Zamlčená kreditka

Stojím za barem. Blíží se půlnoc. Dnešek byl na hosty slabej. Na tržbu ještě slabší. A o dýšku se radši nebudu ani zmiňovat. Alespoň, že jsem měl dobrý odhad a zbytečně sem netahal manželku. S přehledem jsem vše zvládnul sám a to včetně přípravy na zítřek. I když manželka vždycky dokázala vymyslet nějaký úlet, jak si společný čas v práci trochu užít.

Myšlenky se mi začaly toulat a vracet k zážitkům, které mi tady připravila. Vzadu ve skladu. Támhle na tom stole. Přímo tady u baru. Přesně na místě, o které se právě opírám...

Zasněně hladím pracovní desku, o kterou se tenkrát opírala ona. Já jsem stál tehdy za ní a nepokrytě jí zíral na zadek. V lokále bylo ještě pár hostů. Tak 3 nebo 4, ale nikdo si nás právě nevšímal. Vyhrnula si sukni a já zjistil, že někdy v průběhu večera ztratila kalhotky. Když zavrtěla vyzývavě prdelkou, ujistil jsem se jen, že nás bar kryje před všemi případnými zvědavými pohledy. Přistoupil jsem k ní. Chytil jí oběma rukama v pase. Svoje tvrdé péro jí vmáčkl mezi půlky a proklínal všechny vrstvy látky, které mě dělily od její hebké kůže. Naklonil jsem se k ní a do ucha jí tiše a vzrušeně šeptem oznámil: "Teď tě tady omrdám, zlato!". Jen souhlasně zavrněla a prdelku mi více vmáčkla do klína. Trošku jsem ustoupil. Rozepnul si poklopec a vytáhl péro ven. Žalud už se mi vlastní vlhkostí leskl. Manželka té chviličky využila a rukou si projela kundičku. Natlačil jsem jí žalud k dírce a cítil, jak z ní vytahuje svoje prsty, aby mě po péru pohladila a nasměrovala si ho do sebe. Byla tak mokrá, že jsem do ní hladce a úplně celý vklouzl. Musela se pod tím náporem zapřít o bar. Tiše hekla. Ozvalo se jen tiché plesknutí našich těl a zazvonění několika blízko postavených skleniček. Užíval jsem si ten okamžik. Její horkou a těsnou kundičku. Její zrychlující se dech. Vůni. Strach, že si nás někdo všimne...

Ze vzpomínek mě vytrhlo strohé: "Zaplatím!". Zvedl jsem oči z pracovní desky. Podíval se na dnešního posledního hosta, který mi přes bar podával svůj lístek. "Super!", pomyslel jsem si a rychle ho zkasíroval. Dveře za ním ještě nezaklaply a já už se viděl doma. Péro mi díky vzpomínkám krásně stálo a manželka to určitě ráda využije. Vzal jsem do ruky klíče a šel zamknout. Ruce se mi trochu třásly. Už jsem skoro strkal klíč do zámku, když se dveře rozlétly dokořán. Překvapením jsem ustoupil pár kroků zpět a dovnitř se nahrnula skupina asi deseti lidí. Převážně muži. Ženy byly 3. A jedna z nich si to namířila rovnou ke mně. "Máte ještě otevřeno? Nalijete nám?", culila se na mě a ostatní čekali na mou odpověď.

V první moment jsem je chtěl nekompromisně vyhodit. Tolik a tak krásně nadržený jsem byl. Chvilku jsem si jí prohlížel. A pak i její doprovod. Zvedl jsem obočí. Podíval se významně na hodinky. "Prosím!", přisadila si. "Slavím narozeniny!", zamrkala na mě těma svejma kukadlama a já rezignoval. "Tak to vás na suchu nechat nemůžu!", pronesl jsem slavnostně a gestem je pozval dál. Odměnou mi byl polibek na tvář. A letmé, i když znatelné, přitisknutí jejího těla na moje stále ztopořené péro. Překvapeným pohledem do mých očí jasně prozradila, že si mé erekce všimla. Řekla jen: "Já jsem Monika." Usmála se a zamířila ke stolu, u něhož se mezitím usadila její společnost. "Tohle bude ještě zajímavý večer.", zamumlal jsem si pro sebe.

Rozhodně jsem neudělal chybu. Ta parta se výborně bavila. A jejich útrata krásně narůstala. Pivo. Víno. Panáky. A něco k tomu. Smích. Tanec. Dokonce zpěv. Fakt se uměli rozjet. Monika se pasovala na jakousi spojku mezi stolem a barem a tak jsem měl nespočet příležitostí znovu se ztratit v těch jejích modrých očích. Fakt se mi líbila. Špinavá blondýnka s volně rozpuštěnými vlasy po lopatky a úžasným úsměvem. Mohlo jí být něco málo přes třicet. A ta postavička! Ta prdelka! Šaty, které měla na sobě, nenechávaly moc prostoru pro fantazii a já se přistihl, že si představuji, co má asi pod nimi. Škoda, že tu nebyla sama. Ten její, myslím že mu říkali Honza, si jí hlídal jako ostříž. Několikrát mě i přistihl, jak Moniku očumuju, ale mně to bylo jedno. Byl mi ukradenej. Když se nakonec rozhoupal, že si s ní trochu zaplouží, zíral jsem na ni už zcela otevřeně. A představoval si, že ruce, které jí objímají, hladí a mačkají ten luxusní zadek, jsou moje. Vůbec jsem nechápal, že jí za celou dobu ani jednou nepolíbil. Já byl ve svých představách k jejím rtům přisátý neustále. Moje dlouhé nadržené pohledy mu vůbec nechutnaly. Dělat s tím ale nemohl nic.

Blížila se třetí hodina ranní, když se pár lidí z party zvedlo k odchodu. Monika s nimi přišla na bar a začali řešit placení. Dlouho se nemohli dohodnout kdo a co. Monika chtěla všechny pozvat a útratu zaplatit. Jejím kamarádům to i s ohledem na částku, kterou jsem jim předložil, bylo blbý. Monika demonstrativně vylovila z kabelky kreditku a významně s ní poťukávala o bar. Měla něco upito a ve své zarputilosti byla hrozně roztomilá. A v těch krátkých bílých šatech s květinovým vzorem bych jí já osobně odkýval úplně všechno. Nakonec se dohodli na kompromisu a odpadlíci zaplatili jen menší část. I tak jsem si při svých zkušenostech říkal, že Monika má na kamarády štěstí.

Po rozloučení si Monika chtěla kartu uklidit do kabelky, ale nějakým nedopatřením jí karta vypadla na podlahu, aniž by si toho všimla. Vrátila se ke stolu a dál se bavila. O kartě jsem teď věděl jen já. A tak jsem jí nenápadně zakopl pod bar. Už jsem se těšil, jak si jí vychutnám, až bude chtít zaplatit zbytek účtu za svou dnešní oslavu.

Vydrželi ještě skoro dvě hodiny. Pak se začali loučit a trousit na ulici a do nadcházejícího dne. Monice nechali vzorně nějaké peníze v hotovosti. Zůstala tady se mnou jen ona a ten její. On zůstal sedět u stolu a pomalu usrkával svůj drink. Ona se usadila na stoličce u baru. Takovým tím rozevlátým a ne zcela jistým způsobem. Poručila si posledního panáka a účet. Nalil jsem jí a začal počítat. Konečná částka ji mírně překvapila, ale pár zmačkaných bankovek v její ruce přeci jen dokázalo částku přijatelněji zakulatit. I tak bylo zřejmé, že Monika se bez své kreditky neobejde. Zatím ji ale víc zajímal její drink, než placení. Využil jsem příležitosti. Nalil si taky. Pozvedl sklenku a popřál jí k narozeninám. Usmála se. Přiťukla si se mnou a panáka do sebe na jeden zátah hodila. Než se stačila rozkoukat, přitočil jsem se k ní a políbil jí. Déle a vášnivěji, než by se slušelo. Přivřela oči. Tiše zavrněla. A nebýt významného zamručení jejího doprovodu, nejspíš by mi polibek začala vracet. Takhle se zarazila. Odtáhla. A začala nejistě šátrat ve své kabelce.

Přehrabala kabelku tam i zpátky několikrát. Pak její obsah vysypala na bar, jen aby se konečně ujistila, že tam karta není. Začala se rozhlížet kolem sebe. "Honzo, není tam někde moje kreditka?", nadhodila, aniž by se na něj podívala. "Tady není.", zazněla od stolu odpověď a Honza se zvedl a přišel k nám. "Asi jsem jí ztratila, nebo jí někdo omylem odnesl.", uvažovala nahlas. "Máš u sebe nějaké peníze?", upřela Monika prosebný pohled na svého přítele. "Nevzal jsem si ani korunu, vždyť to víš.", odpověděl jí stroze. Už jsem jí chtěl kartu vrátit a vysvětlit, jak jsem k ní přišel, když Honza nadhodil: "Tak třeba by si tady barman nechal zaplatit i jinak!? Celej večer tě dost okatě šukal pohledem.".

Zarazil jsem se a s pohledem upřeným na Moniku jsem čekal na její reakci. To, co měl být jen nevinný vtip, dostalo teď úplně jiný rozměr. A já jsem nějak nebyl schopný ani ochotný to utnout. Monika zvedla pohled z obsahu kabelky a podívala se mi do očí. "Šlo by to?", šeptla nakonec tiše.

Stál jsem za barem a pohledem těkal z Moniky na Honzu a zase zpátky. Nastalo dlouhé a trapné ticho. Každý čekal na reakci zbývajících dvou. On ani ona se ale k ničemu zásadnímu neměli. Mě oproti tomu stále víc a víc lákala možnost teď a tady Moniku ošukat. I za cenu Honzovo bedlivého dohledu. Líbila se mi. Moc. Způsob jakým se na mě teď divala. Pohledem, ve kterém nebylo ani stopy po zoufalství bez východiska, ale pohledem plným chtíče a touhy. Způsob jakým se celý večer chovala a pohybovala. Vzpomínka na těch několik vzájemných doteků, které jsem si během večera ukradl. Péro, které mi zase stálo a hrozilo každým okamžikem vybuchnout. Na to vše jsem myslel, když mi z úst vyšlo: "Jistě. Pojď ke mně!".

Svezla se ze stoličky. Krátce se podívala na Honzu, který nehnul ani brvou a sedl si na stoličku místo ní. Podívala se znovu na mě a pomalu obešla bar. Přišla až ke mně. Sklonil jsem hlavu. Zabořil tvář do jejích vlasů. Nasál její vůni. Sevřel jsem její hlavu do dlaní a začal jí líbat. Podruhé tento večer. Tentokrát se ale nesouhlasné zamručení neozvalo. Monika mi začala polibky oplácet. Přitiskla se ke mně. Ucítil jsem její ruce na svých bocích. Naše jazyky se lehce dotkly. A téměř okamžitě se do sebe neoddělitelně propletly. Pérem jsem se jí třel o bříško. Rukama pomalu sjel na její ramena. Začal jsem jí líbat na krku. Zvrátila hlavu dozadu. Zavřela oči. Tiše předla. Stáhl jsem jí ramínka šatů z ramen. Rukou sjel na její prso. Přes šaty ho pevně zmáčkl. Vzdychla. Stáhl jsem jí šaty níž a odhalil jednu z bradavek. Prsty jí lehce polaskal. Sklonil jsem se a přisál se k ní rty. Zkoumal jí jazykem. Kroužil kolem ní a dorážel na ní jazykem. "Klekni si a vykuř mi ho!", přikázal jsem jí.

Poslechla. Rychle mi rozepnula kalhoty. Vytáhla z nich moje péro. Pevně mě za něj chytila. Na žaludu jsem ucítil její rty. Její jazyk. Vsála mě do svých úst. Slastí jsem vzdychl. Rukama jí chytil za hlavu. Užíval jsem si její dráždění. Doufal, že to nikdy neskončí. Natlačil jsem jí péro hloubš do úst. Začal jí pusu pomalu šukat. Rukama mě chytila za zadek. Hlavou mi vycházela vstříc. Bylo to naprosto úžasný. Hrozilo, že se jí co nevidět vystříkám do krku. Musel jsem to zarazit. Vytáhl jsem jí ho z pusy. Podíval se dolů.

Monice se před obličejem cukalo moje péro lesklé jejími slinami. Modré oči upřené vzhůru do mých. Tlamička lačně otevřená. Jazýček vyplazený. Kozy venku z šatů. Jedna z bradavek sevřená jejími prsty. "Vstaň!", přikázal jsem, ačkoliv bych si ten pohled chtěl užívat snad na věky.

Popadl jsem jí. Otočil. Opřel o bar. Čelem k Honzovi. Vyhrnul jsem jí šaty, abych zjistil, že ta čubička nemá kalhotky. Zajel jsem jí rukou mezi nohy. Kundičku měla celou zmáčenou. Stejně jako stehna. Stačilo jen malinko zatlačit a prsty mi do ní hladce vklouzly. Zatímco jsem jí prstil, zkontroloval jsem pohledem Honzu. Seděl téměř bez hnutí a upřeně se díval Monice do obličeje. Z jeho výrazu jsem nedokázal nic vyčíst. Pustil jsem ho z hlavy a znovu se začal věnovat Monice, která krásně kňučela a vzdychala. Zaregistroval jsem jen, že natáhla ruku k Honzovi. Ten jí chytil do své. Prsty se jim vzájemně propletly.

Stoupl jsem si za ní. Vrazil svoje péro do její kundičky. Zajel až na její dno. Chytil jí za boky. A začal mrdat. Rychlými, dlouhými přírazy. Monika narážela tělem na bar. Volnou rukou se snažila zapřít. Shodila při tom na zem několik nejbližších sklenic. Hlasitě vzdychala. Skučela. Úpěla. Nakonec začala křičet: "Anoooo! Táááák! Vydržžž! Ještěééé!"

Mrdal jsem jí rychleji a rychleji. Naše těla do sebe narážela. Koule mi o ní hlasitě pleskaly. Chytil jsem jí za kozy. Začal jí mačkat a tahat za bradavky. Když jsem se jí zakousl do ramene, vykřikla jen: "Uúúúžžž!".

Tělo se jí roztřáslo a skoro bezvládně svezlo na desku baru. Kundička se jí začala rytmicky stahovat. Cítil jsem, jak mi její šťávy stékají po koulích a stehnech. Dokázal jsem do její orgasmem stažené kundičky ještě párkrát přirazit. A pak jsem ho do ní vrazil až po kořen a začal stříkat. Nehty jsem jí zaryl do hebkých půlek a řval jako zvíře. Okolní svět pro mě přestal na několik okamžiků existovat. Vnímal jsem jen jednotlivé záškuby svého péra. A slastnou úlevu, která začala prostupovat celým mým napruženým tělem. Realita se do mého vědomí vracela jen velice pozvolna.

Když jsem ho z ní vytáhl, musel jsem si sednout. Péro mi zůstalo trčet z poklopce. Leželo na kalhotách, do kterých se vsakovala směs mého semene a Moničiných šťáv. Stejná, která Monice vytékala z rozmrdané a stále ještě pulzující kundičky a stékala jí po stehnech. Monika zůstala bezvládně ležet na baru. Ztěžka oddechovala. Honza se na ní díval a něžně jí hladil po vlasech.

Nějakou chvíli trvalo, než Monika přišla k sobě. Pak se zvedla. Otřela a upravila. Vrátila se k Honzovi, aniž by mi věnovala jediný pohled. Přitiskla se k němu. Políbila ho. Objali se a chvíli tak zůstali. Monika si po chvíli sbalila kabelku. Já si mezitim uklidil svoje nádobíčko a stoupl si znovu za bar. Podívala se na mě. "Vyrovnáni?", zeptala se. Dokázal jsem jen přikývnout. Usmála se. Vzala Honzu za ruku a společně opustili můj bar.

Notnou chvíli jsem civěl na dveře, které se za nimi zavřely. Tu kartu jí budu muset vrátit jindy...