Sněhová královna - soutěžní

Je pátek ráno a já se převaluji v posteli ze strany na stranu a vůbec se mi z ní nechce. Cítím hroznou únavu z předchozích dnů, kdy jsem pracovala i dlouho do noci, ale včera jsem vše dokončila a odeslala. Mám právo lenošit, říkám si. Jo, přesně tak, nevylezu z postele celý víkend a začnu už dnes. Sotva jednou jsem otočila list v novém kalendáři a už to s prací zase přeháním. To jsem celá já. Jako bych už zapomněla, jak mě trápilo ještě před časem mé zdraví. Fuj, hned jsem tu myšlenku zahnala pryč, raději nevzpomínat. Ale fakt zpomal děvče, zpomal, říkám si v duchu. Ale vždyť jo, celý víkend si na práci ani nevzpomenu, počítač nezapnu, ba co, ani se k němu nepřiblížím a nezvednu ani mobil. Otočím se na bok a znovu usínám. Zdá se mi krásný sen, plný vášnivého sexu.. a v tom se z vedlejší místnosti do toho krásného snění začne hlásit o pozornost telefon. To snad ne, já zase nevypla vyzvánění! Jsem prostě marná. Kašlu na to, řeknu si. Ať volá, kdo volá, je mi to fuk. Však on zase zmlkne a taky ano. Ale bohužel jen na chvíli a drnčí znovu. Sakra! Opravdu musím vstát, protože to drnčení mě rozčiluje. Vypnu ho a jdu znovu do postele, pomyslím si. Doploužím se k němu, zvednu ho a mrknu na displej. Hm.. to volá Simča, přijmu hovor a ta mě místo pozdravu hned sjede. Je to má kámoška, ta si to může dovolit, ale ne moc často (smích). Co je s tebou? Proč mi to nebereš? Ahoj, říkám ji. No čau, ozve se z druhé strany. Hoří, nebo co se děje? Ptám se. Jsem ještě v posteli a budíš mě. Cože???? V posteli??? Ty a v tuto dobu v posteli? Jsi nemocná? Ne, proč? No, protože už je 10 hodin. No a co? Ale nic, v pohodě. Takže nejsi marod, jo? Ne, nejsem. Jen si prostě potřebuji dáchnout a rozhodla jsem se, že prolenoším v posteli celý víkend, a navíc jsi mě vyrušila v tom nejlepším. Cože???? Ty tam máš nějakého chlapa???? Nemám, jen se mi zdál hezký sen. Aha, já myslela, že sexuješ hned po ránu. No nic, no. Hele, jedeme dnes do Beskyd! Kdo my? Asi my dvě, ne? Takže se sbal a odpo tě vyzvednu, tak kolem druhé, ať tam dorazíme, než se začne stmívat, nevím přesně kde to je. A kam tam jedeme? Nech se překvapit, jedeme na jednu chajdu. Dál už jsem se neptala, Simča by mi stejně nic neřekla, moc dobře ji znám. Občas spolu vyrazíme jen tak na víkend, tak jsem předpokládala, že zase něco zajímavého objevila. Jo a ještě něco. A co? Ptám se. No, jestli jsem tě fakt vyrušila v něčem moooc příjemném až z toho máš vlhko v pyžámku, tak si to prosím „dodělej“, ať nejsi celou cestu protivná. Díky za radu, kamarádko! Čus, ukončila jsem hovor. Musela jsem ale uznat, že má pravdu. Vklouzla jsem do sprchy i s mým vibrujícím kamarádem. Ten sen mě tak vzrušil, že jsem byla přinejmenším vlhká, ale to mi stačilo. Jen jsem přiblížila svého kámoše k lasturce, už mlaskala chtíčem. Pustila jsem vibrace napřed pomaličku a pak rychleji a rychleji, rejdila jsem s ním jak o závod, dovnitř a zase ven a znovu a znovu a pořád jsem neměla dost. „Připlácla“ jsem ho na sklo sprchového koutu a přirážela jak zběsilá, jen to mlaskalo, a to mě vzrušovalo ještě víc. Bože, dneska mi to chutná nějak víc jak jindy. Stehna jsem už měla ulepená od své šťávy, ale pořád jsem neměla dost. Šukala jsem s tím umělákem jak šílená, ale za ten orgasmus to stálo… ou, ou, ouuuuu…… svíjela jsem se v orgasmu ještě několik minut. Teplá voda mi stékala po prsou, přes bříško až na lasturku. Pěkně jsem ji umyla a ještě polaskala prsty… Uteklo pár hodin a Simča stála před domem. Vzala jsem tašku, seběhla po schodech a jen co jsem otevřela dveře od auta, tak si mě zkoumavě prohlížela. Co na mě tak čučíš? Zkoumám, jestli sis to udělala pořádně. Ty jsi blbka Simčo, víš to? Udělala a dneska mi to „chutnalo“ tak nějak víc. Jsem děsně nadržená. Obě jsme se začaly smát na celé kolo. Cestou mi vyprávěla, že její bratranec Petr si před časem koupil v Beskydech chatu a Simču pozval, aby se pochlubil. No jo, ale pozval tebe, ne mě! Pozval nás obě, takže klid, jo? Najednou jsem si uvědomila, že žádného Petra neznám. Ale znáš! Už jsem ti o něm říkala, ty mě vůbec neposloucháš! To je ten kuchař. Aha, ale ten je někde v cizině, ne? Jo, byl pryč od doby, co se vyučil, ale už je mu skoro padesát a pořád ho to táhlo domů, takže se vrátil. Vrátil sám? No, jo. Sám odjel, sám se vrátil. Co je na tom k nepochopení, hm? Jenom to, že mu bude padesát a je sám. To není ženatý? Ne, ani nikdy nebyl, prý nepotkal žádnou spřízněnou duši, která by chtěla rajtovat po světě s ním. No, to docela chápu, říkám. Po chvilce mi to docvaklo. Ty, Simono, já tě fakt nesnáším! Proč? Co jsem ti zase udělala? On sám, já sama! Ty dohazovačko, už mě s tím nes..! Kolikrát jsem ti říkala, že nikoho nechci a nehledám! Zastav, vracím se domů. A jak asi? Stopem, ne? Ty jsi úplně pitomá. Seď na prdeli a kochej se pohledem z okna! Znělo to až výhružně. Pár minut jsem byla na Simču tak vzteklá, že jsem ani nepromluvila. Najednou se mě ptá, už tě to nasrání přešlo? Jo, skoro, odpovídám. Já to věděla, vždyť tě znám jak své boty. Tak už se nečerti, je to fakt fajn chlap a myslím, že by se ti mohl líbit. Neboj, bude to fajn víkend. A to, že ty nikoho nehledáš ještě neznamená, že někdo nehledá tebe, víš! Stavil se u nás v Praze a strašně krásně nám vyprávěl o všech těch cestách a já si říkala, že by tě to mohlo taky zajímat. A těch fotek co má, to budeš čubrnět! Však tě nikdo nenutí lézt s ním do postele. No, ještě to tak, ty kuplířko! Navigačka ukazovala už jen pár kilometrů dlouhou cestu lesem a měly jsme být na místě. Cesta byla ale dost zasněžená a vypadalo to, že bez řetězů to dál nepůjde. Simčo, zastav! Musíme dát řetězy. Jo, řetězy! Tak ty nemám. Cože? Jedeme do hor a ty nevezmeš řetězy? No, tak se stalo, prostě jsem na ně zapomněla. Zavolám Petrovi. Hned to zvedl a ozvalo se… ahoj Simi, co se děje, bloudíte? Ne, jen se k tobě nedokloužeme, nemám v autě řetězy… nějak jsem nevnímala, na čem se ti dva domlouvají, protože jsem se zaposlouchala do Petrova příjemného hlasu, měl takovou zvláštní barvu a přízvuk… byl tak sladký. Co je s tebou, zatřese se mnou Simča. Nic, co by bylo. No, mluvím na tebe a ty nic. Petr tady za chvilku bude a přiveze řetězy. Trvalo to jen pár minut a dorazilo auto. Z auta vystoupil ramenatý vysoký muž s hnědými vlasy a zarostlou tváří, přesně tak jak se mi to líbí. Musím říct, že Petr byl velmi, velmi pohledný. Obě jsme vystoupily z auta a Simča mi říká, taje ti sníh pod nohama. Cože? No, zdá se mi, že tě pohled na Petra nějak rozhicoval. Ty jsi blbá Simono! Já jsem blbá a ty se červenáš. A do prde.. Fakt, jo? No jo, cítila jsem to, navíc mi začalo bít srdce jak o závod a já nevěděla proč. Petr nás už od auta zdravil s úsměvem od ucha k uchu, je to sympoš, pomyslela jsem si. A při podání ruky a polibku na tvář na seznámení jsem cítila takový zvláštní příjemný pocit, jako bych ho znala už roky, přitom jsem ho nikdy předtím neviděla. Během chvilky Petr velmi obratně nasadil řetězy na naše auto a mohly jsme pokračovat dál v cestě. Po pár kilometrech se nám otevřel překrásný pohled do údolí a na protější kopce. Ty nádherně zasněžené stromy a vše okolo bylo přímo balzámem pro moji duši. A to nemám zimu vůbec ráda, ale na horách je úplně jiná než ve městě. Byla kouzelná, a to doslova. Petr nám vzal dovnitř tašky a hezky nás přivítal. Chata byla velmi vkusně a řekla bych i luxusně zařízená. Tak holky, jeden pokoj je nahoře s vlastní koupelnou a druhý je tady dole v přízemí. Než jsem stačila vůbec zareagovat, Simča hlásí, jdu nahoru, chci vlastní koupelnu, takový luxus doma nemám. Takže já budu tady dole, řekla jsem. Dobře, takže ubikace máte přiděleny, zasmál se Petr. Simča už běžela po schodech nahoru a já se přesunula do svého pokoje v přízemí. Petr ještě ukázal na vedlejší dveře a říká, tady je koupelna. A s šibalským úsměvem mi řekl, že o tu se podělíme spolu, protože jeho ložnice je hned vedle. Musím se přiznat, že mi hlavou hned běžely různé myšlenky.. a řekla bych dost hříšné. Sama sobě jsem se musela smát. Ty jsi pitomá, ani ho neznáš a … Byl prostě k sežrání, najednou jsem zatoužila se ho dotknout, pohladit jeho mužné tělo a políbit tu neoholenou tvář. Už strašně dlouho jsem nic takového necítila. A najednou jsem se těm pocitům ani nebránila, nešlo to. Nechala jsem se ještě chvilku unášet na vlně snění, až mě z ní probudila Simča. Pojď se mrknout ke mně nahoru, mám krásný výhled. A měla pravdu, při pohledu z okna jsem měla pocit, jako bych měla hory na dlani. Tak co? Jo, krásný výhled. Bože, neptám se na výhled! Ale na Petra. Co na něho říkáš? Nevím. Jak nevíš? Líbí se ti, že? Proč si to myslíš? Vidím, nejsem slepá! Tak divně se culíš a zase se červenáš. Tvl to snad ne, trapas. Ale houbelec, nech tomu volný průběh a uvidíš, ju? Objala mě a pohladila po zádech, jako to udělala už mnohokrát a jako by mi říkala. Neboj, jsem tady pro tebe! Sešly jsme dolů prozkoumat zbytek chaty, Petr byl moc příjemným průvodcem. Nestačily jsme se divit, jak to má bezvadně a promyšleně zařízené. V suterénu parní sauna s ochlazovacím bazénkem, odpočinková místnost s lehátky a venku koupací sud. Byla jsem v němém úžasu a neměla slov. Tak co holky, líbí se vám tady? Zeptal se. No jasně! Líbí a moc. Tak co vyzkoušíte prvně? Tak snad vyzkoušíme všichni, ne? Ozvala se Simča. No jasně, ale já udělám nějakou mňamkovou večeři a pak se k vám přidám. Já bych vyzkoušela prvně ten sud, to znám jen z fotek, říkám. Tak dobrá, nahřeju vodu. Za necelou hoďku už jsme se se Simčou rochnily v sudu a bylo to moc fajn. Jen tak bez plavek to bylo příjemné. Krásně jsem si uvolnila svůj ztuhlý krk a nechala hlavou plout své hříšné myšlenky a že jich bylo! Simča mi začala líčit, jak řádila se svým přítelem na nové kuchyňské lince a mě začínalo být zase nějak moc teplo, a to nejen z té horké vody v sudu. Netrvalo dlouho a dorazil i Petr. Hlásím, že večeře je hotová, takže jdu na chvilku za vámi. Odhodil župan a vklouzl do vody. Jak jinak než taky nahý. Dělala jsem, že se nekoukám, ale moc dobře jsem si všimla, jak je „vybavený“. A zhodnotila jsem, že veeeelmi dobře. Seděli jsme, povídali si a bylo to moc fajn. Petr se občas jen tak jako náhodou dotkl mého ramene, krku a paže a já tála jak jarní sníh. Uvědomila jsem si, že se k němu přibližuji záměrně blíž a blíž a bylo mi to neskutečně příjemné. Rozumové centrum v mé hlavě bylo v tu chvíli v režimu off-line. Ani jsem si nevšimla, že Simča už tam není a jsme tam jen my dva s Petrem. Přitáhl mě k sobě a zlehka políbil. Můžu? Nečekal na odpověď a pokračoval… Od chvíle, co jsem tě uviděl u toho auta, mám strašnou chuť tě líbat a ochutnat tvé tělo, každičký kousek tvé kůže … já to cítím to úplně stejně… Na nic jsem nečekala a přitiskla se na jeho svalnatou hruď a jeho ruce jsem nechala brouzdat po mém těle jak dva průzkumné týmy. Bylo to tak zvláštní a krásné zároveň, nikdy jsem se nelíbala a neobjímala v sudu s horkou vodou s mužem, kterého skoro ani neznám. Ale co, žijeme jen jednou, pomyslela jsem si. Líbal mě vášnivě, a přitom tak něžně a já mu jeho polibky s chtíčem v očích vracela. Jeho ruce už jsem cítila snad všude po těle, jen mému klínu se zdatně vyhýbaly. Ale já tak toužila právě po hlazení na tomto místě, a nejen po hlazení, byla jsem tak vzrušená, že jsem toužila po tom, aby pronikl dovnitř, tak hluboko jak jen to půjde. Ano, toužila jsem po něm tak neskutečně moc, že jsem si mu sedla do klína a přitiskla se mu na jeho tvrdý penis. Ne, tady ne, špitl mi do ucha. Půjdeme už ven, ano? Ať nejsme oba marod. Usmál se a znovu mě políbil a já v tu chvíli věděla, že dnešní noc v těchto krásných zasněžených horách bude jako na horské dráze. Petr vklouzl do županu a mně pomohl galantně ven, podal mi ruku, zavinul mě do osušky a teď rychle dovnitř, ano. Vešli jsme oba do Petrova pokoje a najednou jsme jen tak mlčky stáli proti sobě a dívali se vzájemně do očí. Sundal mi z ramenou osušku a toužebně se na mě zadíval. Jsi tak krásná, krásně vzrušená sněhová královna. Myslíš? Nemyslím, vidím… a něžně mě políbil na krk až mi naskočila husí kůže. Je ti zima? Není, ale zahřát bys mě mohl. Strašně rád a nejen to… dnešní noc bude dlouhá, divoká a vášnivá… už nemluv, jen mě líbej, objímej a miluj se mnou …. prosím…. strašně po tom toužím…. Odhodil župan a přivinul mě k sobě. Cítila jsem, jak mu tluče srdce, tlouklo jak o závod, stejně jako to moje. Ta jeho ramena a ty ruce… au, ou… Schovala jsem se v jeho objetí úplně celá, celičká. Něžně, ale velmi obratně mě položil na postel až jsem se zasmála… co tě tak pobavilo, hm? Prozradíš? Vypadá to, že to neděláš poprvé (smích). To opravdu ne, pilně jsem trénoval právě na tuto chvíli, až budu objímat, a milovat se se sněhovou královnou s ohnivými vlasy. Rudovlásky jsou prý neskutečně vášnivé, chtěl bych to zažít. Dáš mi okusit trochu té vášně? Ty se spokojíš jen s ochutnávkou? No, to nevím, asi ne. Tak vidíš. Co si uvaříš, to si taky sníš, vždyť jsi kuchař, no ne? Úplně jsem zapomněl… co ta večeře? Vůbec nemám chuť na jídlo, mám chuť na tebe. Jen k pití bych si asi něco dala. Počkej, přinesu víno. Než se Petr vrátil, zavrtala jsem do jeho peřin a cítila jeho vůni z každého kousku látky. Byla jsem jak omámená, neskutečně vzrušená a toužila jsem si ho osedlat jak divokého hřebce na rodeu. Mám ráda polohu na koníčka, dosáhnu tak nádherných orgasmů. Při těch myšlenkách jsem zajela jednou rukou na okraj svojí jeskyňky a druhou si hladila prsa. Vůbec jsem neregistrovala, že už je Petr zpátky. Políbil mě na rty a zašeptal, ty potvůrko zlobivá, ty už jsi začala beze mě. Je krásné se na tebe dívat, jak si sama hraješ, ale já bych se rád přidal. Můžu? Nemůžeš!!! Musíš!!!!! Líbali jsme jak smyslů zbavení, nebylo snad místo, kam by mě Petr nepolíbil. Byla jsem tak mokrá, až jsem měla strach, že se Petr v té šťávě „utopí“. Ale ne, všechno poctivě a s obrovskou chutí olizoval a rejdil jazykem a prsty v mé lasturce, která chtěla víc a víc. Cítila jsem, že nejsem daleko od orgasmu, chvěla jsem se a křičela rozkoší. Bože, ten tak úžasně lízal, tak skvěle, jak jsem to ještě nezažila. A v tu chvíli to přišlo, svíjela jsem se v ohromně silné orgastické křeči, že jsem nemohla ani dýchat, najednou ze mě vytryskl gejzír šťávy a já zmáčela Petrovi nejen tvář, ale i vlasy. Tak to jsem to ještě nezažil a žadonil, chci to ještě, prosím, bylo to nádherné. Sotva jsem se mohla nadechnout, nezmohla jsem se ani na jediné slovo, jen jsem si vychutnávala tu sílu okamžiku a třásla se vzrušením. Petr si lehl těsně vedle mě a přetáhl přes nás deku. Je ti zima? Strašně se chvěješ. Ne, není, zašeptala jsem. Bylo to moc krásné a teď bych si chtěla zase chvilku hrát já, ano? Nečekala jsem na odpověď a začala jsem Petra dychtivě líbat. Hned jsem byla zase v pořádném varu a chtěla mu ukázat tu vášeň nás zrzek, o které jen slyšel. Rukama jsem mu zajížděla do vlasů a sála ušní lalůčky, zasypala jsem polibky každičký kousek jeho krku až měl husí kůži snad všude a třásl se jako by v pokoji mrzlo. Hladil mě po zádech, po ramenou a po zadečku a mě bylo neskutečně krásně. I já jsem hladila Petra po ramenou, na hrudníku a bylo mi to moc příjemné. Kam brouzdaly mé ruce, přesouvaly se i mé rty a mé polibky. Jeho dech se prohluboval a zrychloval. Zavři oči, špitla jsem. Ne, chci se na tebe dívat. Zavři oči, prosím, jen na chviličku… zavřel je a já se ho snažila v prožitku těch několika okamžiků přenést mimo tento svět, někam do neznáma. Líbala a hladila jsem každičký kousek jeho nahého vzrušeného těla. Lehce se dotýkala svými prsy jeho rozpálené kůže, svojí lasturkou jsem se jen zlehka párkrát dotkla jeho rozkroku a až jsem se tak nízko dostala i svými rty, stál jeho penis už v pozoru a vystavoval své tvrdé tělo v celé své kráse na odiv. Na špičce se mu leskla kapička touhy, kterou jsem s velkou chutí slízla. Petr jen zasténal a já se chystala si tohoto hřebce osedlat a rozjet pořádný závod. Ale ještě ne, ještě chviličku ho potrápím. Jemně jsem objala svými rty samotnou špičku jeho chlouby a polaskala. Pak jsem sklouzla o trošku níž a zase nahoru a znovu a znovu až jsem ho hluboce kouřila a on vzdychal, vzpínal se a třásl stejně jako já před malou chvílí. Nechtěla jsem, aby se mi udělal do pusy, chtěla jsem ten gejzír cítit v sobě, hluboko v mojí svatyni. Teď byla ta pravá chvíle, přejela jsem prsty svoji lasturku, která byla krásně mokrá a mazlavá a napíchla jsem se na toho tvrdého chlapáka. Vklouzl dovnitř najednou a celý až po koule, jen to mlasklo, když jsem dosedla. Petr otevřel oči a vykřikl, ty divoško…. Chytil mě za zadek a přitahoval si mě k sobě a já se mu zase vzdalovala. Rejdila jsem na něm dopředu dozadu a neměla jsem dost. Pokojem se rozléhal mlaskavý zvuk, a to nás vzrušovalo ještě víc. Dlouho to nevydržím a budu… tak stříkej! Na co čekáš? Křičela jsem na něj. Můžu dovnitř? Můžeš… ou, ou… Najednou jsem hluboko uvnitř cítila příjemné teplo, ale přesto jsem rajtovala dál až do svého orgasmu, který na sebe nenechal dlouho čekat. Řvala jsem jak lev v říji. Všude mokro, všechny naše šťávy se spojily v jednu kaluž, a to pořádnou. Byla jsem tak příjemně unavená, že jsem se sesunula na bok tváří k Petrovi, hluboce jsem oddechovala a vychutnávala si doznívající orgasmus, který jsem cítila snad až v konečkách vlasů. Petr mě začal něžně hladit a líbat. Hladil mě po vlasech a já se topila v jeho pohledu. Ani jeden z nás nic neříkal, jen jsme pozorovali jeden druhého, ta blízkost byla tak vzrušující, a tak neskutečně intimní, ale přesto mohla být i zraňující… Přála jsem si, aby ten večer a noc neměli konec, aby nepřišlo nové ráno a já nebyla zklamaná. Zklamaná? Ale vlastně z čeho a proč? Jsem v posteli s mužem, kterého sotva znám, udělala jsem něco, co běžně nedělám, ale bylo to tak „živočišné“, že jsem to udělat prostě musela a hlavně chtěla. Ta touha po něm, nejen po jeho těle, ale po něm celém byla prostě neodolatelná. Nevím, jak se budu ráno cítit, jak se budu chovat. Vím jen jediné, Petr je úžasný milenec. Muž, který dbá na potěšení ženy, a nejen na to své. A vím, že s ním chci dnešní noc promilovat neskutečným způsobem a ukázat a dát mu všechnu vášeň, kterou v sobě mám. Proběhli jsme oba rychlou sprchou a usnuli v objetí. Ale jen na chvíli, milovali jsme se tu noc ještě několikrát. Něžně a vášnivě, fascinováni jeden druhým. Ani nevím, kolik poloh jsme vystřídali, některé jsem vyzkoušela poprvé, ale určitě ne naposled. Nevím kolik semene jsem spolykala, ale užila jsem si kouření dosyta a myslím, že nejen já. Když jsem se ráno probudila, Petr už byl vzhůru, pozoroval mě a hladil po vlasech. Dobré ráno, má sněhová královno. Tvoje? A ne snad? Po takové noci nemám vůbec chuť se s tebou loučit, nikomu tě nedám, jsi moje. Jsi omámený sexem? Nejen sexem a tou vášní, se kterou jsme se milovali, ale tebou, hlavně tebou. To co jsi se mnou v noci udělala, jsem nikdy předtím nezažil, nepoznal, necítil.. ani to neumím pojmenovat… I já hledala ta správná slova, ale nenacházela. Byl mi tak blízký, a přesto tak vzdálený… políbila jsem ho.. asi budeme muset vstát, nejsme tady sami. Jé, úplně jsme zapomněli na Simču. Oblékli jsme se a když jsme přišli do jídelny, Simča už snídala. Zakřenila se přesně tak jak to umí jen ona a hlasitě nás pozdravila…dobré ráno vy dva divočáci. Cože? Řádili jste tak, že jsem myslela, že ta chata spadne. Nekecej! Jo, nekecej. Nemohla jsem vůbec usnout, měla jsem chuť se k vám přidat, ale místo toho jsem si to musela udělat sama, jinak bych fakt neusnula. Tak jsem vám záviděla... A proč jsi nepřišla? Petr se nechápavě podíval napřed na mě a pak na Simču. Co tak koukáš? Ptá se Simča. Máme k sobě prostě blízko, no. Tomu nějak nerozumím. To nevadí, vůbec se tím netrap. Já se tím nebudu trápit, jen mě to zajímá. Hele, udělej něco dobrého k obědu, my dvě si zajdeme na procházku po okolí a pak si dáme všichni tři saunu? Hm, co říkáš? Tam snad pochopíš…
Při večerním saunování Petr opravdu pochopil, jak blízké si dokážeme být… Byl to krásný víkend a přála jsem si, aby neskončil, ale přišla neděle a odjezd domů. Měla jsem skoro slzy na krajíčku, protože se mi od Petra vůbec nechtělo. Nemohla jsem se s ním rozloučit, tak ráda bych zůstala v jeho objetí, v jeho posteli a promilovala s ním další a další noci. Zatím netuším, jestli je to ON, kdo mě měl najít, jak říkala Simča nebo je jen převozníkem v mém životě. Ale ať už je to tak či onak, voláme si každý den a další víkend mě opět čeká cesta do Beskyd…