Jak si to (ne)dělám ráda

Ve sprše mívám ten nejrychlejší orgasmus, je to taková tří až pětiminutová záležitost. A když je pošmourné počasí a já jsem doma sama, jako pověstný kůl v plotě (to mi připomíná jak jsme přetvořili hlášku „ty jsi ale debil“ a na místo debila jsme dosadili jméno hudebníka který rád hraje na dechové hudební nástroje nosem, což nám přišlo totálně odporné a tedy i mnohem trefnější než zmíněný debil). Tak, tak nějak by se dalo změnit i to přísloví s kůlem v plotě a za kůl by mohlo být dosazeno moje jméno.
Ale zpět do sprchy. Tuhle radůstku si dopřávám často a s chutí.
A mám nový průtokový ohřívač a je to ekonomický a EKOLOGICKÝ spotřebič! Už, když ho montovali říkala jsem si jak to funguje? Jak jako ekologický? Uvidíme ...

A přátelé, viděla jsem! Vklouzla jsem do sprchy s dlouho hýčkanými erotickými představami, namířila proud vody na poštěváček, vyladila sílu a tlak proudu a ponořila se do svých erotických fantazií.
Tuhle zábavu mám vážně ráda, moc mě to takhle baví. Pomalu pohybuji proudem vody nahoru a dolu pěkně po délce poštěváčku a jen tak lehounce se prstím.
Do ticha a ševelení vody která sténá společně se mnou se ozve nenápadný zvuk „cvak“. V tu chvíli jsem ještě netušila jak hluboko se mi tento zvuk vryje do paměti! Ve vteřině ohřívač přestal ohřívat. A teče studená voda a já jsem zrovna v tom nejlepším. Že by ta ekologická funkce? Ten šmejd! Jako bych slyšela jeho ostrá slova „přestaň se honit, je to drahý, ten kdo se nehoní chrání planetu“.

Co s tím? Chvíli počkám třeba se to spraví ...
Spravilo. Po chvilce už zase teče teplá.
Lední medvídci, tučňáčci, tuleni, promiňte ale mamka si to teď potřebuje udělat. A už jsem opět na cestě do ráje. Pomalu nahoru a dolu, prstíky pracují, je to paráááda a do toho všeho blaha CVAK a zase začíná téct studená.
Co teď, kašlu na to zmáknu to i studenou, jak naivní, studenou to fakt nedám ani já. A tak čekám, je mi zima, prsty na nohou mi mrznou. Přemýšlím jestli to nevzdám.
Do háje s ledníma medvědama, do háje s tuleněma, já si to teď udělám i kdyby měli všichni pochcípat!

Konečně zase teplá, jenže se potřebuju trochu ohřát, sprchuju se a už teď je mi jasný co se stane až tu sprchu namířím mezi nohy. Šroubuju svoje představy na maximum, mířím proudem mezi nohy, ach jak moc mi tohle dělá dobře, ale ten hajzl, ohleduplný vůči životnímu prostředí ví kdy vypnout, CVAK!

Když jsem byla malá holka, myslela jsem si, že v roce 2016 budou auta létat, na dovolenou budeme cestovat na mars, a energii čerpat ze slunce.
A já si tu teď honím frndu studenou vodou!

Už to není příjemná chvilka ve sprše, už to vypadá spíš jako pěkná fuška. Je to boj se vším všudy. Plán je jasný, nezahřívat a hned jak zatopí, dorazit do cíle.

Konečně zase teče teplá, jenže se zdá, že z toho už nic nebude, je to jako když ladíte rádio a dlouhou dobu nemáte žádný signál a najednou, jako zázrakem slyšíte hudbu, už jsem opět na té správné vlně.
Ticho, ševelení vody které vyruší slabé vzdychnutí, horko se mi rozlévá po celém těle, mušlička mi těsně svírá prsty uvnitř, hlava padá do záklonu (trochu jsem se přitom majzla o dlaždičky) neskutečný, cítím slast, že kdyby nikdy neskončila, žila bych snad věčně, voda teče teplá a život je nádhernej.
Promiňte medvídci, tuleni a tučňáčci