„Co to tam máš za bouli?“ Ptá se překvapeně.
„No... prostě... pozdě ale přece.“ Odpovím.
„Fakt? Tak s tím budeme muset něco udělat.“ Sdělí mi Zuzka a na tváři se jí objeví drobný úšklebek.
Oba se vydáme k nám do pokoje ale cestou zaslechneme kroky. Liliana kráčí po schodech dolů a svou přítomností nám kazí to co jsme chtěli udělat. Má na sobě modrý župan a mokré vlasy má spuštěné přes rameno.

„Dala bych si něco k jídlu.“ Sdělí nám dívka. Od chvíle co jsem cítil vůni jejího klína, mám problém vnímat Lily jako dřív. Připadá mi překrásná vzrušující a šíleně sexuálně přitažlivá. Uvědomuji si ten propastný věkový rozdíl a také to, že je to dívka mého syna ale nemohu si pomoct.
V její přítomnosti mnou prostupuje strašlivé vzrušení. Napadne mě, že by to mohlo mít něco společného s mou sexuální poruchou.
Nejprve jsem impotent a teď pravý opak.

„Jistě. Mohli bychom něco připravit společně.“ Navrhne Zuzka. Když se otočí směrem od Liliany, mrkne na mě okem. Pochopím, že její plán jak si sama promluví s Lilianou právě započal. Obě spolu odejdou do kuchyně a já si mezi tím jdu pustit televizi abych se trochu rozptýlil.
Za jeden den zažívám až nezvykle moc zvláštností. Má erekce pomalu upadá a mě se u nudného dokumentu o páření tučňáků zavírají oči a klesá hlava.

Když se proberu jsem zmatený. Netuším kolik je hodin. Otočím se a zjistí, že v kuchyni už je zhasnuto a na obrazovce už svítí pouze logo televize. Musel jsem spát několik hodin. Sáhnu po svém mobilu a zjistím, že za deset minut budou tři hodin ráno. Vypnu televizi a vstanu z křesla. Svítím si mobilem a mířím do ložnice. Když otevřu dveře vidím že Zuzka leží v naší posteli. Nechápu proč mě nevzbudila, když šla spát a ulehla takhle sama.
Přilehnu tedy k ní, přitulím se zezadu a pokusím se jí něžně probrat polibkem na krk.
„Tak co jsi zjistila o Lilianě?“ Šeptám jí zvědavě do ucha otázku.
„Nic... udělalo se mi špatně. Musela jsem si lehnout.“ Sdělí mi chraplavým hlasem a pak několikrát zakašle.
„To je zvláštní. Včera jsi byla fit.“ Pronesu a přiložím jí ruku na čelo.
„To vypadá že máš horečku. Takhle z ničeho nic. Mrknu jestli tu máme nějaké prášky.“ Vstanu z postele a jdu se podívat do jedné z komor kde máme krabici s léky. Je tu už dlouho a možná bude problém najít něco, co by nebylo prošlé.

Uchopím krabici a nesu jí do kuchyně. Položím ji na stůl a rozsvítím velké světlo. Přehrabuji se v krabičkách a kontroluji datumy.
„Pane Roberte.“ Ozve se za mými zády ten sladký hlas. Dost jsem se lekl a škubl sebou.
„Holka... ty chodíš jak duch.“ Oddechnu si a opět pociťuji to podivné vzrušení z té dívky.
Ona stojí za mnou ve svém županu a rozčesává si vlasy.
„Jaké to bylo?“ Vznese dotaz.
„Co?“ Ptám se a dál kontroluji krabičky.
„Cítit mou vůni.“ Její odpověď mě vážně rozhodila. Začnu se chvět a pociťovat zvláštní slabost.
„Nevím o čem to mluvíš.“ Prohodím a snažím se Lilianě vyhýbat pohledem.
„Nechcete okusit přímo zdroj té rozkoše?“ Ptá se a nechá svůj župan sklouznout dolů. Nešlo se nedívat.
To překrásné dívčí tělo se sametově hebkou pokožkou náhle provoní celou kuchyň.
„Jak to děláš?“ Ptám se v reakci na tu vůni která oslabuje mou vůli i tělo. Nedostanu žádnou odpověď. Lily se ke mě přitiskne a ve vteřině zlomí zbytky mého odporu, svědomí ,či morálky.

„Kdo jsi?“ Vydechnu slastně otázku, když mě hladí po tváři a topí mě ve svých očích. Opět žádná odpověď.
Liliana se do mě opře a já se zastavím zadkem o stůl. Rukama se opřu o jeho povrch a zakloním se. Ona mi rozepíná kalhoty a stahuje mé trenky pod můj ocelově tvrdý klacek. Já stále jen opakuji. „Kdo jsi, kdo jsi?“
To co jsem cítil když Lily zaklekla mezi mé nohy a přijmula ústy můj penis bylo vše, jen ne prořízené. Nepopsatelná slast kterou mě tělo přijímalo, mi vehnala slzy do očí. Měl jsem pocit, jako by si něco takového obyčejný člověk ani nezasloužil. Ráj na zemi... hluboká spalující slast prostupující každým mým orgánem. Byl jsem v křeči, paralyzovaný a přijímal něco tak hříšného, že to překračovalo hranice skutečného.

Má varlata uvolní obrovskou dávku semene do jejích lačných úst. Není to obyčejný orgasmus, mám pocit jako bych umíral, jako by společně s mým semenem vysávala i můj život. Zároveň to je nejryzejší a nejslastnější orgasmus v mém životě. Když vyndá můj penis z úst, uleví se mi a přitíží zároveň. Mám pocit jako by má duše krvácela. Je mi zle, slabo padám zády na stůl a chvilku nemám kontrolu nad svým tělem.
Nahá Liliana stojí vedle mě, směje se a pozoruje jak se malátně zvedám ze stolu. Opírám se o židli, rukama se odrážím od stěn a vyčerpaně se belhám do své postele k mé ženě. Když dorazím ke své posteli, padnu do ní a okamžitě usnu vyčerpáním.

Světlo. Do očí se mi opírá světlo. Je tu ráno. Krásný slunečný den. Jak pomalu procitám z tvrdého spánku, má mysl si vybaví vzpomínku.
Máme rodinného přítele Karla. Lidé ho považují za podivína, jelikož žije tajemnem a konspirací. Zajímá se o UFO, duchy, i bytostí z pověr a bájí. Nemá moc přátel, jelikož se s ním nedá bavit o ničem jiném než o záhadách. Vždy když se sejdeme rád si poslechnu jeho novu konspirační teorii či strašidelný příběh, o kterém tvrdí že se skutečně stal. Vzpomínám si, jak mi před dvěma lety vyprávěl o existenci Succuby.
Popíjeli jsme víno a on mi vyprávěl o ženských démonech, jenž na sebe berou podobu krásných lidských žen a vysávají z mužů život. Tehdy jsem to považoval za možná jeho nejlepší teorii a ze srandy jsem prohodil, že bych chtěl takovou ženu potkat. Po včerejší noci, už mi to tak srandovní nepřipadá. Posadím se, protřu si oči a podívám se vedle sebe. Zuzka spí. Sáhnu na její čelo, zdá se že má stále horečku.

Vytáhnu z kapsy mobil, vstanu, obléknu si bundu, opatrně nahlédnu na chodbu, jestli tam není Lily. Nevidím ji. Vydám se tedy ven, posadím se do svého auta a vytočím číslo Karla.
„Ahoj Roberte. Co potřebuješ?“ Ozve se hlas přítele.
„Karle mám problém. Myslím že mého syna saje succuba.“ Tuhle větu asi od takového bezvěrce jako jsem já Karel nečekal.
„Chodí s mladou krásnou dívkou. On jako by zestárnul a vypadá unaveně. Hodně spí, hlavně po sexu. A ona.... včera mi něco udělala. Nemohl jsem vůbec nic. Nešlo se tomu bránit.“ Chrlím na Karla informace.

„Počkej to myslíš vážně?“ Zní udivený dotaz.
„Smrtelně.... Prosím pomoz mi. Co mám dělat?“ Zoufale prosím přítele.
„Vyhýbej se kontaktu s tou bytostí. Okamžitě odjeďte.“ Radí mi Karel.
„Nemohu jí přeci nechat mého syna. Kde jsi? Přijeď. Společně něco vymyslíme.“
„Nejsem teď v Čechách. Říkal jsem ti, že jedu na sraz ufologů do Německa. Krom toho nemám tušení jak se jí zbavit. Musíte utéct. Může tě zabít Roberte, to není sranda. S démony si nezahrávej.“
„Bože, je tady.... kráčí k mému autu. Je nahá a bosá kráčí přímo ke mě.“ Hlásím vyděšeně do mobilu to co vidím přímo přede mnou.
Pod jejími chodili taje bílý sníh a ona se usmívá.
„Halo? Karle?“ Hulákám do mobilu, když zjistím že vypadl signál.
„Sakra!“ Zakleju a rychle zamáčknu zámky u dveří. Lily obchází můj vůz a rukou přejíždí po sklech vozu. Vrzání její kůže vydává nepříjemný zvuk.

„No tak Roberte. Nač tolik strachu?“ Zní její hlas.
„Táhni zpět do pekla!“ Zakřičím a přesouvám se po sedadlech tak, abych byl vždy co nejdál od Liliany.
„Chceš mě?“ Ptá se a své malé pevné prsa tiskne na sklo dveří spolujezdce.
„Jdi pryč... volám policii!“ Snažím se zastrašit succubu čímž jí pouze rozesměji.
„Zkus to.“ Vybídne mě a dal obchází okolo mého vozu.
Když se podívám na svůj mobil zjistím že je vypnutý. Když se ho pokusí zapnout objeví se pouze symbol vybité baterky a opět zhasne.
„Nech nás být! Nic ti nedlužíme!“ Křičím na nahou dívku.
„Tvá žena je nemocná... tvůj syn je na pokraji svých sil. Chceš je zachránit? Víš kde mě najdeš.“ S těmi slovy Lily odkráčí zpět do naší chaty.

Jsem zoufalý. Dlouho jsem sbíral odvahu na to, abych odemkl dveře a opustil můj vůz. Nejistým krokem kráčím k naší chatě. Je zajímavé jak vás něco co bylo součástí vašeho života, může najednou tak děsit. Celá ta stavba mi teď nahání hrůzu.... nebo spíš to, co je uvnitř.
Pomalu strčím do dveří, které se s vrznutím otevřou. Vkročím do malé předsíně. Je tu dokonalý klid. Nikdy bych nevěřil, že je možné se takhle bát za slunečného dne. Vpřed mě žene strach o mou ženu a Marka.
„Liliano?“ Zvolám roztřeseným hlasem.
„Říkej mi Lilith.“ Ozve se z neurčitého směru, jako by hlas vycházel ze všech stran. Nikoho však nevidím.
„Jak jsi poznala mého syna?“ Vznáším dotaz a pomaličku kráčím chodbou chaty. Asi mám pocit, že když navážu rozhovor stou bytostí, bude to pro mě výhodnější.
„Marek v životě moc zlobil. Zlomil srdce mnoha dívkám. Vybíral si mladé a nevinné. Víš že se kvůli němu jedna zabila? Nemohla jsem si ho nevšimnout.“ Poskytl mi sladký hlas vysvětlení.

„Ne.... nemůžeš si ho vzít. Je prostě mladý a hloupý.“ Snažím se svého syna obhájit.
„Mladý a hloupý. Stejně jako dívky které mu naletěli. Způsobil příliš bolesti.“
„Co chceš? Chceš můj život?“ Vyslovím a strachem z odpovědi mi v žilách tuhne krev.
„To je nabídka?“ Odpoví mi hlas otázkou.
„ Ano... když necháš mého syna a mou ženu.“ Vyslovím a z očí mi stékají slzy..
„Zajímavý obchod. Miluji sebeobětování, obzvlášť když je bez záruk.“ Prohlásí Lilith a zasměje se.

Jak tak pomalu kráčím chodbou, všimnu si v pokoji mé Zuzany, sedí opřená v křesle a buď spí a nebo je v bezvědomí.
„Zusko lásko!“ Vyhrknu a rychle k ní přispěchám. Pomáhám jí aby se zvedla, podepřu jí a namáhavě jí vyvádím pryč z naší chaty.
Ona klopýtá, občas procitá.
„Roberte... co se děje?... Není mi dobře... “ Vypouští z úst zmateně během toho co jí táhnu do auta.
Naložím ji na zadní sedadlo, skrčím ji nohy a vsunu dovnitř. Zařvu dveře , rychle sedám za volant, startuji a zbrkle couvám. Bokem svého auta narazím do Markova SUVčka a šeredně oba naše vozy odřu.
„Miláčku, všechno bude v pořádku... odvezu tě do bezpečí.“ Opakuji vyděšeně během prudkých pohybu volantem. Vůz se na chvilku zahrabe ve sněhu ale nakonec sebou zacuká a dá se do pohybu.
Bože.... Marek.... je tam Marek. Honí se mi hlavou. Vrátím se pro něj, až odvezu mou ženu.

„Roberte... Roberte...“ Opakuje Zuzana. Zdá se že blouzní z horečky a hrozně se potí. Po pár kilometrech zastavím na kraji lesa a sjedu ze silnice na malou mýtinu. Musím jí zkontrolovat. Vystoupím, otevřu zadní dveře a nahnu se nad Zuzanu.
„Lásko jsi v pořádku?“ Ptám se ustaraně a přitisknu svou tvář na její.
„Obejmi mě. Robe...“ Vysloví prosebně má žena. Posadí se a já si přisednu na sedadlo k ní.
Líbám jí její ruce a tisknu jí k sobě.
„Lásko. Už je ti lépe?“ Ptám se, když vidím jak se jí vrací barva a nabývá vědomí.
„Mnohem lépe.“ Vysloví, zvedne se a rozkročmo si na mě sedne. Svým klinem mě namáčkne do sedadla a roztouženě mě líbá.
„Miláčku co to děláš? Ptám se pod záplavou jejích polibku. “
„Přijímám tvou nabídku.“
„Co?“ Utrousím zmateně a pak mi to dojde. Tohle není má žena, je to Lilith, která si vzala její podobu.

Vši silou ze zapřu nohama o přední sedadla a snažím se jí shodit z mého klína. Nejde to. Ona se směje mému snažení.
„Nabízím ti smrt v rozkoši. Ne každý má to štěstí opustit svět tak krásným způsobem.“
„A co má rodina?“ Ptám se, když přestanu zápasit.
„Bude žít. Máš mé slovo.“ Slíbí mi Lilith.
„Dobrá. Věřím ti... necháš si podobu mé ženy?“
„Mohu být kýmkoliv si budeš přát.“
„Buď mou ženou. Chci vidět její tvář až budu umírat.“

Lilith se nadzvedne abych si mohl stáhnout své kalhoty. Obejme mou hlavu přetlačí mi obličej mezi prsa, které jsou naprosto stejné jako prsa mé ženy. Opět cítím tu vůni která mě naplní vzrušením. Líbám tu pokožku vychutnávám si jí. Je to ta nejkrásnější iluze kterou jsem kdy ochutnal.
Můj penis se v mžiku naplní krví a vystačí se vzhůru. Lilith přenáší váhu z kolena na koleno a souká se z kalhot. Kousek po kousku je sune ze svých nohu a tře při tom svou kundičku o špičku mého penisu.
„Nepustím tě... jsi můj.“ Šeptá mi do ucha.

Pomalu dosedá na můj klacek a nechá ho celý vklouznout hluboko do své démonické vagíny. Lidský mozek nedokáže pojmout slast kterou zažívám. Je to tak silný zážitek, že by se mohl snadno zaměnit s bolestí. Lilith se jemně pohupuje na mám klíně a pozoruje můj bolestivý výraz.
Křičím slastí a hlavou tluču do zadního opěradla. Prsty zarývám do boků Succuby a nohama tlačím zadní gumové koberečky až pod přední sedadla. Mám pocit jako by se má energie skrz můj penis přelévala do její vagíny a já v jejím obětí chřadl.

Má hlava těžkne a klesá mezi její pohupující se prsa.
„Zuzko.... lásko...“ Vyslovím vyčerpaně než se mě zmocní orgasmus. Není tak silný jako ten první, jsem příliš slabý na to abych ho cítil a prožíval v plné síle ale je jedinečný tím, že odevzdává zbytek mého života Lilith. Je nádherný....


O pár hodin později dorazí na Karlův záznamník vzkaz od plačící Zuzany.

„Karle. Robert. Zemřel. Nechápu to. Ráno sedl do Fabie, naboural při tom Markovo auto, po několika kilometrech zastavil u lesa. Police tvrdí, že to nevypadá na cizí zavinění. Seděl na zadním sedadle a prý se usmíval. K tomu ještě zmizela Markova přítelkyně. Nemůžeme jí nikde najít.... Nechápu co se stalo....“

Konec