Opravář praček - klasika všech klasik?

Těžká kožená brašna žuchla na podlahu předsíně, až nářadí uvnitř zachrastilo. "Tak kde máte tu rozbitou pračku, paninko?" zahlaholil švarný mladý opravář.

"Zajisté vás nepřekvapí, že v koupelně," odvětila paní domu a rukama si uhlazovala cíp župánku, který si narychlo navlékla přes nahé tělo. Dost ji zaskočilo, že opravář dorazil 120 vteřin poté, co si jej telefonicky objednala. Vždyť řemeslníka se dnes dočkáte spíš po dvou týdnech (máte-li štěstí) než po dvou minutách. Tenhle chlapík navíc vypadal, že se na zakázku až nezdravě těší.

"Byste se divila, kde všude maj lidi dneska pračky," smál se opravář a rozhlížel se zvědavě po luxusním interiéru domu. "Ve sklepě, v kuchyni, na půdě a dokonce i v garáži... maj lidi pračky..." pokračoval muž, ale cítil, že obvyklé sebevědomí jej pomalu opouští. Ta žena na něj hledí podivně, moc divně. Mrká ona vůbec?

"Nevlastní dcera nám zatím připraví kávu. Že ano, Liliano? LILIANÓOOO," zavolala paní někam do útrob domu. Ve dveřích na konci předsíně se objevila atraktivní dívka, která vypadala jen o pět šest let mladší než macecha. Nesla tác se třemi šálky voňavé kávy.

"Jistě, mamá. Shodou okolností jsem zrovna navařila," špitla se šibalským úsměvem. Byla plavých vlasů a kyprých slovanských tvarů, pravý opak drobné a černovasé paní v župánku. Pokrevní příbuzenství mezi nimi skutečně nebude, pomyslel si opravář. Zničehonic byl v předsíni vysoký stolek s bílým ubrusem až k zemi, jaký stává na rautech a ve foyer divadel či výstavních síní. Trojice u něj mlčky vypila svou kávu. Opravář opatrně zkoumal obě ženy, ony zase upřeným pohledem pozorovaly jeho. Safra, ale kam se mu to ale dívají? Do očí ne, trochu níž. Na krk?!?

Jakmile tři prázdné šálky přistály na stolku, zavelela paní: "Do koupelny!" Vydali se po schodišti nahoru do patra, paní první, dcera druhá a muž poslední. Před očima mu tancoval Lilianin kulatý zadek, též její světlý, dlouhý a silný cop, a on opět začal věřit, že tahle fuška nakonec přece bude moc příjemná, vystavěná na klasickém příběhovém půdorysu "opravář praček a vilné zákaznice".

Vzduch v koupelně byl těžký, horký, vlhký - jako v turecké lázni. Zrcadla zamžená, okna také. Opravář přiklekl ke kruhovému otvoru dvířek od pračky, jenž se v přítmí koupelny černal jako oční důlek kostlivce.

Něco tu nehrálo. Něco bylo jinak než obvykle. Zatraceně špatně! Matka s dcerou stojící za jeho zády se najednou začaly strašlivě chechtat, skučet a výt. Trhl sebou, ale zjistil, že nemůže vytáhnout ruku z pračky, uvízla tam nadobro jakýmsi tajuplným způsobem. Nebyl vidět žádný mechanismus, který by ruku držel. Žádná hmota, která by na mužově ruce ulpěla a ztuhla, nic takového. Přesto nemohl ruku vytáhnout. Škubal celým tělem, zapřel se o pračku nohama, kopal do ní, křičel. Nic nepomohlo.

Před očima mu v jediné vteřině proběhly všechny zhlédnuté pornografické scény na téma "MILF Stuck In Washing Machine". Pochopil, že tohle je ono kouzlo. Že osvobodit se není možné.

Když za sebou uslyšel mlasknutí čtveřice obnažovaných upířích tesáků, přál si jediné: ať to s ním Liliana s macechou skončí co nejrychleji.