Příběh z Pálavy (3.)

To, že ani další ráno jsem neslyšel, jak se Adam plíží z apartmánu ven si zaběhat, jsem přisuzoval účinkům vína s čápem, kterého jsem si předchozího večera nalil dvě štědré skleničky. "Dobře dělá, ten Váš chlapec. Bude fit a holky na něj poletí, na sportovce.", špičkovala mě provozní Iveta, když jsem v ranním sluníčku mžoural, jestli ho nezahlédnu někde na stráních Stolové hory. Pěšiny ale krylo křoví, takže jsem se musel spokojit s krásnou scenérií, čerstvých vzduchem a kousavou ironií brýlaté blondýnky. Když jsem zmínil, že se dnes chystáme do Pavlova navštívit archeopark, moc ji to nenadchlo. "Na mě z těch kostí vždycky padá tíseň. A ta Věstonická Venuše, to je prostě...", opsala si před hrudníkem dlaněmi dva oblouky podstatně dál, než kam sahaly její vlastní křivky. "Víte, že tam prodávají i náušnice s ní? Aby se mi v uších bimbala kozatá a prdelatá ženská, stará deset tisíc let...", ušklíbla se. S chutí jsem opravil stáří legendární sošky, odhadované na nějakých pětadvacet tisíc let, a přisadil si, že výraznými proporcemi pravěký lovec oslavoval samo ženství. "Chápu. Vy zase chápejte, že holka s malýma prsama z takové kozatice, třeba pravěké, do mdlob nepadne." "No jo, to chápu.", zahihňal jsem se a vzápětí tak tak uhnul pohlavku. "Hele hele, co jste to za gentlemana? Teď jste měl říct, že já malá prsa nemám.", dala si bojovně ruce v bok. Nutno uznat, že jí přitom její jistěže malá prsa hezky napnula dvěma hroty látku dalšího příhodně přiléhavého tílečka a nebezpečně poskočila. "Křivdíte mi, Iveto. Já přece Vaše prsa nikdy neviděl, tím spíš neměřil, tak co mohu říct?", rozhodil jsem rukama. Změřila si mě s pobaveným úsměvem: "Jsem myslela, že máte představivost. Snad tolik jí toho na práci nezbývá.", sjela pohledem na své dva bochánky, zakončené anténkami vztyčených bradavek a s odhaleným žlábkem. Zřejmě je ten typ, kterému jdou kozičky od sebe, do stran... Další jiskřivou konverzaci na téma jejího poprsí utnul Adam, který k nám dobíhal až otravně neudýchaný. Ivetu plaše pozdravil s legračně "nenápadným" postranním pohledem na její hrudník, který ji ovšem nijak nepohoršil, ale naopak se na mě vítězoslavně podívala a odešla krokem bohyně, spokojené s holdem svých uctívačů, zatímco syn se sháněl po snídani a vyzvídal, jestli platí ten výlet za mamuty.

Vyrazili jsme před devátou, ale i tak už sluníčko pálilo tak nemilosrdně, že jsem zvolil trasu podél nádrží přes Dolní Věstonice. "Takže tady našli tu sošku, že jo.", "Ne, tady ne, oni ji pojmenovali 'věstonická', ale naleziště je kousek dál směrem na Pavlov." "Aha. Tak ji tu aspoň mají vystavenou.", hádal Adam dál a ukázal na nedalekou budovu muzea. "Taky ne. Soška je v Brně, většinu času schovaná v trezoru. A zdejší muzeum je ... koukám fakt zavřené. Ale neboj, vedle v Pavlově si to vynahradíme.", obešel jsem portál starého domu. Pamatoval jsem tu čilejší ruch, tma a ticho za okny navíc naznačovaly, že s rekonstrukcí se po jeho uzavření nijak nespěchá. Přitom právě sem mě poslal vedoucí vykopávek Komárek, když jsem mu u večerního ohně vylíčil promyšlenější verzi svého nápadu, který jsem už předtím trochu překotně nastínil v jejím mikulovském fotoateliéru Ulrike. "Krása napříč staletími... Hm, ten název se mi líbí. Sice za tím vidím záminku, jak fotit vedle historie i hezký holky, ale ... to mi taky připadá jenom rozumný.", rozesmál se. "Víte, čím dýl se hrabu v zemi a hledám ty poklady, tím víc si uvědomuju pomíjivost času a krásy.", prohodil zamyšleně, takže vedle nás sedící praktikantka Sandra mu věnovala obdivný pohled. Komárek ho nonšalantně opětoval; Hanka měla prve pravdu, když sama zmínila, že s holkami to umí stejně dobře, jako s archeologickou špachtlí, takže jsem bral za více méně jisté, že Sandruška a její malé, pěkně kulaté kozičky mu jistě zpříjemní nejen následující noc. Nebyl ale důvod mu to nepřát, když sám jsem neměl přijít zkrátka: konečně se uvolnil dvoulůžák v podkroví, takže Hanka nám tam odpoledne se slibnou agilností přestěhovala naše věci, aby si ho snad neklofla jiná dvojice. Krátce po naší rozmluvě s Komárkem se pak od ohně nenápadně vytratila a já zanedlouho za ní. Sice jsem tak přišel o další díl hrdinské ságy o tom, jak Komárek ještě za studií a za "totáče" zabodoval ve všech směrech na najýchsi družebních vykopávkách v Bulharsku a naopak mi neunikl jízlivý úšklebek Johanky, která mi obscénním gestem naznačila, za čím tak asi spěchám, ale to mi náladu nezkazilo. "Když budeme potřebovat divačku, víme, kde tě hledat." zašeptal jsem jí do ucha s líbezným úsměvem a loudal se zřejmě až legračně "nenápadně" k ubytovně. Když jsem vešel do pokoje, Hanka už ležela na posteli, k mému úžasu nádherně nahá, na sobě ani nitku, takže jsem ohromeně zíral na křivky její nahaté prdelky, pod kterými rytmicky kmitala ruka, jak si ji pod bříškem vsunula mezi stehna a energicky si laskala kočičku, podle tichých, ale jasně slyšitelných mlaskavých zvuků už hezky mokrou. Byl to neskutečný pohled, zároveň ale díky poloze na břiše se mnou nenavázala žádný oční kontakt, takže jsem si mohl připadat, jako bych ji překvapil tajně si hrající sama se sebou. Když na můj jistě dobře slyšitelný příchod opravdu nijak nereagovala, kromě zvýšení činnosti ruky na své frndě, do které si po chvíli zajela dvěma prsty a začala ji pravidelným pohybem šukat, rychle jsem se taky svlékl. Nebylo ani nutné si nijak zvlášť pomáhat, péro mi z té nečekaně vzrušující podívané trčelo prakticky připravené k akci. Stačilo k Hance zezadu přilehnout, nasměrovat ho do její rozevřené pipiny a přirazit. Vnikl jsem do ní napoprvé skoro do půlky, rychle ji popadl za půlky zadečku, přitáhl si ji a dorazil až po koule. Reagovala dvojitým vzdychnutím, které se změnilo v souvislé sténání, když jsem jí začal do mokré kundičky bušit, ale ani pak se neotočila, takže to dál vypadalo, jako bych překvapil a skolil přistiženou onanistku. Snad právě ta hraná anonymita našeho šoustání mě ještě víc vydráždila, i když své jistě sehrála i frustrace z několika marně protoužených nocí a kvapných rychlovek v okolní krajině z minulých dní. Ono je fajn, rozdat si to na vyhlídce nad vinohradem, ale výprava dvaceti křepkých důchodců, stoupajících za hlasitého funění směrem k Dívčím hradům kolem vás zrovna ve chvíli, kdy se chystáte vylovit své milé kozičky z výstřihu šatů, protože se vám už několik minut snaživě nabodává pičkou na klacek, vám vezme nadšení pro sex v přírodě... Tentokrát jsme ale na sebe měli konečně celou noc, takže jsem si dal záležet, aby Hanka mohla zajíkavě vysténat do polštáře svůj orgasmus, než jsem ji po nesmlouvaném opíchání zezadu konečně otočil udýchanou tváří k sobě a mohl si při dalším milování užívat jejích nadskakujících prsou. "Teď by tu měla být ... ta kráva Johana ...", vydechla vyčerpaně, když jsme o dost později leželi udýchaní vedle sebe a Hance zasychal na bříšku a do šířky rozlitých kozičkách můj prudký výstřik. "Nezapomeň! Příště už můžeš sem, máme prášky!", promnula si beze studu svou ošoustanou pipinu.

"Já to nechápu. Nejslavnější nález století, a oni tu mají zavřeno. Blbý pí ár, blbý...", mudroval Adam a nevěřícně obcházel kolem zamčených vrat muzea. "Kdysi tu bylo rušno, v patře byla laborka s mikroskopem, tady zkoumali ty různý nálezy.", vzpomněl jsem si na copatou techničku Julii se silným moravským akcentem a tvary, které jako by ji k pracovišti v Dolních Věstonicích přímo předurčovaly. Legendu o tom, že v horku chodí Julča po laboratoři oblečená pouze v plášti, pod kterým nemá už nic, jsem byl celý žhavý ověřit si na vlastní oči. Záhy jsem dostal šanci: Komárek, kterému se můj nápad na vyfotografování některých nálezů trochu umělečtějším způsobem asi opravdu líbil, mě k Julii telefonicky doporučil, a tak jsem jednoho dne odpoledne klepal na dveře její laboratoře. "A jak se má pan doktor Komárek?", vyzvídala vnadná laborantka se zasněným úsměvem, zřejmě výsledkem nějaké zvlášť vydařené spolupráce. Vyřídil jsem pozdravy a sliby vyhlášeného odborníka a prcíře v jednom, že se co nevidět staví, což ji naladilo natolik, že mi vzápětí začala z papírových krabic podle ohmataného seznamu snášet na velký stůl některé zajímavé, už zkatalogizované, ale do sbírek ještě nezařazené artefakty. Snad jako výraz svého stavu a znak odbornosti měla skutečně fešná laborantka na sobě takový ten bílý plášť, ale na nadouvajícím se poprsí byl na tři knoflíčky rozepnutý, takže se jí kypré moravské dudy lákavě draly ven. Při každém jejích pohybu se navíc rozhoupaly způsobem, který legendě o "jenom plášti" dával za pravdu. Když vidím opravdu prsatou holku, jak se obejde bez podprsenky a její melouny se svobodně hází sem a tam, vždycky mám pocit, že je svět tak nějak hezčí... Pak se přihodila zajímavá věc. Když navršila na stůl snad dvacítku zajímavých nálezů, Julie se spokojeně protáhla, naneštěstí zády ke mně, a vyklonila se z okna. "Já su taky káča, mám to k vám přes kopec, a pořád su tu zalezlá jako jeptiška. Měla bych sa zase k těm výkopům jednou taky vypravit.", přemýšlela nahlas, zatímco já obdivoval křivky její sošné zadnice, pláštěm hezky obtažené. Jak stála vnadná laborantka v protisvětle, které na ni oknem dopadalo, najednou jí sluníčko plášť krásně prosvítilo a já pod ním viděl celé její tělo v obrysu. A protože stála právě tak akorát rozkročená, pod impozantním zadkem byla jasně vidět i oblina macaté buchtičky, uprostřed rýhou rozdělené. Instinktivně jsem sáhl po foťáku, a protože Julie se zdála duchem mimo, snad za zmiňovaným kopcem na archeologickém nalezišti, udělal jsem do protisvětla pár snímků. Cvakání závěrky ji kupodivu nevyrušilo - snad si myslela, že si fotím nálezy na stole. Měl jsem štěstí, mou následnou nabídku mi s některým z nich zapózovat totiž se smíchem, ale rázně odmítla. "Nejsu modelka, su mikroskopička. A s Venuší Vám pózovat nemůžu. Ač ta by sa ke mně hodila nejlíp. Dejte vědět, až pan doktor vykope nějakou druhou.", vyprovodila mě z laboratoře.

Adamovi mudrování nad kontrastem slavného jména a minimálních lákadel Dolních Věstonic vydrželo až na konec vesnice, než jsme odbočili po malé pěšince do bývalé cihelny. Kalendář věků, jak odhalenou stěnu svahu pojmenovali ochranáři, je malým a skoro tajným bonusem Věstonic, které jinak opravdu za svou pověstí trochu kulhají. Na odhaleném profilu jsou jako na kalendáři vidět jednotlivé vrstvy od poslední doby ledové, a jakkoliv Adam coby díky bývalé archeoložky má k podobným zajímavostem přirozeně vyšší vnímavost než jeho vrstevníci, nečekal jsem, že ho místo tak zaujme. S Hankou jsme tu byli kdysi taky, sami dva, ještě v době, kdy nás na pokoji bydlelo až moc na to, abychom se mohli mít rádi tam, takže když jsme se vynadívali na kalendář věků, nechala mě ochotně vjet jí rukama pod tričko, a protože bylo skoro pravé poledne, měli jsme ve staré cihelně dost soukromí nejen na to, abych rukama důkladně prohnětl její pružné kozičky a potrápil naběhlé bradavky, ale i abych se rukou vydal na průzkum jejích šortek i kalhotek pod nimi. Když zpod rozepnutého zipu vykoukly kudrnaté chloupky, chvilku jsem dokonce pochyboval, jestli si nějaké kalhotky pod šortky natáhla. Když jsem je přece jen objevil, opřená o dřevěné zábradlí si je nechala shrnout ke straně, takže jsem jí mohl nastavenou pipinu krásně olízat a dráždit citlivý poštěváček, než nás nás aspoň částečně ukryla měkká tráva. Určitě nějaký vzácný druh z jihu, nad kterým by botanik zaplesal. Nám hlavně vyhovovalo, že se na ní dá hezky ležet... Hanka si v obavě, aby nás někdo nepřekvapil, šortky i kalhotky jen stáhla pod zadek a nechala mě píchat jí nastavenou frndu z boku, zatímco rukama jsem jí mačkal vrcholky prsou, zpola schovaných pod tričkem. Bylo v tom hodně alibismu, protože v případě, že by nás někdo při tom nachytal, těžko by své nahaté půvaby stihla schovat ve společensky přijatelném čase, ale i takové uspěchané milování s napůl svlečenou, napůl se pořád rozhlížející a nakonec přece jen se zavřenýma očima slastí sténající Hankou mi za to rozhodně stálo. Měl jsem co dělat, abych ji dovedl k udýchanému orgasmu, ale na oplátku mi ho pak přitiskla ke svým kozičkám a vyhonila na ně tak úžasně, že jsem jí je výstřikem doslova osprchoval. V rozporu s tím, jak byla předtím ostýchavá, si pak tričko svlékla a provokativně si nechala své kozičky nahé, dokud na nich mé cákance neoschly. Na prudkém sluníčku to netrvalo ani pár minut, ale celou cestu zpátky k Pavlovu měla i tak jízlivé poznámky, jak ji moje barbarské postříkání svírá kůži. A to mi ho sama těmi svými dvojkami tak přičinlivě honila...

Tu cestu a pole pod ní jsem poznával dneska už jenom podle polohy. Dost se toho změnilo. Výkopové jámy jsou ty tam, všechny nálezy dávno roztříděné, probádané ... no, minimálně roztříděné - dobře jsem věděl, že střepů a kostí je moc, lidí málo, peněz ještě míň a co vydrželo v polici deset let, vydrží ještě dalších patnáct, ale místa, kde se dřív mezi výkopy halasně překřikovala archeologická omladina a přecházely znepokojivě hezké a v horku léta pramálo oblečené mladé holky se síty a špachtlemi, byla už zkrátka tichá. Na slavné nálezy upozorňovaly dnes informační tabule naučné stezky. "Takže tady jste se s mámou seznámili?" "Adame, ty mě neposloucháš. Už jsem jednou říkal, že jsme se s mámou znali už před cestou sem. Ale jo, tady někde to jejich naleziště bylo. Bydleli jsme tenkrát snad na bývalé faře nebo co... Hele, ale zdejší muzeum, to je prostě pecka, tam to všechno uvidíš." Archeopark Pavlov je pecka podle všech myslitelných měřítek. Na první pohled vypadá jako nějaký futuristický bunkr, ale když nás jeho příjemný chládek pohltil, následující dvě hodiny jsme ven nevyšli. Kombinace moderních postupů člověku přiblíží dobu pavlovských lovců mamutů takovým způsobem, že to zaujme i notoricky nezaujaté puberťáky. Adam si celou expozici procházel více méně sám, ale já se bavil stejně samotnými vystavenými artefakty jako nefalšovaným nadšením hlavně mladých návštěvníků, kteří nedokázali udržet rezervovanou pózu teenagerů a byli příběhem z pravěku doslova pohlceni. Pohled na emo slečnu s černým mikádem, která by byla noční můrou každého zámeckého průvodce, jak své jinak jistě okázale ignorované mladší sestře extaticky ukazuje figurky sobů, mamutů a nosorožců, které vyřezala ruka lovce před tisíci lety, byl bezděčným holdem autorům celé expozice i pravěkému umělci samotnému. Taky je pravda, že bylo slečně, jak se tak nakláněla nad vitrínou, hezky vidět na bledá prsa s tmavými bradavkami na výrazně vystouplých dvorcích, ale to je věc další... Když jsme se konečně znovu sešli u vstupu, Adam vypadal jako někdo, kdo konečně viděl věci, o kterých od dětství zatím jen slýchal. Ještě jsem se chviličku zdržel v krámku se suvenýry, protože tomu vtípku jsem nemohl odolat, slečna u pokladny navíc svými proporcemi docela připomínala zdejší nejslavnější objekt. Přes tričko se jí rýsovaly dva masité špunty výrazných bradavek na velikánských kozách a blahosklonně ignorovala, jak jí na ně dychtivě civím. To dvojici děvčat v gastrostánku před muzeem se na hrudnících zvedaly tvary podstatně skromnější, ve srovnání s prsaticí v suvenýrech téměř dívčí. V hipstersky moderním bistru jsme si dali hit léta, espresso s tonikem, a já se bavil tím, jak si Adam obě krásky nenápadně prohlíží. Nafrněná černovláska ignorovala jeho i celý svět, ale usměvavá brunetka s tílkem zavázaným na šňůrce za krkem a znepokojivě odhalujícím ze stran skoro až k bradavkám nahé malé kozičky, byla přece jen přístupnější. Už poněkolikáté za poslední dny mě napadlo, jestli kdyby tu nebyl s trapným otcem, zkusil by Adam štěstí.

Tedy, ne že bych mu v otázce mladické ostýchavosti mohl nějak pomoct. Navzdory svým pozdějším úspěchům s opačným pohlavím jsem byl v jeho věku stejně zakřiknutý, a kdyby si během mého šprtání na maturitu sousedovic Terka, která mě celé roky vytáčela svým vysokým hlasem, nepoprosila o doučování z matyky... "Hele, věř nebo ne, ale já nejsem úplně vylízaná. A ty mi zase nepřipadáš jako takovej debil, abys mi to nedokázal podat nějak srozumitelně.", postavila to tak neodolatelně, že nešlo odmítnout. I když naše zahrady spolu sousedily, byl jsem to dopoledne u nich na návštěvě vlastně poprvé. "Potíž je,", vysvětlovala Terka, "že máme Jandovou. A jasně, na očích ti vidím, jak máš před očima ty její obří dudy. Jenže to, že je úča prsatá a ty svý melouny se nenamáhá nějak extra maskovat, z ní kupodivu geniální pedagožku nedělá. A jdou řeči, že si je stejně nechala dělat." dodala s jedovatostí někoho, kdo i krátce po osmnáctých narozeninách na dospělá prsa pořád ještě čeká. Vysvětlovat derivace holce od vedle, co vás sice jako uječená béčačka celé roky štvala, spíš než omračující sexbomb je to pořád hubená, plochá holka, ale toho dne se nenamáhala si pod tričko natáhnout ani takovou tu elastickou podprdu, takže se jí tam to dvojité nic vlastně docela znepokojivě natřásá, je vlastně docela fuška. Dělal jsem, co jsem uměl, ale Terka mi to moc neusnadňovala: když jsem tak nad ní stál, byla jí ta drobná, dívčí prsa vidět výstřihem až k růžovým zobáčkům na vrcholcích. Dumal jsem nad tím, jak velké bradavky tak málo prsatá holka vlastně má, a poslední otázku mi musela zopakovat dvakrát. "Hele, myslíš, že mi ty derivace vysvětlíš, když mi v jednom kuse civíš pod tričko na kozy?", zeptala se nakonec pragmaticky, a já se smiřoval s rychlým vyprovozením ke dveřím.

Stalo se ale něco nečekaného: Tereza vstala od učebnice, zkoumavě si mě chvíli prohlížela, pak si tričko přetáhla přes hlavu a vrátila se k probírané látce, od pasu nahoru nahá. "Nevezmu si na svědomí, že kvůli mým skromným tvarům začneš šilhat.", ušklíbla se, a dál se pokoušela derivovat, jako by tím nejpřirozenějším způsobem, jak na to jít, bylo "nahoře bez". Naprosto vykolejený tím nečekaným exhibicionismem, snaživě jsem jí napovídal, dokud se nerozesmála. Znovu vstala, dala si provokativně ruce v bok, až jí malé, špičaté kozičky poskočily a výrazné, masité dudlíky na vystouplých dvorcích na mě vyčítavě mířily: "Teď už mě nemáš doučovat, ty pako...", pravila skoro něžně a rozepla si v pase džínové kraťasy. Bílé kalhotky pod nimi měla už malinko zaříznuté do pipiny, takže po stranách odstávaly růžové závojíčky se světle kudrnatými chloupky. Když jsem se konečně vzchopil a zajel jí do kalhotek rukou, cítil jsem ty jemné kudrny na prstech, rozevírající se plátky a první vlhkost horce sálající mušličky... a Terka se pranic neupejpala zaútočit pro změnu na mé kalhoty a vylovit z nich nečekaně zkušeným pohybem můj rychle tuhnoucí klacek, který začala doslova zručně zpracovávat, takže v kombinaci s jejími nestydatými polibky jazykem a jako dva kamínky tvrdými bradavkami, které jsem asi trochu zbrkle a nešikovně tiskl mezi prsty, jsem cítil, že tohle bych nemusel vydržet dost dlouho na to, aby to bylo uspokojivé pro oba. A tak když si skopala kraťasy i kalhotky na kotníky, posadila se už úplně nahá na stůl, ze kterého shrnula ke straně teď už zbytečnou učebnici a provokativně se mi nabídla s rozevřenými stehny i růžovou lasturkou, radši jsem přiklekl a začal ji dole lízat. Byl v tom i kousek zvědavosti, protože jakkoliv jsem byl teoreticky zcela obeznámen, v reálu jsem viděl dívčí klín takhle zblízka poprvé. Těžko jsem mohl být s nulovou praxí nějaký velmistr uspokojování žen ústy, ale mé snaživé útoky na naběhlý hřebínek Terčina poštěváčku, vystřídané s vniknutím jazyka do mokré dírky, nastavené s ochotou, která potvrzovala mou domněnku, že u mé spolužačky ono "poprvé" už odehrálo, se setkalo s nadšeným přijetím. "Joo...jo, tam, tam mě lízej...ještě, jo....jooooooo!", hekala a držela si mou hlavu těsně u svého pahorku, dokud se nezajíkla a nepřimáčkla si můj obličej těsně na rozcapenou frndu. "Lízej...dělej, ještě, už .... uuuuuuuž!", zajíkla se a já se málem dusil přívalem jejích dívčích šťáv, zatímco Terka sténala v prudkém orgasmu. "Uuuuf... nemůžu už teda jako prve tvrdit, že ... nejsem vylízaná...", rozesmála se udýchaně, když vlny jejího slastného vrcholku odezněly a povolila své sevření, s ním si mou hlavu nemilosrdně tiskla mezi nohy. Pak s příkladnou snahou odvděčit se za právě prožitou rozkoš několika pohyby znovu zvedla mé péro do stavu akceschopnosti a navedla si ho rukou do podbřišku. Když jsem ucítil na žaludu to horké vlhko, rozevírající se mému tlaku a vtahující mě do sebe, nevěřil jsem, že se to celé opravdu děje, a že se to děje s tou otravnou, uječenou Terezou od sousedů. Nádherně roztažená a předchozím laskáním uvolněná, vzala mě do svého klínu až po koule, které legračně pleskaly o její zadeček, jak jsem začal nesměle a asi trochu zbrkle přirážet, ale s povzbudivým, postupně trochu křečovitým úsměvem mě pohledem povzbuzovala, takže po chvíli jsem jí do pipiny bušil, až se jí malé bochánky na hrudníku natřásaly. Tušil jsem, že je to moc rychle, ale naprosto mě pohltilo to svírající horko její mokré štěrbiny kolem mého klacku. Známý tlak v koulích, stoupající rychle k bodu, kdy nebude možné nic oddálit, mi naštěstí včas signalizoval, kdy Terčino projížděné lůno radši opustit, jakkoliv jsem netoužil po ničem míň. Znovu osvědčila zkušenost, když mé trčící a jejími šťávami se lesknoucí péro vzala znovu do ruky a několika pohyby mi ho vyhonila, takže jsem jí s marně dušeným sténáním začal stříkat na bříško a malé kozičky. Nepřestala mi ho honit, dokud ze mně nedostala poslední dávku, a když mě pak za vzájemného rozpačitého pokukování vyprovázela ke dveřím, neobtěžovala se vzít si cokoliv na sebe, takže jsem se směsí studu a hrdosti sledoval, jak jí bílé pramínky mého semene stékají po nahých prsou a hledají si po plochém bříšku cestičky do těch hebkých chloupků na prcině, teď vlhce zplihlých. Když se občas stavím u našich, zahlédnu někdy Terku, která se neodstěhovala a žije s manželem stále ve vedlejším domě. Pozdravíme se úsměvem, já po očku zkontroluju, že ani po čtyřicítce se nedočkala většího než objemem dívčího poprsí, a marně hledám záminku k tomu jí prozradit, jak moc důležité pro mě tenkrát to doučování derivací bylo...