Jedna na deset..Pomsta není sladká Závěr

……Ptám se jí, zda se jí ten plánovaný zářez povedl. Odpověděla mi, že ano i ne. Říkám Lence, že ji vůbec v tomto nerozumím. Říkám jí, že když už toho vím teď tolik, tak může přestat být tajemná. Lenka těžce polkla a v telefonu se ozvalo tíživé ticho. Čekal jsem. Lenka se pomalu rozmluvila. Víš, jak jsme byly před několika dny ve vinárně a já byla tak zasmušilá. Přemýšlela jsem o všech těch předchozích devíti dnech a devíti mužích. Ten desátý v hledáčku jsi byl ty. To mne uzemnilo už po několikáté v našem dnešním rozhovoru. Lenka pokračovala. Moc jsem chtěla dostat tebe jako tečku na závěr. Proto ta vinárna. Trochu vína a posunuté hranice tomu měly pomoci. Ale nešlo to. Z nějakého důvodu jsem se v tu chvíli vnitřně hroutila. To jsi asi viděl v mých očích. Chtěla jsem celou tuhle šarádu ukončit a stačilo k tomu jediné. Dostat se ti do kalhot a ty mě do kalhotek. Asi ti musím být teď strašně odporná, když víš už i tohle, řekla Lenka. Nikoli, vážím si tvé upřímnosti Leni, ale na začátku našeho rozhovoru jsi řekla, že jsi celou anabázi dokončila. Jak? Ptám se. Lenka pokračuje ve vyprávění svého příběhu. Jakmile jsme se rozloučili. Zesmutněla jsem. Padl na mne obrovský splín. Nechtěla jsem nikoho a nic vidět, ale stále jsem v hlavě měla myšlenku na dokončení své tragické mise. Bloumala jsem po městě, ale na jako lovec. Teď spíš jako oběť. Chtěla jsem se nechat unést někam do bezpečí a schoulit se v koutě. Ale to nešlo. Nakonec jsem při svém bloumání došla poměrně daleko od domova a vzhledem k tomu, že čas už taky dost pokročil, zavolala jsem si jedno z těch dnešních taxi.
Za volantem seděl příjemný mladík. Ramenatý modrooký blonďák. Takový ten prototyp „hezouna“ Testosteron z něj jen sršel. Ale kupodivu byl neskutečně slušný. Vystoupil z auta. Otevřel mi dveře od auta a pomáhal mi nastoupit. Pak za mnou zase zavřel. Víš, připadala jsem si v tu chvíli jak královna. Líbilo se mi to. Příjemným hlasem se mne zeptal, kam to bude. Zjistili jsme, že jsem poměrně daleko od doma. Asi k tomu přispěly moje opuchlé oči od pláče, nebo výraz mojí tváře, ale tak nějak jsem měla pocit, že se mnou má soucit. Začal mluvit o tom, že jsou věci těžké a rozchody také a podobně. Asi si myslel, že jsem se právě s někým rozešla. Vtipné že? Ten co se má starat se nestará a ten co nemusí, tak vidí víc, než chceš ukázat. Chvilku jsme jeli a povídali si. Zeptala jsem se ho, zda bych si k němu mohla přisednout na místo spolujezdce. Mladík – Honza neodporoval. Pokračovali jsme dál v poměrně družném hovoru a já si všimla, že po mě pokukuje. Dívá se, ale ne mlsně a nadrženě, ale tak nějak upřímně. Vlastně mi to bylo dost příjemné. Dlouho to netrvalo a já se rozhodla využít možnosti. Položila jsem mu ruku na stehno a to dost vysoko, hned od začátku. Neodporoval. Nechal ji na místě. Já ji pomalu posouvala výš a pokračovala v dráždění řidiče. Honza se začal u řízení tvářit najednou úplnějinak, když jsem mu rukou zajela pod zip kalhot, který jsem chvíli před tím rozepla. Chvilku jsem mu prsty jezdila po rozkroku a brala si do dlaně jeho tuhnoucí péro a po očku sledovala, co to s Honzou dělá. Trvalo to jen pár okamžiků a Honza měl svoje tvrdé péro venku a já mu ho pomalinku honila. Honza dál řídil směrem k zadané adrese. Honzův žilnatý tvrdý a napnutý ocas mne lákal k jeho olíznutí. Neodolala jsem a bez varování jsem si vzala Honzovo péro do pusy. Lízala jsem mu čuráka, sála a jemně okusovala. Vnímala jsem, jak Honza slastně vzdychá a zároveň se snaží udržet pozornost při řízení. Jo vím, teď mi řekni, jak jsem nezodpovědná, a jak to bylo nebezpečné. Bylo, ale já v tu chvíli po dlouhé době zase žila. Adrenalin okamžiku na mne působil, jak to největší afrodiziakum. Nechtěla jsem se připravit o to nejsladší lízátku, ale my se nezadržitelně blížili na zadanou adresu mého bydliště. Pošeptala jsem Honzovi, ať zaparkuje před domem. Bydlíme na kraji obce a vidět tam moc odnikud není. Asi na mne působilo víno, adrenalin, vášeň a kdo víc co ještě, ale chtěla jsem, aby nás někdo viděl. Honza zaparkoval dle dohody a s ptákem venku přesedl na zadní sedadla auta. Já jsem venku vyřešila jen záležitost s kalhotkami, aby nepřekáželi a nasoukala jsem se na zadní sedačky za Honzou. Pokračovala jsem v kouření jeho tvrdého nástroje. Pomalu a někdy rychle jsem ho honila. Drtila koule a nasliněným prstem jsem Honzu dráždila u zadních vrátek. Bavilo mě ho trápit rozkoší. Jestli v té době šel někdo okolo auta, musel vidět, že se tam něco děje, a mě to bylo jedno. Když jsem měla pocit, že je Honza dostatečně připraven, sedla jsem na něj obkročmo a dosedla až na kořen jeho ocasu. Bože úplně se mi zatmělo před očima. Já se totiž hned udělala. Celá jsem se roztřásla a po tváři mi tekly slzy jak vodopád. Trochu jsem si svého taxikáře vyděsila, ale chvíli na to jsem si ho uklidnila dalším mým orgasmem, který na sebe nenechal dlouho čekat. Tady chemie okamžiku fungovala skvěle. Ještě párkrát jsem se na Honzíkovi povozila, než jsem mu pičkou zmáčkla jeho čuráka a donutila ho stříkat. Jeho mládí bylo znát a mocná dávka jeho horké náplně mi dopadla na moji micinu a já si užívala, jak mi vše stéká po stehnech až ke kotníkům. Teď se mi to líbilo, cítila jsem každou cestičku stékající horké lávy a užívala jsem si to. Užívala jsem si to, že jsem mrdala s úžasně krásným taxikářem před vlastním domem. Adrenalin se mnou cloumal a bylo mi krásně. Rozloučila jsem se s Honzou a došla domů.

Doma mne teprve čekalo to pravé překvapení. Veškeré věci mého partnera byly pryč. Na stole klíč a ním podepsané rozvodové papíry s měsíc starým datem. Takže moje pomsta byla naprosto zbytečná. Nebylo se komu mstít. Proto jsem nejvíc ublížila sobě.

A teď mě suď. Teď si můžeme říct, jestli ještě budeme přátelé nebo jestli už jsem se ti tak moc znechutila, že se mnou do konce života nepromluvíš. Ale já to potřebovala někomu říct. A děkuji, že jsi poslouchal. Nechal jsem jí vypnout telefona ještě jsem si s Lenkou domluvil schůzku. Ale o tom třeba někdy příště?