Kopretiny pro zámeckou paní (6.)

Večerní úlet s Berenikou nezůstal dívčí částí mého vesmíru v Zeleném Újezdu nepovšimnut. S překvapením jsem v následujících dnech zjistil, že ačkoliv obě děvčata, se kterými jsem tu stihl něco mít, mi poté jasně dala najevo, že mi podlehla jen výjimečně a pro jednou, teď se na mě jak servírka Natálka, tak průvodcovská kolegyně Žaneta za tu jednu vycházku při měsíčku s prsatou astronomkou obě mračily, a to ani nemohly tušit, jak nevšední průběh díky jejímu ležérnímu přístupu ke své nahotě ve skutečnosti měla. Už kvůli době, jakou jsme venku strávili, ale oběma došlo, že jsme si asi jen neukazovali hvězdičky. Proč jsou proto na mě uražené mi úplně nedocházelo, zařadil jsem to mezi ty nevysvětlitelné záhady žen, které asi nikdy nepochopím. Zato naše krásná kastelánka Kateřina Krásná mě překvapila mile: když jsme se ráno všichni sešli v kanceláři, nenápadně se ke mně přitočila a poděkovala za včerejší doprovod. "Normálně se mi tohle nestává, ale... měla jsem trochu náročnou rodinnou rozpravu.", vzdychla bez dalších podrobností a já si vzpomněl, jak její elegantní manžel spěšně opouštěl hospodu pod zámkem. "On to byl vůbec zvláštní den. Večer jsem nějak nemohla usnout, koukala se do parku a představte si, jako bych tam viděla nějaké víly. Věříte na víly, pane Jánský?", neodpustila si s rozpustilým mrknutím malé pošťouchnutí a já si okamžitě vybavil ženskou postavu v zámeckém okně, zrovna když nahá Berenika plula parkem. Jen jsem něco neurčitě zamumlal, protože já sám jsem už teď ve dne považoval svůj včerejší zážitek s prsatou astronomkou za trochu pohádkový. Protože v pondělí máme zavřeno, celá naše parta se vydala zámkem naplánovat trasu večerních prohlídek, "když už jsme tak záááázračně rychle získali to povolení, že jo?", komentovala významně Žanda, která se na mě přece jen nevydržela zlobit moc dlouho. U lenošky naproti hraběti Šporkovi jsem jí poslal oddaný úsměv, na který reagovala předstíranými rozpaky, zakončenými šibalským zamrkáním. Kastelánka Krásná, které naše výměna pohledů neunikla, se přísně zamračila...

Hlavní roli při sestavování večerního obsahu hrála duchovní matka celého nápadu Amálka, která dokonce pro jednou odložila svou plachou málomluvnost. Když Tomáš mínil, že by bylo dobré výklad zpestřit nějakými košilatými historkami, když bude ten večer a romantická nálada, zadívala se na něj přes své silné brýle jako na někoho, kdo trpí mentální retardací, a zavrtěla rezolutně hlavou. Tím pohybem se jí sympaticky rozhoupalo poprsí a připomnělo mi, že navzdory svému vědátorskému vzhledu je to holka "krev a mlíko" a rozhodně žádná "ploštice". Jenže zároveň platilo i to, co včera ve své přiopilé upřímnosti zmínila kastelánka Kateřina: Ami jako by nepatřila do téhle doby. Většinu času mimo prohlídky trávila v zámecké knihovně, která nebyla ani z poloviny zkatalogizovaná a údajně ukrývala opravdové skvosty. "Když se nás návštěvníci ptají, jestli je na Zeleném Újezdu nějaký poklad, tak vždycky říkám, že tam.", špitla onehdy. Jakkoliv jsem byl dalek jí to vymlouvat, mezi staré svazky mě to moc netáhlo a radši jsem ve chvílích volna sedával na nádvoří nebo v parku, aby se mé oči mohly popást na půvabech vyletněných výletnic. Když jsem v úterý začal z legrace počítat, kolik návštěvnic zámku dorazí viditelně bez podprsenky, dospěl jsem s koncem otevírací doby k počtu šestnáct, a to jsem započetl opravdu jen ty, u kterých to bylo markantně vidět. "A je to málo nebo hodně?", filozofoval Pavel, když jsme se vraceli večer z hospody, zatímco Gábina mínila, že jsme úchylové a prasata. "A tak ty máš zrovna co říkat, Gabčo.", ohradil se vlídně Pavel. "No pardon, ale to by člověk musel být slepej, aby neviděl, že ji dneska taky nemáš. Ami samozřejmě má, u Žandy si jistej nejsem." Jindy nemluvný kolega nás zaskočil tak, že překvapené holky ho za ty řeči ani nevyplísnily. Ami připustila, že samozřejmě má, což Žanda komentovala se smíchem, že Ami má vždycky, a vysloužila si opět označení "káča", zřejmě nejsilnější nadávku v Amálčině arzenálu. Navíc si tím řekla o naše hlasité spekulování, jak je na tom dnes s prádlem ona. "Ježiši, to jsou kecy, to se fakt nedá. Jak děcka na střední!", pohoršovala se Gábina. "Tak máš nebo nemáš, Žando? Ať už je klid." Oslovená pokrčila rameny a k našemu údivu si jednou rukou prudce trhla spodním okrajem trička nahoru. Sice si zároveň druhou ruku dovedně přitiskla na svá prsa, takže se nám nepředvedla tak docela, ale i tak bylo víc než jasné, kam se v dnešním dělení zařadí. Hlavou mi proběhly jisté vzrušující scény na historické lenošce před přísným pohledem hraběte Šporka, zatímco Gábina, toho večera očividně nenaložená, nahlas láteřila, jestli další bod programu je nahaté noční koupání nebo si rovnou zahrajeme flašku. "Co jí je?", rýpla si Žaneta, když zase zkrotila své neposedné půvaby pod tričko. "A náhodou, koupat by se dalo v tom jezírku pod Novým hrádkem. Ti by bylo takový romantický..."

Na noční koupačku jsme už nevyrazili, zato mi nepříjemně připomněla mou nadcházející službu na nedaleké zřícenině. Nový hrádek jsme dostali do gesce trochu z nouze, když agilní značkovači KČST přivedli k polozapomenutým ruinám zelenou trasu a čím dál víc lidí začalo lovecký hrádek zkoumat na vlastní pěst. MNV to "vyřešilo" plechovou cedulí se zákazem vstupu, Kateřina Krásná se proti tomu vzbouřila a přiměla památkový ústav přistavit k jižní hradbě maringotku pro průvodce, který spontánní objevitele od pátku do neděle usměrňoval. A tak jsem další den odpoledne chtě nechtě vyrazil do zámecké knihovny vyzvednout si informace o sídle, uváděném už v 15. století jako pusté... Za velkým stolem seděla za stohem bichlí Amálka, která můj příchod ani nezaznamenala, zabraná do četby knížky, co ani nevypadala tak prastaře. Teprve když jsem k ní přistoupil a oslovil ji, cukla sebou jako zasažená proudem a knížku rychle odložila titulní stranou dolů. Podezřívavě jsem si ji změřil, protože mi nápadně připomněla reakci sestřenice Karolíny, když jsem ji před pár lety o prázdninách nachytal, jak listuje západoněmeckým pornočasopisem, co měl strýc nepříliš pečlivě schovaný v obýváku za knihovnou. "Koukej, co jsem našla, když jsem... utírala prach. To je děsný, co?", snažila se tehdy dost nepřesvědčivě zachránit situaci nad dvoustranou s fotopříběhem, v němž na několika obrázcích byli hlavní protagonisté čím dál víc nazí, aby ve finále ženskými tvary štědře obdařená blondýna s blaženým výrazem přijímala cákance hustého semene od jednoho kníraté chlapíka na své objemné dudy a od druhého na kudrnaté chlupy předtím důkladně projeté, vlhce se lesknoucí rozcapené miciny. Sestřenka trochu nervózně okomentovala vybavenost obou pánů a v hlase jako by jí zněla i jistá závist té porno modelce, že dostala naloženo od dvou tak statných milenců... Amálka se teď tvářila podobně nervózně, jakkoliv knížka od pohledu vydaná někdy ve 20. letech jistě neměla tak explicitní obsah. Nebo...? "Gwendoliny z Vysočiny? Co to Ami je?", přečetl jsem nahlas titul. "To je taková... dobová... jako romantický je to...", koktala rudnoucí kolegyně. "Počkej, tady se píše 'Kratochvilné čtení pro mladé gentlemany', to je zajímavý. Já něco přečtu.", bavil jsem se jejími rozpaky a knížku náhodně otevřel. "Kryt hustým stromovím, pozoroval Edwin, jak Gwendolina vstupuje pomalu do jezera. Linie jejích ztepilých boků a bělostných stehen pomalu se hroužila do jeho vod. Tu jakýsi lesní pták vydal svůj skřek, Gwendolina se otočila k hradbě stromů, v nichž se ukrýval, a mimoděk nabídla jeho zraku nejtajnější ženské půvaby své krásy. Její bělostné, plné prsy se zhouply nad kulatým břichem, klenutým nad černým stínem mezi jejími stehny. Netušila, že na tmavém trojúhelníku jejího ženství spočívá dychtivý pohled muže, který její nahotu, vzrušující ve své přirozenosti, dychtivě sleduje planoucím pohledem. Zavrtěla hlavou a znovu začala své bělostné tělo poddávat osvěžující vodní náruči.", četl jsem, a nevěřil vlastním očím. "Ami, to je docela síla. Neříkej mi, že se ten jinoch vydržel na Gwendolinu jenom koukat?", pokusil jsem se odlehčit situaci. Amálka totiž během mé četby seděla zpříma jako prkno, tváře jí hořely, oči měla pevně zavřené. "Máš hezký hlas.", zamumlala ochraptěle, aniž by odpověděla na mou otázku. "Tak ještě čti... já nevím, jak je to dál, tam jsem nedošla."

Paprsky odpoledního sluníčka dopadaly dělenými okny do zámecké knihovny tak, že Amálka, sedící za stolem s napjatým výrazem, zavřenýma očima a planoucími tvářemi jako by se topila v záplavě zlata. Ať už můj hlas nebo předtím její obrazotvornost nad velmi inspirativním a sugestivním textem způsobily, že se jí na klenutém hrudníku, jehož obliny se zvedaly a klesaly, jak zrychleně dýchala, zvedly dva nepřehlédnutelné hroty. Částečně ze zvědavosti, částečně uhranutý kouzlem okamžiku, kdy stará knihovna jako by nás přenesla z naší doby někam hluboko do minulosti, pokračoval jsem ve čtení. Nebylo pochyb, že autor měl smysl pro gradaci děje a vytříbený jazyk, kterým na dalších stránkách vylíčil jinak celkem očekávatelné: Edwin nezůstal jen tajným divákem, ale sestoupil ke Gwendolině, která, překvapena, ale polapena, podlehla mu "na měkkém lůžku z mechu, kde jejich chladnou koupelí osvěžená těla vášnivě splynula a Gwendolina pocítila hluboko ve svém lůnu spalující tvrdost jeho mužné síly.", jak dokládala i velice názorná kresba. Bylo znát, že autor tu myslel na potěchu oka oněch podtitulních "mladých gentlemanů", protože jakkoliv text líčil "slastnou kapitulaci roztoužené Gwendoliny, která se stehny doširoka rozevřenými přijala drtivý průnik Edwinův", tedy zřejmě naznak s nohama do praku, na celostránkové černobílé grafice seděla naopak v pozici "na koníčku" a se slastně přivřenýma očima rajtovala na jeho chloubě, vnikající mezi drn černých chloupků v podbřišku, až jí kulaté prsy nadskakovaly. Hezké a sugestivní ztvárnění... Položil jsem knížku před Amálku, ale ta oči dál držela křečovitě zavřené. Když jsem zkusmo pohladil dokola křivku jejího ňadra, zachvěla se a trhla sebou, jak jsem přešel přes tvrdou bradavku, ale nechala mě polaskat stejně i její druhé prso. Podepřel jsem obě dlaněmi a prsty rozepnul knoflíčky košile, až zpod ní vyklouzly dva napěchované košíčky podprsenky, které mi ale nevzdorovaly, když jsem je stáhl pod prsa, aby mohla nahá vyklouznout ven, trochu klesnout vlastní vahou a nabídnout mi dva růžové zobáčky vzrušených bradavek. Ami sebou znovu trhla, když jsem je vzal mezi prsty a začal laskat, tiše oddychovala, oči zavřené, a neotevřela je ani poté, co jsem jednou rukou sjel níž, na její bříško a ke knoflíku riflí. Rozepnout je ale nestačilo: abych jí je mohl svléknout, a s nimi i kalhotky, musela se zvednout. Udělala to, nahnutá nad stůl, až se jí podprsenkou podepřené, ale odhalené prsy zhouply, a nechala mě svléct jí od pasu dolů všechno, co by stálo v cestě mým rukám a puse. Mezi stehny měla podobnou tmavou houštinku jako Gwendolina, a když jsem opřel dlaně o půlky jejího kulatého zadečku, rozevřel je od sebe a ponořil rty i jazyk do jejího měkka, ucítil jsem horké vlhko její vzrušené kundičky. Neudržela se docela, a když jsem jazykem nečekaně vjel mezi závojíčky a do dírky, slabě vyjekla. S tichým vzdycháním, které se stupňovalo, jak jsem přidával na tempu, pak přijímala kmitání mého jazyka ve své štěrbině a proud jejích šťáv dával spolu se stále hlubšími vzdechy najevo, že mé snažení spěje k cíli. Pak zaklonila hlavu, jednu ruku zvedla a stiskla si jí prudce nahé, pohupující se prso, a zatímco druhou s námahou udržovala rovnováhu nad stolem, energicky si kozu mačkala a sténala čím dál hlasitěji. Vykřikla, na pár vteřin jakoby zkameněla, a s vyčerpaným oddychováním se složila horní polovinou těla na desku stolu.

Sál jsem ještě chvíli obliny její pulzující mušličky, pak jsem vstal a malinko s rozpaky si rozepnul kalhoty. Péro mi trčelo až bolestně, ale zpola ležící, zpola stojící a svou krásnou zadnici i vlhce zplihlou mušli vystavující Amálka jako by byla duchem někde úplně jinde. Když jsem opatrně přiblížil žalud k její prcině, připadal jsem si, jako bych se ji skoro proti její vůli chystal zprznit (takhle nějak by to popsal autor Gwendolin?). Ami slabě vzdychla, když jsem překonal odpor jejího poševního vchodu, ostatně díky zmáčenosti před chvílí prožitým orgasmem uspokojené, vylízané frndičky nijak silný, a jak jsem zasunul čurák do horké štěrbiny až po kořen, slastně zakňourala. Pak dál pasivně přijímala mé přírazy, zadeček s nabodnutou kundou vysazení proti mému čuráku. Její nulový odpor, ale zároveň minimální zapojení mě začaly zvláštním způsobem vzrušovat, a když svíravé horko její úzké pičky můj čurák postupně vydráždilo, s tlumeným hekáním jsem na ni naplno nalehl a prsty obou rukou chtivě zabořil do hmoty jejích převalujících se koz. Možná až surově jsem je mačkal a drtil, mezi prsty tiskl obě na kámen ztvrdlé bradavky, a bušil Amálce do její mokré píči, až to vlhce mlaskalo. Cítil jsem, jak to čím dál silněji jde i na mě, a jakkoliv jsem v poslední době šukal několik hodně přitažlivých holek, poprvé u Ami jsem cítil jen těžko překonatelnou chuť nepřestat, všechen ten nezadržitelně nastupující výstřik směřovat hluboko do její zmrdané kundy a nevytáhnout z ní čurák, dokud jí tam nenacákám poslední kapku... Naštěstí navzdory pohlcující atmosféře, snovému světlu, historickým kulisám i mně zcela se poddávající krásné Amálce jsem nějak vydoloval zbytky rozumu, a když se nevyhnutelné téměř už stalo skutečností, na poslední chvíli jsem ze sálajícího lůna brýlaté historičky svůj klacek vytáhl, abych vzápětí začal s chroptěním zkrápět obliny její zadnice prudkými výstřiky semene. Teď už jsem se krotit nemusel, a tak jsem s úlevou na její zadeček nacákal všechno. Amálka stála dál, nastavená a přijímající, a bylo zřejmé, že pokud předtím tonula v rozpacích, teď teprve po žádné další konverzaci toužit nebude. Oči za skly brýlí měla už zase (anebo ještě pořád?) pevně zavřené, kouzlo okamžiku rychle vyprchávalo a bylo jasné, že čím dřív z knihovny vypadnu, tím větší je šance, že na mě v následujících dnech aspoň promluví. A tak jsem si dvě strojopisné stránky o Novém hrádku vyhrabal ze stohu papírů až druhý den. Po kratochvilném čtení o Gwendolinách z Vysočiny jsem se rozhlížel marně, ty si Amálka zřejmě odnesla někam, kde se jim bude moct oddat sama. Trochu mě to mrzelo, protože mě knížka svým básnivým jazykem zaujala a plurál v názvu dával tušit, že tu půjde o milostná dobrodružství hned několika dívek, což mi tak nějak z principu připadalo zajímavé. Umiňoval jsem si, že si o ně Amálce řeknu hned jak ji přestanou přepadat akutní návaly červenání, jakmile mě jen zahlédne. Snad se to do konce léta ještě povede...

Po tomhle nečekaném knihovním zážitku mi má poustevnická mise vlastně přišla vhod. Pokud krásná kastelánka Kateřina Krásná z nenápadných náznaků prokoukla, že jsem se intimně sblížil s Natálkou a Žandou, Amálka její dedukci vystavovala podstatně snazší zkoušce, protože nápis "OHNUL MĚ V KNIHOVNĚ A OJEL MI JI" jako by nosila přímo na čele. A tak jsem s dekou a pár konzervami vyrazil hned v pátek ráno. Bylo to třeba, protože v době dovolených se první výletníci trousili už kolem desáté, kdy se mi jakž takž povedlo vyvětrat maringotku. Po poledni pak ještě přibyli, protože morálka socialistickému pracujícímu v té době velela zastavit v pátek stroje co nejdřív a zmizet z podniku, ideálně s nějakým tím nakradeným materiálem na chalupu. Kromě rodinek hrádek navštívila i skupinka trempů, tehdy označovaných slovem čundráci. Chlapíci a ženštiny v maskáčích, flanelových košilích a kloboucích s liščími ohony mě fascinovali od dětství, které jsem léto co léto trávil u prarodičů, co měli domek kousek od nádraží. Kromě lásky k vlakům jsem si tak vypěstoval i obdiv ke všemu čundráctvu, a jistě na tom měla podíl i kudrnatá černovláska z jedné čundrácké partičky, která mi jednou, když jsem zevloval za plotem, dala jen tak žvejkačku. Jak se ke mně skláněla, pod kostkovanou košilí se jí to pružně zahoupalo a já mezi rozepnutými knoflíčky zahlédl na vteřinu vrcholek nahého ženského ňadra s kopečkem hnědé bradavky... Možná z toho samého důvodu vždycky v pátek odpoledne stával ostatně u plotu i děda a k velké nelibosti babičky sem tam nějakou partičku v maskáčích pozval na lahvové pivo. Čundráci na Novém hrádku mě potěšili, ale nepřekvapili - díky posezení s astronomy minulý víkend jsem věděl, že ve vedlejším údolí je několik skalních výchozů a převisů, pod kterými se dá pohodlně a v suchu přespat. Otevírací dobu hrádku mi kastelánka Kateřina vlastně neřekla, a tak jsem na schůdcích maringotky vyhlížel v pozdním odpoledni poslední návštěvníky ve společnosti kvalitní knihy: Amálka sice Gwendoliny z Vysočiny ukryla někam do své tajné dívčí skrýše, ale nestálo to zase moc detektivního úsilí najít mezi zaprášenými regály místo, kde setřený prach prozradil, odkud je vytáhla. A protože nešlo o jediné kratochvilné čtení pro mladé gentlemany, mohl jsem se v podvečerním sluníčku začíst do velmi inspirativních příhod "frivolní Filomeny". Od ztepilých dcer skotské Vysočiny mě autor přenesl do dekadentní Paříže, ale pointa příběhů byla dost podobná. Ami měla pravdu, zámecká knihovna opravdu skrývá úplné poklady.

Zrovna když jsem se zajímavě dovídal, jak frivolní Filomena "nechala prsty mladého příručího vyhrnout lem její suknice až do pasu, aby ten s překvapením nenalezl pod ní spodničku, ale jen nahé a dychtící pohlaví Filomenino, jež se jal ústy lačně těšit a pít z pramene její ženské touhy", donesl ke mně večerní vzduch ženské hlasy. Nerad jsem odložil dočtení inspirativního popisu lízačky na později, protože z předchozích stránek jsem už věděl, že "klín Filomenin tryskal ve chvílích vrcholné slasti gejzíry rozkoše", ale k pozdní prohlídce se neschylovalo. Hlasy se neblížily, šly od malého jezírka pod hradem. Ve skále tam bylo vytesáno několik stupňů, protože hradní posádka tu kdysi čerpala vodu. To samé teď dělala čtveřice čundraček z party, co byla na hrádku před hodinou. Vybavil jsem si, že statná blondýna se vlastně na jezírko ptala, a nešlo jí ani tak o mou na místě vymyšlenou legendu o z nešťastné lásky utopené panně, jako spíš jestli je voda pitná. Díky písčitému podloží pitná skutečně byla, takže teď ji čtveřice nabírala do čutor a malého, trochu málo trampského kanystru. Zrovna když jsem se hecoval vystoupit ze svého lesního úkrytu a pozvat je na kafe, blondýna si otřela čelo dlaní a prohodila: "Já jsem zpocená jako čuně. Baby, co se okoupat? Nikde nikdo, já chci do spacáku čisťounká." A hned si začala rozepínat knoflíky košile, zpod které se vyhouply objemné košíčky podprsenky, nadité jejím neméně objemným poprsím. "Hele, a nepřijde sem někdo? Třeba ten hezkej průvodce?", ošívala se podstatně skromněji tvarovaná černovláska a rozhlížela se po okolí. Za toho "hezkýho průvodce" jsem jí v duchu připsal kladný bod a doufal, že mě mezi keři nezahlédne. Byla takhle stydlivá z celé skupiny jediná, ostatní tři děvčata se už svlékala. "Ježiši Ančo, i kdyby, přece tě nevykouká.", povzbuzovala ji brunetka, která podprsenku pod košilí ani neměla. ""Ančí, prsa ti tančí...!", škádlila ji blondýna. "To právě moc netančí, ty moje lentilky pod kobercem se mi ani netřesou.", ušklíbla se dotyčná. Při pohledu na její maličká ňadra, v podstatě jen malé bochánky s drobnými bradavkami, jsem jí musel dát tiše za pravdu, ale ty mini kozičky jí slušely stejně, jako její macaté kamarádce její velké dudy. "Jiřka, ty máš fakt balóny jak kojná.", hodnotila její tvary, zatímco se svlékala. Jiřka se tomu jen zasmála, své prsy jako dva pecny chleba si podepřela dlaněmi a zatřásla jimi. Připomněla mi poprsí památkářky Julie... "A já ve dvaadvaceti furt jak fošna.", povzdychla si její plochá kamarádka. "To bylo keců... Prej 'Počkej Ančo, však ti narostou.' Tůdle. Já snad nebudu mít kozy ani zbouchnutá.", vzdychla a stáhla si ke kotníkům kalhotky, zpod kterých vykoukla černá čupřina chloupků. Cítil jsem, že na mě ta přehlídka různě velkých a tvarovaných poprsí a odlišně zarostlých klínů má předpokládaný účinek, a cítil jsem se trochu jako Edwin - ten ale měl před očima jen jednu nahou Gwendolinu, zatímco mně tu defilovaly nahaté krásky hned čtyři, výskaly a cákaly jedna na druhou vodu. "Dělej, Ančo, snad se nebojíš tý utonulý panny?", halekaly na stydlivou kamarádku. "No panna by tu byla jediná, když vy jste každá roztáhla nohy den po patnáctých narozkách, rajdy!", kontrovala, než se k nahatému koupání připojila. "Hele, ty chytrá, a čím se teď jako usušíme?", zajímala se druhá černovláska, které se na hrudníku pohupovala pěkná, kulatá prsa, osvěžující koupelí ozdobená o dvojici naběhlých a lákavě trčících rudých hrotů, když se krásky vydováděly ve vodě, přece jen dost chladné. "No co, tak si tu na chvíli lehneme a uschneme.", usoudila blondýna a plácla sebou na malou skalní plošinku, až se jí objemná prsiska rozlila do stran. Čtveřice měla štěstí: podvečerní sluníčko dopadalo právě tam, takže když se "na Evu" všechny rozložily kolem kozatice, měly tu úplné sluneční lázně. "Hele, a co když fakt přijde ten kastelán nebo kdo to byl?", ošila se ještě jediná stydlína mezi nimi. "No co, tak mu řekneš 'Dobrý večer, ráda Vás vidím, ale mě už šuká někdo jiný.' a je to!", uklidnila ji kamarádka. S trochu provinilým pocitem jsem se radši tiše vrátil zpátky k hradu.

Tam jsem měl následně o samotě dost času si nadávat za svou nerozhodnost, se kterou jsem ze vzrušující situace nevytěžil víc. Jak by s takovou asi naložil autor frivolní Filomeny a Gwendolin... Jenže v životě je všechno složitější než v románech, aťsi těch hanbatých, a navíc jsem si pamatoval, že v čundrácké partičce byl poměr pohlaví přesně půl na půl. Každá z nahotinek od jezírka měla na tomhle vandru svého milého a jejich kolektivní spontánní spuštění k orgiím se mnou se tudíž nedalo čekat. Navíc, i kdyby - uspokojit hned čtveřici dam bych se asi necítil. A zase, nesvedl by zručný autor Gwendolin část toho úkolu rozdělit mezi ně, aby jedna druhé šikovnými prsty a jazýčkem vynahradila nedostatek mužské pozornosti...? Z podobných úvah a trýznivě obrazných představ mě naštěstí vyrušily další hlasy, tentokrát mužské. Na cestě se objevila skupinka z observatoře, která mě přišla pozdravit cestou na svou páteční hospodskou výpravu. "Musíme dneska, protože zítra je konjunkce Siria se Sluncem.", vysvětlil mi astronom Ota, takže jsem nebyl o nic moudřejší. "Bereniku jste nechali doma?", hledal jsem marně mezi nimi jedinou ženu. "Nešla. Nechtěla, prej ji bolí hlava. Asi má ty... krámy, nebo co...", projevili muži od teleskopů svou předpokládatelnou neotesanost, rozloučili se a spěchali údolím k Zelenému Újezdu. Zvažoval jsem, jestli nezamknout maringotku a nevyrazit za nimi, i když krásná kastelánka Krásná nám přísně nakazovala hrádek neopouštět, aby výletníky nenapadaly hlouposti jako noční výpravy. Bylo by zajímavé zjistit, jestli je Natálka ještě uražená... Nakonec zvítězil smysl pro povinnost, takže když se o něco později objevila Berenika, pořád jsem seděl s knížkou na schůdkách marigotky. "Chlapi tu byli?", natočila si s hranou nevinností na prst pramen vlasů, až mi srdce poskočilo. "Jo, byli. Říkali, že jsi zůstala doma, že to..." "Že mám krámy, že jo? Ťunťové, přitom to ani jeden na mě nepozná. Každý chlap, se kterým jsem zatím žila, poznal bezpečně, když jsem to měla dostat, ale tihle...", osvědčovala stejnou znepokojivou přímočarost jako minule, ale už jsem si zvykal. "A máš?" "Tak se přesvědč, jestli si troufneš.", ušklíbla se, rozepla si rifle a popotáhla si je i s kalhotkami níž na stehna, takže vykoukla její tmavě kudrnatá pipina. Natěšený předchozí četbou frivolní Filomeny i pozorováním nahatého koupání čundraček, chtivě jsem si ji přitáhl za půlky zadečku a do jejího klenutého pahorku se doslova zakousl, až vykřikla. Následně jsem ji lízáním prciny a cucáním citlivého poštěváku dovedl k orgasmu, po kterém si skopala oblečení od pasu dolů, vylovila můj vztyčený čurák a nabodla se na něj svou zmáčenou micinou. Ukázalo se, že schůdky do maringotky jsou docela bytelně stavěné, protože její vášnivé rajtování vydržely. Když se v pravý čas z mého klacku sesmekla a udýchaná ho stiskla mezi svá pružná prsa, kterými mi ho vzápětí vyhonila k prudké explozi, děkoval jsem v duchu tomu, kdo je tak dobře navrhl. "Takže nemáš.", vydechl jsem, když jsem popadnul dech. "Co? Jo aha... hele, nemám, ale já někdy ráda šukám i při krámech. Je to daleko silnější, když si chlap troufne.", přiměla mě se červenat, ne poprvé s ní. "Jsem ráda, že jsi tu dneska ty. No, ten frajírek Tomáš minule říkal... Hele, co se na mě tak koukáš? To jsme se ještě my dva neznali, a copak spolu chodíme nebo co? On teda mlel něco o tom, že má dole holku, ale když jsem mu ukázala frndu, hned na ni zapomněl. Ale s tebou jsem daleko radši. Co kdyby sis tuhle ruinu bral na starost každý víkend? Příští teda nemusíš, to budu akorát mít krámy.", zasmála se tomu jako báječnému vtipu, zatímco já se snažil posbírat střepy své důstojnosti.