Vábení léta

Začalo léto a mě táhla příroda ven. Nechtěl jsem zůstávat ve městě a tak jsem ukecal pár kamarádů a kamarádek, domluvil se sraz na pátek odpoledne a hurá přespat pod širák na nedalekou zříceninu hradu. Nastal den D a hodina H a u auta jsem se potkal jen já a kamarádka Joana. „Kde jsou ostatní?“ ptám se. „No, Mony psala, že Michal má auto v servisu a Kuba taky. Takže ani Klára nemůže.“ Nevěřícně kroutím hlavou „Takže jako jsme zbyli jen my dva?“. Joana po mě hodila očkem, usmála se a zeptala se „Myslíš, že si to sami neužíjem?“. Neváhal jsem ani chvilku a usmál jsem se „O tom nepochybuju! Nasedej teda.“ Joan se otočila a já si mohl prohlédnout její štíhlou postavu, krásně tvarovaný zadeček v kraťásech, které ho pevně obepínaly. Její blond vlasy k ramenům a … Jakoby můj pohled cítila a schvalovala, ohnula se a smetla si uvíznuté smítko z boty. To bude výlet, pomyslel jsem si a nasedl do auta. Cesta proběhla v pořádku, zapnul jsem trochu víc klimatizaci a Joan mě po chvilce poprosila, jestli bych ji neztlumil. Rád jsem jí vyhověl a všiml si, že jí vážně asi bude zima. Bradavky se pod tričkem pěkně rýsovaly. Prsa měla nádherně tvarované. Menší a pěkně pevné. Bradavky, co jsem viděl přes tričko byly drobnější a tak rád bych je viděl bez toho trička… Pod hrad jsme přijeli v podvečer a kopec si vyšlápli v rychlejším tempu. Na to, že to byla zřícenina, bylo tam celkem dost lidí. Byl tam bufet s posezením, kde sedělo asi dvacet lidí, kousek opodál bylo ohniště, co bylo zabrané nějakýma trempama s kytarama. Asi padesát metrů naproti bufetu, na troskách zříceniny byla místo věže postavená rozhledna. Prošli jsme tedy přes můstek přes příkop a prošli si areál zříceniny. Sic tam bylo zakázáno přespávat, ale já věděl, že to nikdo nekontroluje. Rozhodili jsme se přespat v jednom vzdálenejším a zapadlém rohu u zdi. Rozhodil jsem celtu a na ni jsme hodily karimatky a spacáky. Bylo hrozné vedro, celý den pražilo a i když zašlo večer slunce, tak vyhřátá zeď příjemně sálala. Joana šla pro dřevo a já upravil ohniště a rozdělal malý ohýnek. Začali jsme si opékat a já vytáhl láhev vína. Joana by raději asi pivo, ale já jí jednou slíbil, že ji naučím pít i víno. Nalil jsem jí skleničku, chvíli jsme si povídali, chvíli jedli, popíjeli pomalu víno, až na dně lahve nezbylo nic. Jako správně připravený muž jsem vykouzlil druhou. S tou jsme sic bojovali, ale nakonec jsme usoudili, že bude lepší jít spát. Joana se jen otočila zády a vyměnila si tričko za takovou spíš košilku. Když jsem viděl její záda jen ve vzdáleném osvětlení ohně, tak jsem jen na sucho polkl. A když si vyslékla kraťasy i s kalhotkama a přeslékla se do saténových kraťásků na spaní, měl jsem tak vyschlo v krku, že nebylo co polknout. Její zadeček byl dokonalejší než v kraťasech. Nádherně tvarovaný. Musel jsem se s vínem v hlavě hrozně moc ovládat, abych si dal jen kraťasy a šel si vedle ní jen lehnout. Bylo hrozné horko a já naštěstí skoro hned usnul…
Vzbudila mě hrozná rána. Posadil jsem se a Joana taky. „Co to bylo?“ ptá se a já sleduju koruny stromů, pohupující se v sílícím větru. „Asi hrom, řekl bych.“ A v tu chvíli začaly padat první obrovské kapky deště. Do minuty byl déšť takový, že kdyby na nás lily kýbly vody, nebyl by vidět rozdíl. Dali jsme se tedy na útěk. Pod stříškou bufetu byli namačkaní trempové a my bychom stáli z půlky na dešti. Zvolil jsem tedy jedinou možnost. Vyhlídkovou věž. Vyběhli jsme po schodech a zastavili se až nahoře. Prudce jsme oddychovali a byli rádi, že jsme se po tmě nezabili. V patře byl uprostřed kulatý stůl a kolem kulatá lavice na odpočinek. Podíval jsem se na Joanu a její košilka i kraťásky byly totálně mokré. Lepily se jí na tělo a já si ve svitu baterky mohl prohlédnout její dokonalou postavu. Průhledná košilka a kraťásky už nic nezakrývaly. A bylo se na co dívat.Prudce oddechovala a ty její kozičky se pěkně dmuly. Její sportovní postava byla vyrýsovaná a její kraťásky přilepené v klíně taky odhalovaly víc, než by chtěla. Podíval jsem se na ni a zjistil, že se dívá na moje kraťasy. Ty na mě taky totálně mokré a nalepené. Musela si všimnout, že obepínají teď už pěkně tvrdý ocas. Rychle jsem zhasnul baterku. „Joan, pojď se podívat, jak to tam vypadá.“ Přišla k zábradlí, opřela se vedle mě a dívali jsme se do krajiny. Protože jsme byli nad stromy, tak jsme zahlédli jen světla vesnice a to přes déšť jen malinko. Oblohou projel blesk a osvítil okolí. Zahlédli jsme bufet dole, kde se skupinka trempů choulila pod střechou. Stromy divoce lítaly ve větru a Joan se vedle mě zachvěla. „Bojíš se a nebo je ti…“ Obrovská rána nás skoro ohlušila. Hrom udeřil nečekaně „…zima?.“ Dokončil jsem větu. „Je rozumné být na nejvyšším bodě v okolí?“ Zeptala se mě vystrašeně. „Neboj, je tu hromosvod, lepší než někde pod stromem.“ Protože jsme byli rameno na rameno, tak jsem při dalším poryvu větru ucítil, že se Joan zase zachvěla. Pojď sem. Přitáhl jsme si ji před sebe a ze zadu obejmul. „Bude ti tepleji.“ Neprotestovala a využila maximum kontaktní plochy našich těl k předání tepla. Byla nižší než já a její vlasy mě lechtaly na krku. Cítil jsem její vůni. Ne nějaký šampon, ne parfém, ale JEJÍ vůni. Voněla jako letní bouře smíchaná s něčím ještě divočejším. Začalo se ve mě pobouzet něco divokého, něco živočišného. Moje krocené zvíře se chtělo dostat z klece ven. Možná i alkohol v krvi, možná jen ta chvíle, kdy tiskla její dokonalý zadeček k mému ocasu, ale v tu chvíli se ve mě něco zlomilo. Zajel jsem jí rukou do vlasů a strhl jí hlavu na stranu. Vyjekla překvapením a její odhalený krk si našly moje ústa. Začal jsem jí líbat na krku a zašeptal „Chci tě teď víc, než cokoli!“. Její oddechování mi neprozradilo nic až jsem uslyšel „Vem si mě!“ Zvíře jsem pustil z klece úplně. Hráze zábran se protrhly a já si ji odnášel doprostřed místnosti na stůl. Jen co dosedla na kraj stolu, strhl jsem ty její mokré hadry a odhodil je stranou. Byla tak nádherná, jako samotná Felurian. „Nepřijde někdo?“ „Myslíš, že je tu někde ještě nějaký blázen, co by lezl na nejvyšší bod v okolí?“ Povalil jsem ji na záda, dosedl na lavici a hlavu zabořil do jejího klína. Lehce jsem špičkou jazyka projel její roztouženou kundičku. Zavzdychala a položila mi ruce na hlavu. Nenechal jsem se pobízet a začal jazykem drásat její broskvičku. Roztáhla pořádně nohy a já vycházela mi vstříc. Tiskl jsem jazyk na její třešinku slasti a snažil se jí teleportovat do země zapomění. Prsty do ní lehce vklouzly a jazyk se snažil dál. Prudké oddechování a sténání naznačovalo správnou cestu. Přidal jsem ještě na intenzitě a odměnou mi byl zadržený dech, prsty zaryté ve vlasech a pak krátký výkřik slasti. Nedal jsem jí moc prostoru. Mé zvíře jelo na plné obrátky. Postavil jsem se a sunadl kraťasy. Ocas byl, jak jinak, pořádně tvrdý a ve tmě se pěkně houpal. Popošel jsem ke kraji stolu, vzal Joan za vlasy a ocas nasměroval jejím směrem. Nenechala se pobízet a lačně ho vzala do pusy. Kouřila božsky. Sjížděla mi ocas a já si to užíval. Jakoby tušila, na co myslím, zasunula si ho hluboko do krku a až po chvíli dávení si ho vytáhala a upřela na mě pohled chtíče. Chytil jsem ji pod krkem a přirazil k desce stolu. Dlaň našla její kozičku a stiskla ji. Stejně tak bradavka mezi prsty trpěla a pak ruka putovala přes dokonalé bříško až do vytouženého cíle. Stál jsem u stolu, držel ji pod krkem a dva prsty do ní vklouzly jako na pozvání. Rukou jsem začal rozvíjet tanec, který by se jí mohl líbit. Prsty v ní lačně jezdily a naučené pohyby se přibližovaly ke zdárnému konci. Cítil jsem, jak moc je mokrá a ještě přidává, cítil jsem, jak my boky vychází vstříc a pak ten pocit, kdy mi prsty začíná pevnější a pevněji obepínat… Přidal jsem a v zběsilém tempu poslouchal její křik a cítil, jak probíhá cílem. Její šťávy se mi hrnuly přes ruku a v okamžiku, kdy jsem vytáhl prsty jsem na dlani ucítil její výstřik. Ruka zmáčená její šťávou zamířila na její poštěváček a ještě přidala pod kotel. Naštěstí bouřka zakryla její sténání a já si užíval pod rukama její roztřesné tělo. Nechal jsem ji chvíli oddechovat a pak ji posadil na stůl. Dlouze jsem ji políbil a čekal. Její ruka si našla můj tvrdý ocas a já se odtáhl a usmál. „Ještě nemáš dost.“ Konstatoval jsem. „To je dobře!“. Vzal jsem ji a dovedl k zábradlí. „Měla si to někdy s takovým výhledem?“ Zakroutila hlavou, opřela se o zábradlí, lehce roztáhla nohy a nabídla mi svůj zadeček. „Nešetři mě! Chci aby sis mě pořádně vzal!“ Kolem zuřila bouřka a já do ní zajel ocasem. Krásně těsně mě obepínala a já v ní zmizel až po koule. Chytil jsem ji za vlasy a začal ji píchat. Ocas v ní mizel a znovu se objevoval v pravidelném rytmu. Blesk ozářil okolí a já spatřil dole trempy pod stříškou. Kdyby zvedly zrak, uviděly by její nádherné kozičky a její hlavu, jak pod mým náporem a poskakují přes zábradlí rozhledny. Pustil jsem jí vlasy a nechal jí hlavu klesnout přes zábradlí. Plácl jsem jí silně přes zadek až hlasitě vyjekla. Píchání jí bavilo a i tak byla hlasitá. Záblesk a dole jsem spatřil zakloněné hlavy naším směrem. Jen na kratičký záblesk světla, ale Joana si jich asi taky všimla. Evidentně ji to vzrušovalo jako mě. Začala mi boky vycházet ještě víc vstříc a sténala už pořádně hlasitě. Další blesk a nebylo pochyb, že máme obecenstvo. Sic jen vždy na kratičký čas, ale i tak. Cítil jsem, jak moc je mokrá. Její šťávička mi tekla po koulích a jí po stehnech. Sem tam jsem jí plácl a ona vykřikla. Blesk a pohledy zdola. Mé zvíře moc chtělo a bouře zesílila na maximum. Chytil jsem ji za boky a divoce ji začal píchat. Prudce jsem oddychoval a blížil se k cíli a ona u toho už vyloženě řvala. Ještě pár přírazů, říkal jsem si, že už to nejde vydržet… V tu chvíli se jí kunda začala svírat v návalech přicházejícího orgasmu a to byla poslední kapka pro mě. Začal jsem to do ní všechno pumpovat a ona řvala jak smyslů zbavená. V tu samou chvíli přišel blesk a ohromná rána. Muselo uhodit do věže, ale ani jeden z nás nedokázal na to reagovat. Vyčerpaně jsme se sesunuli podél zábradlí a oddechovali. Schoulila se ke mě a já jí hladil ve vlasech. Zvíře zalezlo a zůstal jsem zase jen já.
Po delší chvíli přestalo pršet. Oblékli jsme na sebe mokré hadry a šli si pro věcí. Když jsme procházeli kolem bufetu, viděl jsem závistivé oči nejen pánů, ale i dam. Usmáli jsme se na ně a šli si pro naše totálně promočené věci. Naházeli jsme je do auta, já usoudil, že jsem schopen jízdy a jelo se ke mě domů. Tam jsme… Ale to už je jiný příběh…