Jak jsem sloužil Paní - 6. díl

Jak jsem sloužil Paní, Díl VI. - Konec víkendu

Paní Jana si ještě po zbytek víkendu užívá svého otroka.

Ráno probudil Petra hlas Paní Jany, „Vstávat, otroku!!!“ Rozespalý Petr si klekl k posteli a čekal na příkazy Paní. „Jdi servírovat snídani na terasu, pak se vrať a ohlas splnění úkolu“. „Ano, Paní“, přikývl Petr a odešel dolů připravit snídani, jak Paní poručila. Na terasu připravil snídani, kávu a odešel zpět. Poklekl k posteli a se skloněným zrakem poslušně oznámil splnění úkolu, „Má Paní, snídaně je servírována na terase“. Obě Paní vstaly, oblékly se jen lehce do triček, Paní Jana pokynula prstem na svého otroka jako znamení, aby je následoval a odešli společně na terasu. Petr za nimi následoval jako poslušný pejsek po čtyřech.

Petr klečel u stolu, kde Paní snídaly. Bylo mu dovoleno posnídat snídani z talíře a kávu, ale musel zůstat na kolenou a nerušit Paní při konverzaci. Když dojedli, Petr sklidil ze stolu a vrátil se na kolena k nohám Paní, kde čekal na další příkazy. Paní Jana hodila Petrovi klíče od zámků pout a obojku a poručila „sundej si pouta a obojek, mám pro tebe lepší“. „Ano Má Paní“, odpověděl Petr a začal odemykat zámky. Paní Jana mezitím odešla do chaty odkud přinesla řetězy a kovová pouta s kovovým obojkem. „určitě se ti budou líbit“, řekla paní Jana s úsměvem na rtech a ukázala Petrovi nové hračky lesknoucí se na slunci. Chytla Petra za vlasy a přitáhla si ho k sobě. Vzala obojek a za okamžik byl Petrův krk obepnutý novým těžkým, chladným a pevným kovem. Ozvalo se cvaknutí zámku, který znemožňoval, aby se z něj Petr osvobodil. Poté pohodila kovová pouta na ruce a na nohy spojené řetězem na zem. „Nasaď si to a zamkni“, poručila Paní Jana. Petr uzamkl pouta podle rozkazu Paní. V železných okovech cítil absolutní bezmoc, jejich sejmutí bylo nemožné bez vůle jeho Paní.

Paní Andrea pohlédla na Petra a zeptala se: „Tak co, otroku, líbí se ti služba u Paní?“. „Ano, Paní, jsem šťastný, že mohu být jejím majetkem.“ Paní Jana pohlédla na Petra a pohladila ho. „To je moc dobře, otroku, ještě budeš mít spoustu možností, jak dokázat, že jsi hoden mi sloužit.“ Paní Andrea se obrátila k Paní Janě: „Jani, moc ráda bych se tu ještě zdržela, ale budu muset odjet“. „Nebudu tě zdržovat, musím si zajet k benzínce pro cigarety, tak pojedu kousek cesty za tebou, ale co s ním? Mohla bych ho tam v železech poslat pro cigarety pěšky,“ rozesmála se Jana. Petr se zarazil. Paní Jana se usmála na Petra, „neboj se, otroku, ráda se projedu.“ „Tak ho tu nech pěkně čekat“, radila Paní Andrea. „Máš pravdu“, řekla Paní Jana a ze stolu vzala řetěz, který zámkem připevnila k obojku. Poručila mu kleknout si ke sloupu, kde obtočila řetěz kolem sloupu a oka spojila zámkem. „Tady hezky počkej než se vrátím“, přikázala Paní Jana Petrovi. „Ano, Má Paní, jak si přejete“, poslušně odpověděl Petr. Obě Paní se odebraly do chaty a za krátko obě vyšly ven připravené k odjezdu. Paní Andrea v džínech, tričku a černých lodičkách na vysokém podpatku, Paní Jana v bílé košilce, kožené minisukni a vysokých kožených botách na jehlovém podpatku. Obě přistoupily k Petrovi, jemuž se naskytl krásný pohled na jejich krásné botičky a Paní Jana poručila: „Rozluč se!“. Petr na nic nečekal a začal líbat špičky bot Paní Andrey „Nashledanou, Paní Andreo, děkuji, že jsem Vám mohl sloužit, Paní“. Paní Andrea pohledla na otroka uvězněného u sloupu: „Máš za co, otroku, doufám, že s tebou bude Tvá Paní spokojená,“ odpověděla Paní Andrea, pak se k Petrovi naklonila, hrubě ho chytla za vlasy a zašeptala mu do ucha: „a jestli se dozvím něco špatného, tak si tě od Paní Jany půjčím na den a ukážu ti, jak umím používat rákosku. A můžeš si být jist, že mě práce s rákoskou baví. Je ti to jasné?“. „A-a-ano, Paní,“ zakoktal Petr.

Obě Paní se s chichotem odebraly k autům a Petr už jen slyšel zvuk odjíždějících aut. Následovalo dlouhé čekání na návrat Paní Jany. Pro Petra to byla věčnost. Jana si dávala na čas. S Andreou si ještě v klidu u benzínky vypila kávu a vrátila se asi po hodině. Věděla, že jí Petr nemohl nikam odejít a chtěla mu ukázat, že otrok musí čekat na svou Paní, jakkoliv je to dlouhé a nepohodlné. Petrovo čekání se stávalo nesnesitelným, každá minuta mu připadala jako hodina. Když se Paní Jana po hodině vrátila, přistoupila k Petrovi a hodila mu klíče od zámků na zem. „Můžeš si sundat ta kovová pouta, a místo nich si vzít kožená“, a hodila mu kožená pouta s obojkem na zem. Petr poslechl příkaz Paní. „Teď půjdeme na procházku. Mám chuť se projít do lesa. Zajdi do chaty, vezmi si batoh na záda a dej do něj hračky co jsme přivezli a láhev s vodou. Jen vodítko mi přines v puse.“ „Ano, Má Paní“, přikývl Petr a za nedlouho se vrátil s batohem na zádech připravený na procházku s Paní. Poklekl k Paní a nabídl jí vodítko. „A zamykat chatu bude kdo?“, zeptala se Paní. „Poníženě prosím za odpuštění, Má Paní, hned to napravím“, špitl Petr a odešel zamknout chatu. Vrátil se zpět na kolena k Paní a odevzdal jí klíč od chaty. „No ještě si o tvé lehkomyslnosti popovídáme“, pronesla Paní chladným hlasem. Ozvalo se cvaknutí karabiny, když Paní připnula k obojku vodítko. „Máš mé svolení jít po dvou, otroku“. „Děkuji, Paní“, poděkoval Petr.

Paní Jana zatáhla za vodítko jako pokyn k odchodu a vydala se k lesu. Petr jí poslušně následoval. Procházka lesem byla pro Petra obtížná. Do nohou se mu zabodávaly větve a jehličí jako nože. Jana škodolibě vybírala pro Petra obtížný terén. Vzrušoval jí pohled na její hračku, která trpí pro potěšení Paní.

Po chvíli pochodu, který se Petrovi zdál jako věčnost, se Paní Jana najednou zastavila. Obrátila se k Petrovi: „Tady si s tebou pohraju, otroku. Sundej batoh a kleknout!!!“. Petr odložil batoh na zem a poklekl Paní k nohám. Jana rozepnula zip a vytáhla několik provazů. Přikázala Petrovi, aby si stoupl mezi dva stromy. Poté přivázala jeden provaz k oku u pout a druhý konec přivázala ke stromu, stejně tak to udělala u všech pout dokud nebyl Petr opět bezmocný a stál ve tvaru písmene X. Pak vzala pásku a zavázala Petrovi oči. Petrův svět se opět uzavřel do tmy a jen poslušně čekal, jak se bude chtít Paní pobavit.

Jana vzala z batohu japonské svorky na bradavky, závažíčka a malé zvonky. Přistoupila k Petrovi a začala mu hladit jeho penis, který byl celou dobu uzamčený v pásu cudnosti. „Chtěl bys to sundat?“, zašeptala mu do ucha. „Ano, Má Paní, prosím poníženě o odemknutí mého pásu cudnosti.“ Paní odemkla zámek a odstranila pás cudnosti,. „Děkuji, Má Paní,“ poděkoval Petr. Paní začala Petra hladit mezi nohami a jemně masírovat bradavky. Pozorovala, jak Petrovi během chvíle stojí penis. „Ale, ale, snad nejsi nadržený, otroku“, posmívala se Paní Petrovi. „Ano, Má Paní, Váš otrok je nadržený,“ odpověděl Petr. Jana připnula svorky Petrovi na bradavky a začala za ně tahat. „UUUUh au,“ sténal Petr, ale Jana se bavila jeho bezmocí. Na svorky zavěsila závaží a zvonky. „Tak mi hezky zahraj, otroku!!! Na svorkách máš zvonky a chci je slyšet.“ Petrovi bradavky se stávaly stále bolestivější. Snažil se pohybovat, ale to jen umocnilo bolest z jejich sevření. Zvuk zvonků nebyl slyšet. „Tak dělej, otroku, nebo ti mám pomoct?!!!“, pohrozila mu Paní. „Prosím, Má Paní, to nejde,“ sténal Petr. „Nejde. Nejde. To mě přece nezajímá. Snaž se nebo ti pomůžu,“ řekla přísně Jana. Pak sáhla do batohu pro krátký bič a přistoupila k Petrovi ze zadu. „Tak bude to?!!!“ přísně poručila Jana a švihla Petra přes zadek bičem. Petr pocítil štiplavou bolest od biče „AAAAh, prosím néééé, Má Paní, prosím o slitování.“ Vzduchem se ozvalo švihnutí biče a další rána dopadla na Petrův zadek. „Aaaah, prosím, Má Paní, opravdu to nejde,“ sténal Petr a snažil se více rozeznít zvonky, což mu způsobovalo větší a větší bolest. Dalších několik ran bičem dopadalo na Petrův zadek a začaly se objevovat červené proužky na jeho pozadí. „Aau aaah aaah ssssss,“ sténal Petr, ale Paní nepřestávala. Petr už ani nepočítal rány bičem a všemožně se snažil rozeznít zvonky, pohyboval tělem do leva a doprava nahoru a dolů, stále rychleji, dokud zvonky nezačaly znít. Pak teprve Paní Jana přestala švihat jeho pozadí: Po chvíli mu Paní dovolila přestat: „Stačí, otroku, no vidíš, že to jde.“ Přistoupila k Petrovi a odepnula mu svorky. „Au au au,“ sténal Petr, když Paní povolovala svorky. Chvíli se ještě bavila masírováním jeho bolestivých bradavek, kdy se Petr snažil vydržet trápení, které mu Paní způsobovala a pak uklidila svorky do batohu a přistoupila zpět k Petrovi. Chytla ho za vlasy a políbila ho. „Víš co jsi svým chováním zavinil?,“ zeptala se Paní. „Ne, nevím, Má Paní,“ odpověděl nejistě Petr. „Vzbudil jsi ve mně touhu po tvém mučení. Teď to budeš muset vydržet až do konce, dokud nebudu spokojená.“ „Ano, Má Paní, cokoliv si budete přát, Má Paní,“ odpověděl tiše Petr.

Paní vytáhla z batohu silné kožené důtky a přistoupila k ze zadu k Petrovi. Nechávala pomalu a jemně dopadat důtky střídavě na levou a pravou půlku zadku. „Taková masáž by se ti líbila, viď?“ zeptala se Paní a aniž by čekala na odpověď švihla Petra vší silou přes obě půlky. „aaah, aaaaaah,“ sténal Petr a jeho tělo se prověsilo v provazech po každé ráně. „Ale, od toho tu nejsi, aby sis užíval. Jsi tu jen pro mé potěšení a abys mi sloužil, protože nejsi nic jiného než můj otrok, moje hračka, rozumíš?,“ přísně poroučela Paní Petrovi a nepřestávala švihat důtkami Petrův zadek, který už pomalu červenal. „Au aaah, ano, Má Paní, ah, aaau…“ sténal Petr a jeho pozadí už bylo v jednom ohni. Jana si užívala bezmocného otroka a snažila se, aby byl celý jeho zadek rudý. Když uznala, že barva jeho zadku je již dostatečně červená, přistoupila k batohu, pohodila důtky na zem a vytáhla padle z černé tlusté kůže. Přistoupila k Petrovi, chytla ho za vlasy a zašeptala mu do ucha: „Tak copak asi bude teď?“ Poodstoupila o krok zpět a oznámila mu jeho trest: „Tak za tvou lehkovážnost, když jsi nezamknul chatu, tě teď musím potrestat. 15 ran a doufám, že to pro tebe bude dostatečné ponaučení.“ Petr se nezmohl na slovo. Jeho pozadí ještě pálilo od důtek a nedokázal si představit, jak vydrží další výprask, ale odmlouvat by bylo zbytečné. „Tak hezky začni počítat …,“ poručila Paní a přistoupila ze zadu k Petrovi. Okamžitě mu na zadek přistály dvě rány, každá na jednu půlku. „Aaaa au, jedna, dvě, děkuji Paní,“ začal počítat Petr. Paní ihned pokračovala s dalšími ránami a neubírala na síle. „Aaaaah, tři, děkuji Má Paní, au, čtyři děkuji Má Paní, aaaaaaaah, pět, děkuji, Má Paní, …,“ sténal a poslušně děkoval Petr až do desáté rány, kdy Paní zastavila jeho trest. Začala hladit jeho zadek. „Uděláme to zajímavější, máš možnost si vyhádat posledních 5 ran. Když uhodneš, jakým nástrojem, tě trestám, skončíme s trestem, ale když ne, dostaneš 5 navíc. Tak hádej,“ poručila Paní. Petr neměl čas přemýšlet během trestu o nástroji, který bolestivě dopadal na jeho zadek. Bylo to tvrdé s velkou plochou. Kdyby měl možnost poznat to během výprasku, ale takhle? Musel se rozhodnout. „Nevím, pásek ne, ten by byl tenčí, bude to nějaká plastová nebo dřevěná plácačka …“ Bylo dlouhé ticho, na Janině obličeji jeho odpověď vykouzlila úsměv. „Ne, ne, můj otroku, je to kožené padle. Tak to jsi si moc nepomohl. Tvůj zadek si ještě užije,“ posmívala se Petrovi. Paní prudce švihla, ale rána nedopadla. Petr sebou škubl. Jana si s ním hrála, využívala jeho bezmocnosti a psychického týrání. Další rána ale již dopadla na jeho zadek a výprask pokračoval. Petrovo tělo se již po každé ráně prohnulo, ale provazy pevně držely a nedovolovaly mu ubránit se dalším ranám. „Aaaaaah jedenáct, děkuji, Má Paní, aaaaaaau au, dvanáct, děkuji, Má Paní, …. Aaaaaaaah au au, patnáct, děkuji, Má Paní, prosím už dost, moc Vás prosím, Má Paní,“ prosil Petr o zmírnění trestu. „Ještě jednou tu zkus takhle škemrat a začneme znovu, jasné?“ pohrozila Petrovi Paní. „Ano, Má Paní, poníženě prosím za odpuštění,“ omlouval se Petr a Paní pokračovala až k poslední dvacáté ráně, která byla silnější než všechny předešlé. Petrovi se podlomily kolena, „Aaaaaaaaaaau, dvacet, aaaaaau, děkuji, Má Paní. Děkuji Vám, Má Paní za trest,“ poděkoval Petr a hluboce dýchal. Jeho zadek byl v jednom ohni, ale byl rád, že má výprask za sebou.

Paní Jana odložila padle a přiblížila se k Petrovi. „Za prohřešky následuje trest. Buď rád, že tu nemám rákosku,“ řekla Paní a pohladila Petra po tváři. „Ano, Má Paní, to by bylo horší,“ přikývl Petr.

Paní sáhla do batohu pro zámek, odvázala provazy, které držely jeho ruce a okamžitě mu pouta na rukou spojila za zády zámkem. Poté odvázala i ostatní provazy a sundala Petrovi pásku z očí. Petr si chvíli zvykal na světlo, ale to už Paní pokynula, aby si kleknul k jejím nohám. Seděla na kameni a kochala se pohledem na svého otroka. Petr poslušně klečel. Najednou se Paní postavila, sáhla pod sukni a stáhla si kalhotky. „Vidíš co jsi způsobil? Mám úplně promočené kalhotky. Teď mi posloužíš,“ poručila Paní, svlékla si sukni a položila ji vedle sebe. Posadila se zpět na kámen a odhalila Petrovi svou lasturku. Petr věděl co bude nyní následovat. Paní ho pevně chytla za vlasy, přitáhla si Petrův obličej blíž ke svému klínu a poručila: „Lízej mě, otroku, dělej!!!.“ Petr poslušně začal lízat její vlhkou mušličku, jeho jazyk zajížděl hluboko do její lasturky, jak je mu délka jeho jazyka dovolila. Pak se zaměřil na její poštěváček a dráždil ho jazykem bez přestání. Dech Paní se stupňoval, začala slabě sténat, „oh, mmmmm, jo, pokračuj, hmmmmm … “ Petrův jazyk nepřestával dráždit její poštěváček. „Oh, ano, dělej,“ sténala tiše Paní rozkoší a hladila si při tom tělo. Pak pevně chytla Petra oběma rukama za vlasy. Petrův penis stál v plné síle a jeho touha zmocnit se jí byla k nevydržení, ale byl jen jejím otrokem a záleželo jen na Paní, co mu dovolí. Paní si užívala jeho jazyka až do úplného konce. Její tělo se napnulo a užívala si orgasmu. Pak Petra odstrčila a poručila: „Čekej!“ Petr bezmocný a nadržený klečel a čekal na další příkazy Paní. Ta se Petra ovšem nevšímala. Její ruka sklouzla do jejího klína prstem zajela do lasturky. Začala se sama uspokojovat. Prsty si dráždila mušličku a poštěváček dokud nepřišel její druhý orgasmus. Již nedokázala kontrolovat své hlasité sténání. Chvíli si ještě užívala své vyvrcholení a pak pohlédla na Petra. Všimla si jeho stojícího penisu a usmála se, „to je škoda, že už musíme jít. Nebo by se chtěl ještě můj otrok udělat?“ Její ruka sklouzla až na Petrův penis a začala ho hladit. Nadržený Petr tiše prosil Paní, „Ano, Má Paní, prosím o Vaše laskavé svolení se udělat, Má Paní,“ škemral Petr. „Ne, otroku, když budeš hodný, možná ti to dnes dovolím, ale teď ne. A neopovažuj se ještě škemrat nebo tě seřežu jako psa.“ „Ano, Má Paní, odpověděl Petr tichým hlasem“ a sklonil svůj zrak. Paní se oblékla, naskládala všechny hračky do batohu, počkala až Petrův penis ochabne a poté odemkla zámek na jeho poutech. Poručila mu, aby si opět uzamkl penis do CB 3000. Petr poslušně vykonal příkaz Paní a odevzdal klíč. Paní vzala vodítko a připnula ho k obojku na Petrově krku. „Vezmi batoh a jdeme,“ poručila Paní. Petr následoval poslušně Paní zpět do chaty.

Bylo už odpoledne. Po návratu do chaty Paní přikázala, aby Petr vše uklidil a připravil k odjezdu. Sama zatím odešla do koupelny, kde si užívala koupel. Po koupeli si sedla na terasu a pozorovala, jak Petr dokončuje přípravy k odjezdu. Když měl Petr hotovo, Paní mu dovolila odemknout kožená pouta a uklidit je, obojek mu odepnula sama. Poté se mohl jít také vykoupat a obléknout. Vše již bylo připraveno. Petr zamknul chatu, klíč odevzdal Paní, batohy naložil do auta. Vrátil se k Paní a oznámil splnění úkolů. Paní pochválila Petra za snahu a odešli spolu k autu. Petr otevřel Paní dveře, aby mohla pohodlně nasednout. Opatrně zabouchl dveře a nastoupil na místo řidiče. Během cesty domů se zastavili ještě v restauraci na pozdní oběd, takže domů přivezl Petr Paní k večeru.

Když Petr zastavil před domem, Paní se obrátila k Petrovi a políbila ho. „Dnes v noci spíš u mě, zítra ráno pojedeš do práce rovnou,“ přikázala Paní. „Ano Paní,“ přikývl Petr a těšil se myšlenkou na noc strávenou s Paní. Ochotně pomohl Paní při vystupování z auta a odnesl zavazadla do domu. Paní již čekala v obývacím pokoji v pohodlném křesle. Petr přinesl hračky, svlékl se, kleknul si k jejím nohám a podal Paní obojek. „Učíš se, otroku, to je moc dobře,“ pochválila Petra Paní a nasadila mu obojek, který uzamkla zámkem. „Podej mi vodítko,“ přikázala. Petr podal Paní vodítko, které ihned Paní připnula k jeho obojku a dovedla ho do mučírny. Tam odepnula vodítko, odemkla klec a poručila: „Vlez si tam!“ Petr po kolenou vlezl do klece. Paní hodila do klece deku, zamkla Petra v kleci a klíč položila na stolek. „Dobrou noc, otroku,“ popřála mu Paní s úsměvem na tváři. „Dobrou noc, Má Paní,“ odpověděl zaraženě Petr. Čekal, že s ním má Paní ještě plány na večer, ještě nebylo tak pozdě. To už ale Paní odcházela z místnosti, zavřela dveře, v zámku zarachotil klíč, v místnosti se rozlehlo ticho. Petr se přikryl dekou a za chvíli usnul.

Jeho spánek však netrval déle než půl hodiny. Paní se vrátila do místnosti s bičíkem a vodítkem v ruce, odemkla klec a prudce strhla z Petra deku. „Tak pojď ven,“ poručila Paní a lehce poplácávala bičíkem o své vysoké boty, to aby znejistila Petra, co nyní bude následovat. Petr ještě v polospánku opustil klec, promnul si oči a na kolenou čekal na příkazy Paní. K jeho úžasu byla Paní oděná jen v červené saténové noční košilce a vysokých kožených botách s vysokým podpatkem. Paní připnula vodítko k jeho obojku a vedla si svou hračku do ložnice. Petr si už nebyl jistý ničím, nevěděl co má Paní v plánu. Ta si sedla na postel a přitáhla Petra za vodítko blíž k sobě: „Vzorně jsi se o nás o víkendu staral, mám pro tebe odměnu.“ Petrovo srdce se prudce rozbušilo. Pochvala od Paní slibovala sladkou odměnu. „Dnes v noci budeš spát u mě, ale to je výjimečně,“ řekla Paní, sáhla na stolek pro klíček od jeho pásu cudnosti a hodila ho na zem, „sundej si to.“ Petr poděkoval a osvobodil svůj penis.

„Sundej mi boty,“ poručila Paní a Petr okamžitě začal opatrně zouvat Paní a boty opatrně odložil ke zdi. Paní odepnula a odložila vodítko. Pak vstala, poručila Petrovi, aby se také postavil. Okamžitě Petra obešla a hrubě do něj strčila. Petr ztratil rovnováhu a jeho tělo bezvládně spadlo na postel. Paní se usmála, rozkročmo si sedla na Petra, naklonila se k němu, hrubě ho chytla za vlasy a políbila ho, „teď mě hezky uspokojíš, ale jestli se uděláš aniž ti to dovolím, půjdeš zpět do klece …,“ poručila Paní. „Ano Paní, “ nejistě přikývl Petr. Nezbývalo mu než se poddat choutkám Paní. Něžně začal Paní hladit. Paní vzrušením bolestivě zarývala nehty do Petrova těla a nechala se od Petra rozmazlovat. Petr líbal Paní, hladil její tělo a všemožně se snažil, aby byla Paní spokojená, což i jemu způsobovalo rostoucí vlnu vzrušení a jeho Penis byl brzy připravený k akci. Paní sáhla na stolek pro kondom a podala ho Petrovi: „Nasaď si to.“ Petr poslušně rozbalil kondom a navlékl ho na svůj stojící penis. Paní si sedla na jeho pevný penis a v poloze na koníčka uspokojovala svůj chtíč. Petrovo vzrušení, bylo ale s dobou jeho neuspokojení neovladatelné a brzy cítil, že už nemůže vydržet. „Prosím, Má Paní, mohu se prosím udělat, Má Paní, už to ne …“, ale než stačil doříct větu, Paní na chvilku přestala a na Petrově tvářích přistály za sebou dvě facky. „Přestaň tu kňourat, otroku, já rozhodnu, kdy se budeš moct vystříkat, ty tu jsi pro moje potěšení!!!, “ okřikla ho Paní a pokračovala. Petr se snažil vydržet, jak to jen šlo, počítal, snažil se mozek zaměstnat něčím jiným, než myšlenkou na své udělání. Vzdychání Paní bylo hlasitější a Jana cítila, že opět přichází její orgasmus, až vykřikla, „ano …,“ když se udělala. Položila se na Petra, zhluboka dýchala a užívala si svého orgasmu. Potom si lehla vedle Petra, a pohlédla na jeho stojící penis. „Máš deset vteřin na to, aby ses udělal, když to nestihneš, máš smůlu, jedna, dvě,“ počítala Paní, aniž by mu dala možnost cokoliv říct. Petr na nic nečekal a začal si hned honit penis. Než napočítala do sedmi, Petrův penis začal pulzovat a kondom se naplňoval jeho spermatem. „Oh, d-děkuji, Má Paní,“ děkoval Petr za toužebnou možnost se uspokojit.

Paní se přitulila k Petrovi a ještě chvíli odpočívala. Poté odemkla jeho obojek a odešli do koupelny, kde Petr odstranil kondom, posloužil Paní při sprchování, osušení a poté se mohl také osprchovat. Paní zatím odešla do ložnice. Petr po sprše odešel za Paní, která ležela pod dekou v posteli a četla si. Poklekl k posteli, Paní odložila knihu, nasadila Petrovi znovu obojek a přikázala mu opět uzamknout jeho penis do pásu cudnosti, aby si mohla být jistá, že jeho penis zůstane v její moci. Usmála se na Petra „Tak, ty můj otroku, zkusím si tě tedy na týden nechat u sebe. Zítra hned po práci se stavíš doma a přivezeš si věci, abys mi tu příští týden mohl sloužit. Pravidla jsou ale jasná. Každý den hned po práci přijedeš sem. Když nebudu doma, budeš se starat o domácnost, dokud se nevrátím. Nechci tu vidět nikde prach, špínu nebo neumyté nádobí. Jsi můj otroka dokud tu budeš, budu tě používat, jak bude potřeba. Rozumíš?,“ instruovala Patra Paní. „Ano, Má Paní, rozumím a děkuji Vám,“ odpověděl Petr. „Tak pojď jdeme spát,“ rozhodla Paní. Petrovi se honily v hlavě myšlenky, co to pro něj znamená. Něco takového nikdy nepodstoupil. Nevěděl, zda se Jana cítí být jeho partnerkou, krutou vládkyní, která si ho nechá, dokud jí bude bavit, nebo oboje. Neodvažoval se zeptat. Nejistě se začal přesunovat do postele. To už, ale Paní vzala opět opratě do svých rukou, hbitě sáhla pro bičík a švihla s ním Petra přes zadek. Petr pochopil, že to neměl dělat. „Kam si myslíš, že se cpeš? Na zemi je tvoje místo. Ještě jednou zkus používat mou postel bez dovolení a budeš toho litovat, “ poručila Paní a hodila Petrovi na zem deku. „Ano Paní, prosím za odpuštění, “ omlouval se Petr a lehl si na zem. „Uvědom si co jsi. No víš to?“ zeptala se Paní. „Ano, Má Paní, jsem Váš otrok,“ odpověděl Petr. „Tak se podle toho chovej. Pro tentokrát ti to odpouštím bez trestu. Jsem unavená, tak dost řečí a spát,“ poručila Paní. „Ano, Má Paní, přeji Vám krásnou dobrou noc,“ popřál Petr. „Dobrou, otroku,“ popřála i Paní a zhasla lampičku. Oba pomalu usínali. Paní ve své pohodlné posteli, Petr na tvrdé podlaze. Role byly již dávno rozdělené. Petr si ovšem musel pořád zvykat na nové věci a povinnosti. Paní spokojeně usnula s vědomím, že Petra již absolutně vlastní. Byl v její moci. Petr si ještě před usnutím přemýšlel o svém novém osudu. Nedokázal své Paní a majitelce nic odepřít nebo neuposlechnout příkaz. Obojek který obepínal jeho krk byl známkou jeho podřízenosti a s touto myšlenkou usnul. V místnosti se rozlehlo ticho. Jejich svět měl svůj řád, který by mnozí nechápali, ale oba to dělali s láskou k tomu druhému.