Záměna

Moje nejnovější partnerka mi ne zrovna taktně naznačila, že by jí udělalo radost, kdyby se jí do úst nedostávalo tolik mých chlupů. Kdybych věděl, k čemu to povede, zaškrtil bych ji na místě holýma rukama. Ale jelikož nejsem Sybila a přišlo mi to jako zajímavá myšlenka, začal jsem hledat řešení. Ukázalo se, že není problém svěřit se do rukou zkušeným odborníkům, kteří mě na klíčových partiích bezbolestně zbaví nežádoucího porostu. Netrvalo proto dlouho a dorazil jsem v domluvený čas na stanovené místo.

Byli zjevně trochu ve stresu. Musel jsem čekat, než se z přilehlé místnosti vyřítil borec, který věrně imitoval maníka z reklamy na boilery Dražice, popadl z pultu první klip, který mu přišel pod ruku, a už se hnal zase zpátky. „Pojďte! Omlouvám se za drobné zdržení“, utrousil přes rameno a zastavil se až v potemnělé místnosti vybavené věcmi, z nichž některé jsem nikdy neviděl ani na obrázcích. Rychle mrknul do klipu, byl zjevně potěšen tím, co tam viděl (a já vůbec nechápal, co ho na pouhé službě oholit mi pytel tak nadchlo) a už vesele zahlaholil „Není čas ztrácet čas. Svlékni se mladej a vyskoč si tady nahoru.“ A s těmi slovy poplácat koženou kůži něčeho, co jsem odhadoval na gynekologické křeslo.

„Celej?“, brebtnul jsem nesměle, neboť mi to s ohledem na požadovaný výkon přišlo trochu přehnané.
„No jinak by to ani nešlo!“, zasmál se a nenechal se ani trochu odradit od příprav, se kterými začal.
Usoudil jsem, že to je asi standardní součástí procedur, takže jsem se neochotně svléknul a nějak se vydrápal nahoru na tu šílenou konstrukci. V obličeji jsem přitom rudnul nejenom studem z nahoty, na kterou jsem nebyl zvyklý, ale také především z toho, že mi nepochopitelně začal růst. A to hodně. Když jsem vyplnil nejnovější rozkaz „Nohy pěkně do úchytů“, byl už v plné pohotovosti. Chlapíka zjevně potěšilo, co vidí, a já začal přemýšlet o tom, zda to byl až tak dobrý nápad svěřit se do rukou muže a zda mi náhodou nehrozí něco, kvůli čemu jsem sem tedy rozhodně nepřišel. Byl jsem tak zabraný do svých myšlenek, že pouto jsem viděl teprve v momentě, kdy mi ho utáhnul kolem zápěstí a přicvakl ho k lůžku. „Ale to .... já .... není to trochu moc?“, zmohl jsem se na koktavou reakci.

„Nebolí, ne?“, nepochopil smysl mých obav. „Jedeme přesně podle scénáře“, konstatoval vzápětí hlasem, který, pokud mě měl uklidnit, absolutně ve svém úmyslu selhal. „Tak buď hodná čubička a nevzpouzej se“, dorazil mě a já marně pátral v paměti, že by na jejich stránkách bylo něco o tom, jak standardně probíhá požadovaná procedura a proč by měla obsahovat nejen úplnou nahotu, ale i připoutání ke křeslu. Jelikož jsem pochopitelně nic nenašel, otevřel jsem ústa k další vlně odporu. Než jsem však stačil cokoli říci, přistál mezi mými rozevřenými zuby velký gumový míček, do kterého jsem se mohl tak maximálně zakousnout a guma ho zajistila na místě kolem temene mé hlavy. Vytřeštil jsem oči a vzápětí jsem zjistil, že i tento nesouhlasný signál se absolutně minul účinkem. Byl jsem poplácán po tváři jak dostihový kůň a na mém totálně nespolupracujícím údu se poprvé v životě lehce povozila jiná mužská ruka než moje vlastní. I přes neuvěřitelnost celé situace a strach, který jsem cítil, jsem si skoro ucvrknul.
„Brzdi, čubičko“, neuniklo to mému vězniteli, „nejdřív povinnosti, potom zábava.“

S mozkem zamrznutým kdesi na dalekém severu jsem zíral na to, jak nejprve řemeny upevnil moje nohy v závěsech, aby mě pak bez skrupulí chytnul kolem boků a posunul je na křesle níže, takže mi zadek prakticky padal přes okraj. Rána, která dopadla na mou pravou půlku byla naprosto nečekaná, a hlavně dosti tvrdá, takže jsem se jednak udeřil zátylkem do koženky pod sebou, jednak zahryzl zuby do koule, a hlavně mi tělem projala vydatná bolest. Kdybych v tu chvíli tušil, co přijde, přišla by mi zpětně jako procházka růžovým sadem. Ale to už chlapík manipuloval s jakýmisi dlouhými pásy a systematicky mi je začal umísťovat na nohy. Nechápal jsem. Nebyl jsem zrovna zdatný anatom, ale kde jsou koule, to snad ví každý mužský, ne? Zoufale jsem zalomcoval rukama v poutech.

„Klid, mladej“, nedal se vzniklým chrastěním ani trochu rozhodit. „To až potom, nejprve tě oholím“. Oholím? Jo, kvůli tomu jsem přece přišel. Ale co má znamenat ten zbytek? To mě chce nastartovat nekontrolovatelnou noční můru? Těžce jsem dýchal, čelo se mi perlilo, kokot (promiňte ten výraz, ale jinak se ten kverulant opravdu nazvat nedal) mi i přes mé obavy stále stál jak mohutný mladý dub a on zatím systematicky, v klidu a pečlivě pokryl mé nohy zepředu i zezadu dlouhými pásky. Místností se pak rozezvučel tichý bzučivý zvuk běžícího strojku.

Divil jsem se, že nebyl přerušen ohromnou ránou šutráku, co mi spadl ze srdce, když začal jemně zbavovat můj šourek a jeho okolí všeho nánosu. Počínal si zkušeně, jak jsem doufal, jemně a s citem a já se aspoň trochu začal uklidňovat. Trvalo to déle, než jsem předpokládal, takže se mi už téměř podařilo srovnat si dech, když zničehonic skončil a sevřel mi odchlupené zásobníky v dlani jako ve svěráku. Celý jsem se vzepjal a můj napružený pyj nadskočil a chvěl se natažený ve volném prostoru nad břišními svaly staženými v křeči. Ještě jsem se z posledního útoku nevzpamatoval, když uchopil první pás a nekompromisně s ním trhnul dolů.

Předchozí týrání bylo ihned smazáno bolestí, která mi zřetelně osvětlila pojem „muka pekelná“. To, co jsem v následujících minutách zažil bych nepřál ani svému největšímu nepříteli. Prakticky bez zábran jsem plakal, když skončil s první nohou, abych si nevěřícně vyslechl jeho prohlášení „Taky nechápu, proč lidi chtějí ty bezbolestné procedury, když není nad dobrou, vydatnou bolest, že?“. Nemohl jsem více nesouhlasit. Že se jednalo pouze o řečnickou otázku, bylo jasné z toho, že bez zdržování pokračoval druhou nohou. Když konečně skončil, domníval jsem se, že pokud mě rovnou neodvezou na márách, nebo v lepším případě minimálně na ARO, zamíří má první cesta k zubaři pro zubní náhradu, protože mé zuby zůstanou zakousnuté do gumového míčku.

Ještě stále jsem v hlavě řešil, co jsem komu kdy udělal, že se mi dostalo takového osudu, když se dostavil další šok. Mezi mé půlky bylo pod mírným, ale trvalým tlakem vtlačeno něco teplého, umělého a monstrózního. Připadal jsem si roztrhnutý vedví a nebyl jsem schopen pochopit, jak se mu tam tak enormně velký předmět mohlo podařit dostat. Byl jsem přeplněn tolik, že jsem to ani nebyl schopen popsat. „To aby se pěkně napnula kůžička“, informoval mě naprosto zbytečně. Pogratuloval bych mu k protržení mého análního panenství, kdybych mohl.

Když přikládal další pásky na moji prdel, pokusil jsem se vzepnout k poslednímu odporu. Bylo to asi tak stejně účinné jak marné snažení Moravanů před zdí na Bílé hoře. Vzpouzení se na křesle bylo brutálně utnuto další vlnou bolesti, o které, kdybych mohl věřit svému v tu chvíli nespolehlivému úsudku, bych musel prohlásit, že byla ještě výraznější než všechny předchozí.

Ani jsem nevěděl, kdy vlastně skončil. Smysly najížděly k normálnějším vlnám jen pomalu a neochotně. Připadal jsem si sloupaný jak krab uvařený na páře. Tupě jsem čuměl do bílého stropu nad sebou. Maně jsem se divil, odkud se ještě berou zdroje na slzy, kterých jsem určitě vyplavil už rybník. Zpátky do reality mě vrátil jakýsi gumový předmět, který byl umístěn kolem mého pytle, a který svázal obě koule jako do svěráku. „Teď s sebou neškubej, jinak ti ublížím“, zaznělo kdesi zpod křesla. Neměl jsem ani sílu se podívat, co by tam tak mohl provádět, bylo mi to v tu chvíli upřímně jedno a nebyl bych s sebou schopen trhnout, ani kdybych chtěl.

Bolest byla jenom nepatrná, naprostý čajíček proti tomu, co jsem si už dneska vytrpěl, ale když vám něco ostrého projede koulemi skrz naskrz a vyjede až na druhé straně, tak vás to prostě úplně chladného nenechá. Někde jsem našel sílu nadzvednout hlavu k bradě a mohl tak sledovat pohyb jeho rukou, když umísťoval druhý předmět, nejspíše úplně stejný jako ten první. Byl si vědom toho, že jsem se probral z letargie, takže mi neváhal drobounký předmět, jehož sestry už byly na svých místech. „Máme vyzkoušené, že tyhle jsou prostě nejlepší“, ujistil mě. „Akorát ta správná délka a tloušťka. Dám ještě dvě a budeme hotovi“. Bože na nebesích.

Zpětně jsem musel zkonstatovat, že procedura nebyla skoro vůbec nepříjemná. Bolest minimální (ale možná jsem byl dostatečně otupěn) a předchozím týráním jsem byl pro tyto chvíle zbaven schopnosti více se bát. Výsledný efekt však byl takový, že jsem měl pocit, že mé koule nabobtnaly do minimálně dvojnásobku normální velikosti. Úplně bez zájmu, jako nějaká třetí osoba, jsem uvažoval o tom, jestli by se mohly rozskočit nebo ne.

„Vypadá to perfektně!“, byl ten blb nadšen svou vlastní prací. „Udělám Vám snímek a vy se sám rozhodnete, co s ním potom uděláte“. Jelikož jsem se stále ještě nemohl nijak bránit, udělal pár snímků, zatímco jsem v hlavě dával dohromady, kam mu ten mobil potom narvu, pokud toho budu schopen. „Necháme to ještě trochu působit, než přejdeme k finále“, prohodil informativně, když odkládal mobil a začal se hrabat ve věcech na stole. Nebyl jsem vůbec ochoten uvažovat o tom, jakou hrůzu si na mě nachystal na konec, ani očima sledovat jeho konání.

Gelík na špičce mého konečně trochu povadlého penisu (ani pod hrozbou dalšího mučení bych nebyl schopen dát dohromady, kdy k tomu tak asi došlo) trochu zastudil, takže mě přinutil opět se pokusit aspoň podívat, co se tak na mě asi chystá. „Začneme nejdřív malými, ať zjistím správnou velikost“, odtušil a do dírky na mé špičce začal vtlačovat nějakou dlouhou kovovou hůlku. Řeknu vám, že proti tomu, co provedl s mou prdelí, byly tohle vlastně lázně. I tak jsem nebyl schopen pobrat, jak se to tam může vejít a jak daleko je to schopné se dostat. Jelikož jsem již nebyl schopen udržet hlavu nahoře, vrátil jsem ji zpátky a zavřel oči.

Pták se mi rychle vrátil do plné velikosti. A narostl na objemu. Nemusel jsem být Einstein abych nevěděl, že přes veškeré trýzně bych byl schopen na fleku stříkat, kdyby se trochu víc snažil a já neměl podvázané koule. Ten pocit, kdy zlehka hladil po délce v momentech, kdy něco bylo zasunutého hluboko uvnitř, byl nezaměnitelný.

„Tohle bude ta správná velikost“, uzavřel výsledek svých pokusů, při kterých se mi močící trubice roztáhla až tak, že víc to už aktuálně prostě nešlo. Vyndal z ní poslední aplikovaný předmět a ani jsem se nenadál, osvobodil mé koule od steroidů, které naboostovaly jejich objem. Jestli mě nezbaví co nejrychleji vytvořeného přetlaku, tak se z toho nakonec přece jen zblázním, věděl jsem. Naštěstí to byl zjevně přesně jeho záměr.

Bylo mi v tu chvíli úplně jedno, že jsem se ocitnul v rukou chlapa a jenom jsem vítal erupci, ke které se sbíralo. „Je dutá“, poctil mě další pro mě úplně zbytečnou informací, když zavedl další dilatátor (nevím proč jsem si v tu chvíli vzpomněl, jak že tomu ti blázni věnující se BDSM říkají) a bez bázně a hany mě ho začal opatrně honit. Rychle se ukázalo, že nasazená gumička už nestačí a skrz pomalu vytahovanou trubici jsem vyháněl ven, co se dalo. Ten parchant přitom okamžitě zanechal pomoci, takže jsem vše musel dostat pryč jen vztlakem svých zmučených koulí. Kdybych se byl schopen ještě divit, musel bych se pozastavit nad tím, jak efektivně dokázal na první pohled úplně odevzdané tělo vybudit k dalším mohutným sevřením.

Když už jsem víc dostat ven nedokázal, věděl jsem, že zdaleka nemám dost. A on to věděl dobře také. Kovová rourka cinkla kdesi do šuplíku pod křeslem a on opět přešel k činu. Rukou si přitlačil mé břicho do křesla a párkrát mohutně zapumpoval. To, že jsem před chvílí musel přetrpět handsfree orgasmus, nehrálo vůbec žádnou roli. Když pak navíc těsně před koncem povolil úvaz, stříkal jsem jak požární hydrant. Fascinovaně jsem sledoval jak cáry a cáry hustého bílého šlemu vystřelují ven a pokrývají můj hrudník a břicho vydatným nánosem. Kdybych toho byl schopen, asi bych si pogratuloval k tomuto heroickému výkonu. Ukázalo se však, že není všem dnům konec.

Nebral vůbec žádný ohled na to, jak působivý gejzír jsem předvedl (nebo právě to ho inspirovalo) a pokračoval bez přestávky dál. Po čtvrtém orgasmu jsem naprosto ztratil schopnost se ještě nějak výrazně vzpouzet a pátý jsem již jen zoufale prodýchal. V nejbližším půlroce po mě prosím žádné další semeno nechtějte. Promiň miláčku, můžeš si za to sama.

Mučení nejspíš skončilo. Roubík mi byl odstraněn. S tím jsem si uvědomil, že nohy již nejsou upnuté. „Hodná čubička“, ujistil mě pochvalně. „Krásné stříkání“, dodal ještě vzápětí, když mě podruhé ten den poplácal po tváři. Tentokrát na znamení pochvaly z předvedeného výkonu.

Nebyl jsem stále ještě schopen znovu nabýt daru řeči, když do místnosti s očima navrch hlavy vpadl borec z recepce, co mě přijímal a pak musel s omluvou odejít, že má něco neodkladného, a se kterým jsem podepisoval prohlášení, že kromě toho, že si nejsem vědom žádných zdravotních obtíží, vše, co se domluvilo, je v souladu s naší svobodnou vůlí a učiněno bez nátlaku. Tehdy jsem se tomu v duchu trochu s nadsázkou vysmál ....

Recepční nyní v ruce křečovitě svíral klip úplně stejný jako ten, podle kterého jsem si prošel peklem. Čekal jsem na to, jestli bojleráka sklátí infarkt nebo mrtvice z poznání, které zjevně začalo pronikat do jeho mozku a věděl jsem, že i kdybych chtěl, tak se mu teď nebudu moci fyzicky pomstít, protože nemám sílu ani na to udržet v ruce tužku. Ale jestli mi jako odškodnění budou chtít nabízet nějaké hodiny zdarma jako nějakému věrnému klientovi, přísahám, že vstanu z popela jako Fénix a rozmlátím jim tady nejenom hubu, ale i veškeré zařízení.

Byl jsem takový blázen, že už teď jsem to hodnotil jako zajímavý zážitek, ke kterému bych se asi jen tak vědomě nepropůjčil, ale který mě možná v něčem obohatil. Pozměnil také můj pohled na to, co vše jsou ženy ochotné učinit, aby se nám zalíbily. Takovou depilaci přece vědomě nikdo chtít podstupovat nechce, no ne?

Navíc jsem si byl jist, že má perverzní přítelkyně se zlomí v pase, až jí o tom budu vyprávět. Doufal jsem přitom, že mě bude i trochu litovat a chlácholit mě tak báječně, jak to umí jen ona. Koneckonců ona byla prvotní příčinou toho, co jsem nakonec zažil.