Špatná adresa II. - U Daniely

Její byt se od mého lišil, jak se jenom byt samotné ženy může lišit od bytu starého mládence. Vládlo tam příjemné tlumené světlo, stěny i všechny plochy nábytku byly pokryty doplňky a drobnostmi, které se u muže válí obvykle v krabici nechtěných dárků, aniž by měl tušení, jak je použít.
Zavřel jsem za sebou dveře a Daniela zatím přešla předsíní a teď mi od dveří do obýváku pokynula abych šel dál. V místnosti svítila jen jedna stojací lampa od níž se šířilo teplé, žluté světlo. Na malém stolku u rohového gauče skutečně stála zpola upitá sklenka vína, vedle ní notebook s rozkoukaným filmem na Netflixu. Nevím, jestli to zrudnutí ve tváři, které jsem u ní zahlédl před okamžikem skrylo to tlumené světlo, nebo bylo skutečně pryč, ale Daniela se teď usmívala a vypadala spokojeně.
,,Díky" Řekla náhle a já v první chvíli ani nechápal zač, ale podle jejího pohledu mi došlo a podal jsem jí tu láhev, kterou jsem s sebou vzal, coby úplatek a teď se jí držel, jak tonoucí bójky. Otočila se, láhev postavila na příborník u zdi a z něj vzala vinnou sklenku a postavila ji na stolek vedle té své. Ale místo aby se posadila, otočila se přímo proti mě. ,,Podle tý lahve, cos přinesl," Začala, pořád se usmívala, pravou rukou začala rovnat jakousi dekoraci na malé knihovně a pokračovala ,,Tak úplně se nemyslim, že by ses přišel znovu omlouvat jenom za to, že mi tvůj pes potrhal kalhotky." Teď už se vysloveně smála a já za to byl upřímně rád, protože ještě před pár vteřinami jsem si začal říkat, že byla chyba sem chodit, ale teď jsem začal měnit názor. ,,Naopak myslim, že bysme si mohli tykat, vzhledem k tomu všemu." A bylo mi jasné, že ví, jak to s jejím balíčkem bylo doopravdy, ale současně vůbec nevypadala, že by jí to ještě vadilo. Dost se mi ulevilo, že se necítí dotčená, nebo uražená. ,,Máš pravdu," Navázal jsem na její předchozí otázku. ,,Jenom kvůli tomu ne, ale omluvit se sem se opravdu přišel." Daniela se zatím posadila na gauč a zatímco dolévala obě skleničky mi pokynula k volnému místu. Během naší první skleničky jsem vysvětloval, jak to skutečně bylo, ještě několikrát jsem se při tom omluvil, a svěřil se, že mám pocit, jako bych hrubě narušil její soukromí a vlastně jsem jí asi řekl většinu toho, o čem jsem před pár hodinami přemýšlel při procházce se psem. Zatímco ona mluvila jenom málo, sem tam přikývla. Teprve když jsme oba dopili ona vzala do ruky lahev a naklonila se nad stůl. Než ale začala nalévat, otočila hlavu a ze vzdálenosti jen několika mála centimetrů se mi podívala přímo do očí. ,,Necháš si to pro sebe?" V tu chvíli se neusmívala, tvářila se velmi vážně. Slova mi přišla zbytečná a tak jsem jenom přikývnul. ,,Bydlím tu 12 let a nikdo v domě to neví." Řekla mi a úsměv byl zase zpět. Vlastně, když jsem sledoval, jak se chová uvolněně, možná i trochu rozjařeně, říkal jsem si, kolik skleniček vlastně stihla, nežli jsem přišel. ,,A jak to máš v práci?" Přemohla mě moje zvědavost a neudržel jsem se. Zasmála se a pohodlně se zabořila do opěradla gauče. ,,Mám vlastní podnik a dělám tam jenom já." Trochu jsem svraštil obočí, jak dělávám, když přemýšlím o něčem, u čeho mi uniká podstata. Ale ten můj výraz neunikl jí. ,,Co je?" Zeptala se trochu podezřívavě. ,,No, možná mi něco uniká." Začal jsem opatrně. ,,A vlastně mi do toho ani nic není, ale když máš teda vlastní podnik, tak proč si to nenecháš poslat tam?" Chvíli se na mě dívala, jako by nechápala na co se ptám, vteřiny se prodlužovaly. Náhle prudce odložila skleničku a doslova vyprskla smíchy. Ohnula se v pase, pravou rukou mě několikrát plácla po stehně. V první vteřině sem netušil, co se děje, ale to jenom tiše nabírala dech, aby vzápětí propukla v hlasitý, pobavený smích, trvající několik dlouhých vteřin, během kterých její ruka zůstala ležet kde naposledy plácla a stáhla ji, teprve když si potřebovala utřít slzu smíchu pod okem. Když se konečně dosmála, opřela se zpátky do gauče, vyzula si boty a nohy si složila pod sebe na gauči. Dlaněmi si zakryla ústa a s pohledem připomínající dítě přistižené při nepleše mi skoro šeptem řekla: ,,Teď si připadám úplně blbá a ty si to asi budeš myslet taky, ale to mě nikdy nenapadlo." Teď jsem se pro změnu začal smát já.Když jsme se dostatečně nasmáli, omluvila se a na chvíli odběhla.
Tak jo, řekl jsem si, když odešla z místnosti, už jsem se omluvil, je to v pohodě, taky už vím, jak to vlastně je a nemusím o tom dál přemýšlet, tak vlastně můžu jít domů. Přesto sem zůstal sedět a domů se mi vůbec nechtělo. ,,Páni, to jsme s tím docela zamávali." Řekla když nám z lahve dolila poslední zbytek vína. ,,Otevřeme tu od tebe?" Stála vedle gauče, nade mnou, v ruce tu dopitou lahev a na tváři rozverný výraz. ,,No nevim, asi si něco dělala, než sem přišel." Nic na to neřekla a zase vyběhla z místnosti, za vteřinku byla zpátky s další lahví vína. ,,Koukala sem na film, ale byla to nuda." Lahev postavila na stolek a sedla si vedle mě, vlastně nesedla, nohy skrčila pod sebe, že malém na gauči klečela a seděla tak na něm bokem, s tváří otočenou ke mně, dělil nás jen malý kousek. Když jsem se k ní otočil, chytila mě pohledem a držela. ,,Poznám zvědavost, když jí vidím." Skoro šeptla a levou rukou mi přejela po stehně. Cítil jsem, jak mi ztěžkl dech a netušil jsem, co vlastně udělám v příští vteřině. Naklonila se ke mě a na tváři jsem ucítil jemné šimrání jejích vlasů. Na uchu jsem ucítil její horký dech, když mi šeptla: ,,Né všechno, co si dneska objevil bylo pro mě." Vzápětí jsem ucítil rty na krku a její ruka se vydala ze stehna k mému rozkroku. Otočil jsem se, abych jí políbil, ale ona mě volnou rukou nasměrovala k vlastnímu krku. Její ruka ještě trochu zašmátrala a vzápětí jsem ucítil jak se mi kolem penisu sevřela její dlaň. Mimoděk se ze mě vydral hluboký vzdech. Jako by právě na to čekala, sklouzla z gauče na podlahu. Měl jsem pocit, že snad ani nevím, co dělám, přesto jsem si jednou rukou začal rozepínat pásek a druhou jí zabořil do vlasů. V očích měla žádostivost, když mi pomáhala z kalhot a vzápětí už jsem ucítil, jak se přes můj žalud jemně sunou její rty aby mě vzápětí objalo vlhké horko jejích úst. Už jsem se nebránil ničemu a vzdechy se ze mě draly jeden za druhým. Po chvíli se podařilo ze všech sil vyslovit: ,,Už budu." Ale odpovědí mi bylo jen cosi, jako její souhlasné mručení. Její rty se pevně přisáli k žaludu a sperma jí prýštilo přímo po pusy. Nedokázal jsem udržet otevřené oči. Otevřel jsem je právě včas, abych viděl, jak moje sousedka, Daniela od vedle, zhluboka poliká a na tváři se jí rozšiřuje spokojený výraz. Ztěžka jsem oddychoval a přesto, že jsem se právě udělal jsem byl vzrušený, jako asi nikdy před tím. Když si Daniela vzápětí odskočila, rychle jsem se oblékl, ale domů jsem se nechystal. Měla pravdu zvědavý jsem byl.
Po chvilce byla zpět a když kolem mě chtěla projít a posadit se ná vzdálenějsí stranu gauče, uchopil jsem jí za ruku a stáhl jí k sobě vedle sebe. V poslední vteřině ztratila trochu rovnováhu, zahučela na gauč po zádech a pravá noha jí zůstala ležet přes můj klín. Pokusila se jí dát dolů, ale já ji zadržel a naopak jí pomohl položit si přese mě i tu druhou. Vypadala v tu chvíli trochu zaraženě a nejistě, ale za okamžik už jsem měl v klíně oba její kotníčky. Ruce mi pomalu klouzaly po jejích lítkách v jemných punčochách a teď se pro změnu začaly ozývat jemné, tlumené vzdechy z jejích úst. Když moje ruce překonaly výšku kolen a začaly hladit vnitřní stranu jejích stehen náhle sevřela nohy a natáhla ruku, aby zadržela ty moje, i když ne příliš důsledně. ,,Co je špatně?" Opatrně jsem se zeptal, ale Daniela se ke slovu neměla. Zkusil jsem jí znovu pohladit, ale cítil jsem, že se tomu brání. Stáhl jsem ruce zpátky k jejím kotkníkům a dřív než stačila něco namítnou jsem jim pomohl na zem a sám tam sklouzl, ruce mi rychle, skoro sami, vyjely vysoko, do půlky jejích stehen. Nasadila poslední obranu a ruce jí sklouzly do vlastního rozkroku. ,,Víš so vlatně děláš?" Zvedl jsem k ní zrak a trochu se usmál, ona vypadala pořád nejistě. ,,Vlastně nemám tušení." Řekl jsem tiše a posunul ruce o kousek výš. Její se naopak stáhly a o kousek si poposedla, ještě pár centimetrů sukně a objeviliy se přede mnou bílé, kalhotky v nichž se tísnil stopořený penis. Každé pohlazení té bílé, krajkové vybouleniny provázel její slastný vzdech a já znovu ucítil, jak mi těžkne vlastní dech. Moje ruce jí vyjely k lemu kalhotek, teď už se nebránila, nadzvedla zadeček a kalhotky se vzápětí válely na podlaze. Byla vzrušená a vzdychala už při každém doteku, políbil jsem jí znovu na stehno a při tom vzal do ruky vztyčený, tepající penis. Co že to vlastrně dělám? Pomyslel jsem si znovu, jako už tolikrát dnes večer a vzal ho do pusy. Slastně zavrněla, prohnula se v zádech a její zadeček sklouzl ještě o trochu níž.