Přeměna na samce

Když Ivana dorazila domů, vešla tiše. V bytě panovalo zvláštní napětí, skoro jako elektrický náboj ve vzduchu před bouří. Odhodila tašku a sundala si kabát. Aleš stál v obýváku, klícku držel v ruce, prsty sevřené kolem kovového rámu jako symbolu, který už odmítal přijmout.

„Víš, co jsem dnes udělal?“ zeptal se tiše, ale s něčím novým v hlase. S rozhodností.

Ivana se zastavila, změřila ho pohledem. „Ne…?“
Aleš zvedl klícku. „Tohle už si nenasadím. Dneska jsem se osvobodil. A víš co? Cítím, že tě zase chci. Ne jako nějaký uzamčený pozorovatel. Ale jako muž. A dnes večer… ti to udělám pořádně. Tak, jak si to zasloužíš.“

Ivana mlčela. Pomalu si přejela jazykem po rtech, zkoumala jeho pohled. Něco v ní se pohnulo. Znala ten výraz — byl jiný. Nebyl prosebný, nebyl podřízený. Byl hladový.

„Tak ukaž,“ řekla tiše, se špetkou výzvy. „Ukaž mi, jestli vůbec ještě umíš být chlap…“

Aleš nečekal na další slova. V několika krocích byl u ní, chytil ji za boky a přitáhl k sobě. Jeho rty se pevně přisály k jejím, jazyk vklouzl mezi její rty, jako by si znovu nárokoval to, co mu kdysi patřilo. Ivana zalapala po dechu – nebyla zvyklá na tenhle tón. Tenhle tah na branku. Ale tělo zareagovalo dřív než mysl.

Rozepnul jí halenku, prsty se mu třásly, ale pokračoval. Podprsenka šla dolů, kalhotky vzápětí. Když před ním stála nahá, o krok odstoupil. Oči mu hořely, klícka mu ještě visela v ruce, ale už jen jako trofej minulosti.

Prohlížel si ji, každé křivky jejího těla, každý záhyb, který znal a přesto ho teď vzrušoval víc než kdy dřív. Její velká prsa se zvedala v hlubokém dechu, bříško se lehce třáslo, když na něj dopadl jeho pohled. A pak pohledem sklouzl níž… mezi její stehna. Rozevřená, měkká, lesklá… jako výzva.

„Tak… co? Ještě pořád si myslíš, že patřím do klícky?“
Ivana jen zavrtěla hlavou. Rty pootevřené, oči zvlhlé. Její hlas byl sotva slyšitelný. „Ne. Teď ne… teď mi ukaž, jaký jsi opravdu…“

Aleš udělal krok zpět k Ivaně. Pohled měl pevný, odhodlaný, a v očích něco, co už dlouho neviděla — hlad a kontrolu. Prsty vpletl do jejích vlasů, sevřel je u kořínků a naklonil její hlavu vzhůru, aby se na něj dívala.

„Tak dlouho jsi mě učila poslouchat… teď se budeš dívat, jak to vypadá, když začnu velet já,“ zašeptal jí do ucha a ucítila jeho dech na kůži, až se jí zachvěla páteř.

Její rty zůstaly pootevřené — možná z překvapení, možná z očekávání — a Aleš do toho momentu vešel bez zaváhání. Položil jí prsty na ústa, vklouzl jí je mezi rty a ona je přijala, poslušně, s očima upřenýma do jeho. Pohyboval s nimi nejdříve pomalu, smyslně, v rytmu, který dával jasně najevo, kdo tu určuje hru. Pak začal přidávat tempo, Ivana musela pořádně polykat, vytáhl prsty plné Ivany slin a rozetřel ji je po celém obličeji. "Nech otevřenou pusu a vyplazený jazyk" ji poručil.

Potom sklouzl rukou níž. Pohladil ji po krku, pak po klíční kosti, až se dostal mezi její prsa. Jeho dlaň přejela přes její kůži, přes břicho, níž, až tam, kde ji znal nejlépe. Dotkl se jí opatrně, ale jistě, a když ucítil, jak je připravená, jen se krátce pousmál.

„Ty jsi čekala na tohle, viď?“
Ivana jen přikývla, dech se jí zrychloval.

„Pak se drž… teprve začínáme.
„Na kolena, a ruce za záda.“ přikázal Aleš tiše, ale s takovou autoritou, že se Ivaně ani na chvíli nezachvěla jistota, co má udělat.

Klesla před něj, pomalu, s pohledem stále upřeným vzhůru. Ruce si položila za záda, ramena narovnala, hruď se jí zvedla. V tom postoji bylo všechno — pokora, vzrušení, odevzdání. A přesto i hrdost. Byla to Ivana. A přesto jiná než dřív.

„Otevři pusu,“ pokračoval Aleš, stojící před ní s lehce zadrženým dechem.

Rozevřela rty, jazyk vyklouzkl ven. Byla připravená. A on to cítil.

Přistoupil k ní ještě blíž, vzal její bradu mezi prsty a zvedl její hlavu výš, aby měl lepší výhled. Ten pohled mu zůstal vypálený do paměti — jeho žena, nahá, klečící, podřízená, a přitom hrdá. Její jazyk se jemně chvěl, dech byl mělký, oči plné očekávání.

„Teď začínáš chápat, co? Budu ti šukat pusu, vyšukám ti mozek z hlavy, pořádně polykej ty moje kurvo.“ zamumlal a sám se v tom momentu cítil silnější než kdy dřív.