Když skrz, tak oba - soutěžní

No jasně, všichni mu to říkali a on jim věřil. Věděl, že mají pravdu, už si to dokonce jednou zažil. Jenže teď, právě a zrovna teď, si nedovedl pomoci. A vlastně ani nechtěl. Míša seděla ob dva stoly dál. Čas od času zvedl pohled a nenápadně ji pozoroval. Přinejmenším se snažil, aby to vypadalo nenápadně. Ani ona nebyla tak docela lhostejná a tak se stávalo, že se jejich pohledy občas krátce setkaly. Letmý úsměv a sklopení zraku. Pokaždé ho znovu zahřálo v hrudníku, jak se mu do krve vyplavil další příliv hormonů.

Že prý: Co je v domě, není pro mě.

Jenže co dělat, když se jim spolu tak skvěle šukalo. Už to nějaký ten týden trvalo a zatím ani náznak, že by to mělo končit nebo třeba jen polevit. Nic vážného ani zásadního. Jenže nebylo to už jen o sexu. Rozuměli si, pasovali k sobě, měli podobné zájmy, dokonce spolu už několikrát vyrazili na výlet nebo celý víkend. Čím déle se znali, tím víc zalíbení v sobě nacházeli. Prostým faktem ale bylo, že to všechno začalo kvůli sexu. Honza jí nabídl odvoz z firemního večírku. Nezištně, jedinou motivací bylo mít na skoro hodinovou cestu domů milou společnost. A ona mu na oplátku nabídla sex. Taky nezištně. Jedinou motivací bylo dostat do sebe po dvouměsíční abstinenci pořádného ptáka. Nezadaná, hezká, emancipovaná pražanda. Nebylo co řešit. Co začalo ukojením potřeb, to přerostlo v zamilovanost a vzájemnou erotickou fascinaci. Skvělý, bezchybný koktejl. Dokáže jednoho vystřelit až do sedmého nebe. V tomhle případě vlastně oba dva.

Jenže dneska v tom bylo víc, než jen nevinné pokukování a smlouvání si další schůzky v kuchyňce. Včera jim totiž kurýr dovezl balíček. Čekali na něj už týden. A jako na potvoru, zrovna včera nebyla šance na společný večer. Balíček shrábla Míša a pozdě odpoledne odkráčela bez mrknutí oka domů. Marně ji Honza zkoušel bombardovat zprávami přes Viber, aby vyzvěděl jestli je uvnitř opravdu všechno, co spolu vybrali a objednali a případně jak probíhá testování. Míša zatvrzele zachovávala radiový klid a jediné, čeho se od ní dočkal bylo přání na dobrou noc.

Dnes přišla do práce docela brzo. Seděla už u stolu, když si on věšel kabát na ramínko. Spustil se do židle, vydechl jako by tohle byl závěr náročné ranní odysey a natáhl se, aby zapnul noťas. Přesně v ten moment mu decentně cinkl Viber:

Míša: Ahoj chlípníku. Jaké máš ráno?
Honza: Nechutně rychlé, ale když tě teď konečně vidím, tak docela fajn. :-)
M: Hmmm, lichotníku. A chtěl bys vidět víc?
Zvedl k ní pohled a tázavě naklonil hlavu. Opětovala mu ho. Zdálo se mu to, nebo se malinko začervenala?
M: Tak chceš?
H: Když jde o tebe, nemyslím, že bych kdy viděl dost na to, abych nechtěl ještě víc.
M: Ty si nedáš pokoj. Tak koukej!

V zápětí se Viber ohlásil s videopřílohou. Jasně, měl by si dávat pozor, ale nedočkavost mu nedala. Prostě se jen opatrně natočil tak, aby nikdo neviděl na displej jeho telefonu, stáhl zvuk a video spustil.

Do koupelny, kterou už z návštěv v Míšině bytu dobře znal, napochodovala nahá Míša. Nic, co by mu mělo vyrazit dech. Naposledy ji tak viděl předevčírem. S nahotou problém neměla. Telefon byl nejspíš opřený o hranu umyvadla a zdi a poskytoval tak dokonalý přehled o dění v místnosti. Přinesla si sebou balíček oblečení, které si teď postupně oblékala. Podprsenku (plné trojky by jinak budily přespříliš pozornosti), blůzku, samodržící punčochy… vlastně se nijak nepředváděla, přesto byla neskutečně sexy. Znovu na ni mrknul aby si ověřil, že to co, si obléká na videu má dnes skutečně na sobě. Zachytila ten pohled a on zas její úsměv. Na hromádce už zbývala jen sukně a kalhotky. Ale úplně nahoře ležela malá, sametově matná krabička. Po té sáhla teď. Vylovila malé vajíčko. Znal ho z prospektů. Jistě pocházelo ze včerejší zásilky. Temně fialová oválná hračka s decentním stříbrným proužkem vprostřed a monogramem výrobce na špičce hračky velikosti toho žlutého pouzdra z Kinder vajíčka.

Teprve teď se začala předvádět. Sedla si na vanu, mrknutím si ověřila, že má telefon dobrý výhled a doširoka roztáhla stehna. Takřka oblečená, ale bez sukně a kalhotek, to byl příjemně dráždivý pohled. Když si pak naslinila prsty konečně si jimi projela čárku, kundička se krásně otevřela. Očividně ji to představení těšilo přinejmenším stejně, jako teď jeho. Chvilku na sobě cílevědomě pracovala, dokud se neotevřela docela a na jejích prstech začala ulpívat vlhkost.

Honza trpěl. Přesně takhle ho často lákala k zásunu. Ne k milování, ale k zásunu. Takhle to měli rozdělené. Zatímco Honza sváděl Míšu k milování, Míša provokovala Honzu k sexu a nemravnostem. Jenže teď se mohl jen dívat a polykat na sucho.

Konečně přišlo na řadu vajíčko. Vyjmula ho opatrně z krabičky a chvilku zahřívala v dlani. Několikrát ho otočila v prstech a ukázala na kameru aby měl Honza co nejlepší představu. Znovu se pohodlně opřela a místo prstů využila vajíčko. Pomalu a cíleně smáčela celý jeho povrch svou vlhkostí, nevynechala jediný kousek. Teprve pak se znovu šibalsky podívala do kamery a vajíčko jedním šikovným pohybem zatlačila hluboko do prciny až se za ním zavřela. Poslední pohled do kamery a vzdušný polibek. Pak už jen oblečení kalhotek i sukně a KONEC.

Položil telefon na stůl a podíval se na ni. Nijak neskrývala, že ho celou tu dobu sledovala. Bavila se.

M: Tak co, líbilo?
H: Fakt se potřebuješ ptát?
M: Asi ne, ale víš, jak ráda to slyším… eee vlastně čtu. :-D
H: Miluju tvou hravost. Stojí mi z toho.
M: Právě teď? ;-)
H: Jako kůl.
M: Hmmm, tak dobře. Jestli si chceš hrát dál, stáhni si do mobilu tohle….

Jasně, že si chtěl hrát. Aplikaci měl nahranou během chvilky a jen pár dalších vteřin potřeboval k tomu, aby ji spároval s vajíčkem v Míšině klíně díky kódu, který mu obratem poslala. Jen tak na zkoušku zaťukal pro dva krátké impulsy a podíval se na ni. Nenápadně mu ukázala zvednutý palec.

M: Funguje to skvěle, teď mě máš na povel. ;-*
H: No takhle bych si to nikdy říci netroufl. :-D
M: Kecko! :-P

A tak si hrál. Dělal svou práci a jen tak, čas od času zaťukal do displeje svého mobilu, který měl položený hned vedle klávesnice. Občas to bylo jen krátké poškádlení, jindy zas spustil celý předdefinovaný řetězec vibrací různě pulsujících a kombinující rozdílnou intenzitu vibrací. Nikdy nevěděla, kdy a co přijde v zápětí. Za poslední dvě hodiny se mu povedlo vykouzlit jí na rtech potutelný úsměv, donutit jí křečovitě svírat stehna i rty v návalech potlačované rozkoše a zaplavit ji celý dekolt ruměncem.
H: Tak co, líbí? Baví tě to tak jako mě?

M: Zmetku! Říkala jsem ti, že si máš hrát, ne mě mučit.
H: Když mě právě to mučení přijde jako skvělá hra. ;-)
M: Očividně máme rozdílný pohled na věc. :-P
M: Každopádně, teď si jdu udělat do kuchyňky svačinu, tak mi dej na chvíli pokoj. Jasné?!
H: No tak jo. Jen chci něco vědět.
M: Co?
H: Už jsi skrz?

Díval se na ni, jak jí na rtech zacukal úsměv a i ona mu pohled oplatila. Obrátila oči vsloup a lehounce zavrtěla hlavou, jako by nevěřila jeho dětinskosti.

M: Za koho mě máš? Už tě znám na tolik, abych věděla, že si mám vzít intimku, než ti něco takového půjčím do ruky. :-P
Na to se zvedla z místa a prošla s vlnícími boky těsně kolem něj. Přísahal by, že ve zvířeném vzduchu zachytil dráždivý závan její rozpálené pičky. Prostě si nedovedl pomoct…
....

Sesunula se zpátky do své židle, ani po něm nemrkla. Tvářila se neproniknutelně, nasupeně. Viber zacinkal.

M: Čemu přesně si nerozuměl na mé prosbě “teď mi dej na chvíli pokoj”?!
H: Ehhhhm, no jako rozuměl, ale nedbal, no… když tys tak krásně voněla, jak jsi šla kolem.
M: To je omluva?
H: Ne, to je výmluva. :-D Ale fakt, nebylo to schválně.
M: Abys věděl, tak si mě v té kuchyňce odprásknul, ty zmetku. Na tohle fakt nestačí jen “nebylo to schválně”. Seděla jsem tam s rukou na prcině a doufala, že to rozdýchám, než někdo přijde. Bylo to o fous.
H: Tak promiň Miško. Nevěděl jsem, žes tak na krajíčku. Určitě jsem tě nechtěl dostat do průšvihu.
M: No naštěstí to dopadlo dobře. Máš kliku.
H: Já, jo? :-D Ale víš co?
M: Co?
H: No pokud jde čistě jen o to, že jsem tě udělal, nějak mi úplně nejde toho litovat… ;-)

Do oběda byl klid. Honza strávil další dvě hodiny na telekonferenci a Míša měla aspoň trochu času dát se dohromady a zklidnit se. Vajíčko utichlo. Definitivní konec to vzalo, když se těsně před polednem vracela z toalety, lehoučce se přitočila k jeho stolu a položila mu na něj středně velkou obálku vyloženou bublinkovou folií. Standardní kancelářská zásilka. Ovšem jen do okamžiku, než Honza nahlédl dovnitř a našel tam vajíčko společně s jejími kalhotkami. Znovu Viber.

M: Tak nakonec přece jen byly skrz, chlípníku. ;-)

Jasně, že šli na oběd spolu. Všichni to o nich tak jako tak věděli, nebyl důvod tvářit se, že se neznají. Prošli atriem moderní kancelářské budovy a usadili se v místní kantýně. Byla to jejich půlhodinka, kterou mohli strávit každý den spolu bez toho, aby se museli přemáhat a věnovat se práci místo sobě navzájem. Proč si ji neužít. Nadrženost dnešního dopoledne byla pryč, nebo se alespoň umírněně stáhla stranou. Seděl tam proti ní, sledoval ji. Její držení těla, specifická gesta, jak jí cuká koutek, když přecházela do ironického pošťuchování nebo bezstarostnou rozpustilost, s níž si olizovala konečky prstů umaštěné od rajčatové salsy v které si namáčela tortilu. Podal ji ubrousek a ona ho přijala s poděkováním provinilého dítěte přistiženého při olizování nože. Seděl tam, díval se na ní a uvědomoval si, jak moc je do ní zamilovaný. Dávno to nebylo jen o sexu. Chtěl s ní prostě být. Nezbývalo než doufat, že ona to má stejně. Zatím tomu všechno nasvědčovalo.

“Tak co, dejedeno?” vytrhla ho z jeho úvah.
“Jasně, to se toužíš vrátit tak rychle do kanceláře?”
“Hlavně si potřebuju odskočit.” odložila ubrousek a pomalu se zvedla ze židle. “Čekám tam na tebe.” utrousila jen tak mimochodem a odkráčela středem.

Toalety v kantýně. To bylo jejich útočiště. Bylo tam čisto a klid. Skoro nikdo tam nechodil. Do kantýny měli přístup jen lidé z místních kanceláří a ti si raději odskočili “u sebe”. A poslední kabinka u zdi na dámách byla o poznání prostornější, než všechny ostatní. Samozřejmě, že to nebylo to nejlepší místo, co si dovedli ti dva představit, ale když už to na ně během dne přišlo… Pořád to bylo méně riskantnější než kolárna a přilehlé sprchy nebo místní příruční sklad. Poprvé ho pokřtili hned druhý den po prvním “seznámení”. Tehdy ho tam přilákala fotkou jejího pravého kotníku na kterém visely polosvlečené kalhotky a popiskem “troufáš si”? Viber je mocná zbraň. Honza si troufl. Bylo to rychlé, prudké, živočišné. Nikdy mu to ještě neřekla, ale vlastně až po téhle záškodnické akci došla finálního přesvědčení, že si “ho nechá”. Od té doby je využili už asi třikrát. Občas to prostě jinak nešlo… Tohle nebylo místo na hraní, tady se šukalo. Většinou už byla připravená, když za ní přišel. Sukně vyhrnutá, kalhotky dole, opřená o zeď a nastavená. Dvakrát to stihla s ním, jednou ji ještě musel dopomoci jazykem a prsty. O nic víc nešlo. Uvolnit se.

Dneska to bylo jinak. Čekala na něj usazená na zavřené míse, nohu přes nohu. A nevypadala, že by se chystala měnit polohu ani po tom, co se před ní postavil.
“Taaak pojď, samečku.” natáhla se po něm a přitáhla si ho za pásek.
Přeska zacinkala, zabzučel zip, jen knoflík kapituloval bezhlučně. Už mu stál a ona se spokojeně usmála, když uviděla ten napružený obrys pod látkou přiléhavých boxerek. Přejela po něm hranou nehtů a zvedla pohled vzhůru. Nic neříkal, jen ji sledoval. Věděl jak ráda si hraje, proč by jí to kazil? Na své si určitě přijde tak jako tak. Malinko si ho pod látkou upravila, aby k němu lépe mohla. Možná zadoufal, že ho vytáhne ven, ale tu radost mu neudělala. Sklouzla konečky prstů od žaludu až ke koulím a jemně je promnula. Až potom se vrátila zpět ke středobodu dění. Už si nehrála, začala ho přes látku boxerek regulérně honit.

Tohle nebyla novinka. Prádlo je bavilo oba. Někdy vydrželi desítky minut dráždit se přes tu poslední vrstvu látky, než se jí zbavili. Promáčet si kalhotky skrz, to byla Míšina oblíbená předehra a ráda Honzovi dopřávala to potěšení asistovat jí při tom. Většinou ale trvala na tom, že dokud je má ona na sobě, nemůže si sundat prádlo ani on. Hrozně jí bavilo hrát si s jeho ptákem přes tu tenoučkou a pružnou látku. Několikrát si kvůli tomu málem ustříkl přímo do nich, ale zatím to pokaždé včas podchytila.

Zavíral oči rozkoší. Dopoledne se mu dostalo dost stimulace na to, aby byl doopravdy potřebný a Míša moc dobře věděla, jak na něj. Kde má citlivá místečka a jak na ně zapůsobit, aby způsobila co nejvíc radosti. Nebude to na dlouho, to věděli oba a ona pro to dělala dost a dost. Jednou rukou masírovat pyj, druhou lehce mnout koule a čas od času rty laskat žalud. Ten horký a vlhký dech filtrovaný přes látku boxerek, tohle všechno dostávalo nový rozměr a on cítil, že začíná definitivně podléhat. Věřil jí. Už se znali dost na to, aby poznala, že je čas. Nebylo třeba ji upozorňovat. Cítil, jak se celý jeho podbřišek sbírá k první křeči. Ještě chvilka zbývala, ještě to dovede pár vteřin kontrolovat, ale cesta, ze které už nebylo návratu, už byla nastoupena. Poznala to a změnila taktiku. Přitlačila a zrychlila, něha už potřeba nebyla. Ještě víc ho tak ujistila, že ví, že...

Najednou vycítil, že se na něj od spodu dívá. Oplatil jí ten pohled a pochopil to celé přesně v momentě kdy už bylo pozdě. Celý jeho podbřišek zaplavila slastně bolestná křeč a on cítil, jak se první vlna semene nezvladatelně dere ven. A další a ještě jedna… Uměla se o něj postarat. Dostat z něj i tu poslední kapku, jak to právě teď dělala. Masírovala ho přesně v opačném rytmu než přicházely jeho záškuby a dbala při tom, aby se každá kapička důkladně vsákla do látky boxerek. Teprve, když bylo po všem, lehoučce odtáhla gumu a dala mu pusu na špičku ulepeného žaludu. Pak je zas s plesknutím pustila zpět. Postavila se a dlouze ho políbila.

“Tak se mi zdá, že jsi dnes taky docela skrz, Honzi.” šeptla mu do ucha, než proklouzla z kabinky ven.