Jak jsem sloužil Paní - 5. díl

Jak jsem sloužil Paní, Díl V. - Paní Andrea

Další díl pokračuje sobotním dnem stráveným na chatě Paní Jany, kdy přijede na návštěvu Paní Andrea.

Ráno probudil Petra budík na mobilu Paní. „Vstávat, otroku,“ zavelela Paní. Petr stáhl deku a klekl si k posteli Paní. Promnul si oči a popřál, „Dobré ráno, Má Paní.“ „Dobré ráno, otroku,“ odpověděla Paní. Protáhla se a poručila, „v lednici je vše potřebné na chlebíčky a maso na naložení. Připrav to, abys nám mohl servírovat oběd. Paní Andrea přijede kolem jedné. Až budeš mít všechno přichystané, dojdeš připravit dřevo ke krbu na terase, vyčistíš kámen na opékání a venku uklidíš, zameteš, vymeteš pavučiny a připravíš krb k zapálení . Pak mi připravíš kávu na terasu a přijdeš mě vzbudit v 11 hodin. Když budeš mít hotovo dřív, můžeš si dělat, co chceš, třeba se dívat na televizi, ale budeš klečet. Ať tě ani nenapadne používat mé křeslo. Rozuměl jsi všemu?,“ instruovala Paní Petrovi povinnosti na dopoledne. „Ano, Má Paní,“ odpověděl Petr, vstal a začal si oblékat kalhoty. „Co to děláš? Dovolila jsem ti, že se můžeš obléknout? Podej mi bičík a kleknout k posteli,“ poručila Paní. Petr poklekl k posteli a podal Paní bičík se slovy, „promiňte prosím, Má Paní, myslel jsem, že se mohu obléknout, Má Paní“. Paní švihla bičíkem Petra přes zadek. „No to jsi myslel špatně. Příště nemysli a dělej, co ti říkám nebo tě seřežu, otroku,“ pohrozila Paní. „Teď jdi …, “ poručila Paní, odložila bičík na zem a zachumlala se pod deku. „Ano, Má Paní,“ odpověděl Petr a odešel splnit příkazy, které mu Paní uložila.

Byl krásný slunečný den. Petr připravil vše, jak si Paní přála. Venku se cítil nesvůj jen nahý v obojku a poutech, když připravoval venkovní posezení. Chata byla opuštěná, ale co kdyby šel někdo okolo? Neustále se rozhlížel, aby mohl včas odejít a nezpůsobil nějaké pozdvižení. Ale nemusel se bát. Chata stála naprosto osaměle a mimo houbařů asi nikdo k chatě nezavítal. Bylo to naprosto klidné místo stvořené k odpočinku bez vlivu městského života.

Všechny úkoly Petr splnil včas. Připravil tedy na terase kávu pro Paní, svůj hrnek samozřejmě postavil na zem, aby si nevysloužil zlost Paní. Zvykal si na pozici otroka, který musí být vždy níže než Paní. Odešel vzbudit svou Paní, která ještě spala. Vstoupil do podkroví, přistoupil k posteli, poklekl a něžně Paní pohladil po tváři, „Má Paní, káva je připravená ...“ Paní otevřela oči a usmála se na Petra. Chvíli se ještě dívala na svého klečícího otroka, pak vstala, sebrala ze země bičík, sáhla pro vodítko, které připnula k obojku na Petrově krku a ve své černé saténové košilce odešla na terasu. Petr po čtyřech poslušně následoval svou Paní. Těšil se na ranní kávu ve společnosti Paní.

Paní na terase kontrolovala odvedenou práci. Našla u jednoho sloupu malou pavučinu, které si Petr nevšiml. „Co to je?,“ zeptala se Paní a silně švihla Petra bičíkem přes zadek. „Aaau, pavučina, Má Paní,“ odpověděl Petr a sklonil hlavu. „Takhle plníš své úkoly?,“ zeptala se opět Paní a švihla Petra 4 krát přes zadek. „Au, au, au, au … prosím, Má Paní, odpusťte prosím, hned svou chybu napravím, Má Paní,“ prosil Petr, rychle odstranil poslední pavučinu a vrátil se zpět na kolena. Paní odvedla Petra a vodítko přivázala k blízkému sloupu. „Tady budeš klečet, když neumíš plnit své úkoly,“ řekla, vzala ze země Petrů hrnek a vylila ho. Pak usedla ke stolu, zapálila si cigaretu a nechala Petra bez povšimnutí čekat, dokud si nevychutnala svou ranní kávu.

Najednou beze slova vstala a odešla do chaty. Přinesla dva jogurty, dvě misky, lahev s vodou. Položila misky na stůl a zeptala se, „chceš bílý nebo jahodový?“ Petr se skloněnou hlavou slabě špitl „Raději bych jahodový, Má Paní, ale vyberte si, Má Paní.“ Paní se usmála, otevřela bílý a obsah kelímku vylila do misky se slovy: „Jahodový je můj.“ Škodolibě se usmála, do druhé misky nalila vodu a položila obě Petrovi na zem. „Jez,“ poručila. Petr začal lízat jogurt z misky. Věděl, že kdyby odmítl, stihl by ho krutý trest. Snědl celý obsah misky a vypil vodu, kterou mu Paní připravila. Když Paní posnídala, z kapsy vytáhla zámek, přistoupila k Petrovi ze zadu a pouta na rukou mu spojila za zády zámkem. „Čekej“, poručila a odešla se osprchovat. Vrátila se jen v minisukni, tričku, přes které se rýsovaly bradavky a červených lodičkách na vysokém podpatku. Hodila Petrovi na zem klíče od zámků pout a obojku. Odepnula vodítko, odemkla zámek spojující jeho puta na rukou za zády a poručila, „jdi se osprchovat. Až půjdeš zpátky, vezmi hračky ven.“ „Ano Paní,“ odpověděl Petr, zbavil se všech pout, obojku a odešel do chaty.

Po návratu položil tašku s hračkami na stůl, vrátil se k nohám Paní a odevzdal klíče od zámků. Paní podala Petrovi klíč od CB a začala připravovat některé hračky z tašky na stůl. Petr osvobodil svůj penis a uklidil CB do tašky. Paní nasadila Petrovi roubík, pásku přes oči, obojek pouta, vstala a dovedla Petra ke sloupu. Petr si musel stoupnout zády ke sloupu. Paní spojila pouta na rukou za sloupem zámkem a vzala několik provazů. Začala pevně poutat Petra ke sloupu od pevné bondáže rukou až po nohy. Provazem nešetřila a pevně utahovala, takže byl Petr za nedlouho pevně připoutaný ke sloupu tak, že se nemohl ani pohnout. Najednou zazvonil telefon. Petr poznal ze slov Paní, že volala Paní Andrea. Byl trochu zklamaný, že si s ním Paní už nemá čas hrát a čekal, že ho Paní odváže, aby mohl připravit oběd. To ale Jana neměla v úmyslu. Vzala kolíčky, připnula je Petrovi k bradavkám a dalších 5 kolíčků na koule. „Paní Andrea, přijede za 20 minut,“ oznámila Paní Petrovi. Petr se snažil protestovat. Přece tu nebude nahý připoutaný před někým cizím. Ale přes roubík mu nebylo rozumět a po chvilce mumlání mu na tváři přistála facka. „Přestaň tu mumlat, otroku,“ okřikla ho Paní. Chvíli si hrála s kolíčky a bavila se nad bezmocností svého otroka. Pak odešla do chaty připravit kávu na uvítání sama. Petr přemýšlel, jak z toho ven, ale nakonec si vzpomněl na větu Paní, kterou mu neustále opakovala. „Nejsi nic než můj majetek, se kterým si můžu dělat, co se mi zlíbí.“ Nebylo úniku. Co se nyní stane, již nebylo v jeho moci. Nezbývalo mu než čekat.

Paní se vrátila s kávou a za nedlouho byl slyšet motor přijíždějícího auta. Jana odešla přivítat Andreu. Po chvíli se obě vrátili a se smíchem si prohlíželi svázaného Petra. Cítil se naprosto ponížený, ale nemohl nic dělat. Obě Paní si sedly ke stolu a při kávě spolu nerušeně konverzovaly, jako kdyby tam Petr vůbec nebyl. Najednou se paní Andrea zeptala: „Umí aspoň pozdravit?“. „Umí, ukážu ti to,“ odpověděla Paní Jana, vstala a osvobodila Petra z provazů. Poté odemkla zámek spojující pouta a dovolila Petrovi, sundat si roubík a pásku z očí. Petr si chvíli zvykal znovu na světlo, ale brzy se zadíval na dvě dominy stojící před ním, kterým bude nyní sloužit. Paní Andrea si stoupla před Petra a poručila mu kleknout na zem. „Tak pozdravíš nebo ne?,“ zeptala se. „A-ano, Paní …, “ odpověděl Petr. Paní Andrea vypadala jako anděl, blond vlasy a andělská tvář by slibovala vlídné zacházení, ale opak byl pravdou. V něžné skořápce se skrývala krutá Paní, které se nesmí říct ne nebo zaváhat při plnění úkolu. Byla oblečená v bílé košilce a kožené sukni. Petr se okamžitě probral z okouzlení novou Paní a začal líbat špičky jejích lodiček také na vysokém podpatku se slovy přivítání „Přeji dobrý den, Paní.“

„To by stačilo, otroku, Paní Andrea má jistě hlad a já taky, tak začni vařit,“ poručila Paní Jana. Petr ihned zapálil oheň v krbu a začal nosit vše potřebné na stůl. Petrova porce jídla byla samozřejmě nakrájena na kostičky a servírována v misce na zemi. „Stará se o nás dobře,“ pochválila Paní Andrea Petrovo snažení. „Ano, občas není úplně neschopnej, odpověděla Paní Jana.“ „Měli bychom ho odměnit,“ řekla Paní Andrea a pohlédla na dva blízko stojící vysoké stromy. Paní Jana se rozesmála, „ano, to bychom měli.“ Po jídle Petr odnosil nepotřebné nádobí do chaty a vrátil se zpět. Obě Paní stály již u židle mezi dvěma stromy a Paní Jana ukazovala prstem, aby přišel k nim. Petr přišel blíž a Paní Andrea mu vyměnila pouta za zcela odlišná. Byla to pouta určená pro zavěšování.

Paní Jana poručila Petrovi, aby si stoupnul na stoličku. K poutům na rukou mu byly přivázány provazy, druhé konce Paní přivázaly k silným větvím stromům. „Dolů ze židle,“ poručila Paní Jana. Petr se pomalu začal spoléhat pouze na provazy, Paní Andrea, podtrhla židli a odnesla ji. Petrovo tělo se rázem ocitlo ve vzduchu. Už ani nedosáhl špičkami na zem. Další provazy byly přivázány k poutům na nohou, pěvně nataženy a přivázány ke kmenům stromů. Takže Petr visel ve vzduchu ve tvaru písmene X. Paní Andrea ještě přisunula židli, stoupla si na ní a nasadila Petrovi koženou kuklu na hlavu. V ní byly jen otvory pro pusu a nos. Poté Paní Andrea seskočila na zem a židli uklidila stranou. Petrův svět se opět uzavřel do tmy. Cítil, jak mu podvazují pevně penis a koule. Jeho penis už dávno stál vzrušením. „Líbí se mu to, tak ho tu chvíli necháme,“ řekla Paní Jana a plácla ho vši silou přes zadek. „Ahh …,“ zasténal Petr, ale to už ucítil prsty na obou bradavkách. Každá Paní si hrála s jednou bradavkou. Nakonec na bradavky připnuly svorky a na svorky zavěsily závaží. Těžší závaží zavěsily na konec provazu na podvázaném přirození. Petr těžce dýchal. Ale nemohl se ani pohnout. Věděl, že prosit nemělo cenu.

Paní Jana vzala do ruky bičík a Paní Andrea rákosku. Najednou Petr ucítil štiplavý dopad rákosky na zadek. „Ah...,“ zasténal. „Neumíš poděkovat, otroku?“ zeptala se Paní Andrea a švihla ho znovu, ale daleko větší silou. „AAAAu, Ano, děkuji Paní,“ odpověděl Petr. Ale to už ucítil švihnutí koncem bičíku přes žalud. „Ah, děkuji Paní … “. Švihání přes penis, zadek, nohy i břicho cítil Petr oběma nástroji několikrát. Už to ani nepočítal. Jen poslušně děkoval, i když jeho sténání bylo stále hlasitější. Rány začaly dopadat na Petrovo tělo stále rychleji a prudčeji dokud neprosil o milost. „Prosím, Paní, prosím, dost, prosím, ...“ Rány přestaly dopadat na Petrovo tělo. Ucítil jak ruka hladí a dráždí jeho penis. Začal hluboce dýchat. „Ať tě ani nenapadne se tu udělat, otroku …,“ pohrozila Paní Andrea. Cítil, jak jsou odebírána závaží, odvazován provaz z penisu a nakonec mu Paní odepnuly svorky z bradavek. „Aaaaah, au, děkuji, Paní,“ děkoval Petr aniž vlastně tušil komu. Obě Paní se bavily nad jeho bezmocností a po chvilce mu hlavu osvobodily z kukly, odvázaly provazy u pout na nohou a nechali postavit na židli. Pohled na takto poníženého Petra si obě vychutnávali u sklenice vína. Po chvíli odvázaly provazy a nechaly Petra odpočinout si na kolenou u jejich nohou.

„Umí tě pořádně uspokojit?“ zeptala se Paní Andrea. „Ano, nestěžuju si a má šikovný jazyk. Jestli chceš tak si ho zkus,“ odpověděla Paní Jana. „Tak uvidíme,“ řekla Paní Andrea a svlékla si sukni a kalhotky. Chytla Petra za vlasy a tvrdě si přitáhla Petrův obličej mezi nohy ke své mokré mušličce. „Lízej mě,“ poručila. Petr neváhal a začal svým jazykem dráždit její poštěváček. „Oh, mmm, dobře, dělej, jo, pořádně,“ poroučela Paní Andrea. Jana si dráždila bradavky přes tričko a pomalu zajela rukou pod sukni. Její prsty masírovaly poštěváček a následně zajížděly hluboko do nitra její vlhké dírky. To už si ale Paní Andrea užívala slastný orgasmus. Po chvilce odstrčila Petra se slovy. „Nevidíš svou Paní? Jdi jí přeci posloužit.“ „Ano, Paní,“ řekl Petr a přesunul se po kolenou k Paní Janě, aby jí mohl také uspokojit. Snažil se, aby i Paní Jana byla spokojená. Jana také docílila slastného orgasmu. „Děkuji vám Paní, že jsem vám mohl posloužit …,“ děkoval Petr. Na jeho stojícím penisu bylo vidět, že by se také rád udělal, ale záleželo, zda mu to Paní dovolí.

Po chvíli odpočinku se Paní Andrea zeptala: „Už jsi s ním zkoušela strapon?“ „Zatím ne, ale mám to co nejdříve v plánu. Myslím, že to nikdy nedělal,“ odpověděla Paní Jana. „Není na co čekat, ať se učí chlapeček … Dojdu ho připravit,“ usmála se Paní Andrea, sáhla pro vodítko a zacvakla karabinu. „Pojď,“ poručila Paní Andrea a vydala se směrem ke svému autu. Petr poslušně po čtyřech následoval Paní Andreu, i když se bál pomyšlení, co nyní přijde. Paní Andrea podala Petrovi z auta tašku a poručila: „Odneseš mi ji hezky v puse, jako správný pejsek.“ Petr vzal pouta tašky do pusy a opět následoval Paní Andreu, která ho zavedla do koupelny, kde mu podala klíče od pout a obojku poručila, aby si sundal pouta, obojek a klekl do vany. Odšroubovala vršek sprchové hadice a pustila jemný proud vody. Podala ji Petrovi se slovy: „Přidrž si to u análu, dokud nebudeš cítit, že jsi plný, pak se jdi vyprázdnit na mísu a tohle zopakuj několikrát, abys byl hezky připravený. Až budeš hotov, osprchuj se, vezmi si zase pouta, obojek a přijď ven. A opopovaž se sahat si na ten svůj ocásek.“ Pak odešla. Bylo to pro Petra ohromně ponižující, ale snažil se, aby vše správně provedl, ještě cítil proužky rákosky na svém pozadí. Petr se důkladně osprchoval a osušil. Nasadil si obojek, pouta a odešel před chatu.

Před chatou už stála Paní Jana s připínacím penisem. Paní Andrea si také vzala připínací penis a odvedli Petra k malému stolku. „Lehni si na břicho na stolek,“ poručila Paní Jana. Petr poslechl a položil se na stolek. Ruce i nohy mu přivázaly pevně k nohám stolu. Paní Jana si stoupla před Petra a zeptala se: „Jsi připravený?“ a zasmála se. Ani nečekala na odpověď. Ohnula se k němu a letmo ho políbila. Paní Andrea nanesla lubrikant na připínací penis a pomalu začala tlačit na Petrův anál, až začal její připínací penis zajíždět dovnitř. „Oh, prosím, ne, prosím Paní,“ prosil Petr, ale marně. Vybrala menší velikost, protože Petr nebyl zvyklý, ale i tak to bylo pro Petra utrpení. Paní Jana zasunula svůj penis do jeho pusy. „Kuř ho otroku,“ přikázala. Petrovo ponížení bylo dokonáno. Paní Jana si nechala kouřit připínací penis a Paní Andrea jezdila v jeho análu za občasného plácání přes zadek. Po chvíli přestaly a nechaly Petra vydechnout. Zanedlouho se ale vrátily a ještě si užívaly bezmocného otroka, kterého mohly bez milosti zneužívat, jak se jim líbilo. Když se nabažily, Paní Andrea zasunula Petrovi do zadku o něco silnější anální kolík a zajistila koženým páskem, aby nevypadl. Paní Jana použila na Petra roubík a pásku přes oči. „Tak se tu měj, My se jdeme projít,“ řekla Paní Jana a obě odešly mimo pozemek chaty. Petrovo čekání bylo nesnesitelně dlouhé, ztratil pojem o čase a přál si, aby si mohl na chvíli odpočinout od kolíku. Když se Paní vrátily, odstranily mu pásku z očí, roubík a osvobodily ho od kolíku. „Děkuji, Paní, moc vám děkuji Paní …,“ děkoval vděčně Petr. Paní Jana Petrovi povolila provazy a nechala ho lehnout si k jejím nohám a odpočívat.

Andrea si jednou nohou stoupla na Petra a podpatek bolestivě zamáčkla do Petrova těla. „Aaaaah,“ sténal Petr, ale Paní Andrea nepovolila. Po chvíli odstoupila a ulomila ze stromu klacek. „Aport,“ poručila a hodila klacek doprostřed zahrady. Petr po čtyřech běžel aportovat klacek a v puse ho poslušně odnesl zpět. Takto se Paní bavily, házely mu různé předměty a nechaly si je nosit zpět. Petr již unavený stále poslušně aportoval. Dokud mu Paní házely aportovací předměty. Dávaly mu různé povely jako pejskovi. Lehni, sedni, překul se … Hrály si se svou hračkou. Za každou chybu dostal Petr trest v podobě, švihnutí rákoskou, páskem, bičíkem, aportovat se svorkami a závažím na bradavkách nebo s análním kolíkem … Když se dostatečně pobavily, poručila paní Jana, aby si nasadil CB a šel se osprchovat. Po sprše obsluhoval Paní u večeře a mohl klečet u jejích nohou. Zatím co Paní si povídaly při západu slunce a užívaly si příjemné pozdní odpoledne.

K večeru se všichni přesunuli do chaty, Petr musel uklidit vše venku i v chatě, zatím co Paní se dívaly na televizi. Když Petr vše uklidil a Paní nepotřebovaly jeho služby. Svázaly Petra pěvně do kozelce a nasadily mu roubík, aby je nerušil. Po konci filmu se obě Paní šly vykoupat a připravit na noc. Osvobodily Petra z kozelce, roubíku, obojku a Paní Jana řekla, „protože jsi byl celý den celkem poslušný a dobře jsi se o nás staral, máme pro tebe odměnu. Dojdi se připravit na noc a přijď nahoru.“ Petr se osprchoval a těšil se na večer. Konečně mohlo přijít to, co mu bylo neustále odpíráno. Po koupeli odešel Petr do podkroví, kde mu Paní Jana nasadila obojek, pouta, zajistila je zámky a přívětivě se na něj usmála. „Můžeš se na nás dívat, jak si spolu budeme hrát,“ oznámila Paní Jana Petrovi jeho odměnu. Petr v pozici na kolenou s rukama za zády pozoroval obě Paní, jak se spolu mazlí a navzájem se vzrušují. Bylo to krásné, ale jeho touha byla o to větší. Paní se navzájem hladily, dráždily se, líbaly … až se nakonec začaly uspokojovat v poloze 69. Jejich sténání vzrušením a slastí bylo stále hlasitější. Obě prožily krásný orgasmus a přitulily se k sobě. Paní Jana ještě hodila Petrovi deku na zem se slovy, „tak a spát,“ poté zhasla světlo a přitulila se ke kamarádce. Petrova touha byla opět neuspokojena, ale zvykal si na život otroka, který nemůže o svém uspokojení rozhodovat. Lehl si na zem, přikryl se a během chvíle vyčerpáním usnul na zemi u postele, ve které spaly jeho dvě Paní.