Zlatý déšť 💦

... po cestách růžových s tebou jít, byl by hřích ...

Psali si často, dlouho, zkrátka pořád. Nejednou spolu prokecali i celou noc. Vyzvídal co má ráda, co si ještě nesplnila a na oplátku se svěřil, že nikdy nezažil piss a chtěl by. I oboustranný. A zatímco on byl druhý den nabitý energií a zastal hodně práce, ona tu, kterou si plánovala musela odložit. Neměla sílu si jít uvařit ani kafe, natož vstávat a něco dělat. Přetáčela se z boku na bok, převalovala v posteli, protahovala se ... ruka jí tam zajela, ani to vlastně nechtěla. Nechtěla, ale musela. Nedalo se to vydržet.

Dvacítky teploty koncem dubna a začátkem května způsobili, že se letos opaloval dřív. Kosil trávu jen v pracovních kalhotách. Sluníčko hřálo jarními paprsky a pokožka se mu začala zbarvovat do červena. Dal si pauzu a snědl bagetu z benzínky. Opláchnul se v řece a než uschl, lehl si na břicho a vyfotil holý zadek a poslal jí ho. Zprávu doplnil textem, ať má taky něco jiného než nevyžádané dickpicky. Hned by si tam k němu lehla. Napadla ji malá lest, třeba to vyjde. Že Orlík věděla z předešlého vyprávění. A ona byla dnes u babi a dědy na Zvíkově.

"Zadek máš bílej, jak si na tom se zádama ? Jestli tam budeš dlouho, pěkně se připečeš. Kolik toho ještě máš ?" zeptala se.
"Dlouho. Než se setmí a pak tu taky zůstanu a budu chytat ryby." odepsal a poslal ještě jednu fotku - připečená záda ve stoje a vzadu za ním louka a na kopečku malý kostel.
Než se setmí, jeho časové znamení, usmála se tomu slovnímu spojení.
Zvětšila kostelík a klikla na vyhledat. Kostel Svaté Anny blízko soutoku, kde to zná. Vyndala z lednice džus a na ex vypila velkou sklenici. Sbalila pár kousků štrůdlu, vlepila babičce hubana a že neví kdy se vrátí, možná přespí v autě u řeky.

Na benzínce si koupila nealko pivo v plechovce a pomalu upíjela. Jen občas, aby se jí nechtělo čůrat dřív než bude potřeba. Jela podél řeky po polní cestě, tu a tam minula rybáře až dojela na místo, kde končila pole a začínaly louky. V dálce viděla jeho Jeep a zastavila. Přiblížila si místo pomocí mobilu a nikde ho neviděla. Zaparkovala stranou u rákosí a dál šla pěšky. U obrovské smuteční vrby, jejíž větve sahaly až do vody se rychle svlékla a ponořila do chladné vody. Sevřela pevně ústa a s drkotajícími zuby smyla pot. Rozevřela pramínky větviček a rozhlédla se. Ležel asi 30 m od ní a zdálo se, že spí. Vylezla na břeh, utřela se, dopila pivo a nechala tam ležet plechovku společně s pantoflemi. Klíčky od svého auta schovala pod natažený ručník. Vzala si na sebe zase oblečení, styděla se být na rozdíl od něj nahá. Nejen kdyby někdo šel, přišlo jí to celý ujetý, ale co už. Buď to vyjde nebo ne. Hlavně nemyslet na to, že se jí už chce. Vydrž Prťka, vydrž. V polovině cesty si uvědomila, že si oblékla i kalhotky. Rozhlédla se, nikde nikdo. Rychle si je sundala, strčila do pusy, držela zubama a lezla k němu v tričku a kratší sukýnce po čtyřech. Už byl opravdu blízko a kdyby ji uviděl dřív než u něj bude, ať ví o co jde, určitě si vzpomene i když o tom pak moc nemluvili.

Dva metry. Otevřel oči. Hlava dosud položená na stranu na natažené ruce se trochu zvedla a na jeho obličeji spatřila nevěřícný údiv. Oči se mu rozšířily, protože ji poznal, ale nevěřil, že ji skutečně vidí. Snažila se mu dívat do očí a ne na penis. Nikdy jí ho neposlal. Nejen proto si ho vážila. Nasadila si po vzoru Svěrákově kalhotky na hlavu a prstem na ústech udělala gesto PŠT !
"Máš pěknou čepici, Radko." řekl a mrkl na ni. Přetočil se na záda, ruce založil pod hlavu a čekal co bude. Co má připraveno.

Sundala z hlavy ty kalhotky, už takhle si připadala jak debil a styděla se, že se na ni dívá. Nechala je v trávě. Měl zůstat ležet na břiše. Počůrala by mu zadek a bylo by. Bože, to je divný. Už se jí moc chtělo, tak do toho. Usnadnil jí to a zavřel oči. Vylezla nad něj a otřela mu svůj nos o jeho. Eskymácký pozdrav, když o nic nejde. Nejde ? Vážně nejde, rychle se sama pro sebe ujišťovala.
Vytáhla přední díl sukně hodně nahoru a lehla si na něj, položila hlavu na hrudník a spustila proud moči. Mísely se v ní pocity úlevy, studu, ale i vzrušení. Cítila jeho ztopoření a tak se trochu nadzvedla, aby mu dala prostor a víc si tu spršku užil. Točila pánví dokola jako když zalévá konvičkou bylinkový záhon do spirály.

Otevřel oči. "Co to bylo ?" usmál se.
"Jenom zlatý deštíček. To jak zafoukal májový větříček." dostalo se mu odpovědi.
Ozvalo se šplouchnutí a voda na hladině vytvořila kola. Rybka si mlaskla.