Půlnoční výjezd, 1. část

Z ticha je vytrhl zvuk příchozího telefonátu. Cvaklo červené tlačítko a do sluchátka zaznělo ,, Záchranná služba, prosim,,.
..... ticho se linulo z mikrofonu a ani zvýšení hlasitosti nijak nepomohlo. Přesto operátor zkusil nalehat ,,Halooo,, a dalšími tomu podobnými. ,,Jste tam?,, ,,Můžete mluvit?,, náhle někdo zastenal ,, pomoc...,,. V tom se telefon odmlčel.
Operátor, ale stihl lokalizovat oblast, odkud přišel hovor.
Posadce lokaci poslali do GPS a během minuty byly na cestě. Čím víc se blížili k místu určení, tim vice bylo řidiči jasnější, že je buď lokace špatná či nepřesná. Jeho obav si všiml i lékař, který s posádkou vyjel. ,,Co se dějedeje,, zabrblal směrem k řidiči. ,,Mám pocit, že si z nás někdo vystřelil,,.
Akorat zastavil, když si doktor všiml velkého nápisu před nima ,,Relwoodsky hřbitov,,.
Hrdelnich smích řidiče Johna přerušil doktor mávnutím náznaků k okamžitému tichu. Cosi zaslechl. A proto se s sestrou, která jela v zadní části vozu, vydal na obchůzku ponureho hřbitova.
John se vrátil do vozu a čekal na vysilačce.
Neuplynulo ani pár minut, když cosi jakoby zlehka ťuklo o zadni dveře. John sebou trhl a pohledl do zrcátka. Po sestře a doktorovi ani stopa. Náhle se ono tuknuti ozvalo znova, ale tentokrat na straně spolujezdce. John si protrel oči a s padající mlhou oblekl svitivě oranžovou bundu a vystoupil.
Obešel vůz, ale nikoho nikde nezahledl. Zkusil vysílačku. Ta jako by byla rušena tím velkým množstvím kamene okolo vydavala jen šumění.
Cosi se v mlze blížilo přímo k němu. Jako by kdosi běžel mlhou. Žena v bilem se vynořila z mlhy primo před ním. Leknutím polkl a ustoupil par kroku dozadu dokud jeho záda nenarazila na zadni dveře vozu. V blikajicim světle si ženu začal prohlizet. Výška kolem 170cm, pod bílými šaty,mokrymi od mlhy, jasně se tvarovaly jeji oblé boky a velké prsa byla k nepřehlednuti. Zrzave vlasy se ji vlhkem nalepili na zada az po zadek. Ten byl kulatý, výše posazeny. V ten moment natahla ruku přímo k němu a on pocitil závan jasminu. Pohledl ji do tváře a jeji oči, jako by ho uhranuly. Cvaknutim se otevřely dveře vozu a žena jakoby v plula dovnitř a rukou pokynula Johnovy, ať ji následuje.
Vystoupal za ni a bez námitek sundal svou bundu, aby ji nabidl oné ženě na zahřati.
Než tak stihl učinit, stala před nim zcela nahá, krásná a mokrá s tím tajemným pohledem, který Johna vybizel k ulehnuti na lehátko v zadni části vozu.
Nenechal se nijak pobizet a svlekl svou uniformu. Ani si nevšiml a už ležel přikurtovaný za nohy a ruce.
Pokusil se zvednout hlavu, ale i ta byla přivázaná.
Chlad, který pocítil, mu sjel přes krk a sjížděl pomalu níž a níž, až ........