Virtuální realita a skutečné pokušení

Ten večer jsem věděla, že bude zajímavý, ale netušila jsem, kam až se věci vyvinou. Franta, můj dobrý kamarád, zaklepal na dveře přesně v osm. S úsměvem na tváři a lahví vína v ruce vešel do mého bytu. "Tereza má nějakou holčičí akci, tak jsem si říkal, že se stavím," oznámil nenuceně. S Frantou jsme se znali už roky, a i když chodil s mojí kamarádkou, mezi námi panovala zvláštní chemie. Možná to bylo tím, že jsem si všimla… no, určitých věcí. Franta nebyl jen pohledný, měl i něco navíc. Zavedla jsem ho do obýváku a nabídla mu víno, zatímco jsme si povídali. Všimla jsem si, jak je dnes uvolněný, možná víc, než bych čekala. Jakmile jsme probrali všechny obvyklé věci, rozhodla jsem se mu ukázat novinku, kterou jsem nedávno dostala – sadu pro virtuální realitu. Byla jsem nadšená, že si ji budu moci vyzkoušet s někým dalším. "To je bomba!" zvolal Franta, když jsem mu ukázala, jak zařízení funguje. Chvilku se rozhlížel kolem, pak mě trochu skepticky pozoroval. "A co se v tom dá dělat?" zeptal se. Usmála jsem se. "Všechno. Ale mám tu jednu zajímavou hru, co by tě mohla bavit," odpověděla jsem. Byla to hra s velmi explicitním obsahem, a já jsem věděla, že to bude dokonalá záminka. Už nějakou dobu jsem totiž přemýšlela, jaké by to bylo, kdybych měla možnost si s Frantou trochu pohrát – jen na chvíli. A teď byl ten moment. Franta se pohodlně posadil na gauč, nasadil si brýle a úplně se ponořil do virtuálního světa. Jeho obličej se lehce usmíval, oči pod brýlemi byly doširoka otevřené. "To je fakt neskutečný!" zasmál se. "Vidíš? Říkala jsem, že to bude něco speciálního," odpověděla jsem a sedla si vedle něj. Chvilku jsem ho pozorovala, jak se do hry noří čím dál víc. A pak jsem uviděla svou šanci. Jeho rozkrok začínal prozrazovat, že si obsah hry užívá. Jeho vzrušení bylo očividné. "Franto, asi by ses měl trochu uvolnit, vypadá to, že si to fakt užíváš," řekla jsem se smíchem. On se jen uchechtl, aniž by sundal brýle. "No, co si budem povídat, je to vážně působivý," odpověděl. Položila jsem mu ruku na stehno, zpočátku jemně. Nechal to být. Postupně jsem se posunula blíž. Byl úplně ponořený do svého světa, takže si sotva uvědomoval, co se kolem něj děje. Moje ruka se opatrně přesunula na jeho zip. Čekala jsem, jestli mě zastaví, ale neudělal to. Když jsem ho osvobodila, nemohla jsem potlačit vzrušený nádech. Byl obrovský, přesně tak, jak jsem si představovala. Franta zareagoval jen jemným přikývnutím, ale jinak zůstal plně zabraný do hry. Možná si myslel, že je to součást zážitku. A já? Nemohla jsem odolat. Začala jsem opatrně. Jazykem jsem přejížděla po jeho délce, pomalu a důkladně, vychutnávala jsem si každý centimetr. Moje ruce jemně objaly jeho mohutnost, nehty lehce přejížděly po jeho povrchu. Franta si tiše povzdechl, což mě jen povzbudilo. Cítila jsem, jak jeho tělo reaguje na každý můj dotek. Hra ho zřejmě úplně pohltila, ale já jsem byla ta, kdo měl teď kontrolu. Střídala jsem jemnost s intenzitou, hrála si s ním tak, jak jsem to vždycky chtěla. Nakonec jsem si ho vzala celého, překonala jsem vlastní hranice, protože jsem věděla, že na tenhle moment nikdy nezapomenu. Cítila jsem ho hluboko v sobě, každým pohybem jsem ho nechala pochopit, že tohle je můj způsob, jak ho uctívat. Když vše skončilo, Franta sundal brýle a usmál se. "Ta hra byla šílená… ale myslím, že realita byla ještě lepší," řekl a mrknul na mě. V jeho očích bylo něco, co mě ujistilo, že tohle není naposledy.