Oprava u tchýně

Když jsem si bral svou ženu, byla to štíhlá holka 60 kilo. Její máma, moje budoucí tchýně dobrých sto kilo, kyprá 40 cátnice, 6 plný prsa, prostě šťabajzna. Roky plynuly a v šedesáti zemřel tchán a ona zůstala na dům sama. Tak jsem občas jel něco opravit. Tu světlo, topení atd. Jednou zavolala, že nefunguje vodárna. Odpoledne jsem tam zajel. Zjistil, že jen nespína spínač, protože má zarostlý vodním kamenem přívod. Vyčistil jsem to, nafoukal vodárnu na správný tlak a bylo hotovo. Tchýně, říkejme jí Blanka, že jestli nechci kafčo nebo nebo čaj. Kafčo si dám rád. Sedla si se mnou, probrali jsme život. Dopil jsem a zeptal se jestli není ještě něco potřeba. Prý ne, akorát jí bolí záda. Tak říkám, že ji je namažu. To né, to se nesluší. Říkám, bolí tě? Já tě nesním. Přinesla masážní hřejivý krém a šlo se do ložnice. Ať se otočím. Otočil jsem se a proti mě zrcadlo na skříni. Svlékla si tričko, sundala podprsenku. Viděl jsem odraz v zrcadle, těžký prsa jí houpla do pasu, ale bradavky krásně velký. Lehla si na postel, že už můžu. Masíroval jsem ji asi půl hodiny. Ocas mě v montérkách stál jak kámen. Pak jsem šel do kuchyně, přišla za mnou a poděkovala, že to bylo supr. Ale nikde to neříkej. Bude to naše tajemství. To víš, že jo Blani. Hlavně, ať tě ty záda přestanou bolet. Odjel jsem a musím říct, že na to, že je Bláně 65, tak bych do toho šel. Tak kdyby tu byla nějaká s bolestí zad, rád namasíruju.