Kopretiny pro zámeckou paní (19.)

Měkké sluneční paprsky podvečera kreslily dlouhé stíny do zámecké zahrady Zeleného Újezdu, té perly rokoka, co se mi toho léta nesmazatelně vryla do paměti. Vzpomněl jsem si s lehkou melancholií na slova naší krásné kastelánky Kateřiny Krásné, když jsme se před pár týdny u autobusu rozloučili s narychlo odjíždějící Gábinou, ještě plnou vzteku a zklamání z odhalené Tomášovy nevěry. Lidi se na Zelený Újezd vracejí, řekla tehdy. Ne všichni, ne hned, ale vracejí. Převracel jsem v rukou obálku, co přišla ranní poštou, když ji Ivan vzal v předsíni našeho pražského podnájmu omylem do ruky tolikrát, že mu konečně došlo, co s ní. Výprava SSM na Altaj, která měla být zářijovým prodloužením a jistým vyvrcholením mého dlouhého léta, v ní byla popsaná tak podrobně, že se rázem z mlhavého příslibu změnila v neúprosný termín, zkracující mé dny tady do jasně ohraničené doby. Byl jsem si tenkrát, když jsem se coby velmi vlažný svazák zapsal na vyvěšený papír na nástěnce, vlastně úplně jistý, že na Altaj chci? Nebo jsem se přihlásil spíš pod dojmem hezky vykrouženého zadečku a pod tričkem se lákavě natřásajícím koziček spolužačky Lenky, která mi krásy vysokých hor vylíčila večer předtím ve studentském baru kousek od fakulty a den na to mě k nástěnce dotáhla? To už jsme měli za sebou slibnou líbačku v chodbičce k toaletám, kde mi, opřená o basy s pivem a Citrocolou, dovolila i krátkou exkurzi pod tričko na měkké bochánky svých prsou a jejich rychle tvrdnoucích bradavek, za které jsme je přes košíčky podprsenky potahoval, až sebou cukala. Víc jsme nestihli; na jejím kolejním čtyřlůžáku to nešlo a u nás doma Ivan poslední týden objevoval půvaby výrazně žensky vybavené studentky peďáku Veroniky tak nezřízeně, až jim byl jeho pokoj malý. Den předtím jsem je po návratu z hospody našel rozdávat si to v obýváku na koberci, Veroniku pěkně vkleče, se zadnicí nastavenou a macatými kozami rytmicky se pohupujícími, jak jí Ivan zezadu ojížděl frndu a sem tam se je, vzhledem k jejich velikosti dost marně, pokoušel zkrotit v dlaních. Hekal přitom, jako když Imrich Bugár odhodí disk, a Verča mu v tom skoro až kvílivým sténáním zdatně sekundovala, takže bušení důchodce Šímy na naše dveře bylo otázkou času. "Promiň, ale Nika je kus ženský, dvakrát mi při... tom spadla z postele.", omlouval se spolubydlící udýchaně, zatímco jeho milováním roztomile zrůžovělá partnerka bystře vyhodnotila, co je v její situaci možné a co vzhledem k jejím proporcím utopie, takže si dala před zcuchaný chomáč chloupků mezi stehny dlaň jako fíkový list a s kozami pod chatrným krytem druhé ruky prakticky nahatými odcupitala do jeho pokoje, kde z ní zřejmě předtím Ivan serval oblečení. "Neskutečná šukna... a tohle bude učit děti...!", usmál se můj spolubydlící, jehož hrané pohoršení ale nezakrývalo to, s jakou chutí si tělesných půvabů macaté, kozaté a prdelaté adeptky učitelského povolání užívá. Rychle se ostatně vydal za ní a dveře od jeho pokoje naprosto nemohly před mýma ušima skrýt to, že brzy navázali tam, kde je můj nenadálý příchod vyrušil. Skřípění postele, pleskavé zvuky, co mohly být zrovna tak o sebe narážející Verčiny kozeny jako Ivanovy koule, dopadající na půlky její výstavní zadnice (a možná klidně obojí...) a tlumené drmolení "Jo...mrdej mě...nalož tý mý...kundě nadrbanýýýý...." mě přesvědčily, že není nutné se zdržovat doma, když venku tak parádně prší. Tak tak jsem se při odchodu na podestě elegantně vyhnul důchodci Šímovi, který už stoupal k našim dveřím s další stížností.

Podobná vzplanutí jsou sice prudká, ale někdy jen dočasná, takže o pár týdnů později už mi Ivan, v otázce ženské krásy podobně nevyhraněný a hledající jako já, jednoho sobotního rána představoval červenající se černovlásku Idu, které se pod cudně omotanou osuškou zvedaly na hrudníku křivky podstatně skromnější a spíš dívčí. Její roztěkanost jistě způsobily kromě jejich znepokojivě chatrného zakrytí i "ty neslušné věci", při jejichž provozování nebyla o nic tišší než její výrazně prsatější předchůdkyně, takže i proto se teď rděla směsí studu a udýchanosti, korunované jen před pár minutami slastným výkřikem, přes dveře pokoje dobře slyšitelným. Zatímco jsem se zalíbením sledoval, jak mi při sehnutí se pro spadlou lžičku v předklonu nabídla na pár vteřin pohled pod vyhrnutou osušku na svou kundičku ve tvaru kávového zrna a růžovými malými pysky ještě po milování hezky rozchlípenými, pochopil jsem, že poněkud plochá černovláska převzala po kozaté brunetě štafetu. V té době jsem se s Lenkou už nevídal, má přihláška na výpravu do hor Altaje, podaná pod dojmem jejího mrštného jazýčku a citlivých bradavek, se ale mimo mou kontrolu zvolna posunovala složitým schvalovacích molochem, do jehož nitra jsem radši ani nechtěl vidět. Když jsem odjížděl zkraje léta na Zelený Újezd, zdálo se její kladné posouzení spíš nepravděpodobné. Teď ale lejstro s hodně hvězdami, srpy a nařasenými prapory v záhlaví mluvilo jinak. Bylo jasné, že naší krásné kastelánce Kateřině Krásné budu muset dát vale dřív, než jsem původně sliboval. Naštěstí jsme pro ni, až se za pár dní vrátí z Bulharska, díky dobré přípravě, excelentnímu provedení a možná maličko i ochotě náměstkyně krajského ředitele Památkového ústavu soudružky Krátké vyměnit pochybnosti o některých aspektech průvodcování na perle rokoka za uspokojivé vyprstění kundy, ochotně nastavované mé ruce, zatímco se s hekáním držela ozdobného okenního rámu komnaty hraběte Šporka, měli i velmi dobré zprávy. S pocitem, že minimálně za včasné avízo něco dlužím referentce téhož ústavu Julii, jsem založil dopis ze SSM do poličky a vydal se směrem k nádraží. Bylo pondělí, měli jsme zavřeno a já se mohl vydat splácet dluhy.

Julii jsem po celkem krátké chvíli zevlování před jejím pracovištěm překvapil dokonale a po mém nevinném "Slečno, neměla byste čas se projít?" se málem smíchy zlomila v pase. Vyšla ven ve společnosti několika kolegyň, které si mě všechny zkoumavě prohlížely, zatímco jsem zaskočené Julii vrazil do ruky kytku, narvanou kousek od nádraží. "No Julčo, ty jdeš z ruky do ruky! Nejdřív ten umělec, co tě maloval nahatou, teď zase fešák študentík s pugétem...", rýpla si hubená bruneta. "Nezáviď, Radko! Až ti narostou prsa, taky si najdeš kluka!", odsekla Julie a se šibalským mrknutím se do mě zavěsila. "Jen ať čučej, nány závistivý. Z ruky do ruky samozřejmě nejdu, to bych si vyprosila, ale tohle léto zdá se mi přesto nějaké ... fajn.", prohodila zvesela. Namísto k náměstí, kde jsem očekával demonstrativní špacír, zakončený dortíkem, mě ale táhla postranními uličkami směrem k řece. Továrna na jejím břehu připomínala zvláštní směsicí festovně postavených, ale zoufale zchátralých hal, že i fabriky se kdysi stavěly nejen funkční, ale i krásné. "Tak tady mě mistr Hrádecký zvěčnil.", usmála se pyšně, když jsme prošli vrátnicí, aniž by nás pospávající dědek v kukani vůbec zaznamenal. "No, zvěčnil... Počítám, že se to do tří let začne loupat. Ale jsem i tak děsně pyšná, jak sis asi všiml, že to holka s takovou prdelí dotáhla na modelku.", ušklíbla se sebeironicky, zatímco jsem překvapeně zíral na celostěnovou mozaiku z miniaturních barevných kostiček. Motiv byl samozřejmě dominantně průmyslový, ale nedalo se přehlédnout, že obří ozubené kolo roztáčí po stranách tři krásky, jejichž stylizované, ale rozhodně výrazné ženské přednosti umělec vyvedl bez zbytečně rušivého oblečení. Musel jsem uznat, že do vyššími místy schválené sorely dokázal dostat právě díky třem aktům i kousek umění. "No jasně, že tys mě už takhle někdy viděl..?!", vyprskla smíchy Julča, když jsem na otázku, jestli ji mezi třemi nahatými kráskami poznám, okamžitě namířil prst na tu pravou. "Identitu druhé a třetí nahotinky ti neprozradím, ale byl bys překvapenej, kdo všechnu tu mistrovi z Prahy ochotně zapózoval v rouše Evině. Prý když nemá modelku, netrefí to tak hezky." "Jo, tohle trefil. Hotový Tři grácie.", musel jsem uznat, když jsme, opět bez jakékoliv reakce dřímajícího kmeta, vyšli vrátnicí a vydali si podél řeky. "Přesně, tohle říkal Emil taky. Tři Grácie. Má prý tenhle motiv v hlavě už dlouho. A nemrač se, snad na něj nežárlíš? Otec mých dětí to určitě nebude.", usmála se Julie, když si všimla, jak jsem při vyslovení malířova křestního jména automaticky změnil výraz tváře, protože naznačovalo, že se svými nahatými modelkami se mistr patrně během štelování do těch správných pozic osobně sblížil. "To máte ostatně společný. Hrádecká ani Jánská se vdaná jmenovat určitě nebudu. No nebudu, nepokoušej se mě oblbovat.", energicky utnula mé nepřesvědčivé protesty. "On i ty jste takový moje letní lásky. A až léta lásek skončí, nezbude než konečně nastavit tomu snaživýmu klučinovi z MNV, co si na mě přes svých pět dioptrií už rok myslí, nechat se rychle zbouchnout a pelášit naprcaná s bubnem před oddávajího, aby mladí manželé dostali manželskou půjčku. Počítám, že nejpozději napřesrok, protože pak by tyhle narostlý hrušky mohly už být kapku přezrálý.", potřásla si se zdrcujícím pragmatismem svými objemnými vnady, až jsem nasucho polkl. "Netvař se, i tlustá holka musí koukat, aby se vdala. No ale naštěstí mám snad ještě trochu čas...".

S těmi slovy si za chůze jako by nic s elegancí, jakou by člověk u "plnoštíhlé" snad ani nečekal, zpod sukně ladně stáhla kalhotky a hodila je přes rameno jako jakousi nestydatou parodii na svatební kytici. Byl jsem rád, že jsem je ještě v letu zachytil, zdálo se to být jako dobré znamení. Došli jsme mezitím za zákrut řeky, domy Brodu zůstaly za námi, ve venkovské krajině nikde ani živáčka. "Minule jsem... hmmm...ne mo hlaa... ale dneska... rozhoodně...můžu!", vydechla mi Julie přerývaně do ucha, když jsem jí zezadu stiskl půlky macatého zadku, pod sukní nahé, a začal ji rychle nad její klenuté půlky vyhrnovat. Když jsem tu nádherně barokní zadnici obnažil, nedokázal jsem potlačit touhu ji přes ni pořádně plesknout. "Juuuj...jooo...naplácej svý...Julče přes prdel...", vyjekla a klesla na čtyři do trávy, vyšpulená a nastavená, na bílé prdelce rudý otisk mé dlaně. "Potrestej svou ceckatou sviňku...že se předváděla nahatá...že ukazovala kozy...a píču...", vzdychala a vrtěla zadnicí, dokud jsem ji přes ni znovu několikrát citelně neplácl. "Jo...joooo...a že... rozta ho va laaa stehna ...jako....tlustá kurva!", sténala vzrušeně, zatímco si rukou zajela pod břicho a prsty rozchlípila macaté pysky své dosud sevřené mušle, takže se vlhce zaleskla její rýha mezi nimi a růžová dírka. "Anooo...nabij svý...svini mrdavý...tlustý...přes tu její ...frndu mokrou oououou...", hekala, když jsem dlaní sjel mezi její ochotně rozevřená stehna a několikrát ji pleskl i přes prcinu, až to vlhce zamlaskalo. Jakkoliv to nebyl první podobný vzrušený monolog baculaté památkářky a i u dalších žen jsem toho léta objevil tajné touhy nechat se sebou zacházet v jistých situacích přinejmenším důrazně, pořád ještě mě taková situace maličko vyváděla z míry, a tak jsem radši uvolnil napětí v kalhotách a namísto ruky začal narážet na Julčiny rozevřené bochánky žaludem svého ztopořeného ptáka. "Ježiši...jo, joooo...dej svý děvce tlustý přes kundu...čurákem...!!!", vydechla slastně, takže stran jejího projevu jsem si moc nepomohl, ale jak jsem na něm ucítil pružné obliny její mušličky, přece jen jsem získal trochu sebejistotu a udělal to, co v podobných situacích bývá nejjistější: přitiskl jí žalud na poševní vchod a přirazil. Nebylo téměř třeba překonávat jakýkoliv odpor: Julčina lačná pička můj klacek doslova vcucla, tak jako už několikrát předtím. Přemožený vzrušením ze sálajícího a svíravého horka její štěrbiny, do které jsem čurákem na druhý příraz zajel až po koule, i vzrušením brebentěním jak jí "mám tu její píču nadrženou vymrdat a ojet ji jako děvku tlustou", zabořil jsem prsty do pružných polokoulí její kulaté zadnice a po všech těch řečech snad opravdu malinko za trest, že nahá jistě nejen pózovala tomu Hrádeckému, jsem ji nesmlouvavě a dost tvrdě píchal, až při každém přírazu kvílivě vyjekla. Postupně se její sténání slilo do táhlého výkřiku, čelo přela do trávy a oběma rukama si roztáhla půlky zadnice, než se s bezmála chroptěním udělala, což jsem pocítil několika silnými stahy její mušle okolo mého klacku a přívalem teplého vlhka v jejím klínu. Sjela kundou z mého trčícího čuráku, vyčerpaně se stulila do trávy, nahatou zadnici i projetou kundu beze studu odhalenou, a hlasitě oddychovala jako po běžeckém závodě.

Jakkoliv já sám ještě na vrchol nedospěl, pokoušel jsem se nebýt sobecké hovado, hladil jsem jí křivky zadečku a čekal, až popadne dech. "Pane bože... já ten tvůj nádhernej čurák prostě miluju...!", vyznala se udýchaně, když po chvilce vstala a rychle se sklonila k mému péru. Chvíli mi z něj oddaně lízala své vlastní kundí šťávy, pak si znovu vykasala sukni a rozkročila se nade mnou. "Možná mi ji... dneska roztrhneš, ale...já chci ... ještě...!", špitla mi do ucha, když si mé trčící péro nasměrovala mezi pysky a dosedla na něj. Vzápětí začala rytmicky pohybovat boky a rukama se horečně pod halenkou zbavovat své objemné podprsenky. "Na, cucej...kousni si...ještě sis ... neužil ty mý...nakynutý vemena!", šeptala vzrušeně, když se jí povedlo si ji stáhnout pod prsa, která mi okamžitě začala přistrkovat k puse. "Jo, joooo!!! To je ono...cucej silně...cítím to až v píče....cuceeeej!", povzbuzovala mě, když jsem lačně vsál vrcholek jejího objemného prsu a rty ho sevřel kolem dvorce, a zrychlila přirážení své kundy na mé bolestně prohnuté péro. Zatímco jednu kozu tiskla vyboulenou k mé sající puse, druhá jí nahá volně visela a vlnila se v rytmu našeho mrdání. Zachytil jsem ji levou rukou a dychtivě stiskl, cítil, jak se mi její hmota v prstech převaluje a masitý cecík napružený trčí mezi nimi. "Ježiši...pane bože...urvi mi je...ukruť mi ty cecky...bože, jo, joooo....já zase...já já...já znova buduuuu...", sténala a div mě svou kozou nezadusila, jak mi ji cpala do pusy. Dost mi tím znesnadňovala sdělit jí nějak artikulovaně tu zásadní informaci, že já už budu taky, což by se nemělo stát v situaci, když je můj čurák až po kořen ponořený v její pulzující píče. Nakonec jsem jí musel dát několik důrazných plácnutí přes prdel, a i ta si nejdřív vyložila jako součást našeho divokého mrdání, než pochopila, že se snažím upoutat její pozornost a na chvíli mě přestala jako nějaká kozatá kojná dusit svým ceckem. "Dneska to ... nevadí... jestli chceš, můžeš...do mě...", vydechla bezmála stydlivě, aniž by svými stehny přestala v sobě věznit moje péro. "Fakt...neboj. To by bylo děsně ne..pravdě...podobnýýý... jo, pojď, udělej se mi tam...vycákej svý břichatý Julče pipinuuu...jo, joooo....ještě, ještě...jo, uuuuž...bože, to je...horkýýýý!", přešla z naléhavého šeptání opět do hlasitých vzdechů, když jsem hodil za hlavu všechen rozum a skutečně mocně explodoval prvními výstřiky do jejího horkého lůna, prsty zabořené v jejích oblých bocích, pusu skoro zakousnutou do převalujícho se objemného prsa. Pak se zaklonila, sjela si rukou pod kulaté bříško a kmitáním prstů na svém klitorisu se rychle udělala podruhé i ona. Znovu jí kundu zaplavila vlna horké vlhkosti, zatímco já s chroptěním pumpoval další dávky semene hluboko do prciny. Zůstala jí na něm nabodnutá, dokud po spoustě slastných stahů nedostříkalo, nalehla na mě, takže mi svoje nahé balony opřela o obličej a ztlumila jimi mé sténání.

"To bylo...úžasný! Miluju, když chlap... ve mně...takhle silně...bože, krásný....", šeptala bezmála ostýchavě, zatímco jsem sotva popadal dech, napůl přidušený jejími měkkými prsisky, rukama objímal tu nádherně kulatou zadnici a sem tam ještě ucítil pozdní záškub svého vystříkaného ptáka. "Neboj, fakt nic nehrozí...", ujišťovala mě ještě a vůbec nespěchala z našeho křečovitého milostného objetí vstát. Nijak jsem ji neodháněl; co se stalo, stalo se, a i já si vyvrcholení hluboko v projeté kundičce holky užiju vždycky víc, než když si musíme dávat pozor a na konci pak trochu rozpačitě buď ona nebo ještě hůř já pohybem ruky dokončuju to, co příroda zamýšlela pro svíravé horko její pičky. "Tak snad ti to naplánovaný rodinný štěstí s klukem z MNV nezkazí jedna nerozvážná píchačka na mezi.", zažertoval jsem, když Julča konečně vstala a celá zrůžovělá si začala cpát svoje prsa, nesoucí dobře viditelné stopy mé vášně, do košíčků podprsenky. "Jako že by sis holku, co jsi někde na trávě ohnul a náhodou naprcal, musel vzít?", rozesmála se. "Neboj, fakt jsem na tebe nic nesehrála. A buben mám bezmála už takhle.", pohladila se beze studu po svém kulatém břichu. "Já budu těhotná děsná samice.", prohodila pak div ne pyšně. "A nechám toho svýho mrdat mě až do porodu. Nejposlušnější ženuška, co i naprcaná ochotně podrží. Rodinný štěstí. Ehm... mohl bys mi prosím vrátit kalhotky?", dokončila svůj afektovaný monolog poněkud prozaicky, až jsme se rozesmáli oba. "Ty jsi teda rajda, když ani nevíš, kde je máš." "No jo, zasloužila bych, kurvička rozhoďožka.", souhlasila a teatrálně mi nastavila nahý zadek. Po několika plácnutích jsem znovu ucítil v rozkroku slabé zacukání, ale radši jsem se o další číslo z mé strany nepokoušel. Místo toho jsem Julče galantně pomohl se doobléct. "Kdepak, gentleman se pozná nejlíp podle toho, že když holku někde na mezi přehne a oklátí, až ji bolí kunda i cecky, pomůže jí pak do kalhotek.", glosovala to pobaveně. Cestou zpátky do Brodu jsme pak klábosili o všem možném a Julie mě opět doprovodila k nádraží. "Tak snad se mi povedlo trochu poděkovat za tu pomoc s kontrolou.", špitl jsem nesměle při loučení. "To se ti povedlo hned dvakrát.", nasadila rošťácký výraz. "A jsem ráda, že to dopadlo. Ta kontrola myslím. Oni po Krásné fakt šli. Soudružka náměstkyně měla jasný zadání, co jsem slyšela." "Proč jim vlastně tak vadí?" Julie se na mě podívala s výrazem 'mám tě ráda, šukáš skvěle, ale nejsi zrovna nejbystřejší' a polohlasně prohodila: "Šmankote, proč asi? Je to sebevědomá ženská, nespolehla se na manžela, co je velký zvíře, jde svou cestou a nehraje ty jejich hry. A je to sakra fešná baba. Bacule jako já jí jenom závidí, mrcha jedna, má prdel jak dvacítka." "Juli, ty máš..." "Já vím: prdel jak pivovarská kobyla, kozy jako zámecká kojná a píču jak studnu bezednou.", utnula mé nepřesvědčivé lichotky patřičně peprnou sebeironií. "Já se znám, neboj. A jsem ráda, že mě sem tam mrdáš. Líbí se mi to. Akorát mám teď kozy samej cucflek a prcina mě pobolívá. Až přijdu domů, dám si pěkně sprchu... a protože je Julinka zlobivá holčička, ještě jednou si to udělá. No nefandi si, uspokojit takovou šuknu nenasytnou jako já není jen tak. Ale přesto dík!", vlepila mi pusu a postrčila mě ke dveřím vagónu. Páni, a to jsem přijel poděkovat já jí, napadlo mě, když jsem hledal volné místo.