Dražba chtíče

Aleš seděl na kraji postele a pozoroval svou ženu, jak si před zrcadlem zapíná podvazkový pás. Ivana byla nádherná – velká, smyslná, přesně tak, jak to miloval. Její plné boky a široký zadek se rýsovaly v černých krajkách, které z ní dělaly něco mezi bohyní a hříchem samotným. Její velká prsa se sotva vešla do korzetu, který jí navrhla Lenka – její kamarádka, která měla vkus na to, co na ženách rozpaluje chlapy.

„Vypadáš neuvěřitelně,“ řekl Aleš tiše, skoro s posvátným obdivem. Ale to, co se mu honilo hlavou, mělo mnohem méně svatozáře.

Té noci mířili na exkluzivní společenskou akci – neveřejnou, diskrétní a zvráceně elegantní. Lenka jim o tom řekla, když jednou u vína Aleš náhodou prozradil, že ho vzrušuje představa ukazovat Ivanu ostatním. Věděla, co přesně to znamená. A nabídla se, že jim s tím pomůže.

Večer už běžel v plném proudu. Ženy v krajkách, muži v oblecích, šampaňské, hedvábí, smích i pohledy plné chtíče. Ivana a Lenka byly jako dvě bohyně chaosu, kráčející mezi stoly. Obě mírně opilé, smějící se a uvolněné. Lenka držela Ivanu kolem pasu, její ruka občas sklouzla na její boky, jakoby si hrála s představou, komu ji dnes nabídnou.

Když se večeře chýlila ke konci, rozsvítily se reflektory a moderátor s úsměvem oznámil začátek dražby. První šla na řadu mladá blondýnka, ale nikdo ji nevnímal – oči mužů už dávno ulpěly na Ivaně.

Lenka vstala a beze slova vzala Ivanu za ruku. Pomalu ji vedla na pódium. Když se Ivana postavila doprostřed, sál ztichl.

„Dámy a pánové,“ začala Lenka s šelmím úsměvem. „Tahle žena je to, čemu se říká opravdová rozkoš. Podívejte se na ty boky…“ Popošla za Ivanu a oběma rukama jí stáhla krajkový župan, odhalující masité pozadí v černých tangách. „...ten zadek je zázrak. A prsa? Kdo z vás se chce zabořit mezi tyhle krásky?“

Ivana stála, zrudlá, ale zároveň zvláštně vzrušená. Cítila pohledy, vzdechy, cítila Alešovo tiché souhlasné přikývnutí ze stolu. Nebránila se, když jí Lenka jemně roztáhla nohy a nechala muže sledovat její silné stehna, ozářená reflektory. Byl to výstavní kus, připravený jít pod kladívko.

Moderátor zvedl ruku.

„Začínáme na deseti tisících. Kdo nabídne víc za tuhle bohyni?“

„Patnáct tisíc,“ ozvalo se z jednoho rohu.
„Dvacet!“ zvolal jiný hlas.
„Třicet pět!“ přidal se hluboký, cizí přízvuk, těžký, rozhodný.

Muž, který právě přihodil, se zvedl a pomalu přešel k pódiu. Vysoký, cizinec s ostrými rysy, tmavýma očima, v drahém obleku. Ostatní zmlkli. Nebylo pochyb, že tahle dražba skončila. Moderátor jen přikývl. „Prodáno.“

Cizinec vystoupal na pódium a zastavil se před Ivanou. Dlaní jí přejel po stehně, pak ji zvedl pod bradou. Její oči byly rozšířené, dech se jí zrychlil. Aleš sledoval, jak jeho žena pomalu klopí pohled. Přesně tak, jak si to vždycky představoval.

Lenka stála po boku, podívala se na cizince a s úsměvem kývla. „Chceš, abych ti ji přidržela?“
„Ano,“ odvětil klidně. „Zepředu.“

Lenka postoupila k Ivaně, objala ji zezadu, a pak jí jemně, ale rozhodně přitlačila paže za záda. „Drž se, zlatíčko. Teď jsi jeho.“ Její ruka přejela po Ivaniných bocích, až po břicho. Dýchala jí na ucho, šeptla: „Užij si to. Všichni se dívají.“

Cizinec si rozepnul pásek, vytáhl tvrdé péro a bez zaváhání jí zajel mezi stehna. Ivana vydechla prudce, zaklonila hlavu, zatímco Lenka ji držela pevně na místě. Prsa se jí houpala při každém přírazu, boky se jí třásly. Z hlediště se ozývaly vzdechy, obdivné i chtivé.

Aleš sledoval scénu jako z jiného světa. Jeho žena — jeho baculatá bohyně — se nechala šukat od cizího muže, zatímco Lenka ji pevně svírala, občas jí olízla krk, občas jí zašeptala něco, co Aleš neslyšel, ale viděl, jak Ivana zareagovala — víc se prohnula, víc roztáhla nohy.

Cizinec si ji bral tvrdě, rytmicky. Břicho mu pleskalo o její zadek, prsty měl zabořené v jejích bocích. Všichni to viděli. A ona se tomu už nebránila. Když ji začal plnit, vykřikla — hlasitě, nestydatě. Pak se zhroutila v Lenčiných pažích, třásla se po celém těle.

Ticho v sále trvalo několik vteřin. Pak potlesk. Pomalu, vlnivě. A Aleš se zvedl, šel za svou ženou. Ne proto, aby ji odsoudil, ale aby ji políbil.

Jeho touha se právě stala skutečností.