Harpa - Jaro na severu (2)

Jakob se vydal najít kuchařky a kuchyňskou výpomoc, hostinec začal bzučet ranní činností, jak se všechno chystalo k večernímu vítání jara. Tato slavnost, která dávala příležitost zašpásovat si svévolně a pobavit se s kýmkoliv, díky maskám, které si někteří hosté slavnosti chystali přes celou zimu, se měla odehrát právě ten večer a noc.
Gudrun s Hansem si nemohli vybrat náročnější den, kdy ohlásit svůj příjezd. Zatímco je Matilda ubytovala ve vybraných komnatách, které sousedily s jejich a typicky zůstávaly prázdné, Jakob dohlížel na doplňování zásob jídla a pití na večerní hodokvas.

Matildě nešlo po očku nepohlížet na zadumaného mladého muže, mužných, ale mladistvých rysů, pružných dlouhých údů a širokých ramenou, na která dopadaly delší vlnité tmavé vlasy. Jiskřivý pohled tmavých očí jí propaloval, i když se potkal s jejím zeleným, byť na vteřinu.

Hans se nicméně tvářil, že je pro něj mladá vášnivá dcera majitele hostince vzduch, díky předchozím dotekům na Jakobově bicepsu správně odhadnul, že toto území již bylo dobyto a nebyl si jistý aktuálními poměry. Přesto se nemohl ubránit občasnému spočinutí zrakem na oblinách bílých ňader, která napínala šněrovačku domácích šatů, kdykoliv se sklonila ke kavalci se snahou zahrnout čistou plachtu prostěradla pod roh slamníku. Oblina pozadí napnula skládanou sukni a jeho ruce ustrnuly v pohybu. Ano, tohle by se mu líbilo. Jen přitlačit tu hlavu s copy do polštáře, aby se ještě více předklonila, vyhrnout suknici a zabořit se do měkkého ženského ohanbí. Jistě bude měkká, pružná a voňavá. Bylo vidět, že čistota je pro ni základním nastavením a on byl po měsících na cestách s Gudrun poměrně vyprahlý. Na mysl mu ale opět přišel mohutný správce hostince, se kterým by se určitě nechtěl dostat do křížku. Proto tyto hříšné myšlenky zaháněl potřesením hlavou a tichou a soustředěnou činností při vybalování svých osobních věcí.

Gudrun to celé sledovala z větší vzdálenosti a tiše se usmívala, pozorujíc ten pradávný namlouvací rituál dvou mladých lidí. Matildu, jak se záměrně před Hansem nakrucovala a vystrkovala na něj tu dekoltáž, tu pozadí. Hanse, kterému neunikl ani kousek tohoto představení a reagoval na něj tak silně, že se kolikrát zastavil v pohybu a přitom pokaždé, když na něj Matilda stočila zrak, se zatvářil, jako by vak v jeho rukách bych plný neodolatelných vesmírných tajemství.

Pro následujících pár dní budou ubytovaní spolu s Hansem, protože v hostinci prostě není více místa, díky slavnosti, ke které se schyluje za pár hodin. Původně doufala, že dorazí o něco dříve a že si tuto vyhlášenou událost užijí po pár dnech odpočinku, ale osud a počasí tomu chtělo jinak.
Matilda zajistila poslední roh prostěradla a uhladila pokrývky i kožešiny, zkontrolovala dostatek vody ve vědrech v pokoji a ujistila oba hosty, že pošle čeledína s dřívím do ohniště na večer, kdy jsou noci ještě chladné a Margitu s nějakým pohoštěním, protože do hostiny je ještě daleko.

Celou přehlídku své pohostinnosti věnovala Hansovým zádům, který nadále stál s pohledem zaraženým do svého zavazadla a ani nevzhlédl, i když se Matilda ptala, jestli ještě něco nepotřebují. Jan zavrtěl hlavou a jeho tmavé vlny se rozhýbaly na límci hrubé košile.
Gudrun se laskavě usmála a poděkovala za všechnu péči, s tím, že si s Hansem potřebují po náročném putování oddychnout a dostaví se až na slavnost.

Matilda se přidala k Jakobovi ve výčepu a informovala ho o tom, že jejich hosté se připojí až na slavnost a jejich základní potřeby jsou zajištěny.

Během dalších hodin se do hostince začali sjíždět další a další hosté, postupně se ubytovali, nebo jen nacházeli optimální místo, kde strávit večer a noc plný reje masek, kdy ohně budou plát, pečené maso vonět a víno a medovina potečou proudem.

Postupně se plnilo nádvoří s velkými ohni, dokola obkrouženými špalky a provizorními lavicemi kolem, obloženými kožešinami a také výčep s otevřeným ohništěm, kde se rožnila tři selata a jehně. Kolem sudů za barem se pohybovalo hned několik pomocnic pro dnešek v maskách matky vesny, které jim nebránily v práci a výhledu a současně jejich ňadra, překypující z otevřených výstřihů, rudě nabarvené tváře a věnce se slaměnkami hezky doplňovaly kolorit jaro vítajícího hostince.

Někteří hosté měli kostýmy, které je činily nerozeznatelnými. Jakob zíral na kožešinou pokrytou postavu s vypreparovanou hlavou vlka, který měl začerněný obličej tak, že byl opravdu naprosto anonymním zobrazením šelmy místních hor. Některé ženy (byly-li to ženy) byly vystrojené v širokých naskládaných suknicích, na hlavách všelijaké klobouky, závoje, květinová aranžmá, obličeje potřené barvami nebo zahalené pod průsvitnou látkou.

U jedné velmi vysoké a velmi štíhlé ženy v kostýmu jarní nevěstky se závojem si Jakob všimnul, že při nazdvižení závoje, když upíjela vína z rohu, zahlédl knír. Usmál se sám pro sebe, každému podle jeho chutí pro tuto noc, kdy bylo povoleno vše a zakázáno nic, pokud všichni zúčastnění souhlasili. Dokonce i Frederik dal volný průchod svým fantaziím a pohyboval se po výčepu v kožených gatích a v košili nebo spíš jakémsi postroji z kožených pruhů, ozdobených válečným kováním. Na jeho hubeném bledém těle to působilo trochu nepatřičně, ale korpulentní služebná, se kterou si své choutky pravidelně ukájel na něj hleděla s hladovým leskem v očích a jeho občasné pokynutí hlavou, následované jejím ruměncem a skloněním hlavy s úklonou naznačovalo, že tento pár má pro tuto noc nějaké plány, které se již nyní začínají odvíjet.

K Jakobovi se připojila Matilda a společně se rozhlédli po venkovním prostranství a výčepu. Bylo jasné, že je před nimi náročný večer, kdy i jen udržet posluhu v práci bude v té jarem, touze po plodnosti a obcování nabité společnosti těžké.
Jakob zvolil lehký kostým válečníka, vlastně jen vytáhnul nějaké to krytí, kování a přilbici, z dob, kdy ho žoldáctví živilo. Pravidelná strava a přitom náročná fyzická dřina v hostinci měla za následek, že jeho paže a ramena, potřebovala na kožených řemíncích, kterými je obepínal, dírky navíc a Matilda i po těch měsících obcování s ním znovu překvapeně hleděla na muskulaturu, která se při každém pohybu vlnila pod košilí, zvýrazněná koženými doplňky zbroje. Pak ale přišel na nádvoří Hans s Gudrun. Tili okamžitě šťouchla do Jakoba a cítila, jak ztuhnul.

Gudrun měla jemně zelené šaty, které se ve světle ohňů lehce mihotaly a jejich spodní lem tančil v odlescích ohně a posledních zbytků ledu. Bledá ňadra vystupovala z hlubokého výstřihu a celý ten obraz byl rámovaný dlouhými, rovnými temně černými vlasy, protkanými stříbrnými pruhy. Její dvoubarevný pohled ve tváři plné jemných rysů Jakoba opět zmrazil na místě a jeho erekce byla okamžitá. Matilda by se bavila tím, jak snadno tenhle nedostižný bojovník ztrácí kontrolu, ale její oči mezitím zachytily vysokou postavu s vlnitými tmavými vlasy za Gudrun. Hans.

Neměla být v duchu tak příkrá a uštěpačná napadlo jí, protože i jí to, jak jí okamžitě bradavky zaútočily na vnitřek šněrovačky, okamžitě usadilo. Hans pro ní měl nějaké zvláštní kouzlo. Jestli to byl věk, hloubka jeho pohledu, štíhlé, ale silné paže.. nedokázala odhadnout.

Jakob s Tili vyrazili k oběma hostům a ti se jim vstříc vydali také. Jakob mohl konečně Gudrun sevřít v náruči, předstírajíc vřelé přivítání na slavnosti. Z její vůně, připomínající byliny s letním ovocem, se mu zatočila hlava a přistihl se, jak zamotává prsty záměrně do pramenů jejích vlasů a vdechuje jejich vůni. Zmáčkl Gudrun tak, že se začala kroutit nepohodlím. Matilda Gudrun a pak i Hanse objala významně rezervovaněji. U Hanse čekala, zda si ji stejně jako Jakob předtím Gudrun také trochu nepodmaní a nepřitáhne mužněji. Marně. Jeho chladné obejmutí jí vysloveně zklamalo a zatímco Jakob pronášel uvítací věty a vysvětloval, co vše se na slavnosti bude dít, kde je jaké jídlo a také, že za chvíli už přinesou i Edgara a prosil Gudrun, ať s ním pak probere odpovídající léčebný plán, kopala Tili do kamínků kolem sebe. Zatracený Hans.

S tím se dvojice pro večer rozdělily a Jakob s Matildou se naplno ponořili do organizace slavnosti a hosté se zapojili do veselí.
Hodiny letěly jak okřídlené. Jakob se soustředil na dění ve výčepu, aby nedocházelo k nějakým oplzlostem nebo snahám o šizení výdělku a Matilda koordinovala obsluhu na nádvoří kolem ohňů. Jakob párkrát zahlédl Gudrun jak ve svých měňavých šatech tančí ve skupinovém dupáku a dělá tak z typicky poskakujícího tance ladné představení. Její paže se zaplétaly s proužky dýmu z ohně, oči se jí leskly a on velmi dobře viděl hladové pohledy hostů. Když se po Gudrun natáhl i sám vlk, zatáhl ho při nejbližší příležitosti k výčepu a nalil ho medovinou až se svalil v rohu místnosti. Spokojeně pak sledoval, jak se Gudrun přátelsky baví s Matildou, jejich pohledy občas zaběhly jeho směrem. V tom rozhovoru bylo cosi spikleneckého. Hanse nebylo nikde k vidění.

Výčep si žádal jeho pozornosti, tak ponechal špiclování dámského osazenstva slavnosti a šel zkontrolovat stav zásob pití. Všude v temných zákoutích viděl bizarní kombinace pro ten večer či noc spřátelených párů. Chichotání se mísilo se zvuky vzdechů v mužském nebo ženském vydání a pro něj bylo těžké neutíkat pohledem kamsi na nádvoří a nehledat tam Gudrun. Dal do pořádku uvolněná vědra na mytí korbelů, číší a rohů a upaloval do sklepení vedle výčepu pro další sud vína, které jakoby vysychalo pod nájezdem slavících hostů.

Řetěz na těžkých dubových dveřích sklepení zařinčel, když je Jakob odsunul a vydal se několik schodů dolů k sudům s vínem. Ještě nebyl na spodním schodu a zaslechl šustění oblečení a přepadl ho pocit, že není sám. Ohlédl se a ve světle otevřených dveří na vrcholu krátkého schodiště viděl siluetu ženy v šatech.
"Tili??" kdo jiný by to mohl být? Postava neodpověděla. "Gudrun?" bylo to spíš přání než víra, že by se za ním vydala právě ona. Postava dál mlčela, ale pohnula se směrem k němu. Otočil se a se zájmem sledoval jak žena prošla dveřmi a tlačí do těžkého dřeva, aby se za ní zavřely. Nerozeznával jí. Její pohyby mu nebyly povědomé. Světlo se zavřením dveří omezilo na pár proužků, pronikajících mezi dřevem. Jinak celé sklepení zahalilo přítmí, ve kterém spíš tušil než viděl příchozí, která postupovala po schodech směrem k němu dolů.

Beze slova ho minula, ale rukou přejela po jeho zádech a paži. Jakobovi naskočila husí kůže. Těžko říct jestli chladem nebo vzrušením.
"Kdo jsi, ženská?" zeptal se chraplavým hlasem.
Otočila se k němu a přitiskla mu prsty na rty. V přítmí viděl, jak zavrtěla hlavou.
Neviděl jí do obličeje, vztáhl k ní ruku a narazil na masku, která kryla její vlasy, hlavu i obličej. Někdo prošel kolem dveří do sklepení a z louče co měl v ruce, proniklo až k nim pár zlatavých paprsků. Ve tmě se zalesklo pár blýskavých modrých šupin. Jakob hleděl na vypracovanou škrabošku, která připomínala bájného draka. Do očí ženě nebylo vidět, protože měla vše pod maskou zatřené černou barvou a zrak klopila k jeho rozparku, který zvolna, rukama v blyštivých rukavicích, uvolňovala.

Pak světlo procházejícího zmizelo a Jakobovu tajemnou svůdnici opět pohltila ve své náruči říše stínů a tmy. Zato cítil její teplé, žensky jemné ruce, jak si bez okolků vytáhly a podmanily jeho mužství. Na žaludu ho zastudil vzduch sklepení, ale hned vzápětí jím projela vlna horka, když ho začala pomalu, ale důkladně masírovat. Pracovala na něm soustředěně oběma rukama mnula jeho kořen mužské síly a ten rostl doslova před očima. Jakob vnímal, jak mu šíleně buší srdce, slyšel svůj tep v uších, stál na schodu opřený o zeď a nechal si masírovat nalité mužné kopí neznámou osobou v dračí masce. Tajil se mu dech a měl pocit, že každá kapka krve spěchá, aby nalila žalud ještě víc.

Nic takového snad nikdy nezažil. Masírovala mu kořen ocasu, popotahovala za měšec pod ním, nevydala u toho ani hlásku. Přetahovala předkožku až to pomalu lupalo, jak byl žalud nalitý a napnutý k prasknutí. Začal ronit šťávy rozkoše a mhouřit oči, sáhl po ní, chtěl z ní servat masku, ponořit se do jejích úst a zjistit, kdo je jeho dračí pokušitelka.

Pleskla ho přes ruku a znova zatlačila prstem na jeho rty. Nechtěla být prozrazena. Naposledy celou dlaní sevřela jeho mužství a pak od něj ustoupila. Jakoba zaplavila hrůza, že ho tam nechá stát s obnaženým údem na vrcholu vzrušení a odejde. Znova se po ní natáhl.
Opět po něm klepla. A pak zcela záměrně pleskla jeho mužství. Jakob zasténal. Ještěrka drzá. Skoro by přísahal, že se uchichtla. A políček trčícímu ocasu zopakovala. Jakob zavrčel. Pevně ho chytla, zatáhla a pustila a pleskla přes citlivý žalud.

Jakob se neudržel a skočil po ní. Chce mít anonymitu pohanského svátku? Má ji mít. Ale tohle si dovolovat nebude. Bojovala tiše ale divoce v jeho náruči o svobodu jako opravdová dračice. Otočil jí k sobě zády a opřel o zeď. "Drž ty dračice a já ti nechám tvé tajemství." Zavrčel jí do ucha, nebo tam kde v masce doufal, že ucho je. Ztuhla vprostřed pohybu s rukama zapřenýma o zeď.
"Rozumíš mi?" znova zavrčel. Její uměla kštice se zapletenými květy naznačila přikývnutí.

Posunul si jí blíž k sobě a svezl se po jejím těle k zemi. Rukama rychle vykasal sukni, než si to tajemná divoženka rozmyslí a kousnul jí do obliny zadku s nadějí, že se lekne a zaječí a on jí podle hlasu pozná. Zachvěla se, ale mlčela. Strhnul z ní spodní ošacení a suknici šatů i spodničky naložil na její prohnutá bedra, ponechávajíc její nahý zadek s vystrčeným středem ženství a nohama chladnému vzduchu. Krupička husí kůže na sebe nenechala dlouho čekat. Kontrast důkazu chladu a horkost, která sálala z jejího středu byl opojný. Potřeboval ochutnat. Poklekl a zanořil obličej mezi její půlky a jazykem dosáhl na půlení jejího chloupky pokrytého pohlaví. Voněla a chutnala jak nejlepší medovina. Silnýma rukama od sebe odtahoval půlky a stehna co nejdál, aby se jazykem dostal co nejhlouběji do jejího chtíčem prosáklého klína a hebké, žhnoucí štěrbiny.

Jazykem a zuby si hrál s jemnými plátky jejího pohlaví a vnímal kapky ženské omamné vlhkosti, jak kloužou na jeho jazyk. Začala se chvět. Ochutnal krátce i její zadní rozetku a současně vsunul do její šťavnaté mlaskající tůňky jeden, pak dva a nakonec i tři prsty. Cítil jak se celé ženské tělo zachvělo a sevřelo. Toužil po tom jí nemilosrdně dohnat k vrcholu celou rukou. Přál si ztratit kontrolu a narvat jí do klína svojí mocnou tlapu, pomoct si prsty v prdelce, jistě by pak křičela svoje i jeho jméno jak by si jen vzpomenul. Toužil jí za ty políčky přes pohlaví pokousat rty a rozdrtit ženství nejdřív rukou a pak mužstvím, až by její šťávy cákaly všude kolem. Otočit a opřít jí o zeď zády a zvednout kolena až ke jejím ramenům a prorážet její klín, zavěšenou na svých rukách, nekompromisně jako poslední přístavní štětku a krást její vzdechy a křik z jejích úst.

"Co když je to Matilda? Nebo Gudrun?" Jakob hnaný chtíčem už si si nedokázal srovnat myšlenky, netušil kdo mu tu opřený o zeď na předloktích, zakousnutý do látky svého kostýmu teče do pusy a snaží se nevzdychat. Ve tmě nerozeznával chutě ani vůně ani tvary a byl zcela pohlcen obcováním s tajemnou ženou. Ne, nemůže riskovat, že by ublížil jeho chráněnce a nebo té, o které přemýšlí každou chvilku co na ní padl jeho zrak. Stáhl ruku z jejího klína. Postavil se a nasadil špičku lesklého žaludu na rozmáčený květ jejího ženství. Sklouzl celým tělem údu tou mokrou horkostí a se zaskučením ze zanořil dovnitř. Sametová žhavá měkkost ho vítala a jeho nalitý úd jí pronikal jak horký nůž máslem. Povytáhl se a dorazil. Jeho šourek pleskl o vytrčený klín. Viděl jak se zakousla do vlastního předloktí, opřeného o stěnu.
"Ano...to je ono.." vydechl spokojeně, když tlumeně zakňučela do své paže.
Zavřel oči a zahodil myšlenky na to, kdo to je... přemohl ho chtíč a on se v ní začal ukájet divokými přírazy. Dvě těla do sebe narážela jak mořské vlny. Zvuky pleskání, tlumených výkřiků, sténání Jakoba, občasné plesknutí, když jeho široká dlaň dopadla na její zadek, aby podpořil její přirážení na jeho mohutný úd. Cítil jak mu začíná cukat v koulích a jeho pohupující se šourek se začíná stahovat. Šel do finále. Pevně sevřel boky neznámé dračice a zarazil se až na samé její dno. Zhroutila se mu v náruči, když jí odlepil ode zdi, zmáčknul jí podbřišek, zatímco si jí narazil i na poslední kousíček své erekci a když cítil, že v ní začíná cukat a jeho výstřik je neodkladný, vyrval z ní svůj úd, sevřel ho v dlani a stříkal jí horkou mužskou šťávu na zadek a bedra až stékala po jejích stehnech.

Celý svět potemněl ještě víc než schodiště sklepení a sám se musel jednou rukou zapřít o zeď, když ho v dlouhých cákancích opouštěla mužská síla. Ženské tělo se pod ním chvělo, ale cítil z něj nedokončenou tužbu po uvolnění. Rychle znova poklekl, a rukama roztíral svoje mlíčí po oblinách jejího zadku a mezi rty a zuby nasál plátky jejího pohlaví a vyhledal mezi nimi nalitý, podrážděný knoflík její touhy. Vrazil do ní tři prsty a ona vykřikla. Stačilo třikrát dorazit prsty a nasát a jazykem polechtat citlivý hrášek a ona tlumeně zakřičela, i když její hlas tlumila látka do které byla pořád zakousnutá. Směs jejího vrcholu s jeho semenem hnětl mezi prsty na její zadnici a stehnech, voněla jak dokonalé zhmotnění hojnosti, plodnosti a jara... byl jako omámený, s obličejem přimáčklým dál mezi její stehna, něžně olizujíc její chvějící se kvítek ženství. Ulepený ocas mu ochable visel z rozparku. Ženské tělo před ním se dalo do pohybu, evidentně se vzpamatovala dříve než on. Chtěla se vykroutit. Z posledních sil pootočil hlavou a vší silou jí rafnul do zadku, s jistotou, že na něm nechá cejch svých zubů minimálně na několik dnů.

Tiše vyjekla, prudce se vzpřímila a otočila, až sukně zašustila a spadla jako opona zpátky kolem jejích nohou, zahalujíc důkazy posledního dějství divokého obcování a pleskla Jakobovi, sedícímu na schodech jemný políček. Než po ní čapnul vyběhla pár schodů a během chvilky jí pohltilo najednou nehezky prudké světlo ohňů na nádvoří.

Jakob mžoural za mizící siluetou a pod nosem mu z vousů pod nosem pořád voněla ta divoká dračice, co v něm budila ty nejtemnější choutky. Však si jí barbarsky označil. Teď už zbývá jen pokusit se ji během pár následujících dnů najít a dokončit započaté dílo. Sám pro sebe se usmál. Tahle slavnost je vskutku pěkným zahájením jarního období mnoha životů.