Slunovrat

Byla vlahá letní noc. Měsíc zářil celistvostí a zrovna byl letní slunovrat.
Lucie byla uvězněna v díře, kdesi uprostřed skal, pokoušela se vyškrábat ven, ale nešlo to. Snad ani horolezec by po té hladké stěně nevylezl. Pak zas spadl žebřík, minule přišel muž v kápi s maskou na obličeji, celou ji vysvlékl, teď přišel zas. Prosila ho ať ji pustí, ale on prohlásil, že ještě není čas a ať se uklidní. Ona je vyvolená a nikdo jí neublíží.
Přivázal jí ruce a nohy a začal po ní malovat, byli to pradávné ornamenty starých šamanů. Myslela, že si ji vezme, ale on odešel.
Padl soumrak. Lucie jen ucítila vůni ohně a po chvilce uviděla záři. Opět přišel muž v masce, a pravil, že nastal čas.
Vzal ji sebou, dovedl na vrchol skály, kde pláli čtyři ohně do čtyř světových stran. Uvázal ji ke kameni, který byl žárem kamenů rozpálený na příjemnou teplotu. Hodil byliny do ohňů a ona ucítila omamnou vůni a propadala se do myšlenek o paralelních světech.
Kožené pásky jí nedovolovaly žádný pohyb, ale ani neřezaly, bylo to vlastně pohodlné, ale i zcela znehybňující. Najednou v dáli uviděla další postavy které přihlížejí. Dívali se nejen na obřad, ale jí přímo do rozkroku, začala se stydět a o zděšení netřeba psáti.
Muž přišel a začal ji lechtat pírkem, nemohla se ani hnout. V ústech měla roubík z látky namočené asi v medu a v těžkém, silném víně. Pokud jí přejížděl po těle bylo to jen příjemné, jenže nyní roztáhl její macaté pysky, umně na ně zatlačil a její poštěváček se odkryl. Přejížděl po něm okrajem pera, málem se zbláznila rozkoší, vlhla, přímo tekla. Nechal toho, až když její šťáva ukápla na oltář. Vyndal jí roubík, aby se mohla vydýchat. Najednou v jeho rukách spatřila velký tmavý, kamenný penis. Nechal jí ho olíznout a pak ho pomalu zanořil do její horké pochvy. Vydechla, vyplnil ji celou a roztáhl na maximum, cítila jeho energii a svůj tep.
Zavázal jí oči. Přihodil další byliny, opět omamný kouř a Lucie cítila že není Lucie, ale kněžka. Kněžka pradávného společenství ochránců matky Země. Nebyla, necítila své tělo, vnímala jen ten penis a svou horkou vulvu. Muž ji začal roztírat po pyscích nějakou mast.
Létala hvězdnou oblohou a pak se zhmotnila jako děloha. Děloha co udrží plodnost země. Došlo jí, že ty symboly na těle malované jsou z přírodního jílu, a najednou ucítila jak jí rozkrokem projela vlna horka, a další, další a další od pupíku k prsům, na krk. Netušila, že ji polévá voskem, spíš si myslela, že to jsou výrony pozorovatelů. Ucítila jak penis z ní vyklouzl a nahradil ho malý, ale o to živější mužský. Sundal jí pásku, zděsila se ztuhlého vosku na sobě, povolil jí pouta a ona v extatickém snu s tím mužem obcovala. Po té zachrčel, vytáhl tepající penis a zkropil ji několika výrony. Semeno po ní teklo, mísilo se s okrem, jímž byla pomalovaná.

"Ty jsi zvíře Vašku" prohlásila.

"Co ty lidi ? " ptala se

Usmál se, popadl ji za ruku a dovedl k nehybným postavám, Byli to jen oblečené kříže, ale v mihotání plamenů ohně to vypadalo, že se pohybují.

Vzal ji do potoka, byl ledový jak horské říčky bývají, omyl jí i sebe. Popadl ji, hodil přes rameno a donesl do nedaleké, ve skále vytesané místnosti, zalezli do kůží, stulili se k sobě a usnuli s vědomím dalšího splněného snu.