Narozeninová oslava

Betonové zdi bunkru se otřásaly duněním decibelů. Mechaničtí upíři na pódiu se na úvodním koncertu svého letošního turné opravdu snažili, publikum nadšeně řádilo a já jsem tak mohl být spokojený. Skoro, k úplné spokojenosti mi ještě něco chybělo. Jistě, jako majiteli tohoto rockového klubu se mi splnil sen většiny lidí, totiž spojit hobby s vyděláváním peněz. Jenže já mám koníčky dva. Tím prvním je kvalitní tvrdá muzika, ovšem tím druhým je neméně kvalitní sex. Abych byl úplně přesný, kvalitní sex s příslušníky obou pohlaví, přičemž ze všeho nejraději zaučuji nováčky. A z toho mi tak nějak vyplývá, že dávám větší přednost klukům.

Ne, že by se mi holky snad nelíbily, to tedy chraň Satan, ale ty dnešní muzikantské Lidušky, no znáte je přece sami. Kdybych chtěl mít opravdu nezkušenou, musel bych sahat do věkových kategorií, které jsou sakra o hubu, protože na ně pamatuje vysokými sazbami trestní zákon. A podobný průser teda riskovat nehodlám.

Zato mezi náctiletými mladíky, ať si o tom ti pitomci z Výboru na obranu rodičovských práv a podobných obskurních organizací myslí, co chtějí, se najde relativně hodně takových, kteří touží zaexperimentovat si s příslušníky téhož pohlaví. Pochopitelně většina z nich navždy zůstane jenom u přání, představ, maximálně tak honění si u nějakého homo péčka, ovšem pokud má někdo to štěstí… hmm, štěstí… křesťanští fundamentalisté z Institutu svatého Josefa by samozřejmě řekli tu strašlivou smůlu, že se ocitne v mém zorném poli, má vcelku značnou naději své tajné sny realizovat.

Pokud to nějaký kluk chce třeba jen ze zvědavosti zkusit, já to na něm zkrátka poznám. Nemyslím, že by gayové (navíc se já osobně rozhodně nepovažuji za gaye, ale za bisexuála) měli nějaký zvláštní šestý smysl nebo něco podobného. Žádnou mystiku ani magii bych do tohohle netahal, podle mého je to prosté jako facka. Každý normální chlap, který je trochu zkušený, taky na první pohled pozná, zdali kočenka, kterou balí, má nebo nemá chuť si s ním zašukat. Tohle prostě lidi mají vepsané v ksichtě, stačí si to tam přečíst.

Akorát na kluky se musí při balení zatraceně opatrněji než na slečny, neporovnatelně pomaleji, jeden večer zpravidla nestačí; byť jsou čestné výjimky potvrzující pravidlo. Ovšem za normálních okolností to trvá večery dva až tři. Někdo by mohl říct příliš mnoho zbytečné námahy, ovšem mě právě takovýto napínavý a riskantní lov baví.

Mechaničtí upíři si udělali pauzu a mládež se nahrnula k baru. Jako majitel mám svá privilegia, takže jsem si mohl dovolit v rohu sám okupovat dvě místa. Byl jsem si jistý, že dnes už to musí vyjít. Tomu štíhlému blonďáčkovi s andělským ksichtíkem, co si říká Dejv (takže tipnu si, že občanským jménem je nejspíš David) to koukalo z očí už minimálně čtyři poslední večery, co jsem ho tu viděl. A dneska, když se naše pohledy několikrát setkaly, mi bylo jasné, že se definitivně odhodlal. Možná to ještě sám netuší, že se rozhodl, ale tohle může v klidu nechat na mně. Já už se postarám: než si pořádně uvědomí, kam se to vlastně vydal, budu ho mít přesně tam, kde ho mít chci.

Všechno mi hrálo do ruky, dva předešlé večery jsme se spolu nějakou chvíli bavili, takže jsem na něj mohl v klidu zamávat jako na starého známého, kámoše, kterého prostě rád pozdravím a prohodím s ním pár slov, aniž by jeho případná morální kontrolka usoudila, že je něco jinak, a měla by proto radši spustit alarm.

„Čau Karlosi, rád tě zase vidím,“ zareagoval na mé zamávání podle předpokladu.

„Vem místo, Dejve, dáš si se mnou?“

„Co to piješ?“

„Dvacet let starý rum, dovezený přímo z Jamajky.“

„To tady taky máte v nabídce?“ zajímal se. „Že jsem si ještě nevšiml.“

„Nemáme, to jsou moje privátní zásoby,“ jemně jsem mu připomněl, kdo je tu šéf. „Ovšem pro staré kamarády...“ téměř nepostřehnutelné gesto bylo určeno barmanovi, aby přihrál druhou skleničku toho samého, co nalívá mně. Patří, chlapec, taky mezi moje... no… řekněme blízké přátele... takže mu nedělá problém tyto věci chápat ze sebemenšího náznaku: druhá sklenička byla před námi takřka okamžitě.

Následovalo obligátní tlachání o probíhajícím koncertu, během kterého se před námi dvojice rumových smrští objevila ještě několikrát, a Dejv se pomalu rozpovídal o tom, jak zrovna Mechanické upíry má moc rád a kolik jejich alb už má ve své domácí diskotéce. To byla moje chvíle, nabídl jsem mu, že jestli chce, můžu ho po koncertě s členy kapely seznámit osobně, tedy pokud přijde do zákulisí. Rozzářil se jako malé děcko, když uvidí vánoční stromeček, a vykoktal něco o tom, že to by byl opravdu skvělý dárek.

„Dárek? Snad něco neslavíš?“ zasekl jsem udičku.

„Mám dnes osmnáct.“

„Tak to bys měl dnešní večer zažít něco opravdu mimořádného,“ neodpustil jsem si jemný dvojsmysl a kul železo, dokud bylo žhavé: „Víš co, uděláme to tak, že hned jak dohrají, nepohrneš se s ostatními pro autogramy, ale počkáš na mě vedle pódia u vchodu do zákulisí. Já tě protáhnu za nimi přímo do šatny.“

„To jako fakt?“

Byl vážně k sežrání, jak z něj na straně jedné naivita skoro kapala a na straně druhé bylo v jeho pohledu jasně vepsáno, co chce ještě víc než se setkat se svými hudebními oblíbenci. A že to chce strašně moc.

„Jistě, co bych pro tebe neudělal,“ pohladil jsem ho lehce po ruce. Neucukl.

„Hele, Dejve, objednej mi tam taky nějaký drink!“ ozvalo se nám za zády.

Otočil jsem se. Těsně za námi stál velmi zdařilý exemplář opačného pohlaví, smaragdové mikádo barevně úplně přesně ladilo s krajkami na černém korzetu, který měl co dělat, aby se do něj vešlo poprsí velikosti silně nadprůměrné.

„To je moje… kámoška… Lusy,“ špitl Dejv tónem žáčka přistiženého učitelem při opisování.

„Velice mě těší, slečno,“ sesmekl jsem se z barové stoličky a naznačil políbení ruky v černé síťovině. „Přátelé mých přátel jsou mými přáteli. Posaďte se u nás,“ ukázal jsem na uprázdněné místo. Když Lusy ochotně poslechla, vmáčkl jsem se ve stoje mezi ně oba.

Ačkoli mi bylo jasné, o jakou kámošku se asi tak může jednat, nastalá situace mě nikterak nevyvedla z míry, spíš jsem byl toho názoru, že mým plánům může jenom prospět. Když jsme takhle natlačení jeden na druhého a navíc se na nás zezadu ještě mačkají další zájemci o rychlé doplnění tekutin (či spíše množství alkoholu v krvi) mám daleko více možností Dejvovi jemnými dotyky naznačit, co všechno za nezapomenutelné zážitky ho po koncertu v zákulisí čeká, aniž by to kdokoli mimo nás dvou postřehl.

„Co to pijete?“ zajímala se Lucy.

„Pravé pirátské pití. Jamajský rum, dvacet roků starý. Chcete ochutnat?“ odpověděl jsem jí dřív než to stihl její kamarád.

„Tak to by byl skvělý narozeninový přípitek.“

„Jo, tady Dejv už se pochlubil, že je právě dneska plnoletý,“ otočil jsem se k ní, mimo jiné také proto, abych jí co nejvíc zakryl výhled, a při důrazu na poslední slovo jsem Dejvovi položil ruku do rozkroku. Vzápětí jsem na své ruce ucítil tu jeho, která mi ji jemně stiskla, ale nepokoušela se ji nikam odstrčit. Je to hotové!

„No, věř nám to nebo ne, ale my dnes slavíme plnoletiny oba,“ významně na mě zamrkala. Ještě štěstí, že Dejv nemohl vidět, jak se při tom na mě podívala, jinak zde hrozilo riziko vraždy ze žárlivosti.

Tak kluka i s jeho holkou současně jsem ještě neměl, napadlo mě jako první. A jako druhé, že netuším, které temné božstvo mi poslalo tuhle příležitost do cesty, ale v žádném případě je neurazím odmítnutím nabídky, jaká se naskýtá snad jednou za život. Teď šlo jen o to, jak celou věc šikovně navléct, aby všechno klaplo.

Laskal jsem Dejvův klín a s potěšením si uvědomoval, že po celou tu dobu mou ruku sice pevně svírá, ale sebeméně se nepokouší ji zavést na mravnější místa. Ten už byl prostě jasný, vsadil bych svou hlavu, že sotva dozní poslední takty přídavku, bude stát u závěsu, kryjícího vstup do technického zázemí klubu. Zbývalo zpracovat tu jeho slečnu.

Vzhledem k tomu, jak se dívala, to moc složité nebude, už jsem říkal, že s těmi holkami je to natolik jednoduché, že mě podobný lov ani pořádně netěší, protože to není žádný skutečný lov. Tady to bylo aspoň o poznání zábavnější a pikantnější kvůli nebezpečnosti celé situace: ti dva se do posledního momentu nesmějí dozvědět, že mám v úmyslu ojet je oba, jinak to celé skončí velmi ošklivě. Konečně správný adrenalin!

Jako první jsem proto při nepřerušeném hlazení Dejva, které Lusy nemohla zaznamenat ani omylem, zároveň volnou rukou naznačil barmanovi, že před nás přijde ještě třetí sklenička. Když se tak stalo, jemně jsem svou ruku vyprostil z Dejvova sevření a začal s přípitky na počest obou, při kterých jsem se velmi významně díval do očí tu jednomu tu druhému.

Mechaničtí upíři začali hrát. Chtěl jsem objednat ještě jednu rundu, ale Dejv se zvedl k odchodu: „Už mi to stačí, nechci se zrovna teď opít, abych nevěděl, co se se mnou děje.“ Jen my dva jsme věděli, co přesně poslední větou myslel.

„Ty jsi ale protiva,“ fňukala Lucy. „Sám jsi měl těch úžasných rumů nevím kolik, ale mně nedovolíš ani dva. To není fér.“

„Jestli sis nevšimla, tak tě na ně nezvu já,“ odsekl.

„No, když má tvá kmoška náhodou taky narozeniny, měl bys jí dopřát nějakou radost, ne? Místopřísežně slibuji, že ti ji tady neopiju.“ To jsem mohl slíbit opravdu s čistým svědomím, protože jsem měl s Lusy úplně jiné plány...

„Pro mě za mě, ať jde domů třeba po čtyřech, když je dnes plnoletá. Hlavně, že mě na chvíli zbavíš její roztomilé společnosti,“ pronesl přes rameno. Snažil se tvářit jako děsný drsoň, který navíc všechny osoby ženského pohlaví s despektem přehlíží jako paseku. Ach jo, ta hloupá klišé! On si snad vážně myslí, že na mě může udělat dojem někdo s názorem „fůj, ženská“.

Ale jinak jsem skutečně měl v úmyslu ho na nějaký čas zbavit Lusyiny společnosti, ale taky naopak Lusy zbavit společnosti kohokoli s výjimkou mé osoby. Jakmile zmizel v chumlu lidí mířících do sálu, objednal jsem další dva rumy a při přiťuknutí volnou rukou zajel Lusy pod sukni. Tázavě se na mě podívala, ovšem otázka v jejích očích nezněla „jestli“, ale spíš „kdy“, případně ještě „kde“.

„Slíbil jsem Dejvovi, že ho po koncertě v zákulisí seznámím s kapelou. Tebe s nimi seznámím taky, jestli chceš. Ale před tím...“ sunul jsem ruku po jejím stehně zvolna výš a výš, „máme spoustu času.“

Přikývla a naráz do sebe hodila zbytek panáka. Hm, děvče tedy nechce ztrácet čas. Výborně!

Přestal jsem se snahou dostat se teď pod její kalhotky, protože to mi neuteče, místo toho jsem ji popadl za ruku a nasměroval ke dveřím vedle baru s nápisem „staff only“. Z této strany se sice k mé kanceláři musí projít skoro celým podzemím klubu, ale přes sál, kde bude Dejv nejspíš hypnotizovat vchod do zákulisí, jsme opravdu jít nemohli. V chodbách svítí jenom nouzové blikačky, ale na to, abychom se o něco nepřerazili, to stačí bohatě. Tak strašná dálka to zas není.

Neuplynuly ani tři minuty a už jsem otvíral dveře s nápisem „big boss“. Přední místnost je typická kancelář, ve které není ani sedačka nebo gauč, pouze několik pohodlných fotelů. Tedy pohodlných… no, na sezení, na jiné věci těžko.

Viděl jsem, jak Lusy poněkud zklamaně protáhla ksichtík. To jí ale vydrželo pouze do okamžiku, kdy jsem otevřel dveře do pokoje za kanceláří, který je vybavený přesně tak, aby sloužil k provozování mého hobby: tlumené světlo solných lamp, podlaha celá pokrytá dvaceticentimetrovým molitanem, mezi kterým se ještě válejí polštáře, a na opačné straně ode dveří moje chlouba, pohodlné čalouněné lehátko. Nebo možná cosi mezi lehátkem a stolem, těžko říct, v každém případě je to měkce vypolstrované. A má to i další zajímavé vychytávky, o jejichž existenci ovšem Lusy zatím nic netušila.

Přisála se na mé rty a pokoušela se mi stáhnout tričko. Povoloval jsem mezitím šňůry jejího korzetu, ale triko jsem měl v úmyslu si prozatím ponechat, proto jsem její ruce nasměroval radši k rozvázání přezek na mém opasku. Řeknu vám, pánská sukně, a navíc zavinovací, je vynikající věc, během okamžiku je člověk připravený k akci...

Lusy mě dosti zkušeně hnětla rukou, zatímco já jsem jazykem zpracovával její velké tmavé dvorce a při tom jsem ji pomalu a nenápadně zatlačoval k lehátku. Když stála těsně u něj, rychle jsem ji na něj povalil a než se vzpamatovala, zacvakl jsem jí ruce do pout v jeho horních rozích. Rozječela se, tak jsem z věšáku na zdi za ním rychle strhl jeden z šátků a převázal jí pusu. Ne, že by mi vadilo, když ženská řve, ale Lusy ječela opravdu tak odporně, že by se to dlouho poslouchat nedalo; takhle šátek většinu nepříjemných zvuků pohltil.

Když jsem jí stahoval kalhotky, snažila se mě kopnout. Samozřejmě marně. Naštěstí neměla punčocháče, pouze nadkolenky, které mi pochopitelně nevadily. Stejně jako mi nevadila ta lolitkovská krinolína, která se dala snadno vyhrnout. Cukala sebou a snažila se bránit, když jsem jí co nejvíc do široka roztažené nohy přivazoval k dolním rohům mého vynálezu.

Na tento svůj zlepšovák jsem opravdu pyšný: na první pohled to vypadá jako nevinná postel, ovšem ve skutečnosti než se má moje oběť naděje, má úplně nehybné ruce a nohy, nohy navíc roztažené stejně, ne-li více, jako u gynekologa. A celá ta věc je ještě navíc vysoká přesně tak, že umožňuje jak velmi pohodlné šoustání ve stoje, tak taky neméně pohodlné lízání pokud si kleknu.

Začal jsem vkleče její kundičku zpracovávat jazykem. Velmi rychle tekla jako špatně utažený kohoutek a taky přes dusítko šátku ke mně začaly pronikat zvuky, které rozhodně nebyly vzteklým řevem, takže jsem po chvíli její improvizovaný roubík uvolnil. Pravda, chvíli na to se zase rozkřičela, ale tentokrát v orgasmu.

Měl jsem dojem, že bych si měl taky už začít užívat já sám. Ale chtěl jsem být galantní, když má ty narozeniny, takže jsem ještě chvilku zpracovával její poštěváček rukou, ale v okamžiku, kdy jsem zamířil prstem dovnitř, ozvalo se zaječení, možná přímo zoufalé zavytí: NE!!!

Překvapením jsem sebou trhl, mimo jiné i proto, že můj prst narazil na překážku. To přece není možné...

„Tak to bych neřekl, že to byl tvůj první orgáč v životě.“

„Taky že nebyl,“ ozvala se uraženě. „Víš, kolik kluků mě už lízalo? Fakt teda je, že ty seš v tom hodně dobrej.“

„A to jako nikdo nechtěl nic víc?“ nebylo mi jasné.

„Asi by i chtěl, ale ono to nějak nejde. Mám tu blánu strašně silnou. Chtěla jsem hned, jak budu plnoletá, jít k doktorovi, aby mi ji odstranil chirurgicky.“

No to se mi snad zdá, holka, co chce přijít o panenství pod narkózou. U všech rohatých, čeho se dnes člověk nedočká!

„Tak to už chápu, že jsi byla tak nadržená, si asi moc často toho lízání neužiješ, co?“

„Proč myslíš?“

„Nevím jak koho, ale mně by teda moc nebavilo nejdřív ženskou přivést k exportnímu vrcholu a pak si to muset udělat sám.“

„Jak sám? Kouřit náhodou umím skvěle.“

„Aha. Ale stejně nechápu, že tě to samotnou neštve.“

„Štve, proto chci jít k tomu doktorovi.“

„Hmm, ale i tak jsi to vydržela na můj vkus děsně dlouho. Lízání musí být super, to věřím, ale když je ten druhý uvnitř, tak to je zas úplně jiná dimenze.“

Netušila tedy, že tady poměrně dobře vím, o čem mluvím; a to z obou dvou stran barikády.

Jako kdyby mi četla myšlenky, špitla: „Já vím. Dejv mě u toho lízání občas prstí v zadní dírce, a je to vážně úžasný.“

Tak vida vida, slečna je anální labužnice. Nahlas jsem jen podotkl: „Stačilo říct.“ a pustil se do opětovné jazykové práce na přední dírce spolu s ruční prací na dírce zadní.

Nejdřív se snažila povídat něco o tom, že mi to těžko mohla říct, když jsem jí zavázal pusu, ale velmi rychle její artikulovaný projev přešel v hlasité vzdychání a sténání. Tekla jako protržená přehrada a já postupně zvyšoval počet prstů v jejím zadečku. Když jsem dosáhl čísla čtyř, dospěl jsem k názoru, že bych měl prsty vystřídat něčím úplně jiným...

Děvče sténalo jako o život, já přirážel čím dál rychleji a najednou se Lusy rozeřvala v orgasmu o výkonu několika megawattů. Nehrát zrovna Mechaničtí upíři jednu ze svých nejhlučnějších pecek, měl bych strach, že to musí být slyšet snad i venku na ulici, a nebýt přivázaná k lehátku, tak nevím, kde by skončila, jak zběsile sebou u toho zmítala.

Já sám jsem tedy nebyl od vyvrcholení taky příliš daleko, ale říkal jsem si, že když mi snad sám Satan poslal něco takového, tak si užiju úplně všechno, co jen z toho můžu vytřískat. Vyklouzl jsem zezadu a vší silou se zarazil do její pičky. Šlo to opravdu velmi ztuha, trvalo možná sedm možná deset přírazů, než jsem se do ní celý dostal. Lusy ječela jako smyslů zbavená, nebylo mi jasné, jestli rozkoší nebo bolestí nebo obojím zároveň. A abych pravdu řekl, bylo mi to úplně jedno. Šoustal jsem ji jako šílený, byl jsem jako vlk, nebo snad žralok, když ucítí pach krve. Neviděl jsem, neslyšel... do momentu výstřiku jsem nevnímal vůbec nic kromě svého tepajícího penisu.

Až po nějaké chvíli jsem si uvědomil, že opět protivně ječí a zahrnuje mě proudem nadávek a výčitek. U té holky je snad orgasmus jediný moment, kdy se dá poslouchat. Tak jsem si znovu klekl k její kundičce a začal ji zpracovávat jazykem. Sladce slanou chuť krve jsem cítil velmi zřetelně a nemůžu říct, že by mě ta chuť nevzrušovala. Vtom mě něco napadlo. Nabral jsem do pusy co nejvíc tekutiny, která z její pičky hojně prýštila, a obešel stůl.

Násilím jsem jí otevřel ústa a přemístil do nich obsah svých vlastních. Pak jsem jí pusu zavřel a držel na ní ruku, aby nemohla nic vyplivnout. Sklonil jsem se nad ní a pošeptal: „Jenom to hezky spolkni, něco podobného už nikdy v životě neochutnáš. Semeno smíšené s krví ze své vlastní protržené blány.“

Poslechla, takže jsem ji pustil. Kupodivu nezačala ječet, vyčítala tentokrát vcelku tiše, plačtivě: „Jsi odporný sadistický hajzl. Proč si myslíš, že jsem chtěla k tomu doktorovi? Aby to nebolelo!!!“

„A byla to opravdu tak strašná bolest?“

„Jak ses do mě snažil dostat, tak docela jo... teda trochu... teda já vlastně nevím...“

„Tak vidíš, zas tak hrozný to nebylo. A přece by se tak hezká holka jako ty nenechala odpaňovat na operačním stole skalpelem a pod narkózou, vždyť by to bylo trapný. A slibuju ti, že to, co dneska tvoje čerstvě odblaněná pička všechno ještě zažije, už budou jen samé příjemné věci.“

„Jako třeba?“

Místo odpovědi jsem si před ní znovu klekl, začal ji lízat a u toho zpracovávat prsty tentokrát už obě dvě dírky. Nebyla to snad ani minuta a Lusy zas stříkala jako gejzír. Ještě štěstí, že její orgastický řev zanikl v bouři potlesku, co k nám doléhal z hlavního sálu.

Potlesku? A sakra, koncert právě končil. No, ještě jeden přídavek. Měl jsem nejvyšší čas.

„Kočičko, teď tady chvilku klidně lež, já musím něco vyřídit.“

„A cóó?“ protáhla.

„Jsi zapomněla? Slíbil jsem přece tomu tvému, že ho po koncertu seznámím s kapelou. Tak tady teď buď úplně potichu jako myška, ať nikdo neví, že tu jsi. A hlavně on by to neměl zjistit, ne?“ Zavázal jsem jí oči šátkem: „Až přijdu zpátky, budu mít pro tebe velké překvápko.“

„Hezké?“

„Hmmm,“ zamumlal jsem neutrálně.

No, překvapená teda bude určitě zatraceně moc, na to dám krk, ale jestli příjemně, to vážně teď netuším. No co, tohle nechám koňovi, ten má větší hlavu.

Ty pánské zavinovací sukně jsou opravdu náramně praktické, mimo jiné pod ní není vidět ztopoření, které mě samozřejmě pořád úplně nepřešlo, přesněji při představě, co mě čeká za druhé rande, naopak narůstalo. Ještě jsem se musel utřít v ksichtě, skvrny od krve by nebyly teď právě ideálním vylepšením vizáže, a vlasy převázat šátkem, aby nebyly tak rozcuchané; na hřeben za prvé nebyl čas a za druhé by to byla zbytečná práce.

Poodhrnul jsem závěs, Dejv stál těsně za ním, tak jsem ho popadl za ruku a vtáhl do chodby. Byli jsme téměř ve tmě a k tomu pravděpodobnost, že se mimo nás dvou v tuto chvíli může tady v technickém zázemí klubu nacházet někdo jiný, byla prakticky nulová. Nemínil jsem na nic čekat, přitáhl jsem ho k sobě a vášnivě políbil.

V první okamžik strnul. To znám, většina kluků na něco podobného není připravená, ale rychle se osmělí. Tady tomu nebylo jinak, za chvíli mi polibky oplácel – stydlivě, nezkušeně, ale snažil se.

„Já jsem... ještě nikdy...“ zašeptal.

To mi nemusel vykládat, že ještě nikdy žádného kluka nelíbal. Kdyby líbal, choval by se úplně jinak.

„Ono je to takové... odlišné... tak zvláštní... ta tvoje chuť... taková trochu hořká, trochu sladká a trochu slaná...“

Nehodlal jsem mu zrovna v této chvíli vysvětlovat, že to nahořklé je moje vlastní semeno a to napůl sladké a napůl slané panenská krev jeho holky.

„Já se trochu... stydím... a taky bojím...“

„Nemáš čeho. Ale abys to měl snazší...“ sundal jsem z hlavy šátek a zavázal mu oči. „Já jsem teď tvůj průvodce. Ty nic nedělej, nic neříkej, jenom mi důvěřuj a nechej se vést.“

Pomaličku jsem ho táhl do své kanceláře a přes její přední místnost do té zadní. Položil jsem ho pod lehátko, na kterém (aniž by to samozřejmě tušil) byla přivázaná jeho slečna a opravdu se poctivě snažila ani nedutat. Dejv se taky snažil nevydat ani hlásku, ovšem v jeho rozpoložení to samozřejmě nemohl zvládnout. Tak jsem pohladil Lusy po kundičce, aby si myslela, že jsem to já a chystám pro ni to slíbené překvapení. „Pššš!“, které jsem vzápětí udělal, platilo pro oba.

Dejvovi ani nebylo třeba svlékat tričko, byla to velmi řídká síťovina, přes kterou jsem se mohl s jeho bradavkami mazlit po libosti. Tlumeně sténal. Začal jsem si rozvazovat sukni a u toho jsem sem tam lízl Lusy, aby ji náhodou nenapadlo se vyptávat, kde jsem a co tam dělám. Penis mi stál v pozoru a byl tvrdý jako mramor, ale bylo mi jasné, že než bude mít hody, ještě si nějakou chvilku počká.

Pomalu jsem zbavil Dejva kalhot i všeho pod nimi. Taky byl slušně tvrdý, ale já jsem si ho pochopitelně ještě vzal na chvíli do pusy. Slastné vzdychání zesílilo. Lusy, kterou jsem se snažil hladit po kundičce, naštěstí nereagovala, myslela si asi, že se současně honím. Nechal jsem ji při tom, ovšem Dejva jsem za chvilku už taky musel nechat, jinak by se mi při tom kouření udělal. Ne tedy, že by mi to vadilo, semeno, ať už vlastní nebo cizí, jsem měl v puse nesčíslněkrát a i to jeho tam stoprocentně ještě dneska mít budu, ale nejsem bezcitný hajzl. Podle mého názoru když to má kluk mít s jiným klukem takhle poprvé, měl by si užít opravdu maximum toho všeho, co mu jen ten druhý může poskytnout.

Přetočil jsem ho na břicho a začal mu prsty, mokrými od Lucyiny šťávy, zpracovávat zadní dírku. Sténání, ve kterém byla jasně slyšet rozkoš, touha i malá špetka strachu, nepřestávalo, spíš naopak. Přitáhl jsem si ho blíž, tak, abych vkleče zároveň snadno dosáhl na kundičku jeho holky. Z tohoto hlediska je už stůl perfektně odzkoušený: můžu jednoho pod stolem šukat a zároveň jiného na stole zpracovávat orálně. Nejčastěji bývá na stole i pod stolem kluk, ovšem kombinace kluk a holka už tu taky mockrát byla. Novum je akorát to, že tihle dva spolu chodí. A navíc zrovna dneska slaví oba dva narozeniny, osmnácté k tomu.

Přitáhl jsem ho za boky a vnikl do něj. Jenom slabounce vzdychl, nic víc. Aniž bych si lichotil, tak v tomto se opravdu vyznám, měl-li bych mluvit jako reklamní agentura, tak bych o sobě uvedl, že jsem vynikající expert na zbavování análního panictví. Rychle, bezbolestně, ba naopak přímo pro koncového uživatele nesmírně příjemně. Záruka kvality vždy zaručena.

Šoustal jsem ho zezadu, pravou rukou jsem si ho jemně přidržoval, levačkou mu lehce masíroval ptáka a u toho lízal kundičku nad sebou. Tentokrát ale trojka já, kluk a holka, tedy složení, které pro mě nebylo žádnou novinkou… už jsem to podobně dělal ne jednou ne třikrát ne pětkrát… měla najednou úplně jiné, zcela nepopsatelné grády. Nevím, jestli existuje droga, která by mi mohla podobný pocit dát.

Lusy pořád slabě krvácela a ten pach i chuť krve, vytékající z její pičky, mě sakra vzrušovaly. Ovšem největší rozkoš mi dávalo vědomí, že současně v jeden okamžik souložím s klukem a holkou, co spolu chodí, a ještě k tomu jsem oba dva já a pouze já sám zbavil veškerých zbytků jejich nevinnosti a zboural všechna sexuální tabu, jaká do dnešního večera třeba měli. U Lusy to, co jsem lízal, byla přece krev z panenské blány, kterou jsem před pár minutami protrhl, a to ještě navíc řádově pár desítek vteřin poté, co jsem ji přivedl k prvnímu análnímu orgasmu v životě. A v tuto chvíli současně s tím právě soustředěně pracuji na tom, abych šukáním do zadní dírky přivedl i jejího kluka k vrcholu, jaký dosud nepoznal.

S ohledem na to, jak mi sám šel naproti a stále zrychloval, mi bylo jasné, že k prvnímu análnímu orgasmu s klukem Dejvovi zbývá už jen pár okamžiků. Snažil jsem se zpomalit, abych mu ten prožitek ještě o něco málo oddálil a tím pak ve finále zintenzivnil. Zároveň jsem zesílil jazykové dráždění Lusy. Cítil jsem, jak mi její šťávy, pořád smíšené s trochou krve, stékají po bradě, krku a hrudi a část z nich odkapává na záda jejího kluka. Ta holka byla fakt neuvěřitelná, tekla jako rozeschlý necky, a já jsem brzo pocítil, že ani ona už nemá k vyvrcholení daleko. Nebylo už dále nutné nic oddalovat ani koordinovat, takže jsem se taky já konečně mohl přestat ovládat. Vypnul jsem mozek a nechal všemu volný průběh. Jediné, čeho jsem si dokázal být mlhavě vědom, bylo lízání a přirážení.

Ti dva se nejspíš rozkřičeli současně, nevím, moc jsem to nevnímal, protože jsem vyvrcholil jen několik zlomků vteřiny po tom, co mi levačku zalil silný teplý proud. Zmítali jsme se všichni tři v orgastické křeči, jakou jsem snad ještě nepoznal. A to jsem toho tedy, prosím pěkně, zažil už opravdu hodně.

Nějakou chvíli jsme nejspíš pořádně nevěděli o světě ani jeden. Já jsem se vzpamatoval podle všeho jako první. Dejv pode mnou ležel zcela bezvládně, zatímco se nad mou hlavou Lusyiny nohy chvěly v nepravidelných třasech. Měl jsem strach, jestli je Dejv při vědomí, neměl jsem opravdu v úmyslu nikomu ublížit, tak jsem ho pro jistotu vytáhl zpod lehátka, obrátil na záda a sundal mu šátek, co měl pořád přes oči, abych mohl zkontrolovat jeho stav.

Dýchal, už docela pravidelně, a z jeho blankytně modrých očí, stále s široce rozevřenými zorničkami, tiše stékaly slzy. Pokoušel se mi cosi říct, ale vyšel z toho jenom nesrozumitelný pazvuk. Na bradě měl stružku zasychající krve, podle všeho z rozkousaného rtu. Snažil jsem se ho posadit. Zhroutil se mi do náruče a začal mě vášnivě líbat. Na tváři jsem cítil vlhko, stále nebyl schopný zastavit pláč...

„Ale ale, copak to tady má dneska Karlos za dáreček?“ ozval se dobře mi známý hlas.

Dejv sebou trhl, ohlédl se za ním a ztuhl jako by ho právě nějaký čaroděj změnil v kámen. O futra se neopíral nikdo jiný než Sanquiella, klávesistka a zpěvačka Mechanických upírů.

istě, slíbil jsem je oba dva osobně seznámit s kapelou, ovšem to jsem jim také předem neříkal, jak důvěrně je s nimi míním seznamovat. Mechaničtí upíři byli jedni z těch, se kterými jsem se o své objevy… či snad oběti?... často a ochotně dělil. Především tedy se Sanquiellou, kytarista Lupus a bubeník Draco jsou ortodoxně hetero, takže těm jsem nějakou tou právě zaučenou slečnou mohl posloužit jenom velmi zřídka, ovšem Sanqui jsem zásoboval velmi pravidelně čerstvě análně odpaněnými zajíčky.

A je to vážně dost zajímavé zjištění, ale za celou dobu se nenašel ani jeden, který by po homosexuálních hrátkách se mnou neměl chuť na hetero dobrodružství se Sanquiellou, případně se zdráhal dát si to s námi ve trojce. Jsem si už kolikrát říkal, že prozradit tento fenomén nějakému sexuologovi, tak si na výzkumu na téma, proč tomu tak je, udělá jméno a možná i profesuru. Jenže neznám žádného sexuologa natolik dobře, abych se mu s podobnými věcmi svěřoval. To by možná spíš s chutí udělali Lupus s Dracem, kteří byli často pěkně nasraní, že se musejí spokojit s úplně obyčejnými koncertovými rádodajkami, pokud si teda chtějí po vystoupení zapíchat. No, dneska je ale opravdu skvělý den pro všechny, takže tentokrát budou i ti dva náramně spokojení… a dokonale uspokojení...

Na Dejvovi bylo vidět, že pokud jde o Sanqui, určitě nebude výjimkou, která potvrzuje pravidlo. Asi mu ještě plně nedocházelo, že jeho pubertální ikona, jejíž plakáty mu doma visí na zdi, si to tady s ním za pár okamžiků bude nadšeně rozdávat na všechny možné způsoby... tedy, když jsem se tak na něj díval, řekl bych, že si Sanquiellu nejenom lepil na zeď, ale taky ne jednou ne dvakrát si při honění představoval právě ji. No, teď se mu jeho vlhké sny splní způsobem, na který si zatím neodvažuje ani pomyslet. Ovšem… nemá zase tak dlouhé vedení. Jakým způsobem se na ni právě dívá...

Ono taky je na co: dlouhé štíhlé nohy vězící v krvavě rudých kozačkách nad kolena, ocelově šedé šaty, co mají rozparky skoro až po stehna (a to ještě netuší, že na koncertech zásadně nenosí kalhotky), dekolt vypadající jako hotová výloha lahůdkářství, protože jestli někoho Sanqui připomíná, tak samu božskou Marylin, ovšem minimálně o deset čísel vyšší a s vlasy, které místo blond mají stejnou stříbřitě šedomodrou barvu jako její šaty (tajemství přelivu zná pouze její dvorní kadeřnice a ta ho neprozradí).

Dejv slintal jak malé děcko na cukrátko a Sanqui to pochopitelně postřehla.

Cítil jsem potřebu sdělit jí, že dnes je to něco zcela jiného než obvykle: „Ano, Karlos má pro tebe opět dáreček, ovšem tentokrát mimořádně cenný. Tento mladý muž, jehož nesmírně oblíbenou zpěvačkou mimochodem jsi, právě prožil svůj první anální vrchol, což byl můj dárek k jeho právě nabyté plnoletosti. Doufám, že ho potěšíš a s gratulací se připojíš.“

„Nesmírně ráda, bude mi ctí a potěšením. Tys‘ měl vždycky vytříbený vkus, ovšem toto je vážně strašně krásný kluk. Jak se jmenuješ?“ obrátila se přímo na něj.

„Da... De… Dejv...“ vypravil ze sebe s obtížemi.

Lusy se buď teprve teď probrala z mrákotných stavů a nebo jí to po tak silném orgasmu poněkud pomaleji myslelo, takže až v tomhle okamžiku pochopila, o co jde, a zareagovala hysterickým „NE!!!“

Ta holka vážně umí pouze řvát: rozkoší, bolestí, strachem, vztekem, překvapením, nesouhlasem...

„No ne? My tu máme dárečky dva?“ teprve teď si jí Sanquiella všimla.

„Tahle slečna právě ztratila svou nevinnost, taky dárek k osmnáctým narozeninám. Je to jeho holka.“

Tu poslední větu jsem snad ani nemusel dodávat, protože Dejv zas tak dlouhé vedení neměl. Rovněž začal příšerně ječet, ovšem k tomu, jak mi nadával do odporných sviní, chlípných prasáků a sadistických hajzlů, do mě ještě začal bušit pěstmi. Nezbylo mi nic jiného než mu zkroutit ruce za zády a vmáčknout ho obličejem dolů do vrstvy molitanu pokrývající celou místnost. Snažil se ještě něco nesouhlasně vykřikovat, ale moc ho nebylo slyšet.

Lucy sebou začala zmítat v provazech a pro změnu vyřvávat, abych ji okamžitě pustil, jinak mě udá na policii.

„Nejsou oba trošku moc divocí?“ pobaveně se zeptala Sanqui.

„To je za chvilku přejde, no znáš to, o panictví a panenství se nepřichází každý den. A přijít o nevinnost s tím samým, s kým jen o pár minut dříve nebo později přišel ten, s kým chodím, to už může způsobit trošku té morální kocoviny. Přitom se ani jeden vůbec nemá za co stydět. Podle mého si s Dejvem zašoustáš tak, jak se ti to už dlouho nepovedlo, a co se Lusy týče, tak ta holka je pro každýho chlapa, co to umí ocenit, hotový poklad. Stříká jako Křižíkova fontána a speciálně dneska je úžasná navíc tím, že jí ta protržená blána pořád ještě krvácí.“

„Počkej, to jako myslíš vážně?“

„Prisám Satan, před chvílí jsem ji lízal a pořád ještě chutnala po krvi. No, jestli máš zájem, zkus si to sama,“ zažertoval jsem, protože její kategorické odmítání orgií s dalšími slečnami bylo léta známou konstantou.

„Nééé,“ rozječela se znovu Lusy (to už tady dlouho nebylo, naposledy tak před dvěma minutami), „jááá nejsem žádnááá lezbááá!“

„Tak to jsi mě vážně uklidnila, já totiž taky ne,“ klidně konstatovala Sanquiella, ovšem vzápětí se nad ní sklonila a začala zjišťovat, jestli jsem nekecal. Nejprve prsty, potom se sklonila níž… a… no to snad není možné!

usy musela pořád ještě zřetelně krvácet, jelikož Sanquiella ochutnávala poměrně dlouho, takže po chvíli místo ječení už zase rozkošnicky vzdychala.

Dejv se mi taky v rukách přestával škubat a pomalu umlkal, takže se mi příliš nechtělo ho pořád tak brutálně tlačit k zemi. Pustit jsem ho ještě nemohl, ale jemnější bych být měl. A na nějaká slova vysvětlení má asi taky právo.

Pevně jsem ho objal, lehl si vedle něj a šeptal mu do ucha, že se na mě zlobí zbytečně, protože za prvé to jeho holka sama chtěla, přímo si o to řekla, za druhé se jí to opravdu hodně moc líbilo, za třetí on jí teda opravdu nemá co vyčítat nevěru a za čtvrté si může být jistý, že mu jeho nevěru vyčítat taky nebude, protože si ještě téhle noci užije takové věci, že kdyby ji o panenství připravoval nevím kdo, nevím kde a nevím jak, tak těžko by u toho mohla prožít víc rozkoše.

„No ale co já?“ vypravil ze sebe po chvilce.

„Tobě se to nelíbilo? Ty slzy přece nebyly slzy bolesti, nebo snad ano?“

„Nebyly. Bylo to... strašně moc... krásný...“ rozplakal se zase.

„Kvůli tomu přece nemusíš brečet, to si přece můžeme zopakovat, kolikrát jen budeš chtít, a navíc ti můžu zaručit čím jenom chceš, že na to, co zažiješ se Sanqui, taky do nejdelší smrti nezapomeneš.“

„Ona by jako... se mnou...“ pořád tomu ještě nedokázal uvěřit.

„Pochopitelně. Slyšel jsi, co říkala: jsi podle ní mimořádně krásný kluk.“

„A to jí nevadí, že jsem... s tebou...“

„Ty máš ale starosti, že by to anděl vzal. Jestli si to budeš chtít dát ve třech s námi oběma, tak jí tím uděláš velikou radost, ale pokud budeš chtít pouze ji samotnou, tak taky nebude proti. Jen koukej,“ nadzvedl jsem mu hlavu.

Sanquiella byla široce rozkročená přímo nad námi, takže měl Dejv vynikající výhled na všechno, co na plakátech nikdy vidět nemohl a při těch vlhkých snech mu musela stačit fantazie, která ovšem nejspíš byla podstatně méně barvitá než realita. Barvitá – nebo snad přímo barevná? Trojúhelníček na Venušině pahorku byl stejně ocelový jako Sanquielliny vlasy, ovšem pečlivě vyholené stydké pysky a klitoris zářily jak večerní červánky. Řekl bych, že Sanqui je v současnosti jedna z mála žen, ne-li úplně poslední, které si nejen prsní dvorce, ale i tato místa barví červenou hennou.

Dejv na tu rudou pohádku zíral s otevřenou pusou a podle všeho si nebyl jistý, jestli nemá halucinace. Na to existuje pouze jedna jediná metoda, odzkoušená i v samotné Bibli: popadl jsem ho za ruku a donutil, aby si sáhl. Bylo to skutečné. Chtěl ale hned ruku stáhnout, tak jsem mu rychle pošeptal: „Neblbni, ona na to přece čeká! A nezapomeň přidat taky jazyk,“ poradil jsem ještě. Zařídil se podle toho. Učenlivý hoch.

„Štípněte mě, ať se probudím. Který božstvo temnoty vyslyšelo naše celoživotní prosby?“ ozvalo se dvojhlasně. Dostavili se konečně i Lupus a Draco a fascinovaně zírali na to, co jim jejich zpěvačka do dnešního dne odmítala dopřát, totiž pohled na zanícené lízání jiného ženského klína.

„No spíš bych uvěřil tomu, že Sanqui vstoupí do kláštera, než že si to rozdá se ženskou.“

„Do kláštera leda do mužskýho,“ procedila jmenovaná mezi zuby. „Víš dobře, že na ženský nejsem.“

„Snad mi ještě slouží zrak natolik dobře, Sanqui, abych poznal, že to, co leží pod tebou, teda pindíka nemá ani náhodou.“

„Jenže to vůbec neznamená, že se ze mě stala lesba. Se zeptejte Karlose, čím je tahle jeskyňka mimořádně zajímavá.“

„Jo, chlapci,“ předběhl jsem jejich případnou otázku, „dostal se nám tento večer do ruky opravdový poklad. Nejen, že tihle dva spolu chodí a navíc je jim právě dneska oběma rovných osmnáct, ale ta holka je fenomén, jakých po světě opravdu moc nepobíhá. Při orgasmu stříká tak, že kam se hrabou gejzíry na Islandu, a k tomu si právě teď můžete dosyta užít něco, co už nejspíš nikdy více. Je to přes hodinu, co jsem ji odblanil, a pořád krvácí.“

„Tak hele, Sanqui,“ jako první se z ohromení nad mou zprávou vzpamatoval Draco, „koukej nám uvolnit prostor. Řekl bych, že sis té zajímavosti hodné guinessovky užila už dostatečně, to za prvé, a za druhé při své ortodoxně hetero orientaci to stejně neumíš patřičně ocenit.“

„S mým pohlavím ani s mou orientací to nemá co dělat,“ odsekla. „Něco takového se vidí jednou za život.“

„To je možný, ale já mám zas dojem, že ten její roztomilý přítel, co tě právě soustředěně líže, se u toho tváří tak zasněně a oddaně, že pokud bys mu řekla, klidně pro tvý krásný oči prolije krev vlastní. Tak koukej pustit k lizu ty, co tam skutečně patří.“

Těžko říct, jestli pomohl poslední argument a nebo Sanqui už byla té pro ni neslýchané novinky přece jenom nabažená, takže udělala krok stranou. Snažila se ukročit opatrně, ovšem Dejv, který to nečekal, se stejně rozplácl na zadek. Sanquiella ho popadla za ruce a jemně odtáhla o nějaký ten kousek dál, do míst, kde nebudou nikomu zavazet. Klekla si nad něj, aby mohl pokračovat v lízání její pičky, a při tom ho začala pomalými tahy kouřit. Tady jsem byl zatím dost zbytečný.

Ne, že by mi to nějak extra vadilo, nejsem upír a už vůbec ne mechanický, a našukal jsem toho dneska už tolik, že by to jiným vystačilo nejmíň na týden. Proto si taky potřebuju chvíli odpočinout, abych v dohledné době za něco stál. Posadil jsem se do kouta a pozorně sledoval dění.

Podle všeho to vypadá, že Lupus s Dracem mě nejspíš až do rána k ničemu potřebovat nebudou, ti si se slečnou pohrají tak, že se jí o tom bude do smrti zdát, a pokud by Lucy téhle noci chtěla něco dopřát i svému klukovi, pořád je tu Sanqui.

Něco už bylo jasně patrné teď: odvázali jí ruce i nohy, aby mohla jednoho kouřit, zatímco ji bude ten druhý lízat. Dracovy nadšené výkřiky svědčily o tom, že Sanquiella ani zdaleka všechnu krev nezkonfiskovala pro sebe. Ne, že by to vypovídalo o její nesobeckosti, na tom tedy nemá žádnou zásluhu ona, ale pouze a jen podivná anomálie Lusyina organismu.

A Lusy na tuto svou schopnost začíná být podle všeho patřičně hrdá. Hoši se zrovna střídali, Lupus zaujal místo mezi jejíma nohama... teda, ten se jí vystříkal do pusy opravdu sakra rychle, no asi holka nekecala, že umí vážně dobře kouřit... já to dnes nejspíš nebudu mít šanci zjistit, což mi zas tak žíly nedere, Sanqui je v tomto taky mistryně první ligy a myslím si, že ani Dejv mi dnes tuto službičku neodmítne.

Lusy, ještě než vzala do pusy Dracova ptáka, nezapomněla se otázat, jestli její blána stále krvácí. Spokojené zamručení, na které se Lupus zmohl, bude znamenat ano, řekl bych. S plnou pusou se špatně mluví.

Já jsem fakt dobrá,“ nadmula se jako krocan.

Jak tak pozoruji, na volání cajtů ji chuť dočista přešla, možná naopak by spíš začala řvát jak tygr, kdybych ji teď chtěl poslat domů. To jsou ale paradoxy, jak by napsal zvěčnělý exprezident.

Nikoho z nás samozřejmě nenapadlo ani ve snu, že bychom se na několik nejbližších hodin chtěli zbavit potěšení z její přítomnosti, takže ječet už tu dneska nebude. Leda při orgasmu, což je v pohodě. No vida, když jsou lidi rozumní a umějí si vyjít vstříc, všechna počáteční nedorozumění se snadno vysvětlí.

No, když už tak o tom přemýšlím, informací ale není nikdy dost. Asi bych měl hochům z kapely dovysvětlit pár detailů a nezištně poradit několik dalších fíglů. Lupus teď mluvit nemůže, má plnou pusu práce, a vůbec, jak mě vždycky učila babička, slušní lidi s plnou pusou nemluví. Ovšem Draco není z hlediska konverzace nijak omezen.

„Čistě mezi námi,“ postavil jsem se za něj a pošeptal mu do ucha, „i kdyby neměla tak neuvěřitelnou blánu, je to stejně pro každýho pořádnýho chlapa splnění všech jeho erotických představ.“

„Jo, kozy má taky parádní.“

„Nejen kozy. V kundičce má navíc hotovou tsunami a to nemluvím o tom, jak skvostná je její zadní dírka.“

„Ty seš svině přestrojená za kamaráda, tos nám sakra nemohl nechat aspoň jeden otvor k odpanění?“

„No vyzkoušel jsem sice oba dva, ale řádně vykropil svěceným olejem jenom ten přední, taková sketa zase nejsem, na kamarády myslím. Ten její kluk jí v zadní dírce zatím jenom prstil, takže premiérové vystříkání její prdelky stále čeká na vás. A když se budete trochu snažit, tak to bude něco, na co hned tak nezapomenete. Ta holka má anální orgasmy o výkonu Temelína.“

„Myslíš, že by šel...“

„Dvojitý zásun? Jestli si ji pořádně připravíte, tak dám krk na to, že bez problému.“

„Ty vole, to už tu dlouho nebylo.“

„Buď rád, aspoň se nemusíte hádat o to, který jí to tam nacáká první.“

Tak tady jsem se stal rovněž zbytečným. K její pičce ani prdelce mě ti dva hodnou chvíli nepustí na metr a jako poradce mě teď taky nepotřebují. Co jsem věděl, to jsem jim řekl, zbytek je už na jejich šikovnosti, o kterou nemám obavy. Známe se přece jenom nějaký ten pátek, takže vím, co hoši dokážou, když se do toho pořádně dají. No co, slíbil jsem Lusy, že ji seznámím s kapelou? Slíbil. A sliby se mají plnit.

Dejvovi jsem k narozeninám slíbil neuvěřitelné zážitky. Takže bych měl zkontrolovat, jak to vypadá na této frontě. Přílišné obavy nebyly na místě. Za Sanqui se v tomto dá dát klidně ruka do ohně, to se snad dřív přestane točit Země kolem Slunce, než ji přestane bavit píchání. Znám to sice už skoro nazpaměť, co s těmi mladými kluky vyvádí, ale stejně se moc hezky dívalo na to, jak si to s Dejvem rozdávala ve všech možných polohách. Měla pravdu, ten kluk je vážně neuvěřitelně pěkný, možná v normálním životě to tolik nevynikne, to věřím, že by někteří i řekli, co na něm vidíme, když jsou přece daleko krásnější chlapci, ovšem při sexu je pohled na něj skutečně mimořádný estetický zážitek.

Pohodlně jsem se natáhl a pozoroval tuto jedinečnou live show, co jsem měl ke všemu na dosah ruky. Bylo mi jasné, že ať jsem nebo nejsem mechanický nebo upír, za nepříliš dlouhou chvíli budu zase připravený k akci. Což je dobře, mám v úmyslu Dejvovi ukázat aspekty homosexuality a bisexuality, které by ho nenapadly ani v nejdivočejších představách, ba dokonce možná ani na netu by neměl šanci najít filmové sekvence ilustrující úplně všechno, co jsem měl v úmyslu mu dnešní noci předvést. Jo, zcela mimořádné zážitky to budou, o tom žádná, otevřou se před ním dimenze, o jejichž existenci má jen málokdo tušení, natož pak že by se do těchto temných vod dokázal plně pohroužit.

Ono to není zas až tak snadné, za prvé je nutné mít opravdu velkou odvahu pustit se za hranice toho, co je považováno za normální, a za druhé sám se tam nikdo nedostane. I já jsem kdysi dávno musel mít zkušeného průvodce. Na straně druhé, jak že to říkají tantrici? Když je žák připraven, mistr se vždycky najde.

Zkrátka, tahle noc bude pěkně dlouhá. A zatraceně zajímavá. Ostatně já těm dvěma řekl jak to, že je osobně seznámím s celou sestavou Mechanických upírů, tak že jim dopřeji zcela výjimečné zážitky. Je třeba dodržet slovo. Ať jsem, jaký jsem, když jednou něco řeknu, tak to myslím vážně. Smrtelně vážně. Tak by to ostatně měl dělat každý, nejen na narozeniny, nejen o Vánocích…

Sakra, teď mě napadá, není dneska náhodou Samhain?