Školní rok končí... a voda taky

Radost z nečekaného milování s vodáckou instruktorkou Denčou ve staré vile nad Sázavou ještě podtrhla elegance, s jakou to následně přešla bez zbytečných rozpaků nebo naopak okatého spiklenectví. Jako by sex s učitelem v domě kamarádky, kam se s ní více méně náhodou dostal, byl tou nejpřirozenější věcí na světě. Byl jsem na jednu stranu rád, ale když jsem druhý den zase očima hypnotizoval její plavkovou podprsenku s ledabyle shrnutými ramínky, aby podlehla gravitaci a nechala ven vyklouznout její pěkná prsa, se kterými jsem se předchozího večera v kuchyni a pak i koupelně vily tak důkladně a příjemně seznámil, nad tou náhodou jsem začínal maličko pochybovat. Třeba do Denča schválně tak navlíkla... Ale setkání u starého zámku vypadalo opravdu jako náhoda... Čekal nás poslední den na řece, ale ani když jsme později odpoledne přistávali v cíli našeho kurzu a vynášeli lodě na přistavený vlek, neměl jsem v tom jasno. Stoprocentní vodák Karel byl viditelně rozladěný, že ani teď žádná studentka nepodlehla jeho šarmu, aby si ho nechala na rozloučenou podepsat na ramínko podprsenky (jak to halasně navrhoval, Denča za ním dělala takové grimasy, že se smála i Helena), takže když bylo naloženo, loučení neprotahoval. Povedlo se mi, zatímco nabručeně nastupoval za volant Tranzitu, se za vlekem s loděmi rozloučit s Denčou trochu osobněji, s jazyky propletenými a rukama na jejím pěkném zadku, ale kromě vágního "Tak třeba zase někdy na Sázavě." jsme si nic neslibovali. Žactvo nastoupilo do autobusu, Václav Neckář nám z rádia udělal letitým hitem nostalgickou náladu na rozloučení s řekou, kterou jsem sledoval mezi stromy, dokud se silnice neodklonila k Praze. Helena vedle mě odfrkla, že ten Karel byl tedy prvotřídní debil, ale s Denčou se to vydržet dalo. Pak se očima zavrtala do displeje mobilu. Já si představoval Denčino v rytmu milování nadskakující poprsí a začal v duchu počítat, jestli mi tohle léto vyjde pár dní na vodu. Třeba by Pavlína s Jindrou nebo parta z Továrny jeli...

Agenturou pořádaný kurz má na rozdíl od škol v přírodě tu výhodu, že stačí dovézt žactvo zpátky domů, odpadá vynášení a úklid výukového a dalšího materiálu. A tak než jsme se nadáli, deset minut po příjezdu jsme stáli s Helenou před školou sami a dívali se za odjíždějícím autobusem. Na nostalgii ale nebyl čas, vzápětí se totiž pustila do toho, co jí jde nejlíp: vztekání se. Ukázalo se, že její manžel, kterého jsem si matně pamatoval z nedávné narozeninové oslavy, namísto aby ji vyzvedl, ujel už po obědě na chalupu. "Takže já kráva se teď povleču s těmi krámy domů, v pátek večer půjdu jako študačka na vlak a pak dva kiláky lesem. Fakt nechápu, co tím sleduje." "Třeba potřebuje mít chalupu na chvíli bez Vás.", dovolil jsem si malou drzost. "Jako že by mu nestačilo civět té náně od vedle na kozy a pindu, když se nahatá opaluje na zahradě?", zamračila se; zřejmě jsem naslepo trefil do citlivého. Mé dětinské žadonění o podrobnosti o té dotyčné utnula rázným příkazem, ať jí pomůžu s báglem, bydlí prý kousek odsud. "Dělejte než začne pršet.", svým nenapodobitelným stylem mě popoháněla s pohledem upřeným na zataženou oblohu, ale k elegantní moderní vile jsme i tak dorazili až ve chvíli, kdy už se solidně rozpršelo. "No paráda, teď Vás ještě budu muset pozvat na kafe, než se to přežene. No nedělejte, taková megera zase nejsem, na vodě jste se konec konců choval celkem snesitelně.", mávla na mě záměrně afektovaně a já se před letní bouřkou schoval docela rád. "Jako doma.", rozmáchla se velkomyslným gestem, když jsme po moderním schodišti ze skla a oceli, tak jiném než staré, prošlapané schody ve vile u Sázavy, vyšli do patra. "Manžel je architekt.", dodala skoro omluvně, když na mně bylo ohromení moderním interiérem bylo asi hodně znát, a nalila mi skleničku čehosi silného z karafy na leštěné desce domácího baru. "Za tu chvilku jsme docela promokli, co?", ušklíbla se, když si všimla mého pohledu, který jsem mimoděk stočil k jejímu tílku, přilepenému na nahá prsa, znepokojivě detailně mokrou látkou vyrýsovaná, ale pro jednou se nezdála vyloženě znechucena. "Jsem ráda, že jsme to zvládli. Tahle třída je vlastně hodně fajn. Škoda, že jim to končí, zvykla jsem si na ně.", prohodila pak skoro civilně. Vzpomněl jsem si na paní zástupkyni ze svého předchozího působiště a pokusil se parafrázovat její slova vloni touhle dobou: "Dělali jsme, co jsme mohli, teď je to na nich. Určitě se neztratí." "To jste řekl hezky, Michale. Vy taky nebudete tak marný, jak jsem si myslela.", zasmála se Helena a dopila příjemně hřející nápoj, snad koňak. "No nic, dejte si klidně ještě, než se to vyprší. Já jdu udělat to, na co jsem se těšila od prvního večera.", prohlásila. Vzápětí jsem nevěřícně vykulil oči, protože se ke mně otočila zády a vydala se rozlehlou halou směrem zřejmě ke koupelně. Soudil jsem tak z toho, že si za chůze přetáhla přes hlavu tílko, pohybem boků vyklouzla z rozepnutých riflových kraťasů a těsně před tím, než zmizela v chodbě na konci místnosti, stihla se ještě před mýma očima zbavit bílých kalhotek pod nimi, takže jsem na vteřinu zahlédl její malý, pevný zadeček. Po podlaze rozeseté oblečení mi ukazovalo trasu jejího odchodu, kdybych snad nechtěl věřit tomu, co jsem právě viděl.

Chvíli jsem danou situaci zpracovával. Její muž je pryč, jsme tu sami. Nesnáší mě. Svlékla se přede mnou do naha. Odešla. Protichůdné argumenty mi v hlavě sváděly boj, který nakonec rozhodla jemná vůně ženského klínu, kterou jsem ucítil na kalhotkách, když jsem je jako jedin ý kus jejího oblečení zvedl z podlahy. Už podruhé ve dvou dnech jsem v neznámém domě hledal po sluchu koupelnu. Jak se dalo čekat, ta zdejší byla docela jiná než ve staré sázavské vile. Vévodila jí samostatně stojící vana velikosti menšího bazénku s prudce elegantní leštěnou hlavicí. Voda z ní tryskající byla tím akustickým vodítkem, které mě sem přivedlo. Dopadala proudem přímo na nahou Helenu, která jí vkleče na čtyřech nastavovala obě své dírky a jemně pohybovala boky, aby je vodní proud masíroval. "Osprchujte se nejdřív.", zamumlala přes rameno, aniž by se otočila, natož přerušila dráždění svých intimních partií. Napůl pobaven tím, jak není ochotna odložit svou sebevědomou masku, napůl potěšen faktem, že se mnou zjevně počítá, rychle jsem se svlékl a vklouzl do sprchového koutu. Helena se dál nastavovala laskání proudu vody, ale přitom mě po očku sledovala a ani se nenamáhala zakrývat, že se mi dívá na ptáka. Netrvalo dlouho, a namísto mydlení se sprchovým gelem jsem si ho spíš s očima upřenýma na její malé, pevné kozy honil. Na té scéně bylo něco těžko uvěřitelného, připadal jsem si spíš jako v nějakém filmu pro dospělé s výjimečně dobrým scénáristou, co své herce nenechává vrhat se na herečky ve zcela nepravděpodobných situacích po první minutě. Podle toho, jak Helena po chvíli přivřela oči a posunula se ve vaně tak, aby jí voda dopadala mezi nohy z menší vzdálenosti, jsem usoudil, že bych neměl čekat, a tak jsem se s trčícím pérem vydal ze sprchy k ní. Nespustila ze mě oči, zároveň mi ale nijak nenaznačila, co přesně ode mě čeká, a tak jsem ji trochu bezradně chytil z boku za prsa. Jejich drobné bradavky byly beznadějně naběhlé, a když jsem je stiskl mezi prsty, začala se mírně zvedat, aby se jí prsa, za vrcholky uvězněná mezi nimi, co nejvíc propnula. Když po chvíli mokrá z mých rukou vyklouzla, rychle jsem je popadl znovu. To už tiše vzdychala, pohybovala pánví proti vodě, dopadající na její jak jsem si všiml vyholenou pičku, a bylo zjevné, že k orgasmu si dopomůže díky kombinaci vodního a ručního díla. Za chvilku skutečně své vzdechy prohloubila, sykání slasti pokaždé, když jsem její rozinky stiskl, se změnilo ve sténání, rukou si vjela vepředu pod bříškem mezi nohy a brzy potom, co s ní začala kmitat po své frndě, se hlasitě udělala.

Znovu jsem si připadal, jako bych sledoval nějakou filmovou scénu, Helena se navíc úplně propadla do vlastní prožívané rozkoše, kterou si třením své pičky dál prodlužovala. Mokrá prsa se jí natřásala a já měl chuť popadnou ji zezadu za půlky té pevné malé zadnice a prostě si ji vzít. Když zase začala vnímat, zatvářila se bezmála překvapeně, že před ní stojím, pak si všimla mé přece jen klesající erekce, zavrtěla hlavou a přitáhla si můj čurák k puse. Začala ho pomalu olizovat od kořene až k žaludu, ten pak objala rty a začala sát. Aniž by mi ho kouřila až někam do krku, během chvilky mi ho znovu postavila do perfektní pohotovosti. "Tak ošukáte mě už, nebo si o to musím říct?", vyhrkla udýchaně, když mé péro pustila z pusy. "Jen si řekněte.", dovolil jsem si malou zlomyslnost, jakkoliv jsem netoužil po ničem jiném než vrazit ho té arogantní úče do kundy a zmrdat ji, až bude křičet. "Byl byste tak laskav, milý kolego, a ojel mě?", zadeklamovala afektovaně tu nejnepravděpodobnější větu, která mez kolegy v učitelském sboru padne, a přidala k tomu tak přepjatě oddané mrkání, že jsem se málem rozesmál. "Kterou z děr potřebujete vymrdat?", zajímal jsem se, když jsem vlezl do vany za Helenu, která si proti mému klacku ochotně roztáhla oběma rukama půlky zadnice. "Ježiši, kterou asi... Micinu mi ojeďte, do zadku se píchat nedám.", vyhrkla překotně, maličko mimo roli. Ještě jsem ji naposled pozlobil, když jsem jí několikrát přejel žaludem po stažené zadní dírce, až se polekaně otočila, ale pak už jsem přestal zdržovat ji i sebe a pronikl přes minimální odpor poševního vchodu do její mušličky. Viditelně potěšena správným vývojem situace, začala hned proti mému klacku snaživě přirážet, uvnitř se krásně roztáhla a já brzy cítil, že navzdory velmi uspokojivému včerejšímu šukání s Denčou nebude dnes má výdrž asi úplně nekonečná. Zpětně se mi zdálo legrační, jak moc jsem se snažil na původně nedobytnou kolegyni udělat dojem, ale když jsem její šukané pipině svůj čurák na chvíli odepřel, přiměl ji sednout si s roztaženýma nohama na široký kraj vany a nechat si ji lízat, zdála se mou péčí o to, aby si přišla co možná nejvíc na své, upřímně potěšena. Sama se ovšem taky nešetřila, své bradavky odměňovala drážděním, jaké sama asi uměla nejlíp, a když jsem její pičku zvenku stiskl rty a vsál ji mezi ně, s naříkavým sténáním se podruhé udělala. Pak sklouzla zpátky do vany, popadla mě za čurák, a protože správně odhadla důvod mé přestávky, ani se nepokoušela na něj znovu nabodnout, ale energickými pohyby ruky mi ho během chviličky vyhonila. Když poprvé prudce vystříkl a mé semeno dopadlo obloukem na její mokrý hrudník, mrkla na mě, ale honit mi péro nepřestala, dokud jsem nevycákl poslední dávku. Do té doby také důsledně udržovala oční kontakt a vítězoslavný úsměv na tváři. Teprve když mi klacek v její ruce ochabl, sklonila se, jemně ho chvíli sála, a pak si začala smývat mou nadílku z prsou a břicha.

O něco později, usazený v tom nekonečně rozlehlém obýváku, na sobě měkký župan, o němž se Helena dušovala, že není manželův, ale pro hosty, upíjel jsem druhou skleničku koňaku, který jsem normálně nepil, a připadal jsem si neskutečně dekadentně. Helena si přes sebe přehodila župánek, za který by se nestyděla Emmanuela nebo jiná herečka klasického erotického žánru, takže i kdyby jeho cípy zahalila, prsa by jí průsvitnou látkou byla nádherně vidět. Zahalit se ovšem nenamáhala a kromě zpola nahých prsou jsem jako ve scéně s Sharon Stone co chvíli zahlédl mezi jejími stehny kočičku, dohladka vyholenou a působící tak nestydatě přitažlivým dojmem, že bez ohledu na naše předchozí koupelnové orgie jsem cítil lehké zacukání touhy pokaždé, když mi ji mimoděk ukázala. Její uvolněnost, naprostá absence studu a především dřív až ostentativního odporu k mé osobě mi nepřestávaly vrtat hlavou. Sice mi dál navzdory prožitému vykala, ale z hlasu se vytratil jindy permanentní štítivý podtón, vystřídaný jakousi skoro až vřelostí. Řeč se stočila samozřejmě na věci profesní, ale neupadli jsme do laciného drbání žáků ani kolegů, spíš jsme probírali problematické stránky školy a dokonce se, na situaci "po šukání" až úsměvně, pokoušeli jeden druhého trumfovat v různých nápadech na vylepšení. Venku ještě pořád pršelo, ale déšť postupně slábl, a když se ukázalo, že Helena se musí začít vypravovat na vlak, rychle jsem dopil a zvedl se k odchodu. "Heleno, řekněte mi ještě - prostě mi to nedá - proč ta změna? A proč to ... všechno?", pokusil jsem se nepříliš přesvědčivě shrnout události toho odpoledne. "Vždycky jsem měl pocit, že mě vyloženě nesnášíte. "Vykulila na mě oči v úžasu tak upřímném, že snad nemohl být hraný. "Michale, Vy toho o ženách pořád moc nevíte, co? Jela jsem po Vás od chvíle, kdy jste překročil práh kabinetu. Ale copak si coby vdaná a profesních standardů dbalá žena můžu dovolit románek s kolegou? Tajné pohledy, muchlování v kabinetě, sem tam dokonce nějaká ta nervózní rychlovka na stole? To by vážně nedopadlo dobře.", zavrtěla hlavou tak energicky, až jí prsa vyjela zpod županu celá. Nenamáhala si je znovu zakrýt a já se rozhodl nesvěřovat se jí s tím, že přesně tohle se mi už jednou přihodilo: ještě v městečku se Zuzanou. A radosti z toho moc nezůstalo, to je teda fakt. "Dobře, ale ... proč teda dneska ... tohle, tady?", pokračoval jsem v lovení bobříka natvrdlosti. "Šmankote, to se prostě tak nějak vyvinulo: zmokli jsme, manžel je debil a nechal mě tu - teď skoro doufám, že fakt opíchal tu rajdu odvedle, jinak budu za rajdu jenom já - no a Vy jste se celý týden na té vodě choval úplně normálně, nevyjel jste po mně ani po té Denče... a taky že se už neuvidíme.", vysvětlovala Hanka trochu nesouvisle, nahá prsa jí jako amazonce bojovně trčela a já se rozhodl nekomentovat ani to, jak jsem "nevyjel" po Denče. "Uvidíme se v pondělí. A pak ještě celý týden. A pak znova koncem srpna.", rozporoval jsem mírným tónem Helčinu poslední výmluvu, zatímco jsem se sháněl po svém oblečení. "Neuvidíme.", zavrtěla hlavou zase, až se jí nahá prsa hezky zahoupala. "Od září už budu učit jinde. Copak Vám se to nedoneslo?"

Nedoneslo. Snad že jsem na škole první rok a krom Oty nemám mezi kolegy žádného kamaráda, šeptanda o tom nebo onom mě vesměs míjela. Včetně informace o Helenině odchodu na jiné pražské gymnázium. Stál jsem v jejich oslnivé hale napůl oblečený a pokoušel se tu novinku vstřebat. To, že Helena stojí kousek ode mně v rozhaleném župánku prakticky nahá, mi v úsilí nějak si utřídit myšlenky moc nepomáhalo. "No co tak koukáte? Víte co, teď už běžte, já slibuju, že se příští týden přemůžu a zajdeme na kafe. Třeba do té Vaší Továrny nebo jak se to hnízdo dekadence jmenuje.", vracela se znovu do své zažité pózy. Mně ale napadlo ještě jedno možné řešení - a když ne řešení, tak aspoň využitá šance, co se nemusí opakovat. Jak tam tak stála, rychle jsem přiklekl, a než se zmohla na odpor, popadl jsem ji oběma rukama za zadek a pusou zaútočil na její nahou frndu. "Ježiši Michale... neblbněte eee, co to ... já musím ... pane bože, jo, joooo .... lízej ... jooo, takhle... sněz mi tu kundu!!!", sténala postupně, když jsem hltavě sál její šťavnatou mušli, ochotně se mému jazyku a rtům rozevírající. Zajížděl jsem do ní, chňapal po odhaleném poštěváku a cucal ho, rukama přitom drtil půlky její zadnice a podle přívalu šťáv, kterými mi během chviličky tekla na tváře, i udýchaně vyrážených slov povzbuzení, to mělo tu správnou odezvu i efekt. Nebyl jsem si jistý svou možnou formou pro druhé číslo, ale když se mi péro po chvilce postavilo, zbavil jsem se kalhot, zrudlou a udýchanou Helenu vmáčkl do barového křesílka, vysokého tak akorát, a když sama snaživě rozhodila doširoka stehna jako u gynekologa, vrazil jsem jí ho do rozevřené a vlhce se lesknoucí, nestydatě hladké pipiny. Jak jsem ji začal prudce mrdat, až při každém přírazu vyjekla a prsa jí nadskočila, napadlo mě, že si ji musela nejpozději včera oholit. V té umývárně na tábořišti pod vilou? Pane jo, rajda jedna! Pro koho asi, pro manžela nebo pro mě? Podobně jako u Denči, ani tady jsem netušil, jestli šlo o řetězec náhod nebo rafinovaný plán na svedení, ale rozhodl jsem se dumat nad tím až později. Teď bylo akutnějším tématem nebezpečí, abych mrdanou a sténající Helenu i s křesílkem nepřevrhl. Naštěstí se zády opírala o barovou desku, což asi nebylo pohodlné, ale mně to umožnilo zaměstnat své ruce důrazným tisknutím jejích koziček a třepáním za tvrdé kamínky bradavek, zatímco můj vzrušením prohnutý čurák jí projížděl zas a znova mlaskající prcinu. Cítil jsem, že jak jsem předtím v koupelně sotva vystačil s výdrží, teď budu mít zase opačný problém, takže Helena už dávno vykřičela svůj další orgasmus, když jsem teprve vytahoval těsně před výstřikem z její tvrdě ojeté píči svůj klacek. Úlohy dovést mě podruhé k výstřiku se ale ujala okamžitě a stejně šikovně, jako napoprvé, takže jsem jí po několika pohybech ruky zase zcákal břicho a prsa, i když tentokrát už toho nebylo tolik. "Ten vlak asi nestihnu.", špitla vesele, když jsme odcházeli do koupelny, kde jsme se pod sprchou beze slov, ale něžně navzájem zbavili stop druhého kola našeho milostného zápasu. Podruhé ve dvou dnech jsem se sprchoval s ženou, se kterou jsem předtím poprvé miloval. A zřejmě i naposled. "To kafe ale doufám platí?", otočil jsem se na odchodu, a k mému ulehčení Helena, která se nestyděla vyprovázet mě až ke dveřím pořád krásně nahá, zvesela přikývla.

Jak jsem si cestou domů na Dědinupřehrával překotné události posledních dní, podlehl jsem únavě a vzbudil se až na konečné. Pořád si nějak nemůžu zvyknout, že nám tramvajovou trať protáhli. Naštěstí to není k našemu domu daleko. Má dětinská touha potkat i po příjezdu Sašu, která se se mnou v pondělí ráno tak hezky loučila, nedošla naplnění, a tak jsem se v prázdném bytě převlékl, chvíli bezcílně lelkoval, a pak si uvědomil, že to samé můžu dělat i v Továrně, jen na to nebudu sám. Za barem se na mě zubila Lůca, která už mi odpustila, že jsem před pár týdny zneužil po oslavě výhry v noční lize týmovou kolegyni Zuzu a ne ji. "Tak co, jak bylo na vodě? Nějaké povolné vodačky?", vyzvídala, když mi vyložila svoje kozičky ve výstřihu tílka na barový pult. "Vodačky-školačky, takže ne. Jsem učitel, ne úchyl. Nebo ty sis na konci střední pouštěla své profesory do kalhotek?", ušklíbl jsem se. "Profesory ne, jen jednu krásnou profesorku, která mi názorně a velmi důkladně předvedla, že jen žena ženě skutečně porozumí a uspokojí ji. Od té doby můj klín větší slast nepoznal.", zasmečovala hned zkraje hry. Naši další jiskřivou konverzaci přerušil zástup dívek a mladíků s náčrtníky, kteří sestoupili po schodišti a oblehli bar s žízní karavany, co se vynořila po třech týdnech z nitra pouště. "Umělci.", vysvětlila spěšně Lucka a odměnila mě vděčným úsměvem, když jsem se bez řečí postavil vedle ní za bar, protože její dvojka ještě nedorazila. "A jaké múzy je u nás líbají?", zajímal jsem se, zatímco jsem, jak se sklonila k myčce pro čisté sklo, odhadoval přes upnutou minisukni, která jí hezky obtahovala zadeček, jaké kalhotky má asi pod ní. Podle vykrojeného obrysu šlo o pěkně nestydatá tanga. "Múzy z časů před čtyřiceti lety. Znáš Val, tu mozaiku nemohla nechat jenom tak. Takže mladí umělci z akademie čehosi přišli okouknout dílo mistra Hrádeckého v rámci jakéhosi projektu. Nevím, jestli mi víc čumíš na prdel nebo na kozy, ale asi ti na té vodě fakt žádná nanynka nedala, protože úplně cítím, jak mě svlíkáš očima.", dokončila z trochu jiného soudku, ale tvářila se spíš pobaveně než pohoršeně. "Tos věděl, že za komoušů musela jít čtyři procenta z rozpočtu každý státní stavební zakázky na uměleckou výzdobu? Proto ty sochy u škol, nemocnic a v továrnách. A občas to dělali fakt dobrý umělci." vysvětlila mi s bezprostředním tykáním útlá černovláska s mikádem a maličkými prsy, špičatými bradavkami bojovně trčícími přes tílko na tenkých ramínkách. Bylo tak moc na tělo, že to, že má v každé kroužek, to bylo stejně zjevné, jako kdyby byla do půli těla nahá. Sice jsem jí a její oplácanější a žensky tvarovanější kamarádce (která nicméně své houpavé trojky rovněž nekrotila svazujícím prádlem, takže se jí pod tričkem hezky převalovaly) původně jenom přinesl dvě mojita, ale holky mi ochotně daly nahlédnout do svých skicářů a v případě černovlásky i výstřihu. K Lůce se za bar jako nouzová výpomoc postavila Ella, před kterou bych si netroufl ji svádět, a tak jsem si přitáhl židli k umělkyním a nechal se zasvětit do problematiky "čtyřprocentního socialistického umění".Bylo vidět, že ¨Koupající se ženy' obě mladé ženy zaujaly, a tak jsem více méně ze zvyku nadhodil, že ve večerním světle vypadá mozaika zase docela jinak. Černovlásky s kroužky v bradavkách nezabrala, prsatá blondýna zabrala...

Když jsem se druhé ráno probudil vedle ní v bytě kdesi na Žižkově a pokusil se potichu vytratit, rozespale zavrněla, vzala mou ruku a přitiskla si ji rezolutně vepředu na nahá prsa. "Než půjdeš, ještě Kamilku jednou... vošukej...", broukla. Že o sobě při sexu má tendenci mluvit ve třetí osobě, toho jsem si všiml už v noci, kdy jsme si to po příchodu do bytu do pěti minut rozdali v obýváku na gauči. "Joo...mrdej Kamču...vojeď jí tu její kundu sprostou, nadrbanou...!", povzbuzovala mě hlasitě. Pokusil jsem se co nejlíp její přání vyplnit a velké kozy se jí visící houpaly a pleskaly o sebe, jak jsem ji na čtyřech bral zezadu a rukama jí tiskl pěkně stavěnou prdel. Když došlo na otázku antikoncepce, zakňourala jen: "Vycákej se do Kamilky...bere prášky!" Nikdy jsem podobně mluvit žádnou holku neslyšel, ale bylo to docela rajcovní a i ráno to mělo, spolu s malátnou poddajností jejích ženských křivek, potřebný efekt. Začal jsem její měkké prso převalovat mezi prsty, a když se bradavka na něm vztyčila a ztvrdla, stiskl jsem ji a začal kozou potřásat. "Hmmm...", zavrněla Kamča a vyšla naproti mému vztyčujícímu se klacku svým kulatým zadkem. Za chvíli jsem cítil na žaludu její vlhce horkou, macatou mušli, která mě zašimrala neoholenými chloupky, ale při prvním pohybu proti ní se mi otevřela a nechala mě zajet do štěrbiny. Kamča už dál prakticky nemusela dělat nic, jen mi držela s kundou nastavenou mému čuráku, kterým jsem ji píchal, až se ji kozy na prostěradle převalovaly. "Jooo....mrdej Kamču...přitlač...ještě, už ... budu ....uuuuuuuuž....!", sténala do polštáře, kam pak zabořila hlavu a vykřičela svůj nastupující orgasmus. Po něm úplně zhadrovatěla a bezvládná se nechala dál šukat, dokud jsem se nepřiblížil k vrcholu i já. S trochou zlomyslnosti jsem tentokrát nevystříkl do její horké frndy, ale vytáhl čurák těsně předtím z ní a zcákal pasivní Kamile celá nahá záda a prdel. Zkropená jako pornoherečka na konci scény, jenom broukla, že stačí zabouchnout a dole že je odemčeno. Když jsem se potichu oblékl, už pravidelně oddychovala, přestože jí od ramen mezi lopatkami až na oblé půlky zadku stékaly pořád bílé pramínky mého semene. Bylo docela možné, že po dvojitém omrdání bude spát až do oběda. Dole byl dům opravdu odemčený a já zvesela vyšel do sobotního rána. Zrovna když jsem si říkal, jak je prima, že tady jistě nepotkám Helenu, málem jsem vrazil do Elly. Venčila svého psíka Tima a změřila si mě nemilosrdným pohledem. "A to se podívejme, Michal. Neříkal jsi tuhle, že bydlíš na Dědině? To bylo asi nějaké brzké ranní doučování... Nebo jdeš od té prsaté bloncky, co si tě včera odváděla?", ušklíbla se s kousavostí holek, co samy mají prsa spíš malá. "Náhodou, jmenuje se Kamila a hodlám si ji vzít.", odsekl jsem vzdorovitě první blbost, co mě napadla. "Ty jsi debil!", vyprskla Ella upřímným smíchem. "Uvařila ti prsalína aspoň kafe? Támhle za rohem mají dobrý. Tak pojď.", mávla na mě rukou, Tim zvedl jedno ucho a vyšli jsme, jako bychom to takhle dělali každou sobotu. Já ale dobře věděl, co způsobilo proměnu ironické a sžíravé Elly. Továrna si o tom včera šuškala celý večer, a i když jsem se pilně věnoval houpavým vnadám macaté Kamči, zaznamenal jsem to taky: Pája, legendární "pražský bohém" a Ellin kluk, se příští týden vrací ze stáže. Ella sama nic nijak nekomentovala, ale radost z ní tryskala každým pórem.