Ani nevím, jestli to tak chtěla

Ocas mám zasunutý hluboko v jejím krku. Žalud pulzuje a stříká jí do jícnu dávku mojí mrdky.
Dívám se do bronzových očí a snažím se v prázdném pohledu najít alespoň náznak nějaké emoce. Nic. Civí na mně dvě doširoka otevřené bulvy s rozmazananými očními stíny.
Našpulím rty a plivnu jí do levého oka. Mrkne. Pak se začne dávit. Čuráka mám pořád až po kořen v jejím krku a ona nemůže dýchat. Úplně jsem na to zapoměl. To je ta moje roztržitost.
Nechce se mi ho vyndávat, ale vzpomenu si, že ve škole nám paní učitelka Svitáková říkala něco o tom, že ženy jsou křehká stvoření.
Chytnu jí tedy pořádně zezadu za cop a zabořím si její tvář co nejsilněji do rozkroku. Cítím, jak se jí nosní chrupavka ohne doprava. Mladé dívky jí mají pružnou.
Útroby se jí znovu obrátí naruby. Prsa a břicho se zavlní jako pšenice v poryvu větru. Sundám si její hlavu z ocasu. První šťastný nádech. Ten je vždy nejsladší.
Je štíhlá, mladá a celkem pohledná. Měla by motat hlavu mladým nadrženým klukům. Místo toho je tady se mnou a už po sté trošku sykne, když jí plácnu přes pravou bradavku. Má ji citlivější, než levou. Schválně ji plácnu přes levé prso. Nic.
Bere si kapesník a čistí si nos. Trochu jí tam nateklo, když se dávila mým čurákem. Je pečlivá, profoukne si obě nosní dírky a špičkou smotaného kapesníku je vyčistí zevnitř do sucha.
Doma má dvouleté děcko, které vychovává hlavně její matka. Na svůj věk má krásně pevné kozy, ta matka. Jednou je musím dostat do postele obě. Jsem jako vždy maximalista, takže někde vzadu v hlavě vidím trio matka - dcera - vnučka. Jenže malá má teď teprve dva, takže to bude reálné za ... - no nic, zůstanu u matky s dcerou.
Leží přede mnou na posteli a oddychuje. Roztáhnu jí půlky. Nevím proč, ale poslední dobou se mi na ženských nejvíce líbí řitní otvor. Prý se dělají i plastiky, aby vypadal lépe. Tahle ho nepotřebuje. Má krásně symetrickou, růžovou kloaku. Strčím jí tam prst a zakroužím kolem. Pak ho vytáhnu a nechám ji prst olíznout.
Pak ještě jednou. Potřetí lehce odvrátí hlavu. Asi projev svobodné vůle.
Už mi zase v rámci možnosti stojí a tak přitisknu žalud k jejímu zadnímu oknu do duše, počkám chvíli, než svěrač povolí a vrazím jí ho hluboko do zadku. Prsty nabere látku prostěradla pod rukama a sevře je do pěstí.
Přirážím a cítím, jak jí svěrač stále více povoluje. Je to talent. Kdyby chtěla, mohla by tou prdelí klidně i rodit.
Zazvoní jí telefon na nočním stolku. Pravou rukou pustí zmuchlané prostěradlo a čeká.
"Vem to."
Dlaní prostěradlo trochu narovná a pak se natáhne pro telefon.
"Haló?"
Slyším hlas její matky a přirážím dál. Vlastně trochu rychleji, protože si vzpomenu na matčiny kozy.
"Nechtěla tu pomazánku z červené misky, tak jsem jí to přesypala do skleničky a přidala jsem tam rajče ..." slyším švitoření ze sluchátka a začnu bušit do jejího análu ze všech sil.
"Ty tam ...?"
"Jo."
"Tak já ... zavěsím, ne?"
Udělal jsem se. Dneska potřetí a naposledy.
Spojení se přerušilo.