🪷 Správná žena ve špatný čas 🎣

Nastříkala na sebe opalovací olej, sundala vrchní díl plavek a lehla si na břicho na deku položenou v trávě za bytovkou. Prázdniny. Už je dávno dospělá, ale tenhle výraz přes učitelskou dvouměsíční dovolenou stále používá. Cítila zvláštní chvění. Ani ne nervozitu, spíše očekávání. Sluníčko pálilo, 35 °C ve stínu a to bylo teprve 11 hodin dopoledne. Líně zívla. Mobil zavibroval. Přejela prstem po displayi a přečetla si zprávu. Od něj.
Rozešel jsem se s Ivanou. Večer odjela se všemi svými věcmi.
Zastavilo se jí srdce. Jen na malý, malinkatý okamžik. Ani přeskočení jehly na gramofonu netrvá déle. Posadila se. V uších jí hučelo, nohy ztěžkly a ... co má dělat ? Co má dělat věděla, ale ... Co mu má napsat ? Co mu má napsat věděla, ale ... Do háje jaké ale, vždyť ho chce, tak ... tak co ? Nic. Nic jí nenapadlo. Vůbec nic. Jí, češtinářce, kterou bavily slohy, eseje, blogy.
Ty mi na to nic neřekneš ?
Ozval se znovu ve druhé zprávě, uplynulo asi deset minut. Má mu napsat: Za čtyři hodiny jsem u tebe. Nebo: To mě mrzí, věřím že se k sobě ale vrátíte. Blbost.
Neřeknu. Jsem ráda. Tak ráda, že jedu za tebou.
Vyčítala si, že to napsala takhle. Mohla to ještě zvážit. Napsat uvážlivější odpověď. Mít radost z toho, že se někdo s někým rozešel jí připadalo jako když někdo zemře a někdo po něm bude dědit. Napustila trochu vanu a vložila tam svých šest pokojových kytek. Otevřela okna na ventilačku a vypnula vodu. Do cestovní tašky naházela letní oblečení, kosmetickou taštičku, velké balení šamponu a rozečtenou knížku.

Celou dlouhou cestu vzpomínala jak se seznámili a přemýšlela, zda je dobrý nápad tam jet. Kdy jindy, když ne teď, kdy má celé dny volno a až přijde z práce můžou ... dělat co budou chtít.
Oni dva spolu byli tak dlouho, pracují spolu a pojí je i nepřímé příbuzenské vztahy. Co se muselo stát ? Není to předčasné ? Jede za ním a on ji uvidí v práci. A zítra znova. Obědvali spolu z krabiček. Až bude rodinná oslava, budou spolu sedět u jednoho stolu. Její rozvedená máma si vzala jeho tátu vdovce. Uvidí se denodenně. Ona bude plakat, on ji může utěšovat, že to nemá cenu. Ona bude chtít něco opravit, on to udělá samozřejmě ze zvyku. Vrátí se k sobě a ty budeš za blbce, promlouvala sama k sobě. Neměla by počkat 14 dní, měsíc ? Počkat na co ? Až skončí prázdniny a nebude mít čas jako po celý rok ? Ne, tohle bylo znamení. Má ho ráda, touží po něm. Doufala, že i jemu není lhostejná. Proč by jinak psal: Hladil bych tě po vlasech a natahoval kudrlinky. Tvoje vlasy jsou jako zčeřená hladina rybníka.

Seznámili se vloni koncem léta a bylo to absurdní. Ředitelka základní školy v Klínkách nad Labem, tam sehnala byt. Radní na městském úřadě v Raškově, ve volném čase kovboj na statku po dědovi. Jejímu strejdovi bylo šedesát a slavil to o víkendu na zábavě, kam za ním přijela. Nesla v každé ruce dvě piva a již opilí štamgasti se pošťuchovali.
"Jdou kocóři silnicíí, dej si na ně majzláá. Kdo nám holky přeberéé, toho sejmem hajzláá."
Vyhýbala se jim, aby těžké půllitry držela rovně a nerozlila je. Jak se otočila, dostala ránu přímo do žaludku. Šel ze záchodu a viděl ji ležet zhroucenou na zemi. Jak se k ní sklonil, dostal ránu do hlavy. Nastala pravá vesnická rvačka, stěží se vypotáceli před hospodu. Druhý den odjela domů. Druhý den zjistil kdo to je, odkud je a vzal si od strejdy telefonní číslo, aby se zeptal jestli je v pořádku a omluvil se, že ji vlastně moc nepomohl. Od té doby si psali. Každý den. O všem. Nikdy si s nikým tak nerozuměla jako s ním. Bylo to tak lehké a přirozené a zábavné i vzrušující. Bylo to nevinné ? Nebylo. Chtěla ho čím dál víc. Čím dál víc záviděla, že ona je s ním. Ona je ta, která uléhá vedle něj a vedle něj se probouzí. Může se ho dotýkat. Jestlipak ji hladí po vlasech a natahuje kudrlinky ?

Úvahy přerušila zpráva. Přečetla si ji na benzínce, kde tankovala a zdržela se na kávu a sendvič, už měla hlad. Poslal přesnou adresu, sám sebe a připsal, že se na ni těší a doufá, že se zdrží. Dojela na místo. Vrata byla otevřená. Vystoupila z auta. Seděl na koni hned za ohradou, na nádherném hřebci jménem Emeran. Vesele na ni zamával, když ji uviděl a seskočil. Rozeběhla se k němu a vrhla se mu kolem krku. Nemohla to už vydržet. Přisála se mu na ústa a líbala ho a objímala.
"Až tak ?" smál se, když mu dovolila se nadechnout. Uvolnil náručí, aby si ji pořádně prohlídnul. Pohladil po tváři a nabral rukama přes triko ňadra v podprsence a potěžkal je.
"O tomhle se mi zdálo." podíval se na ni vážně.
Chtěla si přetáhnout triko přes hlavu. Zadržel ji a zavrtěl hlavou. Upravil tričko, otočil ji a pošťouchnul před sebe. V tu chvíli přicházeli dva brigádníci na kosení. Všichni čtyři šli na louku a ona pomáhala hrabat. Občas schválně zavadila hráběmi o jeho nohu. Občas, když ji obcházel, sáhnul na zadek, vzal za rameno. Když se ti dva nedívali, políbili se. K večeru kluci odešli a oni osaměli. Byla natěšená, nadržená, nedočkavá.
"Půjdem se někam najíst nebo si něco ugrilujeme tady ?" zeptal se.
"Já bych chtěla, abys chytil rybu, zabil ji a hned na ohni připravil." pronesla, když si vzpomněla o čem se kdysi bavili.
"To je z nějaký pohádky ? Mám splnit úkol a dostanu princeznu ?" smál se. "To nemáš moc velký hlad, jistě si taky pamatuješ i to, že jsem dlouho nerybařil."

Seděli spolu na břehu a bylo to divný. Tu zapíchl návnadu a nahodil. Tu šel pro další dříví na oheň. Pak si k ní zase sedl a zeptal se jestli jí není zima. Bylo evidentní, že je nervózní a nejen neví co říkat, ale i co dělat. Ta situace, když už to bylo tady, ho v reálu zaskočila.
"Není mi zima, naopak. Půjdu se zchladit. Jen se namočím, abych ti neplašila ryby." věděla, že řekla nesmysl, ale něco říct musela. Musela už něco udělat.
Poodstoupila stranou a svlékla se. Nahá šla do vody a když ji měla do pasu, zastavila se. Pomalu se ohlédla. Díval se na ni a usmíval. Plaše kývla hlavou.
Taky se svléknul a šel za ní. Pohladil ji po vlasech a pak ho něco napadlo. Doplaval k leknínům a jeden květ utrhl. Plaval zpět a zastrčil ho za ucho do vlasů. Začali se líbat a hladit a když už to bylo k nevydržení posadil si ji na sebe, ale ona se položila na hladinu a rozpažila ruce. Ležela na hladině a on do ní pomalu zajel. Pomalu přirážel a pozoroval ji. Trochu se zmítala jako ryba na udici, hlídal, aby si nepotopila hlavu, ale ... hezký to bylo. Jak se říká, že první sex většinou nestojí za nic, tak hezký to bylo. Sice žádnou rybu nechytil, oheň vyhasl, protože se pak znovu milovali na dece a hladoví skončili do třetice na kuchyňský lince a do postele si namazali tlustý krajíce chleba sádlem a se škvarkama posypaný cibulkou. Skoro usnula s jídlem u pusy jak byla unavená a šťastná zároveň.

Přes den se snažila být trochu užitečná. Krom opalování než přišel z práce domů, protože si nemohl vzít dovolenou a ani spolu nemluvili o tom, jak dlouho se zdrží, krmila slepice a králíky a dohlížela na koně, aby jim nikdo nic nehodil a radši je ani přes ohradník nehladil. Jejich povídání a chování bylo jako dřív. Ty rozpaky z prvního dne se už neopakovaly. Užívali si každý den a jeden druhého. Ona se na ni neptala a on o ní nemluvil. Nemluvili ani o budoucnosti. Žili tady a teď.

Uprostřed noci je vzbudila bouřka. Strašný slejvák, hromy a blesky. Starý železný žebřík, který shodil vítr, spadl na okno kurníku a vysklil ho. Lekli se, hodili na sebe aspoň trika a utíkali přes dvorek ven zjistit co se stalo. Drůbež byla v pořádku, bylo jen potřeba přibít kus prkna přes tu díru. Chtěl to nechat na ráno, ale když viděl jak sbírá střepy, aby se slepičkám nic nestalo, šel to opravit. Byla roztomilá jak pobíhala polonahá ve snaze mu pomoci. Noha ji uklouzla, ale zachytila se o králičí pletivo. Prsty jí zajeli dovnitř a nešly ven. Koukali na sebe s králíkem, on se jim smál, nebylo poznat, kdo je víc vyděšenější.
"Počkej, nemrskej sebou." zašeptal ji do ucha a pohladil po uvězněné ruce. Vzrušilo ho totiž její pozadí. Zadeček se jí rýsoval pod delším trikem. Dost možná bylo jeho, ale to není důležité. Důležité je, že využil příležitosti a pěkně ji ojel zezadu. Rychle a sprostě jak mu jednou pošeptala, že by chtěla. Proč by se nechal pobízet. Chytila se do pasti slasti.
Mačkal jí střídavě prsa přes tričko, mačkal jí půlky. Přejížděl prsty mezi nohama zepředu a zezadu, kroutila se jako úhoř a tiše sténala.
"Nelíbí ?" zeptal se provokativně.
"Líbí." zašeptala.
"A proč jsi tedy tak potichu ?" provokoval dál.
"Dělej !" zařvala. A bylo to.

Příští týden uspořádala oslavu jeho 35. narozenin jen ve dvou jak si přál. Nic velkého. Tak aspoň svíčky, vždyť je to hezké i v dospělém věku má člověk přání. Jednu po druhé zapalovala a zapichovala do tvarohového krému s rozmixovanýma hruškama.
"Tak hotovo. Něco si přej, ale něco rozumného. Víš, že už nemůžeš být kosmonautem ani ho mít většího ?" dobírala si ho.
Přál si zdraví, protože ho tak babička s dědou vychovali. To se na zemi nenajde, na louce neutrhne, v apatyce nekoupí. Rychle sfoukl svíčky a zatáhnul ji do postele.
"Nepotřebuju ho mít většího, já jsem se svou ..." vysmekla se mu a udělala na něj dlouhý nos ... chytil ji za ruce a dopověděl to:
"Já jsem se svou velikostí spokojený a mám takový dojem, podle toho, jak se tváříš, co vykřikuješ a jak pak usneš jako špalek, že ty taky ... " zase mu utekla a běžela na dvůr a z legrace volala na kohouta: "Bedřichu, Béďo pomoz mi." smála se. "Kohoutku můj. Ty kokote, kde jsi ?"
Zkroutil ji ruce a škrábal vousy o tvář. Vzrušovalo ho jak má okamžitě napnutá prsa s tvrdými bradavkami. Jak je hned připravená k akci. Jak moc ho vždycky chce a neumí to zamaskovat. Drsným hlasem povídá: "Leží tam v komoře, nožky má nahoře."
Položil si její nohy na ramena a už zase něžně pomalu do ní pronikal a díval se, jak si to užívá. Když zaťala prsty do polštáře, zrychlil a dodělal je oba. Zpocený se svezl vedle na polštář a chtěl ji políbit, ale v tu chvíli mu pípla zpráva. Asi přání k narozeninám, pomysleli si oba. Podíval se a zachmuřený odešel telefonovat ven.

Další den měla svíravý pocit v žaludku. Předtucha, ale k čemu ? Když nepřišel odpoledne z práce domů, byla ještě klidná a nesháněla ho. Když dorazil pozdě večer, nemohla si nevšimnout ustaraného výrazu. Posadil se v kuchyni na židli a mlčel. Tak se taky posadila a zeptala se co se děje. Dozvěděla se, že jeho expartnerka má nádor na ledvině, naštěstí není zhoubný, už je v nemocnici a bude operována. V noci v posteli se jí ani nedotkl, díval se do prázdna a ona si pomyslela: Hlavně neříkej, že tě teď potřebuje.
"Víš, ona mě teď potřebuje." slyšela.

Ráno udělala snídani, sama nejedla a začala si balit věci. Pozoroval ji, jak odchází s taškou a nic neřekl. To bolelo nejvíc. Že neví co bude. Neví na čem je. Co k ní vlastně cítí.
Využila příležitosti, kdy mu zazvonil telefon a bez obejmutí, podání ruky a pozdravu nasedla do auta a protože nechávali vrata otevřená, rovnou vyjela na příjezdovou cestu. Vjela do výmolu, auto poskočilo a otevřela se palubní přihrádka. Klíče. Zastavila a ze zvyku vypnula motor. Svírala je v ruce.
Svírala je v ruce se zaťatou pěstí a šla směrem k němu. Když viděl, že se vrací, usmál se a vykročil dopředu. Ani se na něj nepodívala, protože byla právě u poštovní schránky a nic jiného než aby tam ty klíče hodila neměla v úmyslu.



"Jestli najdeš někoho, kdo ti nabídne něco, co miluje, jestli najdeš někoho, kdo kvůli tobě zruší něco důležitého, jestli najdeš někoho, kdo ti věnuje čas ve světě plném spěchu, který ten čas krade, jestli najdeš někoho, kdo zůstane v noci vzhůru, aby si s tebou povídal, jestli najdeš někoho, kdo ti dá kousek sebe, jestli najdeš někoho takového, nenech ho odejít !"
Odin



♥ Všechno nejlepší k narozeninám ♥