Víkend na chalupě v lese - pokračování

Srpen se pomalu skláněl k večeru, když se chalupa opět zaplnila známými i novými hlasy. Marcela vítala Zuzanu a Kláru ve vchodových dveřích – obě přijely v elegantních šatech, které zvýrazňovaly jejich ženské křivky. Zuzana měla na sobě tmavě modré šaty s hlubokým výstřihem, Klára zvolila rudou halenku a úzkou sukni. Ostatní hosté byli také decentně oblečeni, atmosféra byla plná očekávání a vzrušení.

Na stole v kuchyni čekaly sklenky s vínem, mísy s ovocem a sýry. Smích a šum rozhovorů se mísil s vůní pečeného chleba. Všichni seděli kolem stolu, povídali si, vzpomínali na předchozí setkání a zvědavě po očku sledovali nové příchozí. Zuzana se smála na celé kolo, Klára vtipkovala a obě dávaly najevo, že se těší na večer.

Když se setmělo, Marcela navrhla přesun do obýváku ke krbu, kde už praskal oheň. Každý si vzal sklenku a usadil se na měkké kožešiny a polštáře rozložené kolem krbu. Oheň vrhal na stěny chalupy zlaté odlesky a v místnosti se rozhostila důvěrná, elektrizující nálada.

Marcela vytáhla z truhly balíček s kartičkami. „Zahrajeme si hru na svlékání,“ oznámila s úsměvem. Pravidla byla jednoduchá: kdo si vytáhne kartu s úkolem, musí ho splnit – nebo sundat jeden kus oblečení.

První úkol padl na Libora: „Polib Zuzanu na krk.“ Libor, ještě v košili, se nesměle naklonil k Zuzaně a jemně ji políbil. Zuzana se zachvěla a sundala si náušnice. Další karta přiměla Kláru, aby Marcela pohladila po stehně – smích a šepoty se rozléhaly místností, napětí rostlo.

Postupně padaly další kousky oblečení. Klára si stáhla sukni, Zuzana rozepnula šaty a nechala je sklouznout po ramenou. Marcela odložila halenku, Martin rozepnul první knoflíky na košili, Eva s Hanou si navzájem pomáhaly se zipy. Všichni se smáli, povzbuzovali a atmosféra byla čím dál odvážnější.

Když už byli téměř všichni jen ve spodním prádle, Marcela navrhla další hru: „Každý si vybere partnera a na minutu mu bude věnovat jen doteky – žádná slova.“ Páry se střídaly, ruce klouzaly po pažích, zádech, stehnech, někdy i po tváři. Oheň praskal, vzduch byl nabitý očekáváním.

Zuzana si vybrala Libora, jejich pohledy se setkaly a její ruce mu jemně zajely pod košili. Klára s Marcelou se objaly, jejich těla se proplétala v tichém tanci. Martin s Evou se smáli, když se navzájem lechtali a hladili po zádech.

Když už zůstaly jen poslední kousky prádla, Zuzana vstala a s pohledem na všechny pronesla: „Myslím, že je čas, abychom byli opravdu sami sebou.“ Pomalu si stáhla podprsenku, její velká ňadra se zaleskla v ohni. Klára ji následovala, stejně tak ostatní. Postupně se všichni zbavili posledních zábran i oblečení.

Plameny v krbu olizovaly polena, vrhajíce stíny na propletená těla. Marcela se opřela o loket a přejela očima po Zuzaniných křivkách. „Tak co, holky, začneme tím, na co jsme se těšily?“ zašeptala a prsty jemně přejela po Klářině stehně.

Zuzana se usmála a přitáhla Kláru k sobě. Jejich rty se setkaly v pomalém, zkoumavém polibku, zatímco Zuzaniny prsty rozpínaly knoflíky na Klářině podprsence. Marcela se připlížila zezadu a začala Zuzaně líbat šíji, její ruce klouzaly po jejích bujných ňadrech. „Ty máš ruce jako anděl,“ zasténala Zuzana a zaklonila hlavu, aby Marcela mohla pokračovat.

Eva s Hanou mezitím vytvořily dokonalý protipól: Eva ležela na zádech, její prsty kroužily kolem Hániných bradavek, zatímco Hana jemně kousala do jejího ušního lalůčku. „Pomalu…“ dýchla Eva a přitáhla Haninu hlavu k sobě, aby jejich jazyky splývaly v rytmu praskajícího ohně.

Libor s Martinem seděli opřeni o pohovku, jejich pohledy přeskakovaly mezi ženami. Marcela to zaznamenala: „Nechcete se přidat, kluci?“ Zvedla se a přiklekla před Libora. Její prsty mu rozepnuly košili, ústa se přisála k jeho klíční kosti. „Jen se nechte vést,“ zašeptala a přejela mu jazykem po bradě.

Zuzana se mezitím přesunula k Martinovi. Její plné rty se zavřely kolem jeho ucha, zatímco její dlaň kroužila po jeho hrudníku. „Víš, co mám nejraději?“ zašeptala a sklouzla mu rukou do rozkroku. Martin zavřel oči, jeho dech se zrychlil, když její prsty začaly rytmicky tlačit.

Klára přistoupila k Liborovi a posadila se mu na klín. Její ruce mu objaly hlavu a vtáhly ho mezi svá ňadra. „Ochutnej,“ přikázala a přidržela ho, zatímco její prsty se proplétaly v Marceliných vlasech. Marcela se usmála a sklonila se k Zuzaně, jejíž ústa už objímala Martinův vztyčený úd.

Hana s Evou se přidaly: Eva klečela mezi Martinovými stehny a olizovala jeho varlata, zatímco Hana masírovala Zuzaně záda a líbala ji za uchem. Vzduch byl plný zvuků – šepotů, sténání, mokrých polibků a tlumeného smíchu.