Kurýrní devka

Ivana měla za sebou dlouhou noční směnu. Zdravotní sestra na interně, baculatá, s výraznými boky a masivním poprsím, které napínalo modrou pracovní halenku si právě dolila zbytek kafe do hrníčku a těšila se, až konečně vypadne domů. V poslední době byla podrážděná, nenaplněná, ačkoliv by to nikomu nahlas nepřiznala. Jen Lenka, její kamarádka o tom věděla.

„Ivčo, čeká tě balíček u vchodu, říkal nějakej týpek, že je to osobní doručení,“ mrkla na ni kolegyně,, když míjely sesternu.

„To jsem si zas objednala něco z netu a zapomněla na to,“ zamumlala Ivana a zamířila ven. Venku před nemocnicí stál tmavý dodávkový vůz a vedle něj opřený o kapotu byl chlap. Ne doručovatel, ne ten klasickej s čepicí a bledou tváří. Tohle byl kus chlapa. Černý triko obepínalo jeho svaly, pohled tvrdý, skoro drzý.

„Ivana?“ zeptal se hlubokým hlasem.

„Jo… to jsem já.“

Otevřel dveře dodávky. Uvnitř plno balíčků, ale v rohu jen rozložené sedačky a pár krabic, které tvořily jakousi improvizovanou podložku. Chlap se k ní naklonil: „Lenka mi řekla, že potřebuješ trochu… rozptýlení. Tak pojď.“

Ivana se zarazila, oči jí zajely k jeho pasu, kde se už rýsovala boule. V hlavě jí bliklo tisíc výstrah, ale mezi nohama jí zabodlo horko. Bez dalších slov vstoupila dovnitř. Dveře se zabouchly a svět se zúžil na dusno uvnitř auta.

Chlap ji přimáčkl na krabice, jednou rukou jí sáhl pod sukni a druhou jí rozepínal knoflíky haleny. Její velká prsa se vymrštila ven, on je okamžitě sevřel, palci drsně přejížděl bradavky.

„Taková sexy sestra… a nikdo si tě pořádně nevychutná?“ zavrčel.

„Drž hubu a dělej,“ vydechla Ivana chraplavě, už úplně mokrá.

Chytil ji pod stehny, zvedl ji jako nic. Sukni jí vyhrnul nad boky, kalhotky strhl, a než stačila cokoliv říct, pronikl do ní tvrdě, bez varování. Ozvalo se hlasité zasténání, krabice zavrzaly, ale on ji držel pevně, s každým přírazem tvrdě narážel do jejího masa.

Venku kolem auta procházeli lidi, ale dovnitř nebylo vidět. A Ivana? V tu chvíli na svět kolem úplně zapomněla...

Vůz se otřásal v pravidelných intervalech. Ivana ležela roztažená přes krabice, tváře rudé, prsa se jí vlnila v rytmu tvrdých přírazů, které jí rozechvívaly celé tělo. Zadek měla vysoko, masivní půlky se vlnily pod nápory jeho beder. Mokrá, zadýchaná, sténala hlasitěji a hlasitěji, bez jakékoliv snahy se ovládat.

„Kurva... tohle je ženská, jak má bejt,“ funěl chlap, rukama ji pevně držel za boky. „Ty boky, ten tvůj velkej prdelatej zadek... a ty cecky, bože, to je rajc. Žádná vychrtlá holka, ale pořádná samice!“

Ivana sotva popadala dech. Její tělo se pod ním napínalo, bylo to drsné, syrové, ale přesně to, co v sobě tak dlouho dusila. A pak… se otevřely boční dveře dodávky.

„No teda, vy dva už se ani neobtěžujete si dát čas na předehru,“ zasmála se Lenka, opřená o rám dveří. Na sobě bílý plášť, pod ním krajkové prádlo vykukující z rozepnutého výstřihu. „Trefila jsem se, Ivanko, co?“

Ivana se zvedla na loktech, těžce dýchala, její obří prsa se leskla potem a houpala se do stran. „Ty... tys to vážně udělala...“

Lenka vešla dovnitř a zavřela za sebou dveře. V autě zůstalo dusno, nasáklé potem, sexem a nevyřčenou perverzí.

„Tak co, konečně se v tobě probudila ta děvka, co tam někde hluboko spala?“ zašeptala Lenka a hladila Ivanu po zpoceném boku. „Takhle tě chci vidět. Roztaženou, odevzdanou, s pořádným samcem v sobě.“

Chlap se zachechtal, aniž by přestal přirážet. „No jo, konečně jsi pustila ven tu nadrženou ženskou, co se roky tvářila jako ctnostná sestra. Teď jsi jen kus masa, co chce pořádně projet, že jo?“

Ivana už jen zasténala, tvář zabořenou do krabice. Třásla se pod každým nárazem, boky se jí vlnily, zadek mlaskavě narážel do jeho těla. Byla celá rozteklá, propocená, naprosto odevzdaná. Lenka si mezitím sedla vedle, chytla Ivanu za prsa a začala jí je drsně mnout.

„Přesně tak, miláčku. Ukaž mu, jaká doopravdy jsi. Žádná utahaná zdravotní sestřička. Jsi kurva. Moje baculatá, krásná kurva.“

„Jo...“ vydechla Ivana a zvedla hlavu. Oči měla zastřené, tvář lesklou od slin a potu. „Chci, ať mě šuká... tvrdě... jsem tvoje děvka, Lenko… tvoje a jeho...“

Chlap zabručel spokojeně a přirazil ještě tvrději. Auto se znova otřáslo a uvnitř zněly jen mlaskavé zvuky, sténání a slova, která by Ivana ještě před pár týdny nikdy nevyslovila nahlas...

Ivana klečela na všech čtyřech, nohy roztažené, boky vyšpulené, těžká prsa se jí houpala pod tělem, narážela do krabic s každým pohybem. Její masivní zadek se leskl potem, stehna měla rozechvělá, jako by každou chvíli měla padnout. Chlap za ní si ji stále bral tvrdě, znovu a znovu, bez slitování a hluboko.

Lenka si sedla za ni, dlaněmi jí pevně sevřela půlky.

„Podívej se na tenhle kus masa... no řekni, není to nádhera?“ šeptala směrem k muži. „Takovejhle zadek... to je dar. Tohle není ženská na mazlení. Tohle je kus, co si žádá pořádnou špinavou práci.“

Ivana jen zasténala, kousla se do rtu, celá rudá.

„Ivanko,“ pokračovala Lenka s úsměvem, „víš, co teď chci, aby ses dělala?“

„Vim co chceš, ale teď a tady?“ vydechla Ivana, hlas přerývaný.

„Chci, aby tě vzal do zadku. Pořádně. Chci tě vidět, jak přijímáš úplně všechno. Nejen, že jsi kurva, jsi děvka, která mu patří celá. Vepředu, vzadu... všechno.“

Ivana zalapala po dechu. Na okamžik zaváhala, pak se ohlédla přes rameno, pohled zastřený, ale v očích už nebyl odpor. Jen žár.

„Tak jo… chci to… Vem si mě tam...“

Lenka se usmála, potěšená poslušností, a rozčapila jí půlky ještě víc. Dlaněmi jí je držela pevně, skoro hrubě, odhalila úzký vstup, jemně navlhčený, napjatý.

„Drž se, miláčku,“ zašeptala jí do ucha, zatímco druhou rukou pleskla její zadek. „Teď se ukáže, jak moc jsi špinavá.“

Chlap přejel prsty po novém cíli, sliny mu tekly z koutku. „Tak tohle... to je sen. Macatá holka, co se nastaví i zezadu. Nejsi sestra, jsi kurevská bohyně .“

Pomalu začal pronikat dovnitř, zatímco Lenka držela Ivanu pevně, šeptala jí do ucha slova, která ji jen dál rozpalovala.

„Dýchej… tak je to správně… cítíš to, jak tě roztahuje? Cítíš, jak tě dělá svojí… úplně svojí?“

Ivana zakřičela, slastí, bolestí, odevzdaností. Tělo se jí napínalo, ale ani na okamžik neucukla. Lenčiny ruce ji držely pevně, jako kdyby jí nedovolily uhnout, a ten chlap si ji bral s rostoucím chtíčem, mlaskavé zvuky zaplňovaly celý vůz.

„Tohle už není ta Ivana, co si chodila po šichtě domů. Tohle je tvoje pravá podoba,“ šeptala Lenka. „Muj nadrženej kus baculatýho masa

Ivana se pod náporem přírazů už skoro neudržela na kolenou. Zadek jí hořel, tělo se svíjelo v rozkoši a Lenčiny dlaně pořád svíraly její macaté půlky. Vtom jí v hlavě problikla myšlenka, jako blesk z čistého nebe.

„Já… já musím zpátky… na oddělení…“ vydechla mezi steny.

Lenka vyprskla smíchem, nahlas a beze studu.

„Jo? A s čím jako? S roztaženou prdelí a rozteklejma stehnama? S mlíkem z kundy až na stehnech? Podívej se na sebe, Ivanko… ty nikam nejdeš. Teď jsi jen kus masa, co se dodělá, až jí to samec napumpuje až do střev!“

„Kruci… já už… už…“ zavrčel muž, zarytý do jejího masa. Naposledy tvrdě přirazil, prsty zabořené do jejích boků.

A pak to přišlo.

Hluboký výdech, zarputilé zasténání… a horký proud, co jí zaplnil útroby a v několika mohutných pulsech jí zasáhl i záda. Horká sperma jí stékala po kříži, mezi půlkami, lepila se na kůži. Ivana se jen napjala, tělo jí zachvátil křečovitý orgasmus, vlna slasti ji pohltila, až zakřičela a zabořila hlavu do krabice pod sebou.

A právě v ten okamžik Lenka přitlačila. Chytila Ivanu za vlasy, přitáhla si její hlavu mezi stehna, plášť už měla dávno rozepnutý, kalhotky stažené. Bez slitování si nasměrovala její ústa na svůj klín.

„Lízej. Máš jazyk, máš chuť. A teď mi ukážeš, že umíš sloužit i jinak, než jen nastaveným zadkem.“

Ivana ještě lapala po dechu, ale jazyk jí už pracoval. Slast, ponížení, chuť – všechno se v ní míchalo v jeden horký koktejl. Lenka se opřela o stěnu dodávky, prsty si hrála s bradavkami, přirážela se na její obličej.

Vedle nich muž seděl, stále tvrdý, penis lesklý. Lenka sáhla po něm, stáhla předkožku a začala ho čistit pusou, jazykem pečlivě sbírala poslední zbytky svého triumfu.

„Tak to má být…“ zamumlala, než zasténala a její tělo se napjalo, zatímco se jí mezi stehny svíjela Ivana s tváří celou vlhkou.

Když bylo po všem, všichni jen chvíli těžce dýchali. V autě to páchlo sexem, potem, zvířecím zápalem.

Ivana si otřela obličej, srdce jí bušilo. Oblékla si plášť, narovnala vlasy do rozumného tvaru a zamumlala:

„Musím fakt jít… mám vizitu.“

Lenka se jen usmála, pohladila ji po tváři a šťouchla do zadku.

„Běž, sestřičko. Ale až budeš příště stát u postele nějakýho dědka, vzpomeň si, co jsi tu byla…“

Ivana se tiše zasmála, otevřela dveře dodávky a vklouzla zpátky do nemocnice. Sukně narovnaná, výraz klidný, jakoby nic. Jen ten zvláštní lesk v očích a vlhkost mezi stehny prozrazovaly, že tahle směna byla… nezapomenutelná.

Ivana prošla nemocničními dveřmi s hlavou sklopenou, klapání jejích podpatků znělo hlasitěji než obvykle. Sukni si narovnala už na chodbě, ale pořád měla pocit, že něco nesedí. Že je něco vidět. Cítila, jak jí mezi stehny stále klouže zbytek toho, co tam muž zanechal. A na zádech… měla otřenou většinu, ale pořád si nebyla jistá.

Přes rameno zahlédla doktora Dvořáka, mladého, pohledného lékaře, se kterým se párkrát zapletla očima na obědě. A teď – samozřejmě – zamířil přímo k ní.

„Ivano? Všechno v pořádku?“ zeptal se přátelským tónem, ale s náznakem podezření. „Vypadáte trochu… jak to říct… vyčerpaně.“

Zastavila se a nervózně se usmála. „No, jen taková menší chvilka na vzduchu. Noc byla dlouhá.“

„Jo, to určitě,“ přikývl, ale oči mu sjely po jejím těle. Chvíli se mu zúžily, jako by něco zahlédl. Ivana pocítila bodnutí paniky – ne, sakra, není tam flek? Rychle se otočila lehce bokem, jako by hledala něco v kapse.

„Nevím, možná je to jen světlem,“ dodal doktor a trochu se usmál, „ale vypadáte… jak to říct… jako byste běžela sprint.“

„Hezký kompliment,“ procedila mezi zuby a snažila se udržet chladnou tvář, zatímco jí v hlavě běžela jedna jediná věta: Cítí mě. Určitě mě cítí. A možná i něco viděl.

„No nic,“ usmál se zase o poznání vlídněji. „Kdyby něco, jsem na čtyřce. A kdyby bylo potřeba… třeba si na chvilku sednout… dejte vědět.“

Ivana jen kývla a svižně zamířila k sesterně. V hlavě jí ještě zněla Lenčina slova – až budeš stát u postele nějakýho dědka, vzpomeň si, co jsi tu byla… – a s každým krokem cítila, jak má mezi nohama vlhko a jak jí horko stoupá do tváří.

Usedla na židli, srdce ještě pořád bušilo. Zkontrolovala záda – nic viditelného, po chvíli to ucítila úplné mokro, musela mít ohromný flek zezadu na sukni.

A v dálce se už v hlavě ozýval Lenčin hlas, který jí tiše šeptal: Ještě nejsme hotové, sestřičko...