,,Proč ?,,

Uteklo léto jako voda a pomalu se blíží podzim.Dny se začínají zkracovat a do mysli se vkrádá představa chladných sychravých dnů.Člověka napadají bláznivé myšlenky.Když už se pohybuji na amatérech,není na škodu si zkrátit čas třeba příjemným psaním.Nikdo dopředu neví co se stane za nějakou dobu.Netušila jsem jak velký vnitřní boj rozpoutá nevinné psaní.
Vložila jsem inzerát na seznámení za úplně jiným účelem než bylo dopisování.Po určité době jsem stejně zjistila,že to není to pravé po čem zrovna toužím.Ze všech vzkazů,ač strohých a nebo obsáhlých mě přeci jeden upoutal.Byl dlouhý akorát,slušně formulovaný a i zajímavý.Prošla jsem si profil pisatele a nemohla uvěřit vlastním očím.V duchu jsem si říkala jestli vůbec dobře čtu a písmenka mě neklamou.Podle údajů jsem měla před očima ,,muže mých snů,,.Ke všemu kousek ode mne.Rychle jsem zahnala divoké představy.Tolik štěstí bych přeci ani nemohla mít.
Čas plynul den za dnem.Psaní nepolevovalo a s malou dušičkou jsem na jeho prosbu napsala své číslo.Konverzace se rozpoutala naplno a já zapomněla úplně na účel vzniku.Vše se odvíjelo ve slušném duchu a povídalo se o obyčejných strastech a radostech života.Kdo co má rád a co dělá.Najednou jsem přestala zapomínat mobil na různých místech a připadala jsem si jako puberťačka,která nedokáže mobil odložit ani v koupelně.Krásný den bez jeho přání jsem si už nedokázala představit.Jednoho dne se ve zprávě objevil dotaz,zda bychom se nemohli vidět.Hrklo ve mě.V ten moment jsem nevěděla zda souhlasit a nebo to zavrhnout hned.Hlava velela nesetkat se ale ruce stejně napsaly souhlasnou odpověď.Nadešel den ,,D,, a já byla ochromená když se objevil přede mnou.Vysoký,pohledný a usměvavý muž,pro mě s příjemným hlasem.Ještě ke všemu sportovně založený a s plno aktivitami.V té době jsem měla na paměti,že prý je ,,nesmělý a sobec,,.Ten pocit jsem z něho vůbec neměla a povídali jsme si nějakou hodinku.Nezapomněl ani na květinu s kterou přišel a já se málem rozbrečela.Při rozloučení jsem dostala letmou pusu a já byla jako ve snu.
Při povídání jsme na dálku strávili spolu spoustu času.Měla jsem pocit,že toho člověka znám dlouho.Bylo stále o čem psát.Rád dělal milá překvapení.Pár plánů do budoucna který by mohly vyjít.V jednu mrazivou noc se to stalo co se stát nemělo.Když jsem pocítila jeho jemné ruce na svém těle a jeho omamnou vůni, už jsem nedokázala odolat.Propadala jsem se pod náporem touhy.Přesně věděl co je příjemné a co ženu vzrušuje.Bylo to úžasné milování které se zažije buď jen jednou a nebo maximálně párkrát za život.Čas plynul neuvěřitelně rychle a věděla jsem,že mi báječný milenec zmizí do temné noci.V ten moment jsem si uvědomila,že už to není jen nevinné psaní.Nechtěla jsem dát na sobě znát,že mám pro něj slabost a že je najednou v mém srdci pro něj místo.Neznám nic hezčího než když ,,tajně milovaná osoba,, se zastaví jen tak za vámi pro políbení a že vás chce vidět.Každá schůzka byla nabita chtíčem,skvělým pocitem a přáním ať to nikdy neskončí.Slovem dokázal pohladit i poradit.
Otevřel mi oči a já se musela začít v duchu stydět.Jsem tak strašný lenoch,že se sebou musím něco udělat.Přivedl mě na myšlenku,že bych mohla oprášit aktivity z mládí.Vždyť na to ještě stále mám a udělám něco pro sebe.Za to mu velký dík.
Týdny utíkají a nikdy bych nevěřila co se stane.Jako blesk z čistého nebe se objeví obsáhlá zpráva která nevěstí nic dobrého ač byla napsána v dobrém a s ujištěním na co vše se těší.V ten moment se hlavou začnou točit myšlenky jako na kolotoči.Zde se poprvé vkrade do mysli otázka ,,proč?,,.Najednou se na konkrétní otázku objeví vytáčivá odpověď.Konverzace vázne a najednou celý svět zešedne.Člověk tápe a neví co si má myslet.V hlavě se rozezní tisíce zvonečků s jedinou větou ,,je to konec,smiř se s tím,,.Konec který nikdo nevymezil,plány které nikdo nezrušil.Jen srdce to cítí a nedokáže se bránit.Místo úsměvu se na tváři objeví slzy.Svět definitivně zčerná.A zase ta otázka ,,proč?,,.Proč se člověk musí trápit bez jediného slova vysvětlení.Však není zase tak těžké napsat jednoduchou větu ,,promiň,něco se stalo,je konec,,.Vše je jasné a nedělají se falešné naděje do budoucna a nic se neočekává.Jednoho dne i ty slzy oschnou a já zase hlavu budu mít vztyčenou,zase bude svítit slunce a budu se usmívat na celý svět.V paměti zůstanou jen ty krásné vzpomínky s kterými se stejně nikdy nebudu chtít rozloučit....

Teď si sama pro sebe říkám.Mám se stát potvorou která bude jako ledová královna nebo zůstat sama sebou a v budoucnu třeba zase jednou trpět .....