Víkend v Beskydech 1 Mária

Vzbudil jsem se ráno a otočil rolety. Hm, venku sněží a dost tam i fouká. Mám dnes volno. No nic, nasnídám se, zatopím si v obývačce v krbovkách a asi zkusím něco napsat. Ven se mi teda vůbec nechce. Helena Maršálková zpívá písničku o tom, jak si vylepší čaj kapkou rumu a mi to přijde jako dobrý nápad. Dřevo v krbu hoří, praská a čaj voní. Zapínám comp. Mrknu na můj profil na Am. Ty jo, tady zase bylo lidí. A sem tam se tady mihla i nějaká ženská. Je to zvláštní, fotky a video s Romanou tady bylo přes dva roky. A nic moc zájem nebyl. A stačí ve správném pořadí pomačkat pár tlačítek na klávesnici počítače a lidi čtou a chodí se dívat. Asi jsou zvědaví, jestli nekecám. Sem tam někomu z návštěvníků napíšu. Někdo odpoví,někdo to má na háku.Pobavila mně jedna paní,co ke mně nakukovala. Psal jsem jí, jestli se jí povídka líbila. Odpověděla že ne. Že jí ani nedočetla. Cévkovali jí prý v nemocnici a byl to hrozný zážitek. Mám pro to pochopení. Chodil jsem k kdysi k naší závodní lékařce,tenkrát ještě jen na prevence a ta měla sestru. Paní byla už v letech, byla nevrlá, nahluchlá a nosila silné brýle. A i tvrdí chlapi z válcovacích tratí, zvyklí na to, že kolem nich lítá žhavé železo, ztráceli barvu v obličeji když jim chtěla brát krev. Její rekord byl v mém případě na šestý pokus. Obě ruce jsem měl rozpíchané a modráky ještě tři týdny. Ale když se něco jmenuje,,cévka“ , asi to nebude o nějakém romantickém vyznávání lásky. Další slečna,nebo snad mladá paní, by se hrnula do klinik hrátek a cévkování ale co je desinfekce , sterilita nebo možná následná cystitída netušila. No naštěstí,byli tady i jiní.Našel jsem tady ,,kolegu“ se kterým si píšu .Je to fajn,když člověk v tomhle není sám. A taky a to je hlavní, námět na volné pokračování ,,Cévky“.
Napsal jsem ženskému nicku ,který byl u mě na návštěvě,obvyklý dotaz stran zveřejněné povídky.Došla mi odpověď.,,Áno.Páčila sa mi veľmi. Takéto niečo hľadám, lebo aj ja mám rada gyno hrátky. Ale mechúr nie. Som sestra. Mám rešpekt.“ Odepsal jsem ,že tahle hra není jen o cévkování a mohla by třeba vypadat i jinak,jen tam prostě musí být ten vztah lékař-pacientka a opačně.A došla mi odpověď.,, Keby to mohlo prebehnúť voľáko takto ,možno by som nepovedala nie.“
No a tady bych mohl volně navázat na předchozí povídku. Takže,dámy a pánové,pokud Vám klinik hrátky a věci s tím spojené nic neříkají,nebo Vás nedej bože odpuzují,prosím ,dál už to nečtěte. Ovšem v opačném případě si pohodlně sedněte,protože ,,Rukopis slezsko-ostravský“ právě začíná. A věřte mi,že si na něm dám záležet. Stejně jako Václav Hanka a Josef Linda na ,,Rukopisu zelenohorském.“
Začali jsme si psát. Mária , jak se představila , mi sdělila,že má domov kousek od Žiliny. Pracuje v Rakousku , ve Vídni a dělá vrchní sestru v nemocnici. Odešla tam za lepším platem a pracovními podmínkami. Na škole jí šla dobře němčina a tak to bylo bez problému. Jo jo , o naše sestry je v Rakousku zájem. Schválně píšu ,,naše.“ Pořád mám ke Slovensku blízko. Ke krajině i k lidem. Projel jsem ho na služebkách od ,,Svrčinovca“ až po ,, Čiernu nad Tisou.“ A to doslova. A slovenština zní tak libozvučně, když jí mluví nějaká hezká paní nebo slečna….Nebo i píše. Obojí je fajn. Korespondence mezi Ostravou a Vídní probíhala čile a my jsme začali dávat do hromady naše zájmy. Mária mi psala, že je taky na obě strany, má ráda obě role. Byl jsem upozorněn panem kolegou, že se tomu říká ,,switch“ tedy ,,přepínač.“ Ten název tu výměnu rolí opravdu přesně vystihuje a ona je navíc ještě tak trochu ,,bi.“ Psala mi, že je hodně vysazená na hry s análkem a má ráda jeho roztahování a dráždění. No to zní dobře, říkal jsem si. Pokud by někdy došlo k reálnému setkání, bude určitě zajímavé. A tak jsme si psali, někdy více,někdy jen pozdrav , když jsme byli oba připojení. A její ,, áno, no tak takto by sa mi to veľmi páčilo, Bože moj, som celá mokrá, no čo ja budem robiť, keď si ľahnem na tom tvojom kresle,“ to mně teda fakt dostalo. Jen jsem z ní nemohl vypáčit informaci ohledně věku. Přímo jsem se zeptat nechtěl,není to slušné a když jsem vyzvídal oklikou, dostalo se mi odpovědi ,,nič sa Ty docentík moj neboj ,som ja primeraného veku k Tebe.“A taky podle toho co bylo na jejím profilu mi bylo jasné,že taková panenka jako Jana to nebude. Je vysoká, skoro jako já. A spíš malinko statnější děvče. No,uvidíme, říkal jsem si, já už taky nejsem ten úplně štíhlý svalovec jako kdysi. Z pekáče buchet na břiše už mám pekáč buchet v břiše. I když,podle stupnice mužské obezity zatím nedosahuju ani prvního stupně. Možná to znáte,jak se dělí mužská obezita.První stupeň je, pokud si na něj přes břicho nevidíte a ferda je v klidu . Druhý, pokud si na něj nevidíte při močení a třetí , pokud ho nevidíte ani když se Vám postaví. Pánové a do které skupiny patříte Vy? Odpusťte mi ten malý žertik . Mám rád vtípky a jsem celkem veselý živočich. Mária mi napsala,, v marci budem mať dovolenku .Bol by si schopný voľajako zaonačiť to naše stretko?“Odepsal jsem že ano a nabídnul víkendový wellness. Ona souhlasila a tak dohodnutí termínu v hotelu Bauer na Bílé byla hračka. Mám to kousek a do Žiliny je to taky jenom skok. Druhý den mi psala ,,prosím Ťa, Vítko, keby Ti to nebolo proti srsti, prišla by so mnou jedna fajn kamoška. Dalo by sa to eště vybaviť? Bola by som Ti veľmi vďačná.“ No malý komplik to byl. Ale letos tam skoro není sníh. To by mohlo klapnout. A vyšlo to. Dokonce jsme měli pokoje hned vedle sebe. A z Vídně mi přišel vzkaz,,Vítko si zlatý. Si mojko. A ver mi,neoľutuješ.“
A jen tak na okraj, veselá doktorka Jana Veselá Vás všechny pozdravuje.
Pokračování bude během týdne