Autobusák

Ahoj, jsem Karel, je mi pětačtyřicet a mám krizi středního doletu. Mezi mé zvláštnosti patří to, že řídím autobus. Což o to, říká se, že řidič tvrdý chleba má a je to pravda. Nevěřili byste, kolik pičusů denně vezu. Dále mě štve, že autobus, který zrovna řídím je šitǒzní značky a rozhrkaný, jako moje stará.

Sem tam svezu nějakého uchyláka, co si ho klidně honí v autobuse a myslí si, že ho nevidím. Tohle nesnáším a vždy vemu na takové lidi koště. Ještě se mi nestalo, že by si tam mastila žena. I když sem tam si někdo zašuká, když si myslí, že je nevidím. Ale jediné, co vymysleli u tohoto autobusu dobře jsou vnitřní zrcátka. Jinak, když se to rozjede, tak mám obavy, aby se to nerozpadlo na místě. Ale nestalo se mi, že by třeba upadly dveře, nebo tak.

Sem tam se mnou jezdí takový nerudný dědek a dělá nepřístojnosti. Vždy pičuje, když mu přejedu zastávku u penzionu. No, penzion. Bordel to je. Nejdříve jsem mu vysvětloval, že zastávka je na znamení, ale pak jsem ho začal ignorovat a naschvál mu někdy přejedu zastávku, aby musel pěkně šlapat do kopce. Ale byl by to jeden z těch příjemnějších cestujících, kdyby si tam nemastil.

Nevěřili byste, jaké pitomce vezu. Vždy si vyberou ten největší kufr na planetě. "To musíte do zavazadlového prostoru!" Říkám jim. Ale ne, oni to vždycky musí narvat do uličky, až se ucpe.

"Aha, to musíme do zavazadlového prostoru!" Řeknou jen a zase se snaží zavazadlo vzrvat z uličky. No a pak jim ten kufr otevřu. A na každé třetí zastávce to samé. Jinak jsou i příjemé cestující. Hlavně vysokoškolské studentky, na těch můžu oči nechat.

Jedna jako druhá, kozy jako vozy. Dá se s nima mluvit oplzle a to já dělám. Vždycky řeknu, že má hezká prsa a někdy, že bych si ji opřel venku o autobus. Přecházejí to s úsměvem, ale je tu šance, že sem tam nějaká řekne, že klidně. A to někdy říkají. Ale tam je pak problém, že by mi musel počkat celý autobus, než bych ji vyklátil, a ony na konečnou se mnou nepojedou, tak si na otočce honím sám. Tuhle se mi však poštěstila paní kolem čtyřicítky, která si chtěla zašukat přímo v autobuse na konečné. Měl jsem čas tak dvacet minut, než jsem musel vyjet. Byla oblečená jako kurva. Hned mi ho začala kouřit, úplně jsem ji celou zcákal od hlavy k patě.

"Ale já jsem panna!" Zarazila mě, když jsem ji chtěl sáhnout tam dolů. "Ve čtyřiceti jo?" Zeptal jsem se nevěřicně, Tak jsem sáhnul dolů pod sukni a neuvěříte co jsem nahmatal. "Brrr!" Vydal jsem ze sebe. "Ty seš přece chlap!" Zakřičel jsem na celý autobus. "No a!" Řekla jen a ani se nezačervenala. "Tak vypadni z autobusu! Zařval jsem znova. A víte, co mi na to řekla? "Jednou Český Budějovice prosím!"