Někdy příště...

Nějakou dobu spolu komunikovali, špičkovali se, měli vzájemnou společnost. Probírali od všeho něco, včetně nejintimnějších detailů. I když rozdílní v některých věcech, stále se zajímající.

Jenže není nad to vidět se osobně.. Oba ale zaneprázdnění, kvůli různým souvislostem časově úplně mimo nějakému rozumnému potkávání se. Ke všemu ne zrovna blízko od sebe. On se ale rozhodl bouchnout do stolu a nabídl se přijet jeden konktrétní den. Souhlasila s prvním živým setkáním po práci. Bez vedlejších úmyslů.. Společně se takto domluvili.

Má on jet naproti autem či vlakem snad? Říkal si, ještě zůstanu při smůle viset na dálnici v odpolední špičce a přijedu pozdě, to je každodenní klasika, to nehodlám riskovat. Zvolil tedy na pohodu vlak.

Nervozita, zároveň ale těšení, očekávání z obou stran. Začátek klasika. Ona hodinové zpoždění kvůli práci. Dohledání na domluveném místě, představení se, letmé dva polibky a čas nás tlačí, at něco stihneme, říkají si. Oboustranný první dojem zafungoval, do jejího auta došli oba.. :) Nasedají rychle a objíždějí pár hezkých míst. Vždy vystoupí, procházka a hezké povídání. Zdá se, že si notují. Je hladová po náročném dni. Na jednom místě si objednávají hotovky. Konečně sedí i proti sobě, nejdou jen při sobě. Vidí si do očí, ona si nevědomky upravuje prsa, je to legrační. Nervozita rychle vyprchala, konverzace v podobně vtipném módu jako doposud v mobilu, volání, videích. Bohužel, čas je jejich nepřítel.. Nabídne se, že ho odveze až domů. Reaguje, ať neblbne, že toho má moc a musí taky někdy spát, že si nějak poradí. Ale ona je rezolutní a zavelí jedem! Cestou ho nechá mixovat jeho oblíbenou muziku a vzdálenost utíká s další příjemnou konverzací jako po másle. Jak to, že hezký čas vždy tak rychle utíká..?

S blížícím se dojezdem ji on z již osvětleného města neustále nutí neposlouchat navigaci, sjíždět z ní, prý zkratkami..? Vše podél temných lesů s různými odbočkami nikam, do tmy. Brnká jí tak na trochu nervy. Zpozorní, je ostražitá, ale on zároveň cítí, že se nebojí a lehce, přirozeně ji to napětí z neznáma vzrušuje, i když.. Přemýšlí, neřekne on snad teď najednou tady zastav, potřebuju si odskočit nebo jiný výmysl? Sama hlesne, aby mu dala najevo svůj názor, ne, nebojím se, že máš postranní úmysly.. Jsem velká holka říká. On se zvláštně podezřelým úsměvem přikyvuje..? Konečně zase světlo v dáli, obrysy nějakých budov, další komunikace, semafory, uklidňuje ji to.

Zastavují u garáže. Je dlouho, strašně moc dlouho, být tak aspoň o 4 hodiny míň.. Čas je nepřítel obou. Ještě se trmácet zpět, ráno, čili vlastně cobydup nevyspaná musí do práce, je tam nepostradatelná, prostě musí.. Oba ví co si slíbili, jen hezký večer bez.. On přesto naléhá. Když jsme přece až tady, jen ukážu, kde bydlím a pomažeš. Ona prvně opravdu znejistí. Přestává mu věřit? Sama neví. On to cítí, je ale neoblomný, tady se loučit nechce.. Ona tápe, ale nechá se ukecat. Trošku šokovaná zamyká auto, neví co se bude dít.. Je strašně hodin hlavně, v hlavě se jí mele mix všeho.. Zamkne mě tam? Bude naléhat? To přeci nechci takhle! Opravdu je lehce vyděšená, adrenalin pracuje.. Jsem vůbec upravavená dole pořádně v tom mém neustálém fofru? Cestou do bytu jí říká jen tak mimochodem vtip o podprsenkách, bere ji za rameno a nasměrovává ke vstupu. Začíná být lehce zoufalá, situace přituhuje.. Je to tady, chce mě teď, tady u něj, už dneska, to jsme takhle nedomlouvali! Já koza naivní.. Je mírně paralyzovaná. Vstupují do bytu, respektive ona se zdráhá, ale po prodlevě zaraženě vchází.. On zavírá dveře, rozsvěcuje. Teď mi začne chtít pomáhat ze šatů, odložit si, přemítá si. Co sakra podniknu? Vždyť už jsem dokonce v bytě.. Přece nezačnu ječet a neudělám mu u sousedů ostudu..?

Ale situace se náhle mění.. Uklidňuje. On ví, že by se podělalo, zazdilo vše dosavadní hezké nějakou nesvlečenou rychlovkou.. Uvědomuje si to dobře, celou dobu, celý den to ví, jen ho bavilo to jiskření, troška nejistoty. Ano, chtěl setkání natahovat co to půjde, ale nemůže do nekonečna, dobře to ví. Prosimtě, řiká, nemusíš se bát, jen rychle obejdeme byt, ať máš představu co a jak kdyby příště.. A letíš domů, hm? Ona se uvolňuje, snad si i nazouvá nabízené pantofle. Vše obešli. Ložnici, gauč v obýváku viděla.. Poděkovali si vzájemně za hezký večer a slíbili si příště víc. Hlavně dorazit do bytu dřív..

Dojela v pořádku, do práce lehce zaspala.

Někdy příště
Slíbí si a v davu zmizí
Příště už si budou cizí
Někdy příště...