Růžová čokoláda 🍫 a duhová holka 🌈

Růžová čokoláda“

Nechala jsem si ruce položené na bílém ručníku, prsty volně roztažené, jako bych tím říkala: Dělej si, co chceš.
Manikérka mi pilovala dlouhé špičaté nehty do mandlového tvaru. Jako vždy. A francouzská manikúra. Decentní, něžná, elegantní.
Ne, nejsem typ na třpytky. Mám ráda čistotu. Jistotu. Věci pod kontrolou. Aspoň na povrchu.

Pak si vedle mě sedla ona.
Na první pohled nenápadná, na druhý… zneklidňující.

Byla spíš holka než žena. Ale seděla blízko. A mluvila potichu.
„Asi bych chtěla duhový nehty,“ řekla váhavě a ukázala na vzorník.
V tu chvíli jsem zvedla oči. A všimla si její ruky.
Na zápěstí — pletený náramek. Duhovej.

A bylo to jasný.
Lesba.
Vedle mě.
S tím náramkem to už ani nebyl flirt. To byl coming out, co voněl po smíchu a odvaze.
Zkusila jsem na ni pohlédnout jinak. A ona už se dívala na mě.

Usmála se.
Zvedla obočí.
A já poznala, že ví, že vím.

„Máte moc krátký nehty,“ řekla manikérka.
A mně v tu chvíli blesklo hlavou: Ona prstí. Ta holka ví, co dělá. Tyhle nehty nejsou pro parádu. Ty jsou funkční.
Přelétla jsem očima její dlaň. Její prsty.
A najednou jsem si představila… jak hluboko sahají.

Možná jsem se až moc dychtivě naklonila. Možná jsem byla zbytečně iniciativní.
Vytáhla jsem mobil. „Co třeba tohle?“ ukázala jsem jí fotku barevné francouzské manikúry. Jemná, pastelová, každá barva jako lízátko z pouti.

„To jsem měla minule,“ řekla. „Není to až moc barevný?“
„Ne na tobě.“
Zasmála se. A pak jen tiše dodala:
„Stejně už je po festivalu.“

Nakonec si vybrala růžovou.
A já, věrná sobě, francouzskou.
Decentní. Nikdy nápadná.

Manikérka pracovala, ale moje hlava byla jinde.
U růžových čokolád v batohu. Měla jsem dvě.
A jedna z nich se k ní prostě hodila. Nejen barvou.
Ale něčím víc.

Chvíli jsem přemýšlela, že jí jednu dám.
Jen tak. Položím ji vedle ní.
Bez slov.
Nebo řeknu: „Máš ji za odvahu.“

Ale neudělala jsem to.
Protože i když Andrea nemiluje mam ji v srdci.
A tahle holka, co voněla festivalem a duhou, nebyla šance.
Byla jen připomínka.

Zaplatila jsem.
Upravila si pramen vlasů za uchem.
A odešla. Bez čokolády. Bez ničeho.

Ale ten náramek si budu pamatovat.
A její nehty.
A tu větu: Asi bych chtěla duhový.