Zlato mezi nohama

Brouzdám si internetem a hledám prasárničky. Je to smutný, protože porno je jako špatná instantní kafe, příliš slabé, příliš hořké, příliš olejnaté, zatímco v paměti má člověk vzpomínku na poslední návštěvu té nejlepší kavárny kdesi v Itálii. A tak na patře zůstává nepříjemná pachuť a v srdci ještě větší prázdnota. Ale co dělat, když je sucho a ryby prostě neberou.
Aspoň se člověk může dívat na to, co by ho nikdy předtím ani nenapadlo.
Miluju vyholené klíny dívek. Heboučké kundičky, které se tak krásně lížou.
Jenže pak mezi nabízenými videi probleskne pár holek, které se nestydí nechat si kundičku trošku zarostlou. Četl jsem, že se to vrací do módy, a vlastně proč ne.
Nesmí být zarostlá moc, jen tak trošku, decentně, hezký sestřih. To je pak naprostá parádička. Představa, jak se při milování těmi chloupky můžu probírat, jak prima je, když se do nich můžu vystříkat...
Po zevrubném studiu - jsem přece intelektuál a ne jen obyčejný prasohonič - jsem si všiml zajímavé věci. Skoro všichni bobříci jsou černí. Nebo tmaví. A začal jsem hledat dál.
Našel jsem pár zrzavých a to mě pořádně rozrajcovalo. A pak pár blonďatých, ale ti jsou vzácní. A co jiné barvy? Kaštanová? Modrá? Červená?
Měl jsem nutkání udělat si sbírku, ale pachuť prázdnoty stále narůstala.
Kdepak, jenom obrázky nestačí.
A začal jsem hledat. Seznamky, chaty, sociální sítě. "Hledám dívky se zajímavě barevnými chloupky. Najdu nějakou?" A začal jsem je sbírat.
Kupodivu, asi proto, že jsme v literárním světě a autorovi stačí si přát, co má se stát, holky na tohle slyšely. První byla bruneta, nad kundičkou měla parádní srdíčko a bobříka černého jako noc. A chutnala sladce, zvlášť, když jsem ji během večera udělal potřetí.
Pak přišla zrzka.
Pak blondýnka.
Pak taková mladá kočička, se kterou jsem vydržel nejdéle. Pokaždé měla jinou barvu, vlasů i chloupků.
A pak - pak přišel skutečný zázrak. Přišla bohyně.
Chloupky měla z ryzího zlata. Možná ji kdysi škádlil král Midas anebo byla nepřiznanou dcerou Děda Vševěda
Když jsem ji ošukal a utahal tak, že usnula a neprobudila by ji ani rána z děla, vzal jsem žiletku a pečlivě každý chloupek oholil. Nevadilo jí to, protože pak druhý den jsem hlavu z jejího klína prakticky nevyndal. A tak jsme to zopakovali ještě několikrát a několik dalších let jsem rozpočet řešit nemusel, a mohl jsem dál zkoumat barvu chloupků u všech dalších slečen a ochutnávat tisíc a jednu příchuť rozkoše...