Úkol první

Dostal jsem za úkol popsat své začátky s úkoly a pod. .
Nejsem až tak moc založen na bolest a ponížení. Spíše vyhledávám či si nechávám určovat či určuji situace.
Svoji první "situaci" si pamatuji velmi přesně i když je to již hooodně dávno.

Bydlel jsem s rodiči v 5. patře v paneláku, který měl celkem veliký balkon. Sousední byt na náš balkon navazoval a tam bydlela spolužačka Verča. Občas jsme na sebe přes betonovou zeď jukli a radili si s domácími úkoly.

Verča se mi sice nelíbila nijak zvlášť, ale jednou měla triko bez rukávů a já zahlédl její bradavku. To ve mě vyvolávalo po několik dnů bouři v péru.

Ten den jsem byl doma sám. Rodiče bezpečně v práci.
Svlékl jsem se úplně do naha a díval se na své hubené tělo z něhož mi trčelo naběhlé péro kolmo vzhůru a nešlo uklidnit. Z obýváku jsem pohlédl na balkon a pomyslel na možné lidi v oknech protějšího domu. Ta představa, že se jim vydám na odiv, mě neskutečně vzrušovala. Samozřejmě jsem nechtěl být přistižen, ale ta možnost....
Náš balkon byl dole matně prosklený a na konci měl místo skla mřížku. Tou bylo zase naopak vidět až na chodník.

Chvíli jsem váhal, ale chtíč po "situaci" byl silnější. Připravil jsem si hračku - pouta z policejní sady. Plastová, ale funkční. Šly samy odemknout, ale chtělo to trošku času.
Dojdi pomalu s rukama spoutanýma za zády až na konec balkonu. Stoupni si přímo před mříž a tam si smíš odemknout pouta a vyhonit si péro. Tak zněl můj první vlastní opravdický úkol.

Když jsem pouta zacvakl na ruce za zády, projela mnou vlna extrémního vzrušení z pocitu bezmoci a z nutnosti vyjít na balkon absolutně na odiv oknům ve vyšších patrech protějšího baráku. A dojít takto až na druhý konec balkónu k průhledné mříži byl úkol nade všechny tehdejší mé představy.
Zcela nahý s rukama spoutanýma za zády jsem se pomalu vydal k otevřeným dveřím balkónu. Péro mi trčelo a citelně pulsovalo a to jsem se ho nemohl ani dotknout. Nadechl jsem se a s očima upřenýma na protější ne příliš vzdálená okna jsem vstoupil na balkon.

Na první pohled jsem nespatřil žádného souseda z protějšího baráku a tak stále pohledem zkoumajíc okna naproti jsem udělal pár nesmělých kroků k opačnému konci balkónu s vědomím, že mě může kdokoliv spatřit a u mříže na konci to bude ještě horší. Pocit to byl opojný. Byl jsem v cca 3/4 balkónu a pohlédl jsem na mříž a na průhled skrz na ulici. A vtom jsem to uviděl.

Na konci balkónu se přes betonovou zeď na mě dívala Verča. Byla tam asi po celou dobu, já byl zaneprázdněn kontrolováním protějšího baráku. Byla evidentně zkoprnělá, nevydala ani hlásku, ale dívala se na mě s evidentním zaujetím.
Mě tato situace absolutně paralizovala a asi 3 předlouhé vteřiny jsem se nezmohl na nic. Prostě jsem tam stál nahý na balkóně s trčícím extrémně naběhlým pérem a s rukama spoutanýma za zády čelem přímo proti udivené spolužačce a nemohl jsem se pohnout. Hlavou mi proběhlo jediné - ať nevidí, že mám pouta.
Po té nekonečné obnažené a ostudné chvíli jsem začal couvat. Neotočil jsem se k úprku. Prostě jsem couval zpět do obýváku a své trčící péro tak nechával nechtíc celou dobu na odiv.

Verča ze mě nespustila oči, pusu údivem nezavřela a neřekla ani slovo.
Zato já se přemístil až do koupelny, rozepnul si pouta a pouhými 2 tahy spustil příval orgasmu.

S Verčou jsme se pak potkávali ve škole a nikdy jsme o tomto nemluvili. Bylo to naše tajemství.
Zato já věděl, že pro mě éra úkolů teprva začala.