Koupání

Dlouho jsem odkládal prohlídku lesa ve kterém čas od času musím porazit strom napadený „zlatým broučkem“ a zabránit tak jeho šíření. Správce lesních porostů včera v hospodě nic neříkal ale celý den jsem měl nutkání se do lesa vypravit. Pražící sluníčko bylo přes den brzdou delší pěší cesty, a tak k výpravě došlo až v podvečer. Těch pár stovek stromů po mých předcích nejevily žádné známky napadení broučkem, houby při letošním suchu nechtějí vystrčit ani kousek hlavičky, a tak kráčím pomalu zpět k naší vesničce, zatímco sluníčko již zapadlo za obzor. Na půli cesty se z vedlejší polní cesty ke mně přidá moderní pocestný, jenž má stejnou cestu. Dozvídám se, že je vášnivým hráčem geocachingu a dovolenou v Blatné využívá k odlovení zajímavých kešek v širokém okolí. Právě se vrací z posledního lovu a celodenní úlovek čítá 8 kešek. Mluví bez přestání. Stačí položit jednu otázku a dostanu tisíc odpovědí. Dozvídám, že je z Olomouce, v těchto končinách je poprvé, má dvě děti, učí na základní škole a nejhezčí z kešek v okolí je na rozhledně jakou svět neviděl v blízké vesničce. Rozhledna nemá schody, její realizace stále pár korun přesto je z ní vidět víc než z mnoha jiných postavených za nesmyslné dotace. Naše cesta vede polní cestou podél lesíku, kolem požární nádrže, kterou místní využívají jako koupaliště a již budeme u prvního domku naší vesničky. Když procházíme kolem konce lesíka nad koupalištěm, slyšíme šplouchnutí a tiché cákání vody. Že by se ještě někdo takto pozdě koupal se mně nezdá. To místní nedělají a ze sousedních vesnic sem nikdo nejezdí. Měsíček zpoza mraků osvětluje střídavě krajinu. Máme smůlu je právě za mrakem a vidíme pouze siluetu hlavy na jinak klidné hladině koupaliště. Oba strneme a uděláme krok zpět jako pravěcí lovci, kteří zahládli nic netušící kořist. Lovec kešek potichu žadoní o větříček, který by odfoukl mráček a měsíček by posvítil na objekt splývající na hladině. Čekáme nekonečné vteřiny, během nichž nám v hlavách běží toužebné obrazy. Je nám přáno. Blížící se úplněk umožňuje měsíčku osvítit hladinu koupaliště na které klidnými tempy plave postava něžného pohlaví. Lovec kešek tiše žadoní, aby neměla plavky. S takovouto představou si uvědomuji, že nyní musím pouze čekat a nevyrušit někoho koho možná denně potkávám. To by byl trapas jako hrom. Nastává okamžik, kdy postava vystupuje z vody a štíhlé tělo zbavuje ručníkem kapek vody. Lovec, nyní nejenom kešek tiše hodnotí krásná pevná prsa, menší vyrýsovaný zadeček a útlé boky. Jeho věkový odhad je na úrovni do pětadvaceti let. Nic neříkám. Do obličeje jí není vidět, ale středně dlouhé světlé vlasy mně jsou nějak povědomé. Gentlemansky čekáme na konec večerního osvěžení, dokud postava nezmizí za prvním domkem. Milovník geocachingu nestíhá slovy vylíčit svůj aktuální zážitek, rozhazuje rukama a dožaduje se abych mu někdy poslal zprávu jakouže to vílu mohl viděl v celé své kráse. Ze slušnosti si beru vizitku abych ji hodil do prvního a vlastně jediného koše v obci. Doma již moje žena dokončila přípravy na zítřejší příjezd našich dospělých dcer, které na svoji almu mater již jen vzpomínají. Leží na pohovce před televizí a sleduje romantický příběh od Christiane Sadlo alias Inga Lindström. Když očima hledám, kam si sednu dává nohy z pohovky a vybízí mně tak pohybem k přisednutí. Rukou zavadím o její vlasy a cítím jejich vlhkost. Asi se chce dcerám líbit. Myslím si. Až ta nezvyklá vůně šamponu se závanem rybiny vnese jasno koho že jsme to na koupališti pozorovali. Moje ruka kopíruje její lýtko směrem ke stehýnku a výše. Beze slov si upravuje polohu aby mohla lehce roztáhnout nožky ….. Nezvykle mám ráno na stole připravenou snídaní a její krásný úsměv je přerušen pouze otázkou. Co to včera bylo? Mlčím. Odpovídá si sama. Bylo to moc krásné, jako když jsme se před mnoha lety scházeli po týdenních pauzách z důvodů studia v jiných městech naší vlasti.