Kopretiny pro zámeckou paní (17.)

"No maucta! Zase tábor.", zvedl oči v sloup Pavel, který jinak návštěvníky zámku Zelený Újezd (skutečné perly rokoka) neměl ve zvyku moc komentovat, dokonce ani návštěvnice ne. Tvarově poněkud proměnlivý útvar táborníků s rudými šátky uvázanými kolem krků s ledabylostí pionýrů, co kroutí už druhý týden a na ústrojní kázeň zvysoka kašlou, se k nám blížil po cestě zámeckým parkem a nad ním se vznášela předzvěst neukázněného pobíhání, minimální pozornosti směrem k výkladu a nezbedného osahávání exponátů zákazům navzdory. Nesoudil jsem tyhle tábornické výpravy nikdy moc příkře; jednak nezřídka měly za doprovod fešné praktikantky a statné krásné vedoucí, navíc jsem si ještě dobře pamatoval na svá vlastní léta, jakkoliv jsem je pro kategorický odpor rodiny k pionýrské organizaci strávil v poněkud vágně neukotveném turistickém oddíle. Mělo to něco společného s Čs. svazem ochránců zvířat, rudé šátky se nenosily a část vedoucích měla už podle délky vlasů a vzorů na batikovaných tričkách nakročeno spíš k undergroundu. Ve svém věku jsem to neřešil, jen jsem oceňoval, že nemálo praktikantek pod tím batikovaným tričkem dost viditelně nenosilo podprsenku. Zvlášť u táborové zdravotnice Ivety, medičky v třetím ročníku (takže podle tehdejších nároků v podstatě už lékařky), která disponovala slovansky objemnými tvary, se tak při jakémkoliv prudším pohybu pod trikem živě rozhoupala dvě prsa velikosti solidně narostlých melounů. Čirou náhodou jsem jednoho rána, když jsem šel pro vodu do kuchyně, vyslechl její rozhovor s ostatním praktikantkami u dívčí části umývárny. "Hele, Ivet, ty fakt vůbec nebudeš nosit podprdu? Já jen, že půlka kluků z mýho oddílu ti očima visí na kozách pokaždý, když trochu přidáš do kroku. A já zas trnu, aby ses jima nepraštila do brady.", ušklíbla se vedoucí mého oddílu Katka. "Ále, jen ať se kouknou, jsou mladí, a mě pro ty jejich pohledy nikde neubude.", rozesmála se Iveta a potěžkala si přes tričko svoje poklady, až mi z toho zacukalo v rozkroku. "A neměj péči, Katuško, já tohle umím nosit. Tobě ovšem s těm lentilkama pod kobercem žádnej úraz nehrozí.", vrátila vzápětí s holčičí jedovatostí úder na citlivé místo, protože Káťa byla skutečna obdařena na hrudníku dost minimálními křivkami a už jsme se při koupání po očku stihli přesvědčit, že horní díl plavek nosí spíš ze společenské než fyziognomické nutnosti - i pár holek z našeho oddílu už mělo v patnácti větší prsa než ona ve dvaadvaceti. Povzbuzen na duchu touhle inspirativní konverzací, tiše jako pěna jsem pokračoval pro vodu a po obědě se zúčastnil tajné výpravy na protější stráň, protože se roznesla fáma, že se tam o poledním klidu chodí Iveta, před pohledem z našeho údolí skryta malou lesní školkou, opalovat "nahoře bez". "Pánové, my byli vloni v Jugošce, a tam si na pláži sundala vršek každá druhá! Malý prsa, velký prsa, kulatý jablíčka, vytahaný vemena, to bylo něco! Úplnej kozí festival!", hecoval nás cestou Tkáč, synek z vekslácké rodiny, pro kterou nebyla výjezdní doložka problém.

Pro naše byla naopak díky jistým rodinným škraloupům problém neřešitelný, takže dovolená u moře, natož v Jugoslávii, mi byla podobně vzdálená jako kariéra kosmonauta. Dovču jsme trávili v tuzemsku, z rekreačního objektu otcova podniku na Mácháči jsem tak toho léta logicky měl počtem prsatic výrazně skromnější zážitky. Vlastně jen jeden, zajímavost a vzrušení přesto nepostrádal: lodžie jednotlivých pokojů nevzhledné betonové stavby byly původně odděleny jen protaženým kovovým zábradlím, které pro větší soukromí rekreantů správa budovy později doplnila rákosovými rohožemi. Hned první den po obědě, když mě rodiče vyhnali rozvěsit mokré plavky, jsem si v mezerách mezi nimi všiml korpulentní brýlaté blondýny, která na sousedním balkoně dělala totéž. Plavky měla doposud na sobě, a k mému úžasu, když rozvěsila plážové osušky, prostě si zkřížila ruce na širokých zádech a rozepla si, kryta jimi před případnými zvědavými pohledy, přímo před mýma očima objemnou plavkovou podprsenku. Mému pohledu totiž skryta nebyla, naopak : fascinovaně jsem mezi pruty suchého rákosí bez dechu sledoval, jak jí z pestrých košíčků vyjela vlastní vahou spodem veliká, těžká prsa a zhoupla se jí nad oblým bříškem. Blondýna si pravé prso zvedla a otřela se pod ním i na něm pečlivě malým ručníkem, pak ho pustila, až s plesknutím kleslo dolů, a udělala totéž s levým. Tvarem její prsy připomínaly velké dýně, jak se jí od hrudníku k vrcholkům rozšiřovaly, světlé a žilnaté, na každém jako dno sklenice široký růžový dvorec s masitou bradavkou. Ani jsem nedutal a čekal, jestli vzrušující scéna dospěje k předpokládanému pokračování, protože na řadě byl logicky ještě spodní díl plavek. Brzy jsem se dočkal: blondýna si natáhla přes nahá prsa bílé tričko, pak zaklesla palce za gumu v pase, přetáhla si plavkové kalhotky přes silná stehna, a když jí sjely ke kotníkům, sehnula se pro ně a umístila je na šňůru vedle podprsenky. Spíš jsem tušil než pořádně viděl v dolíku mezi stehny a pod faldem bříška čupřinu světlých kudrn, ale pak se, naštěstí čelem ke mně, rozkročila a ručníkem se začala utírat v rozkroku, takže jsem v tu ránu zíral přímo na její macatou kundu v houštině chloupků. Utírala si ji důkladně, takže mi na ni poskytla štědrý výhled, než si daleko zběžněji otřela kulaté půlky své široké zadnice, pověsila i ručník na šňůru a zmizela ve svém pokoji. Děkoval jsem šťastné náhodě za tu úžasnou exhibici i za to, že mě otcův hlas z našeho pokoje zavolal k partičce kanasty až poté, co macatá prsatice zašla dovnitř. Během karetní partie jsem byl velmi nepozorný, mou mysl naplno zaměstnávaly úvahy, jestli si uvnitř oblékla kalhotky, a hlavou mi vířily divoké představy, že to neudělala, natáhla se namísto toho na postel, doširoka roztáhla svá macatá stehna a začala se dlouze uspokojovat... Následující dny jsem věšel naše plážové vybavení s příkladnou pílí a nehasnoucí nadějí, ale na časové sladění své aktivity s vnadnou sousedkou jsem neměl štěstí - buď už její objemný koupací úbor na šňůře visel, nebo ještě nepřišla. Několikrát jsem ji potkal ve společných prostorách, pochopitelně oblečenou, a mohl se přesvědčit, že přes svou barokně tvarovanou postavu je to věkem mladá žena kolem pětadvaceti let. Pokaždé, když jsem proti ní stoupal po schodech, musel jsem očima chtě nechtě hltat její objemné poprsí, i v sevření podprsenky se živě převalující pod šaty nebo halenkou, a pokud jsem šel za ní, pro změnu jsem se kochal výstavní zadnicí a představoval si její nahé půlky. Usilovně jsem se snažil v jejím nevšímavém výrazu zachytit stopu spikleneckého úsměvu, kterým mi dá najevo, že ví, že jsem se díval, což se mi při nejlepší snaze nedařilo. Ve vzácných chvílích samoty, když si rodiče někam vyšli, jsem zoufale onanoval s nahatou blondýnou před očima a doufal, že mi do konce našeho pobytu ještě svá prsiska a kundu předvede, případně mi gestem pokyne, ať přistoupím blíž, rozhrnu rákosovou rohož a nechám se rafinovaně uspokojit plnými rty její pusy... Bez ohledu na počet podobných erotických fantazií a prudkých panických výstřiků se mi tohle přání pochopitelně nesplnilo, a jak jsem cestou lesem na stráň nad táborem poslouchal žvanění Tkáče o prsatých plážových krasavicích, říkal jsem si, že pokud mě takhle dostala jedna fešná česká macina, v Jugoslávii bych byl asi dočista ztracený.

Když se naše skupinka špehů propletla lesem, táborová zdravotnice nám ovšem taky připravila nečekanou podívanou. Tkáč nekecal, Iveta opravdu na stráni byla, jenže ne sama. Když jsme se ukryli v příhodném křoví, jako první jsme neviděli její úctyhodné poprsí, na které jsme se tak těšili, ale kulatý zadeček, jak se skláněla v propletenci rukou a nohou k muži, ze kterého se vyklubal náš hlavní vedoucí. O účelu jejich vášnivého objetí jsme nemohli pochybovat, i kdybychom byli na hlavu padlí, protože se mu oddávali v poměrně pokročilém stupni svlečenosti: Iveta měla na sobě jen růžové kalhotky, hlavas trochu komicky ponožky. Ty mu zůstaly i ve chvíli, když se udýchaná zvedla, kalhotky si rychle svlékla, a než by kdokoliv z nás řekl švec, rozkročila se nad ním a nasměrovala si jeho trčící a mohutnou erekcí prohnutý klacek, zřejmě výsledek svého předchozího snažení, mezi stehna. Několikrát jím zašmejdila v rýze své zpola rozevřené mušle, a když vmáčkla rudý žalud na to správné místo, začala pomalu dosedat a my viděli, jak hlavasův čurák zvolna mizí v ní. Když ho do sebe pojala až po kořen, na chvíli se zarazila, pak se začala pomalu pohupovat v bocích, k naší smůle otočená zády k nám, takže jsme mohli jen tušit pravděpodobně divoký pohyb jejího nahého poprsí. Kozy se jí určitě parádně houpaly a házely sem a tam, zvlášť když počáteční pomalé nasedání brzy vystřídaly energické přírazy a až k nám doléhalo jednak dvojhlasné oddychování milující s dvojice, ale i zřetelně slyšitelné mlaskání Ivetiny vlhké pičky. Chvíli jsme to celé mírně šokovaně sledovali, ale pak jsme se s nevyřčeným, ale tiše sdíleným pocitem, že jedna věc je chtít potají okukovat dudy táborové zdravušky, když je v ústraní nabídne nahé letnímu sluníčku, ale civět na to, jak její rozcapenou mušli nabíjí ocas hlavase, je věc docela jiná, tiše odplížili na cestu a vrátili se rozpačitě do tábora. Nikomu se nechtělo nečekaně explicitní výjev nějak zvlášť rozebírat a já se přistihl, že následující dny se pohledu na Ivetino bujné poprsí až stydlivě vyhýbám. Namísto toho jsem si začal víc všímat oddílové kolegyně Nataši - pihovaté brunetce s plnými rty a malými, kulatými prsy při koupání plavkovou podprsenku hezky šponovaly dva nepřehlédnutelné dudlíky bradavek a po stranách plavek nenápadně, ale viditelně vykukovaly neposedné světlé chloupky... Mé kradmé pohledy jí neunikly, ale kromě toho, že se pro formu zašklebila, se jim nijak nevyhýbala, a když následující večer hrdlo roztočené láhve při snad nejpopulárnější, přestože v každé knížce táborových aktivit raději vynechané hře ukázalo nejdřív na mě a potom na ni, vytočenému úkolu "minutu francouzáka, a s jazykem!!!" se nijak nebránila. Dalo by se dokonce tvrdit, že si z nás dvou počínala aktivněji, jako by zapomněla na řehtající se (a snad i trochu závidějící) kamarádky okolo, a prsa mi i schovaná pod (nejmíň) modrou teplákovkou při líbačce příjemně tiskla k hrudníku, zatímco jsem se snažil držet krok s jejím neposedným jazykem a příliš nepodléhat tomu, jaký měl vliv na moje přirození. Flaška se dala zmanipulovat jen částečně (okaté pokusy Tkáče využít hrbolatou podlahu chatky k nalosování nejprsatější holky z oddílu Oliny sama dotyčná pokaždé hlasitě pranýřovala, až jí na objektech Tkáčova zájmu bradavky bojovně trčely), rozdělení do dvojic na noční bojovku jsme mohli ovlivnit snadno. To, že Nataša nás dva nahlásila jako první, jsem bral jako příslib. Po týdnu táboření už několik párů v našem nejstarším oddíle zřetelně krystalizovalo, takže vedoucí Katku naše naoko znuděné a ležérní výrazy nemohly oblafnout; její apel, ať koukáme úkoly na trase splnit co nejrychleji a nikde se necouráme, mi připadal nicméně trochu naivní.

Nataša taky nočním lesem nijak nespěchala, zato se mi svěřila, že se takhle po tmě docela bojí a taky se jí zdá, že je až nečekaně chladno. Nijak přitom nekomentovala, že když se v reakci na tuhle svou úvahu ke mně za chůze přitiskla, má ruka si rychle našla cestu kolem jejího pasu a proti logice sdělení o tom chladnu po chvíli i pod její tričko. Nasadil jsem obvyklou taktiku kluků na prvním rande a testoval, jak vysoko mi Nataša dovolí pod ním vystoupat, ale zjevně neměla v úmyslu mi stanovovat nějaké přísné limity: když jsem dospěl na spodní okraj její podprsenky, byla už má ruka v tak krkolomné pozici, že se prostě zastavila, opřela se zády o strom, a zatímco jsme navázali na naši "flaškovou" líbačku, projevila nekonečnou trpělivost s nešikovností mých prstů, než se jim konečně podařilo zdolat trojici háčků na zapínání té dívčí podprdy. Marná sláva, dělal jsem to vlastně poprvé. Odměnou za mou kostrbatou snahu ale bylo, že si svá malá, kulatá prsa, která jí z košíčků vyjela ven, ochotně nechala zahřát v mých dlaních, takže jsem se mohl přesvědčit, jak rychle se jí bradavky pod dotyky mých prstů vztyčí a ztuhnou jako dva kamínky. Trhla sebou pokaždé, když jsem přes jeden z těch citlivých dudlíků prsty přešel, a když jsem se sklonil, vyhrnul jí tričko i s rozepnutou podprsenkou k bradě a začal jí nahé kozičky střídavě líbat a trochu zbrkle sát rty obě bradavky, zaklonila hlavu a tiše vzdychala, zátylek opřený o kůru borovice. Nemohl jsem uvěřit tomu, že si tu můžu hrát s jejími nahými prsy, a protože moje vzrušení se začalo projevovat stanem na mých kalhotách, zariskoval jsem a sjel Nataše po plochém bříšku na knoflík riflí. Čekal jsem skoro najisto, že tady mě zarazí, takže když se to nestalo a já jí ho rozepl, a vzápětí na to i zip, trochu jsem nevěděl, co dál. Sama mi ale naznačila směr věcí příštích, když si džíny popotáhla z boků na stehna, takže do tmy zasvítily její bílé kalhotky. "Máš šprcku?", zašeptala trochu neromanticky, a mně se málem podlomila kolena, když mi došlo, že pokud bych se tou modrou krabičkou s pánskou ochranou vybavil, zřejmě by se v nočním lese odehrálo moje "poprvé". Ovšem z ničeho něco člověk nevyčaruje, ani když moc chce, a tak jsem musel přiznat, že nemám. "Tak příště, no...", zavrněla mi do ucha Nataša, a snad aby zmírnila mé zklamání, rozepla tentokrát kalhoty ona mně. Když jsem ucítil její večerním chladem studené prsty na svém vzrušením prohnuté klacku, který zpola vylovila, zachvěl jsem se: poprvé jsem ty pravidelné pohyby, dosud prováděné výhradně mnou, zažíval díky dívčí ruce. A bylo třeba říct, že Nataša byla buď talent od přírody, nebo výrazně zkušenější, než jsem si naivně myslel: klacek se mi prohnul prudkou erekcí a cítil jsem, jak mě vede neomylně k jistě neméně prudkému výstřiku. S pocitem, že i já bych měl nějak přiložit ruce k dílu, jsem jednu opatrně vsunul mezi její stehna a zase mě skoro zaskočilo, že se ani náznakem tomu dobyvačnému dotyku nebránila. Naopak, trochu se rozkročila, takže mě na prstem zašimraly jejích chloupky, které zase vystoupily po stranách kalhotek, jako jsem si toho prve všiml, když měla na sobě plavky. Přes jejich čechrání jsem postupně prsty pronikl pod látku a cítil pružné obliny její mušličky, ještě víc té sametové měkkosti kudrn a po chvilce, když jsem prsty vnikl do rýhy mezi závojíčky, i horké vlhko. Nataša díky mým zkoumavým dotykům začala hlouběji oddychovat, ještě víc se rozkročila, a pak tiše vyjekla, když můj prst zmizel v horkém ďolíku a propadl se do svíravého vlhka její štěrbiny. Ti zjištění, že bych dnes večer, pokud bych se dopřed vybavil prezervativem, nebyl její první, mě nějak zvláštně uklidnilo, takže jsem dovnitř vzápětí vnikl tolika prsty, kolik mi úzká prcina mladého děvčete a stále nesvlečené kalhotky dovolily, a začal ji neobratně, ale snad aspoň trochu příjemně dráždit. Nataša zvýšila své úsilí v práci zápěstím a vzájemně jsme se v trochu krkolomné a ne právě pohodlné pozici vestoje uspokojovali.

Minimálně na mé straně všechno spělo k očekávanému konci, a snad i Nataša podle tichých vzdechl prožívala příjemné pocity, pak nás ale dvojitý kužel světla z baterek přiměl strnout a sevřít rty k sobě. Po cestě přicházela další dvojice po trase bojovky, na kterou jsme pro příjemnější starosti úplně zapomněli. My své baterky zhasli ve chvíli, kdy mi Nataša dovolila dobývat se jí do podprsenky, takže jsem doufal, že pokud budeme jako myšky, dvojice si nás z cesty mezi stromy třeba nevšimne. Bylo by to fajn, protože pokud ano, nacházeli jsme se v tak jednoznačné pozici, Nataša ruku na mém klacku, já svou zabořenou v jejích kalhotkách, že by jakékoliv výmluvy byly zbytečné. Strnuli jsme jako nějaký zvláštní dvojitý poloakt a ani nedutali. "Hele, Milánku, to si fakt myslíš, že když jsem ti řekla, ať mi pořád nesaháš na zadek, že mi jako neva, když mi sáhneš na kozy?", protnul noční ticho sarkastický hlas Oliny, který jejího obdivovatele a momentálního partnera v bojovce Tkáče usvědčoval z toho, že ani on nedrží ruce právě u těla. "Olino, nedělej fóry... Já jsem z tebe úplně hotovej, fakt. Kudy chodím, tudy na tebe myslím.", argumentoval dotyčný. "Jestli kudy chodíš, tudy myslíš na ty moje melouny, to ti i věřím, ale promiň, to mi na romantickou lásku nestačí. A dej tu ruku fakt pryč, nebo dostaneš facku!", setřela ho naše kamarádka a my měli co dělat, abychom se ve svém chatrném úkrytu nerozesmáli. Zdálo se, že Tkáč téhle noci zdaleka nedosáhne tak lákavých zákoutí dívčího těla jako já. Jak se dvojice vzdalovala, začal jsem znovu prsty pohybovat v Natašině kundičce a ona opět rozpohybovala svou ruku, takže můj pomalu ochabující ocas se znovu rychle vztyčil. Strašně jsem se snažil, abych s ní v poskytování rozkoše držel krok, ale dovést děvče k vyvrcholení je přece jen docela dlouhá cesta pro jednoho puberťáka, co se tetelí blahem z toho, že mu pumpuje rukou na čuráku. A tak i když se její vzdechy postupně změnily v potlačované sténání, byl jsem to pochopitelně já, kdo se nakonec nedokázal už dál ovládat, péro se mi v jejích prstech napnulo a dlouhým obloukem vystříklo první dávku semene kamsi do tmy. Zatmělo se mi před očima, Nataša svou ruku z mého cukajícího se klacku nestáhla, dál mi jejím pohybem pomáhala k dalším a dalším výstřikům a já drtil mezi semknutými rty své chroptění. Byl jsem si jistý, že když jsem skončil, ona se ještě určitě neudělala, ale přesto jemně vytáhla mou ruku ze svých kalhotek a začala se oblékat. Bylo to nakonec dost rozumné, protože zdálky jsme viděli běhat mezi stromy znovu kužele světla, další dvojice se patrně blížila. Bylo třeba přidat do kroku a rozptýlit pravděpodobná podezření naší vedoucí.

Ta si nás opravdu po našem velmi pozdním doražení do cíle měřila krajně nevraživě a nezdálo se, že by historce o "zabloudění" byla ochotna věřit. Jízlivé narážky na to, jestli mi spíš někam nezabloudily ruce, na nás ostatně pršely i od ostatních členů oddílu. Nataša se tvářila vůči nim naprosto lhostejně, po straně na mě spiklenecky mrkla a já věděl, že někde musím sehnat kondomy. Zdánlivě lehký úkol, hned druhý den jsme měli na programu výlet na hrad a ve městečku v podhradí následně rozchod. Což o to, drogerie na náměstí byla, naštěstí i dost velká na to, abych o výrobek z Hrádku nad Nisou nemusel černovlasou čtyřicítku za pultem potupně prosit, ale nákup mi na poslední chvíli překazil známý hlas. "Coby zdravotnice bych měla ocenit zodpovědný přístup, coby zodpovědná zdravotnice ale říkám, že na podobné věci je zatím ještě čas.", pronesla za mými zády spíš pobaveně než káravě Iveta, která se zjevila mezi regály jako duch. Ať už ji sem přivedla skutečně potřeba koupit si šampon, který jsem zahlédl v jejím drátěném košíku, nebo nebyli vedoucí na hlavu padlí a v rámci starosti o nás strategicky hlídali obchody, kde bychom se mohli vybavit alkoholem, kuřivem, hořlavinami nebo jinými nesmysly, bylo jasné, že modrou krabičku můžu zase vrátit do police. Vztekle (a asi nepatřičně surově) jsem odsekl, že to není pro mě, že mě poprosil hlavas, protože mu nějak dochází, ale tím jsem na věci změnil jen to, že Iveta se namísto shovívavého úsměvu zamračila. Když jsem vypálil ven z drogerie, u kašny seděly se zmrzlinou skoro všechny holky z našeho oddílu a Nataša vyslala směrem ke mně tázavý pohled. Připadal jsem si jako naprostý idiot. Čímž ale můj den-blbec ještě neskončil. Odpolední program obohatila výzva zdejších výrostků, kteří se v rámci letní nudy na malém městě poflakovali po náměstí, jestli si proti nim nekopneme "přátelák". Vedoucí kupodivu souhlasili, takže jsme sestavili tým, a zatímco zbytek táborníků se snažil za lajnou překřičet domácí, my se jim to pokusili nandat přímo na hřišti. Nejsem nijak zářný fotbalista, ale vztek z nepodařené koupě šprcek mě vybičoval k tomu, že jsem na prví gól nahrál a druhý sám zavěsil. V očích soupeře mi spíš než to asi uškodila poněkud teatrální oslava branky, takže podsaditý pořízek v záloze mi to následně pěkně spočítal. Zápas jsem nedohrál a v doprovodu zachmuřené Ivety si dal v nedaleké nemocnici kolečko vyšetřovna-rentgen-sádrovna, jehož vyústění jsem tušil od začátku. Co naplat, že Iveta už se nemračila, ale povzbudivě usmívala, a sádrující fešná sestřička mi ve velmi nepředpisově nedopnutém výstřihu uniformy popřála štědrý výhled na svoje pěkné, kulaté kozičky. S výhledem na zbytek prázdnin se hojící zlomeninou jsem se stěhoval na ošetřovnu, kde jsem měl strávit jednu noc, než si mě vyzvedne autem otec, který takhle narychlo přijet nemohl. Zatímco z venku se ozývaly veselé zvuky večerního táborového programu, já počítal praskliny na stropě a zoufale myslel na hebkost chloupků a tvrdost bradavek Nataši.

Mladí muži údajně při rekonvalescenci onanují dvakrát častěji. Já si to tu noc na ošetřovně přes vzrušující zážitek s Natašou rozhodl radši odříct, protože představa toho, jak Iveta ráno komentuje případnou skvrnu na dece nebo prostěradle, mi připadala dost trapná. Naše zdravuška se zjevila až někdy kolem jedenácté, kdy už kromě večerního programu skončila i schůze vedoucích. Zachrastila lékovkou s pilulemi proti bolesti, ale hrdě jsem odmítl. "Hele, to mě fakt mrzí. Pochopila jsem, že jsi měl asi na dnešek lepší program, a i když jako jedna z vedoucích musím být pochopitelně proti, zase nejsem taková kráva, abych nerozuměla tomu zklamání.", prohodila do ticha, když se posadila vedle mě na postel. Pokrčil jsem rameny, protože jsem fakt nevěděl, jak tohle komentovat. "Ukaž tu nohu.", zavelela a odkryla peřinu. Neměl jsem z toho žádnou radost; i když jsem si některé věci zakázal, na Natašu jsem přesto myslel do té míry, že to asi bylo přes trenýrky docela vidět. Iveta na to s profesionalitou budoucí lékařky nijak nereagovala, zato mi zkontrolovala sádru a konstatovala, že to je udělané dobře a nikde to neškrtí. "To je fakt důležitý, aby to nikde neškrtilo. Kvůli krevnímu oběhu a tak, chápeš?", poučila mě, načež mi bez varování stáhla mírně napnuté trenýrky, ze kterých vystřelil můj zpola naběhlý klacek. Polil mě studený pot. "Já zase chápu, že jsem asi něco malinko překazila... a jakkoliv to úplně nahradit ze svojí pozice zdravotnice nemůžu... tak můžu jako zdravotnice aspoň zkontrolovat krevní oběh... a ten se mi zdá poměrně v pořádku.", promlouvala Iveta zvolna, zatímco prsty mnula mé odhalené koule, pak několikrát přejela po rychle se stavícím čuráku a začala ho opatrně mezi prsty tisknout a velmi zvolna honit. "Tohle učí na medicíně?", sebral jsem veškeré síly k tomu, abych nějak zareagoval na situaci, i když hlas se mi slyšitelně třásl. "V určitém širším smyslu. Zdravotník má dbát o pohodlí pacienta.", usmála se a začala mi ptáka honit trochu důrazněji. Pohyby protahovala, takže mi postupně předkožka sklouzla a odhalila žalud. "U pacientů ležících pak v rámci možností poskytovat stimuly, aby netrpěla psychika.", dodala po chvíli, načež se naklonila blíž a pomalu si vyhrnula tričko, takže zpod jeho látky vyklouzlo její velké prso, při tradiční absenci podprsenky nahé a s bradavkou uprostřed malého, tmavého dvorce vztyčenou jako malý maják. "Oni nám přednáší o různých úlevových terapiích...", přemítala nahlas, když si obnažila i druhé a pak oběma kozami lehce zahoupala, až se jí nádherně zavlnila. "U školou povinných pacientů pak je třeba zajistit i to, aby nebyl narušen proces vzdělávání.", pokračovala, když vzala mou ruku do své a přitiskla si ji na prso. "Tak, pomalu, dokola... Ne tolik, ať to nebolí... nasliň si prsty...taaak... to je ono... hmmm... mmmmm, hez ký ýýý...", povzbuzovala mě polohlasně a trochu přerývaně , když jsem se pustil do laskání její bradavky, zpočátku trochu zbrkle, ale vedený jejími pokyny snad čím dál líp, protože se Ivetě prohloubil dech a slova jí malinko vázla. Hroty na jejích velikých melounech trčely naběhlé a na tváři se jí usadil vzrušený výraz. Na chvíli pustila můj ocas, naklonila se přímo ke mně, takže se její nahé kozy opřely o můj hrudník, a zašeptala mi horce do ucha: "Nejradši bych si na tebe vylezla a vrazila ten krásnej, tvrdej čurák do sebe! Ale jednak máš zlomenou nohu, navíc se to nesmí: zdravotnice a táborník...to nejde. Ale...". Dál nepokračovala, ale dřív, než jsem mohl přemítat, že podobný obraz mi už jednou poskytla, když jsem s ostatními kluky tajně pozoroval, jak rajtuje na péru hlavase, vzala mou ruku a tentokrát si ji vmáčkla pod sukni. Ucítil jsem kalhotky a i přes ně její horký klín, kterým se mi začala třít o hřbet ruky. Chtěl jsem prsty zajet za látku kalhotek, jako noc předtím v lese Nataše, ale zarazila mě a začala se přes ně rytmicky třít o mou ruku kundou, až jsem vnímal, jak je uprostřed rozdělená rýhou a pysky se objevují zpola nahé zpod zaříznutých kalhotek. Druhou ruku mi přitiskla na své vlnící se a houpající prso, soustavně zrychlovala pohyb boků a tiché vzdechy už nedokázala úplně tlumit. Pak několikrát prudce narazila píčou, jejíž horkou vlhkost jsem i přes kalhotky jasně cítil, vyjekla a přitiskla si ruku na dlaň.

"Uuuu...pane ... božee eee...", sténala tlumeně a třásla se několik okamžiků, než zhluboka vydechla a vstala. "Pečovatelka tu ... mám být ... já.", vysoukala ze sebe ještě udýchaným hlasem, než si klekla vedle postele a na mé stále trčící péro dopadla plnou vahou hmota jejích koz. Zkrotila je ze stran oběma rukama tak, že můj ocas vklouzl mezi ně, pak je dlaněmi podebrala a začala jimi na něm pohybovat. Doslova mi cecinami honila ptáka, což byl pocit tak nepopsatelný, že jsem jen bezmocně zatínal prsty do prostěradla a kousal se do rtů, abych nesténal. Iveta ovšem i tak dobře poznala, že svými objemnými vnady mě rychle vede k cíli. Když je od mého klacku odtáhla, pocítil jsem krátké zklamání, ale to mi vzápětí stokrát vynahradil fakt, že můj odhalený žalud objalo horké sevření jejích sajících rtů, které o pár vteřin způsobilo, že jsem se div neprohnul do oblouku, když se dostavil orgasmus tak prudký, že se mi málem zatmělo před očima. Jen jako na pozadí té úžasné exploze jsem vnímal, že Iveta můj cukající se klacek pustila z pusy a přitiskla si ho znovu na kozy, na které jí chrlil horké semeno, zatímco já se propadal do hlubin úžasné rozkoše. Stěží jsem si uvědomil, že dokud mi pták nezacukal naposledy, Iveta ochotně nastavovala své veliké dudy mým výstřikům. Teprve pak vstala, udělala v šeru pokoje hraně zhrozený výraz, kterým reagovala na své zcákané cecky, teatrálně si z nich mé semeno dlaněmi dlouze utírala, pak mi beze slova zamávala rukou a odešla z místnosti. Když mě otec druhý den nakládal i s bagáží do našeho embéčka, pronesl několik neskutečně trapných komplimentů směrem k Ivetě zhruba ve smyslu, že jsem určitě měl tu prvotřídní péči, a jen já jsem věděl, že důvodem jejího rozverného chichotání není jeho nekonečná vtipnost, ale něco docela jiného. Oddíl byl na odpoledním programu v lese, takže jsem se s kluky, holkami a především Natašou nestihl ani rozloučit, a už mě auto odváželo daleko od tábora, z něhož jsem odjížděl předčasně a v paradoxní situaci stále panice, ovšem ručně uspokojeného dvě noci po sobě dvěma různými ženami. Nemohl jsem samozřejmě tehdy tušit, že po létě mě v nenáviděné "lidušce" spojí v marných pokusem dobýt říši hudby s hubenou Soňou, která teprve tohle jednoho květnového večera změní...

"Teda teď bych vážně chtěla vědět, na co právě myslíš!", vrátil mě výbuch smíchu do reality. Nade mnou stála Žanda a šibalsky se šklebila. "Tys musel na táboře prožít něco parádního. No nic, já tu bandu jdu provést. Snad mi nebudou moc okatě civět na prsa." "Na co, Žani?" "Debile, sám bys civěl, kdybys mohl." V čemž měla má krásná a ne vždy nedobytná kolegyně na Zeleném Újezdě (perle rokoka) úplnou pravdu. Jak se skupina táborníků sunula od brány na nádvoří, vyprovázel jsem je očima a s pohledem na pěkně kulatý zadeček jedné z vedoucích, zpola odhalený, jak se jí rifle, ustřižené na kraťasy, zařezávaly mezi půlky, jsem přemítal, jestli jsem se jich neměla ujmout jako průvodce já.