Ve skrytu červánků

Stojím u autobusového nádraží. Je jarní podvečer a podle oblohy už se evidentně chystá brzo smrákat, když tu vidím přijíždět princeznin kočár.
Je pátek večer a my máme domluvenou procházku a společný víkend u mě. Tvůj kočár se blíží ke mě a již skrze čelní okno rozeznávám detaily tvé tváře. Nejde si nevšimnout úsměvu a dobrého rozpoložení, jež sebou z mladoboleslavska přivážíš.
Bylo už na čase, když jsem vycházel z bytu, bylo ještě docela horko a sluníčko svítilo, vyrazil jsem tedy poměrně na lehko a protože jsem zvyklý chodit všude včas, stál jsem tam pro jistotu o půl hodiny dříve, Co kdyby jsi byla v předstihu a pak tam na mě
musela čekat :)
Zajíždíš na parkoviště a jdu ti naproti gentlemansky otevřít dveře, aby jsi mohla pohodlně vystoupit.
Podávám ti ruku a pomáhám ti vstát ze sedačky. Jak je mi již
mírně chladno, cítím to příjemné teplo, jehož zdrojem je mi teď tvá dlaň, jenž ještě před chvilkou pevně svírala obvod volantu. Zvedáš se ze sedačky, otačíš na mě pohled, oči ti jiskří a krásně se na mě usmíváš. V tu chvíli jako by se zastavil čas a já tě sledoval ve zpomaleném záběru.
"Ahoj
Budulínku, tak mě máš tady", proneseš a zleva i zprava mi vlepíš něžný a tam vnitru hřejivý polibek na tvář. Pravou rukou tě obejmu kolem pasu, přitlačím tě k sobě a celé tvé
tělo se ke mě teď tiskne a kopíruje to mé. Srdce mi plesá,
cítím se hrozně příjemně a chvilku tě jen tak objímám a nasávám vůni tvých čerstvě vypraných vlásků, jenž mě lehce
šimrají pod nosem. Dávám ti pusu na čelíčko, beru tě za ruku a vyrážíme směrem k naší oblíbené stezce podél Jizery.
Procházím kolem malé vodní elektrárny a míjíme lavičku, na které jsi si minulý týden obouvala brusle. Oba si ihned vybavíme tu roztomilou scénu v tvých šatech, podíváme se na sebe a culíme se na sebe. Krátce se políbíme s úsměvem na tváři a jdeme dál.
Pomalou chůzí jdeme podél Jizery, obzor zaplňují
červánky, není zima, ale tepla už ubývá. Díváme se skrze louku na zámek Malý Rohozec, který vzdušnou čarou asi o třista metrů míjíme a vychutnáváme si ten barevny podvečerní pohled.
Jsou tu stále ještě lidi. Chvilkami potkáváme maminky s kočárky,
pejskaře, běžců a zamilovaných dvojic, které dle jejich výrazu ve tvářích napadl úplně stejný nápad, jako nás dva. Když se na ně podíváme, uculí se a všem nám je jasné, co má kdo za lubem.
Mlčky se držíme za ruku, cítíc jeden druhého a vychutnávajíc kouzlo okamžiku a božského klidu, který doplňuje zpěv ptáků (mám tím na mysl těch létajících zvířátek,
poletujících ze stromu na strom). Občas se na chvilku zastavíme a obejmeme. Je to nádherné a příjemné, cítíme blízkost jeden druhého, vnitřní štěstí že se máme a že tento okamžik můžeme společně sdílet, přitom kdo by to o nás ještě pár týdnů zpátky vůbec řekl? Myslím že ani jeden z nás.
Jsme stále v objetí, díváme se jeden druhému hluboce do očí, krom odrážející se rudé oblohy v nich vidíme onu jiskru, jiskru naděje, nadšení, štěstí a v neposlední řadě také jiskru touhy a chtíče být tomu druhému ještě blíže, nežli jsme právě teď. V těch očích se ztrácím a podvědomě se skláním k tvým rtům blíž a blíž až mé rty začínají ochutnávat ty tvé. Už to nejsou moje a tvoje rty, teď už jsou to rty jedny,
spojené a sdělující si vše co zrovna nejde slovy vyslovit. Naše jazyky se proplétají, můj stisk tvých boku mlsně sílý a oba cítíme potřebu být někde skutečně sami, udělat si pohodlí a být si tak blízko, jak jen to naše biologická stavba těl dovoluje.
Chytneme se opět za ruce, zrychlíme krok, jehož tempo teď neudává melancholická nálada, ale chtíč, touha a horkost našich těl.
Jsme v půlce cesty do Dolánek a po levé straně
míjíme uměle vytvořenou pláž s pískovým volejbalovým hřištěm obklopeného lavičkami. Je to úsek, který je téměř bez využití,
protože je zcela odloučen od stánků s občerstvením a spíš sem chodí lidé kteří chtějí mít klid a rozjímat. Pláž sice není
nijak udržovaná, ale svažuje se k Jizeře a ze stezky na ni není
vidět, to je něco přesně pro nás dva.
Blížíme se k ní a oběma nám začíná bušit srdce, kdyby nám teď měřili EKG,
nechají si nás tam raději přes noc na pozorování. Přistihli jsme se, jak už téměř běžíme, něco tam uvnitř už chce prostě ven, už to v sobě nemůžeme nadále potlačovat, ta naše z pravěkých dob vrozená živočišnost se nezadržitelně klube na povrch a jestli to nestihneme na pláž, tak se někdo na stezce bude velice dobře bavit tím, co se jeho očím naskytne za pohled.
Máme obrovské štěstí, stihli jsme to až na pláž a ve svažovitém zákrytu terénu a dá se říct že v bezpečí od cizích pohledů
a mlsných očí. Rozhodíme si naši oblíbenou deku, leháme si vedle sebe na záda, pokládáš si hlavu na můj hrudník, rukou tě objímám a přitlačuji se tě k sobě. Do vlasů ti dávám pusu a díváme se vzhůru do oblak.
Oba už víme co chceme provádět, naše pudy jsou neomylné, ale přesto se na chvilku zastavujeme a vychutnáváme ten okamžik, protože přesně za 24 vteřin se oba přestaneme ovládat a nejspíš si při té
neovladatelnosti poškodíme naše svršky.
4... 3... 2... 1... a je to tady, čas uplynul a jako u nízkého startu sprinterského běžce na sto metrů okamžitě začíná to, co se v nás celou tu dobu klubalo ven. Začínáme se líbat a intenzita polibků, doteků
a síla objetí sílý a sílý.
Ležíš na mě, vášnivě se líbáme a válíme sudy, jak se jeden druhého zmocňujeme.
Začínají
z nás létat svršky a já už na svém holém hrudníku cítím tvá
rozpálena prsa. Jemně tě koušu do ucha, sjíždím po krku níž
a lemuji tě polibky, až jsem u tvých bradavek. Jsou pevné a hrdě
směřují k nebi. Nežně je líbám a rukou ti přes zadeček stahuji kalhotky, jsem tak napnutý a rozvrkočený, že je div neroztrhnu samou vášní.
Jsme nazí, zcela nazí a ty cítíš
jak ti větřík oblizuje klín, zadeček a celý zbytek těla. Je to moc příjemné, jsme venku na dece, zcela nazí, nikde nikdo a my jsme tak, jak nás příroda stvořila.
Promiň, nejde to,
chtěl jsem být pomalý, něžný, citlivý, ale neovládám se.
Moje pusa prozkoumává tvé bříško a stále klesá níž a níž
směrem k tvému božskému klínu. Už jsem u něj a cítím tu sladkou vůni, nevím k čemu ji přesně přirovnat, ale zcela jistě
vím, co je jejím zdrojem.
Kundička je v jednom ohni, teče a přenádherně voní. Ale já se brzdím a na poslední chvilku jazykem vybírám zatáčku, div se nedostanu kvůli vlhkosti do smyku, těsně míjím kundičku a napojuji se na vnitřní stranu stehen, která pusinkuju čím dál intenzivněji a čím dál nedočkavěji.
Rukou jsem ti zavadil o tu tvou lasturku, poznal jsem to, protože jsem okamžitě cítil něco mokrého na ruce. To už je na mě ale moc a okamžitě svou hlavu prudce vrážím do tvého klína a jazykem nabírám ten tvůj božský med a jako kdybych měsíc nejedl, hltám ho všechen, jazyk ti do ni strkám jako když mravenečník natrefí na zdroj potravy, abych si z tvého nitra nabral co nejvíce přímo z nejhlubšího tvého nitra.
Sténáš, prudce se hýbeš v pánvi, propínáš se, když
tu mě silně čapneš za vlasy, div mi i těch par posledních nevytrhneš z hlavy, stehny mi sevřeš hlavu, jako kdyby to byl vlašský ořech a tvá stehna louskáček na ořechy a v silné
křeči zaječíš, až se ptáci z okolních strom, krmící své
mladé, rozlétnou vyplašeně do všech světových stran.
Udělala jsi se, sápeš po dechu, celá se klepeš a svíjíš, boky se ti kroutí jako paragraf a v tvé ruce stále svírají chomáč mých vlasů.
Chtěl bych tě ještě chvilku lízat a pořádně tě
potrápit, ale to už nejde vydržet a chci být v tobě, spojen v jedno tělo, jeden organismus, jednu vášeň a spletenec těl.
Vcházím do tebe, velice, velice pomalinku a citlivě.
Držíš mě za prdel a snažíš se mě silou nabodnout až po kořen, ale já se nedávám a nezrychluji. Milimetr po milimetru ho do tebe pomalinku zasouvám, ty se přitom prohýbáš v zádech a vydáváš ze sebe asi nejdelší vzdech v tvém životě, skoro mám pocit že se u toho zasouvání uděláš. Pomalu pokračuji, až
jsou má třísla zcela nalepená na tobě, jsem v tobě už celý,
maximálně zaražený a bokama stále tlačím proti tvým, aby jsi to pořádně cítila.
Líbám tě na krk a začínám se v tobě
pomalinku pohupovat, přirážím dovnitř a ven, pěkně si tě
vychutnávám a sleduji jak se u toho slastně propínáš.
Ve chvíli kdy to nejméně čekáš a jsem téměř venku, na samotném kraji tvé studánky, prudce přirazím vpřed až na doraz, koule mi hlasitě plesknout o tvůj zadek. Úplně to s tebou hrkne, nečekala jsi to a vykřikneš slastí. Začínám zvyšovat intenzitu a vzpomínám na reklamu králíčka Duracella, mám podobné tempo i náboj. Jsem jako nadržená králík, jako sbíječka drtící
betonové podloží. Mám sto chutí tě zcela probodnout.
Hekáš
a tvé nehty se mi teď zarývají do zadku a na zádech se mi právě
tou druhou rukou staráš o pořádné jizvy, které mi to ještě
minimálně dva týdny budou připomínat.
Ale já už
nemůžu, nejde to vydržet, cítím se jak vodní hydrant těsně
před prasknutím a už to musí ven. Jestli to pustím do tebe,
budeš to mít snad až v žaludku. Musím ho rychle vyndat. Vyndávám ho ven a ty si ho pohotově bereš do ruky a rytmicky mi ho honíš.
Sotva párkrát přejedeš tam a zpět, cítíš jak začne škubat a na svém těle najednou cítíš horkost, na celé tělo dopadající
horké sperma, které ti kouskem přistálo až na rtech.
Chvilku si s ním ještě hraješ, dokud nevyteče poslední kapka. Kroutíš
boky a rukou si to roztíráš po těle. Nabíráš si na dva prsty a strkáš si je do úst, mlaskáš a olizuješ si je. Mě se podlamují
kolena, svaluji se na záda, když tu najednou vidím tvoji kundičku,
která mi dosedá na obličej. Zcela jsi mě zasedla, nemohu ani dýchat, máš ji přímo na mých ústech, jsem zcela znehybněn a cítím na svém péru, nástroji lásky teplo. Chvilku tápu a pak už vím, začala jsi mi ho jemňoučce a něžně cucat a vysávat zbytek toho, co na něm ještě ulpělo.
Div tou rozkoší
nezačínám omdlévat. Je to úžasný pocit, jazykem ti už jen lehoučce projíždím tvé šťavnaté pysky a umírám rozkoší.
Jestli je to sen, nechci se probudit. Jestli mám nekdy umřít, chci umřít právě takhle, spokojeny a neskutečně
šťastný....