Nejistá sezóna mistra Hrádeckého (8.)

Když jsem skončil s hlídáním domu kolegy Kasalického, které mi zpříjemnil dvěma sezeními s amatérskými modelkami Bětkou a Hedou, vrátil jsem se do Prahy, abych pracoval na své mozaice do soutěže o výzdobu zasedačky pražské "továrny na kde co", jak jsem si ji překřtil. S prvním návrhem jsem nebyl spokojený, a tak jsem zašel do skladu pro materiál na druhou verzi. Jak se ukázalo, pobytem v Nymburku jsem propásl odchod Lidunky na mateřskou. "Mám Vás moooooc pozdravovat a vynahradit Vám to, že jste paní šéfovou už nezastihl. Což teda nechápu jak a proč.", zamračila se Ema a podezřívavě si mě změřila. Výtvarné družstvo zřejmě v kádrové nouzi navzdory nízkému věku mladinkou Lidčinu pomocnici povýšilo do dvojjediné funkce vedoucí a jediné pracovnice. Svou roli momentální vládkyně skladu si zjevně užívala. "Posledně jste kecal, s tím Expem.", obvinila mě. "Nekecal, řekla jste to Vy, já Vám to jen nevyvracel."., zaculil jsem se svatouškovsky. "Však jsem to záhy prokoukla. Všimla jsem si, že muži mají tendenci mě podceňovat. Vidí ve mně nanynku, co má kukadla na mrkání a pindu na píchání, ale ono je to složitější. Nešokuji Vás, mistře?", nahodila záměrně afektovaný výraz. "Ubezpečuji Vás, že vůbec, jsem naopak nadšený Vaší otevřeností.", opáčil jsem hbitě, přestože mě její přímočarost ve vyjadřování zaskočila. "Totéž mi říká můj gynekolog." "No ale tohle už bylo trochu laciné, nemyslíte?" "Ani bych neřekla. Ostatně, třeba se budete chtít přesvědčit. Paní Lída mě před Vámi ve skutečnosti důrazně varovala, vykreslila to trochu jako scénu z 'Vrchní, prchni!'. Znáte ten film, že? Jak se tam těhotná Eliška Balzerová loučí a vykládá té mladinké husičce, že se ta mříž spouští zádama...", zahihňala se Ema, jakkoliv celkem trefila hřebíček na hlavičku. Navíc jsem zpětně začal Lidku podezřívat, jestli si své sténání "Jsem vdaná!", kterým mě tak vzrušovala při našem milování ve skladu, nevypůjčila z téhož filmu. "Ty dílečky Vám samozřejmě najdu, jen se bojím, že v té soutěži máte pramalou šanci. V tomhle bolševickým skanzenu je stejně všechno dohodnuté a rozdělené předem.", zatvářila se Ema skepticky nad mým vypsaným seznamem materiálu. Gestem jsem jí dal najevo, že tenhle typ řečí není dobrý nápad. "Copak? Já myslela, že jste nesmiřitelný rebel, co měl roky zakázanou Prahu, protože..." "Měl nebo neměl, nerad bych, abyste pro změnu Vy měla potíže. Tady i stěny mají uši. Děláte přece přijímačky na akademii, ne?" "Jů, jak to víte?", vypadla na chvíli upřímným překvapením z role cyničky nad věcí, zatímco mně, kdo ví proč, začalo z čista jasna vrtat hlavou, jestli má pod pláštěm podprsenku, protože jí na něm dva hroty na vrcholcích malých ňader bojovně trčely až příliš zřetelně na to, že by to bylo přes košíčky. Pokud tedy nemá nějaký nestydatě průsvitný zápaďácký model na tělo... Mé nonšalantní pokrčení rameny, které mělo naznačovat, že já vím všechno, poněkud zdevalvoval fakt, že si vzápětí všimla, jak okukuju její křivky, obrátila teatrálně oči v sloup, pak si přihladila plášť, takže jí obrysy prsou ještě znepokojivěji vystoupily, a odešla hledat můj poptávaný materiál.

To, že mi zaměstnavatel poskytl nečekaně dlouhý čas na přípravu soutěžního návrhu, mě mimoděk přivedlo k poznání, že po několika letech harcování se po továrnách půlky Československa jsem v Praze trochu ztratil kontakt s kamarády. Naštěstí o náhodná, ale inspirativní setkání nebyla nouze. "Jé, Emile, kde se tu bereš?", zahalekala ten samý den, co jsem tak zajímavě pohovořil s Emou, bývalá spolužačka Ingrid. Do štíhlé blondýny, která mě svou srdečností překvapila, protože za našich společných let v ateliéru jsem měl dojem, že mě spíš nesnáší, byl zavěšený sympatický klučina, který se rozzářil, když jsem mu pochválil kopačák, co si nesl v podpaží. Vysolil jsem jako bonus hrst jmen předních světových fotbalistů, takže mi stihl prozradit, že jeho vzor je italský útočník Altobelli. "Fíha, nevěděla jsem, že to umíš s dětma. A že se vyznáš ve fotbale.", podivila se Ingrid, když jsem je kousek doprovodil, ona chladně předala mladého sportovce muži, kterému jako by na klopě visel nápis "můj bejvalej, co se s ním tahám o alimenty", a na oplátku mě pozvala na chvíli do nedaleké vinárny. Historku o tom, jak jsem měl coby nadějný středopolař Motorletu našlápnuto stát se slavným internacionálem, smetla jedním nevěřícným gestem (a měla pravdu, protože když jsem po složení přijímaček hledal v Praze klub, na Motorletu mě sice vzali, ale do béčka, a stejně jen na rok, protože pak jsem se tak trochu moc skamarádil ve sprchách s přítelkyní našeho kapitána a na stojáka jí nakládal do nádherně úzké pipiny, dokud jsme nebyli překvapeni...oním kapitánem). Radši si nechala vyprávět mou mozaikovou anabázi. "Páni, tos fakt sjezdil půlku Československa. Nebo to bylo v tvým podání spíš 'ceckoslovensko', co? No nekoukej tak, na škole bylo o tobě známý, že jsi na prsatý. Takže já se svýma lentilkama neměla šanci.", vzdychla ukřivděně a já si všiml, že zatímco já srkám první skleničku, ona dopíjí čtvrtou. Popotáhla si přitom nenápadně halenku v pase tak, aby se jí těsněji přimkla k tělu. Nedalo se přehlédnout, že ani prodělané těhotenství jí na dívčím hrudníku objemnější křivky nevykouzlilo, ale zmiňované "lentilky" jí vystoupily pěkně. "Třeba taková Vendula, ta měla kozy jak vozy.", připomněla naši bývalou spolužačku, co patřila v ročníku k nejvyvinutějším. No jo Vendy, usmál jsem se v duchu. Bylo vlastně zvláštní, že mladá holka, jinak štíhlá, má v nějakých třiadvaceti dudy jako zámecká kojná, jak jsem se ochotně a opakovaně přesvědčoval. Když jsem zabořil do žlábku mezi těmi fenomenálními melouny hlavu poprvé, připadal jsem si jako mezi dvěma měkkými polštáři. Vendy měla roztomilý zvyk, že když jsem jí vsál vrcholek jednoho z obřích prsů s překvapivě malou bradavkou uprostřed široce rozlitého růžového dvorce, tiše a skoro kňouravě sténala, zatímco jí bradavka mým sáním a rostoucím vzrušením otékala a přece jen nabírala na objemu, až hezky trčela jako tuhý dudlík, citlivý na sebemenší dotyk. Podpírala si své nalité poklady dlaněmi, přistrkovala mi je k puse a zajíkala se slastí, když jsem je chtivě hltal a jazykem trápil její vydrážděné cecíky, zatímco se mi snažila osvobodit vzrušením už trčící čurák ze zajetí oblečení. Rozdávali jsme si to většinou v pokojíku, který si pronajímala od příbuzných v jednom činžáku kousek od našich ateliérů, takže našemu mazlení, které vždycky brzy přešlo ve vášnivé píchání, dodávala na pikantnosti nutnost udržet se pokud možno potichu. Vendy mě kromě objemného poprsí fascinovala ještě velmi výrazným ochlupením mezi stehny. Když jsem ji svlékal poprvé, nevěřícně jsem zíral, jak jí vykukují kudrny tmavých chloupků po stranách kalhotek i přes gumu v pase, a když jsem ji spodního prádla gentlemansky zbavil, v hebké houštině těch kudrn jsem se málem ztratil. Lačně rozevřenou a vzrušením už patřičně mokrou pičku jsem ale samozřejmě našel a můj čurák záhy i cestu do jejího svíravého horka, jak mi na něj Vendy dosedala, až se jí objemné melouny divoce vlnily a houpaly. Má snaha ztlumit dlaní její prohlubující se vzdechy, jak se pohyby boků statečně propracovávala k orgasmu, mi vynesla stopy jejích perličkových zoubků z těch několika nejslastnějších vteřin na vrcholu, načež se, ještě celá udýchaná, nade mnou trochu zvedla, aby mé péro z její zmáčené pipiny vyjelo, a rukou mi ho vyhonila, takže jsem jí celý ten drn chloupků mezi nohama bohatě zcákal semenem. Ani jsem se nebál, že by přes tu houštinku nějaká kapka způsobila nechtěné početí... Zvláštní, jak se některé holky člověku životem mihnou intenzivně, ale krátce. Vendy na konci třeťáku dostala na další semestr stipendium do Varšavy, které si díky následné známosti s kníratým polským impresionistou protáhla tak, že jsem ji do promoce už nepotkal. Dodnes si pamatuju na naše poslední milování, kdy mi v šeru Stromovky na jedné vzadu zastrčené lavičce nabídla z boku svou frndu, když si předtím nenápadně svlékla zpod sukně kalhotky a schovala je do kabelky. Byl teplý letní večer, já druhý den odjížděl na celé léto z města, Vendy zase krásně kňourala slastí, když jsem jí přes halenku hnětl ty její úžasné dudy, pod které si stáhla podprdu, aby jí vyklouzly z košíčků, a její projížděná pička do večerního ticha vlhce mlaskala, jak jsem ji mrdal. Když jsem udělal nejdřív ji a pak i sebe, s dušeným chroptěním jsem jí bohatýrsky zcákal vyšpulenou zadnici i chlupatou pipinu, udýchaná Vendy marně hledala v kabelce kapesník, nakonec se poutírala těmi svlečenými kalhotkami a s frndou pod sukní nahou s chichotáním vyrazila, zavěšená do mě, směrem k tramvajím. Na podzim z nápadů na výlet do Polska vždycky nějak sešlo, pak už se objevil ten impresionista s impresivními kníry, a bylo pozdě.

Vzpomínky na prsatou studentskou milenku jsem opustil ve prospěch toho, aby se další z mých někdejších spolužaček tentokrát v čase přítomném neopila víc, než bylo nutné, a vhodně volenými otázkami se mi povedlo Ingrid rozpovídat, takže láhev nepříliš dobrého bílého nezdolala sama. Její líčení práce učitelky v jedné z pražských lidušek, osobních peripetií s nevydařeným manželstvím a neperspektivním poměrem s ředitelem oné lidušky, který nehodlal nic měnit na své ženatosti, ani více méně rezignace na systematičtější vlastní tvorbu byly zajímavým zrcadlem, nastaveným mé původní nespokojenosti s mozaikami na stěnách zasedaček a továrních hal. Naštěstí se mi povedlo vtípky ne až tak hloupými zabránit tomu, aby se propadla do přiopilé sebelítosti, a když jsem v obavě, co by s námi oběma udělala druhá láhev nápoje, co se mi po hýčkání mikulovskými vinaři příčilo nazývat vínem, radši navrhl, že ji doprovodím, jen se usmála a přikývla. Ten nečekaně povědomý úsměv mě přenesl o řadu let zpátky a připomněl mi, že tenkrát Ingrid vlastě vždycky někde poblíž byla, když za studií došlo na pařbu, tah nebo večírek. Stejným úsměvem po mně šlehla, když mi před domem nabídla, jestli se nechci podívat na pár jejích grafických pokusů. "Můj ex má Pavlíka až do zítra.", přihodila informaci, která obhlídku grafik bezpečně řadila k provařeným trikům jako sbírka motýlů, ale nekomentoval jsem to. "Jestli máš ještě chuť, v lednici je láhev poměrně slušnýho bílýho.", nabídla mi, když jsme vešli, ale další míchání už vypitého patoku s něčím, co zhodnotila jako "poměrně slušné", se mi nezdálo jako poukázka na hezký večer, a tak jsem si radši nechal předvést ty grafiky. Některé vypadaly dost dobře. "A teď bych si přece jen něco dal.", nadhodil jsem, když Ingrid došla znovu k té, co mi ukazovala na začátku. "Něco sladkýho. Třeba lentilky.", zkusil jsem štěstí a stiskl zezadu mezi prsty oba kamínky bradavek na jejím plochém hrudníku. Ingrid se ošila, jako by jí projel elektrický proud, ale doprovodila to vzdychnutím, které znělo napůl překvapeně a napůl úlevně, že se ten trouba konečně rozhoupal. Když mi zvrátila hlavu na rameno a začala zrychleně oddychovat, dal jsem si práci, abych její naběhlé bradavky pořádně vydráždil přes látku halenky, pod kterou, o tom jsem se teď už na vlastní prsty přesvědčil, žádnou podprsenku neměla. Nebylo to ani třeba, její křivky byly opravdu skromné i na dospívající děvče, natož dospělou ženu a matku, ale když jsem halenku pomalu vyhrnul a zpod ní vystřelily dvě tmavě rudé bradavky, tvrdé a nepoddajné, ucítil jsem, jak prudce mě ty minimalistické ženské tvary nečekaně vzrušily. "Pořádně mi je ... vytahej ... aby to ... bolelo...prosím!", přerývaně šeptala Ingrid, a jak jsem začal oba malé cecíky tahat, tiše sténala tím víc, čím víc jsem jí mini kozičky protahoval. Muselo to bolet víc než trochu, ale podle toho, jak mi zároveň začala tlačit zadečkem proti rozkroku, líbilo se jí to právě takhle. Zkusmo jsem vyslal jednu ruku z malého prsa na průzkum krajiny pod bříškem a Ingrid ochotně roztáhla stehna, takže jsem bez odporu doputoval ař tam, kde jsem pod prsty ucítil přes kalhotky horké obliby jejího klínu. "I tam mě... pořádně...vytahej...jo, ano, tak...víc...!", horečně vzdychala, když jsem trochu váhavě mušličku, obnaženou posunutím látky kalhotek ke straně, začal prsty rozevírat. "Naplácej mi přes ni... je to...děvka ...nadrženáá ááá... jo, jooo...kunda sprostá...ááá...", zajíkala se a sama se, snad abych se opravdu neupejpal, několikrát dlaní energicky plácla mezi nohama, až to mlasklo.

I když si někdy pořád připadám jako nesmělý studentík, už mi pár slečen a paní často i dost názorně předvedlo, že ne každá stojí o romantiku a nekonečně něžné laskání, některá to naopak ráda pocítí pořádně a vůbec jí u toho nevadí nějaké to plácání nebo tahání za vlasy i jiné části těla. Přesto mě míra touhy Ingrid nechat svoje malá poupátka i hezky pyskaté "třetí poupátko" mezi nohama, krásně vyrýsované pod řídkými světlými chloupky a brzy chtivě rozcapené a mokré, vystavovat co nejdůraznějšímu laskání, o které si dost explicitně a konkrétně říkala, jakkoliv šeptem, docela zaskočilo. Vždycky se ale ženě snažím vyhovět, a jak jsem Ingrid trápil její drobná, sotva zakulacená mini prsíčka i pičku, samotného mě udivilo, jak moc mi přitom péro trčí a touží ji zmrdat. Když jsem Ingrid mezi vším tím plácáním přes poštěvák a taháním za cecíky postupně svlékl a skoro donutil lehnout si nahou na gauč, hbitě se pode mnou stihla otočit na břicho dřív, než jsem jí mohl nabodnout frndičku svým pérem, takže jsem do ní vnikl zezadu, zatímco pode mnou sténala a vedla mé ruce na své bradavky. Když jsem jí ty naběhlé, tvrdé dudlíky přitiskl palci k hrubé látce gauče, zvedala se hrudníkem tak, aby si svá maličká prsa co nejvíc protáhla. Udělala se během chvilky a myslím, že daleko větší vliv než několik mých přírazů do její úzké a v téhle poloze poměrně obtížně dobývané štěrbiny na to mělo právě to trápení plochého hrudníku. Pak už jsem se soustředil jen na to, abych jí pořádně píču ojel, držel jsem ji oběma rukama za půlky drobného zadečku a bušil do té horké prciny, až skoro naříkavě pode mnou sténala a snaživě mi vycházela boky naproti. Když už jsem svůj orgasmus nedokázal dál odkládat a na poslední chvíli z její kundičky vyjel, jako lasička se hbitě stulila k mým slabinám, popadla mě s nečekanou razancí za koule a tím mě přivedla k výstřiku tak prudkému, že prvních pár stahů skoro až bolelo. Se skučením jsem absolutně nedokázal korigovat, kam křečovitě vystřikované dávky mého semene dopadají, ale buď byl potah gauče snadno vypratelný, nebo Ingrid vyhodnotila, že jsou tu momentálně důležitější věci, protože mi jen dál rytmicky tiskla koule, takže jsem řval jako tur a bohatýrsky chrlil své sémě kamsi do prostoru. Teprve když prvotní vlna extáze začala pomalu opadat, Ingrid se sklonila k mému ještě se sem tak zaškubajícímu klacku, začala mi pozorně a skoro láskyplně olizovat žalud, čímž mou prožívanou rozkoš ještě o něco prohloubila, pak můj pomalu ochabující čurák vzala do pusy a dokonce mi zvolna olízala i koule. Jako to nejlogičtější vyústění našeho divokého mrdání mě pak odvedla do ložnice, kde se ani nepokoušela do něčeho obléct, ale prostě se ke mně nahá stulila. "Dík, že zůstaneš přes noc.", zašeptáním stvrdila za mě závazek, který jsem sice původně nenabízel, ale copak se dá od vláčné, nahé a polospící ženy, kterou jste právě omrdali jako nadrženou couru a zhýralou nymfomanku, jen tak odejít?

Druhý den ráno mě vzbudily ranní paprsky, dopadající oknem ložnice na Ingrid, které na vleže skoro úplně nezvlněném hrudníku trčely obě "lentilky" stejně lákavě jako včera. Rána po podobných nocích bývají někdy pořádně obtížná disciplína v rychlém sbalení se a odchodu, ale Ingrid naštěstí žádnými postkoitálními rozpaky netrpěla. "Dík, bylo to ... skvělý!" Můj ředitel na tohle absolutně není, jemu vyhovuju jenom jako poslušná husička, co se nechá ohnout u něj v kanclu a píchat zezadu. I když myslím, že ho ty moje skoro neexistující kozy dost berou. Snad když píchá mně, nechává na pokoji školačky.", zavtipkovala trochu i na svůj účet. "Přitom jak se ukázalo, můj ex je vlastně taky na kozatý. Asi všichni chlapi, radši muchlujete pořádný dudy než kozičky jak když napuchne po vosím bodnutí.", usmála se. "Víš, že mě podváděl s hornistkou od nich z orchestru? Má samozřejmě od toho foukání na lesní roh kozy jak vozy, což ho bralo tak, že si nedokázal pomoct. Dokonce když to dostala a nemohla s ním píchat, vyndala si prostě ven ty dudy a on se o ně udělal." "Ingrid, jak tohle víš? To jsi se schovala do skříně a šmírovala je?" "Haha, to by nebylo špatný, ale ne. Můj milovanej ex mi to s chutí vyprávěl, když už bylo jasný, že jdeme od sebe. No, já se tehdy taky chovala docela jako kráva, takže se zpětně nedivím, že mě rád informoval." "Tak snad jsem odčinil mužskou fixaci na velké prsy obecně i tu mou dávnou preferenci Vendy.", zatvářil jsem se na oko kajícně, ale zmínka o naší bujnými vnady vybavené spolužačce Ingrid úplně pod nos nešla. "Jo tááák, pán v rámci charity brousil fošnu, ale i tak vzpomíná, jak si zajezdil na pěkně kozatý macině.", šokovala mě slovníkem přisprostlé učnice. "Třeba se ten její Polák podělí. Ty ses tenkrát na škole taky dělil ne? No nekoukej tak, kozatá Vendy byla populární napříč studentstvem i pedagogy.", ušklíbla se. "Počkej, jako že profesor Majeský třeba...?" "To ne. Majeský nebyl z kamene, rád se jí podíval do výstřihu, ale byl to platonik. Nejmíň od konce třeťáku se navíc kolem nás furt motala ta jeho Lucka, tvá schovanka. Holky vždycky tvrdily, že mu ji fakt jenom hlídáš a nic s ní nemáš.", mrkla významně. Vybavil jsem si Lucčina neposedná kůzlata pod flanelovým pyžamem, horkou hebkost její kočičky, když jsem zajel za gumu pyžamových kalhot, a zatvářil jsem se neurčitě. "Majeský se zachoval jako gentleman, ruku k dílu přiložili jiní. A nejspíš nejen ruku. Proč myslíš, že do té Poznaně jela Vendula? Kdo tehdy rozděloval podobný stáže? Vždyť ta kozalína ani nebyla v SSM." Vybavil jsem si studijního referenta Pavláta a musel v duchu uznat, že Vendy se o ten studijní pobyt asi musela pravdu zasnažit. "No nic, vzal to čas.", broukla Ingrid smířlivě. "Vendy je náhodou zpátky v Praze, dělá v Polském kulturním institutu. Před asi půl rokem jsme se potkaly na nějaké vernisáži a fajn pokecaly. Akorát jí ten její umělec nadělal tři děcka, sama se smála, že má od kojení dudy až k pupíku. Takže pokud by ses chtěl potěšit luznými tvary své bývalé souložnice, připrav se na opravdový baroko.", opsala si dlaněmi dva velkorysé oblouky pořádný kus od svého plochého hrudníku. Pak definitivně odkopla deku, přitáhla si kolena k bradě, takže se jí mezi stehny krásně semkla její nahatá pipina, a vyzývavě zakňourala: "Nezaslouží si Ingridka za ty informace hezky přes prcinu? Přes tu její nadrženou, sprostou píču? Plácnout přes poštěvák...auuu...joooo...vytahat ... pysky... bože, aaaaj, ajaj... naložit tý .... čubce sprostý...šoustavýý ýýý...aaaaj, joooo!!", přešla rychle do jadrného slovníku a brzy čím dál hlasitějšího sténání, když jsem se, poučen naším nočním mrdáním, pustil do jejích skromně ženských, ale i tak silně přitažlivých partií. "Pane ... bože...jo, joooo... máš neskuuu tečneeeej čurák...ježiši jo, jooo, mrdej mě, roztrhni mi ji...jako děvceeee...."provokovala mě mimoděk svým nevšedním prožíváním sexu, takže jsem znovu nepoznával sám sebe, když jsem ji mrdal jako nějakou šukací panenku a mezi přírazy jí fackoval plochý hrudník. Stah její pičky při orgasmu jsem ucítil zřetelně, ale píchal jsem ji, hlasitě sténající, o to prudčeji, abych z její horké štěrbiny vytahoval ptáka zase těsně předtím, než jsem poprvé vystříkl. Pokud jsem noční péči, kterou Ingrid mému stříkajícímu klacku věnovala, za denního světla v takové míře nečekal, byl jsem vyveden z omylu: i bez částečné roušky tmy mi ptáka stejně důkladně, oddaně a láskyplně olízala do poslední kapky. Ženy jsou pro mě zkrátka jedno nekončící překvapení...

Po nečekaném setkání, tak nezvykle, ale o to příjemněji zakončeném u Ingrid doma, jsem pochopitelně začal po letech zase myslet i na Vendy. Představa, že bych nezávazně omrknul to její "baroko" a Ingrid trochu jedovatě a se špetkou dávné závisti zmíněné "dudy od kojení až k pupíku", mi vydržela pěkných pár dní. Když jsem navíc zalistoval telefonním seznamem a mezi čísly Polského kulturního institutu našel i jedno na jistou Vendulu Kowalskou, má touha uspořádat si v jednom měsíci druhý minisraz spolužáka a spolužačky ještě vzrostla. Jenže to nakonec dopadlo úplně jinak. Když jsem tehdy dokončil seznamování se s pro mě neobvyklou sexualitou Ingrid, neodcházel jsem sice z jejího bytu nějak narychlo, ale i tak se mi podařilo zapomenout tam tašku s novým materiálem na soutěžní mozaiku. Skladnice Ema tu informaci, samozřejmě zbavenou veškerých prostopášných detailů a choulostivého kontextu, ani tak nepřijala právě vlídně. Dokonce ve své mladické vrtošivosti chvíli hlasitě filozofovala nad tím, že pokud jsem minule vyzvednutý materiál "zapomněl v tramvaji" (toto mé vysvětlení vyslovovala se záměrně zdůrazněnou nedůvěřivostí), měl by mi být stržen z platu. Sice se pak královsky bavila, když jsem jí tuhle výhružku spolkl, ale vyvolala tím u mě jistý pocit provinění, takže jsem se nabídl, že jí novou sadu mozaikových dílků pomůžu sesbírat. "Nemyslete si, že budu před Vámi šplhat na štafle a nechám si očumovat zadek!", varovala mě, takže jsem si samozřejmě pohledy na její hezky tvarovanou prdelku i zdánlivě galantní pomoc neodpustil. Postupně mi pak s jedovatým úsměvem nakládala další a další krabice, takže jsem přes ně na její hezkou postavu už prakticky neviděl a připadal si jako nákladní velbloud. A zrovna když se pustila, ruce až po lokty mezi krabicemi na nejhornější polici, do monologu o tom, že si na rozdíl od své šéfové nenechá nakukovat pod plášť, i kdyby nakrásně pod ním nic neměla, nějak jsem si nevšiml schodu, klopýtl, nevybral to a skončil na zemi. Píchnutí v kotníku jsem poznal, i když jsem toho tady v Praze na Motorletu opravdu moc nenakopal. Ema sjela ze štaflí jako profesionální požárnice a s tentokrát upřímných zděšením mi pomáhala na nohy. Došlápnout jsem mohl jen na jednu. "Sakra, zrovna když Vám konečně začalo být vidět pod plášť...", zavtipkoval jsem, ale bolestnou grimasu jsem asi úplně přemoct nedokázal. "Kdybyste nekecal! Dneska mám mimochodem kalhotky se srdíčkama a podprdu, co nosím od matury, takže pokud Vám paní Lidka sváděla něčím rafinovaně krajkovým, měl jste říct dopředu. Pojďte, mám tu auto. No netvařte se tak, to chcete na ortopedii skákat po jedné noze?" Využil jsem toho, že se Ema v své malé kanceláři rychle převlékla z pláště do riflí a trička, aniž by dveře úplně dovřela, takže jsem mohl konstatovat dvě věci: jednak mi nelhala s těmi kalhotkami se srdíčky, druhak má fakt pěkný zadek, to bylo patrné i přes ně. Když jsem se s její pomocí dobelhal ke žlutému polskému fiátku, ještě jsem si rýpl, že mi slibovala auto, ne dětskou hračku, ale za transport maluchem jsem byl nakonec vděčný. Na ošetření na Karláku bylo příjemné snad jen to, že když jsem vykulhal z ordinace, Ema v čekárně pořád seděla. "To jste si fakt myslel, že Vás dovezu sem, ale odsud už budete hopkat na tramvaj? Jestli mi ovšem budete civět na prsa stejně, jako prve, tak Vás do té nohy kopnu.", zamračila se. A protože mě noha fakt bolela, spokojil jsem se s úvahami, že namísto "poprdy od matury" by při pevnosti svých ženských křivek mohla Ema chodit klidně bez, nechal jsem si je ovšem radši pro sebe.